Duben 2005
M. Zajíček volně až svévolně na motivy lidové pověsti:
Hovězí opera aneb Bílá paní z hradu Bradlece
Duben 2005
J. Lédl dle biblických textů:
Komedie o umučení našeho Pána Ježíše Krista
Prosinec 2003
Renčín, Čiháková, Brabec: Nejkrásnější válka
Únor 2003
M. Zajíček volně dle J. Wericha: Tři sestry a jeden prsten
Duben 2002
Komedyje o dvouch kupcích a židoj Šilokoj
Červen 2001
Volně dle J. Joyce: O zemi Zvoničce + Soudce Ooka
Červen 2001
A. Jirásek, H. Krásenská: Staré pověsti české
Duben 2001
H. Ch. Andersen, J. Tibitanzl: Císařovy úplně nové šaty
Listopad 2000
J. Hatrík: Bajka o lvovi
Květen 1999
T. Pěkný, J. Zajíčková: Mladá (Havrane z kamene)
Červen 1998
C. Goldoni: Poprask na laguně
Listopad 1997
J. Lada, A. Königsmark: Byl jednou jeden drak
Červen 1997
H. Sachs: Nemocný sedlák
Květen 1997
V. K. Klicpera: Potopa světa
Duben 1997
J. Lédl: Jak se máme dobře
Červen 1996
Vlastní úprava pohádky Kalif čápem
Květen 1996
D. Jandová: Čarodějný bál
Duben 1996
F. Beaumont, J. Flecher: Rytíř hořící paličky
Květen 1995
K. J. Erben: Hrnečku, vař
Duben 1995
J. Zeyer, K. J. Beneš: Stará historie
Duben 1995
Volně dle A. Jiráska: Ctirad a Šárka
Únor 1995
O. Štemberková: Masopustní žerty
Červen 1994
J. Werich: Fimfárum
Duben 1994
E. A. Longen: Dezertér z Volšan
Komedyje o dvouch kupcích a
židoj Šilokoj
Když se dříve řeklo komedie, myslelo se tím
divadlo vůbec, tedy ne jen veselohra. Pašije pak jsou část evangelia o
Kristově umučení. Na začátku osmnáctého století sepsal jednu takovou
komedii turnovský autor, jehož jméno se nezachovalo, a tak se používá
výraz lidová hra. Komedie o umučení našeho Pána Ježíše Krista se pak
hrála na různých místech v Pojizeří, až doputovala do jičínského
K-klubu. Pětadvacet herců studentského divadla, tympány a violoncello.
Přítmí v sále i na jevišti, zpěv latinsky a česky. Kdo čekal taškařici
či „moderní“ inscenaci starého textu, byl zklamán. Impozantní nástup
průvodu herců ztemnělým sálem za zvuku velikonočních klapaček. Jejich
půlkruh na jevišti, z něhož po převlečení vystupovaly historické
postavy jednotlivých zastavení. Téměř monotónní sborový zpěv, který
ozřejmoval nehrané pasáže příběhu. Citlivě volené akce na jevišti
jednoduchými prostředky zdůrazňovaly sílu okamžiku. Při hlasitém
pokřiku davu: „Ukřižovat!“ až mrazilo. Byť byl dav tvořen jen několika
herci. Pak zase nehybné zpívající postavy. Vážnost, důstojnost.
Scéna Roberta Smolíka byla jednoduchá, převládala černá barva. Tympány
a cello v pozadí jen mírně nasvětlené. Kostýmy Lídy Tmějové byly
střídmé, zlatá ozdoba jen tam, kde měla zdůraznit sílu či moc. Pan
režisér Lédl s asistentem Zajíčkem promýšleli s herci každý detail.
Nechtěli se odchýlit od historické předlohy a taky neodchýlili. Lidové
divadlo s až naivistickým provedením. Zpěv díky korepetitorovi Pavlovi
Krčmárikovi pečlivě propracovaný. Zpívali i nezpěváci, tím byla práce
náročnější. Vážný náboženský text přednesli žáci a studenti, kterým je
vlastní spíše tvrdý rock a podobné žánry. Ale „byli v tom,
šli s tím od první zkoušky,“ zhodnotil věc pan režisér. Studentské
divadlo předvedlo na premiéře v jičínském Káčku 2. dubna už svou
třiadvacátou premiéru. Úplně jinou, než byly dosavadní, plné humoru,
vtipu, na kterých se mohli herci vyřádit. Navzdory tomu, že profesionál
zajisté dokázal by vyslovit nejednu výhradu, odevzdal soubor dobrou
práci. Věta, že premiéra byla jičínskou kulturní události, stále platí.
Druhého dubna zemřel v K-klubu v Jičíně na kříži Ježíš. Hodinu nato
zemřel ve Vatikánu Jan Pavel II.
Bohumír Procházka, Nové noviny
Studentské divadlo při K-klubu v Jičíně uvedlo v premiéře pašijovou hru
zpracovanou režisérem Josefem Lédlem. Zatím co zpravodajské agentury z
celého světa informovaly o posledních minutách života Svatého otce,
odehrávala se na prknech K-klubu hra s podtitulem „Komedie o umučení
našeho Pána Ježíše Krista“. Přes panující krásné počasí byl divadelní
sál zcela zaplněn, ale vezmeme-li v potaz pětadvacítku účinkujících,
tak jen rodinní příslušníci by obsadili většinu míst. Škoda přeškoda,
že na Jičínsku je tradice pašijových her vyčpělá. Proto přijít s
takovým dílem, a navíc týden po Velikonocích, chce notnou dávku odvahy.
Za opožděné uvedení inscenace může náročnost díla a pečlivost režiséra
Josefa Lédla, ale i chřipková epidemie, přeobsazování a podobné
záležitosti přečasto postihující i profesionály, natož amatérský
ansámbl.
Pašije kladou před soubor těžký úkol. Inscenovat je zcela vážně a
seriózně, jak si žádá téma, nebo využít naivismu odkazu příležitostných
divadelníků z dávné minulosti, nebo … Bohužel, sobotní provedení
oscilovalo mezi tím provedením akademickým a naivním, takže výsledným
produktem byla monotónní hodinka, která nijak neoslnila, neupoutala,
ale ani neurazila. Uvážíme-li že Studentské divadlo má za sebou podle
ředitele K-klubu Martina Zajíčka třiadvacet premiér, pak se jedná o
ostřílený soubor, který netřeba nezaslouženě chválit. Právě v té vážné
rovině byl skvělý chór, Eliška Poláková a Ondřej Kobrle. Kolektiv má
mezi sebou vynikajícího Zdeňka Chalupu, kterému se Jidáš povedl, ale
ostatní výkony nijak nezaujaly. Nejtěžší úkol měl Václav Vítek v
titulní roli Ježíše. Zhostil se ho dobře, ale možná právě na něm se dá
ilustrovat, že dramaturgicky asi nebyla pašijová tematika tou
nejvhodnější. Diváci byli poklidným rytmem hry natolik ukolébáni, že se
ozval pád mobilu, skleničky, klíčů. A pokud inscenátoři chtěli
prostřednictvím této hry publiku přiblížit dva tisíce let trvající
křesťanství a vlastní biblický příběh, tak se jim to nemohlo podařit
při sebevětší snaze. Ostatně bez základních znalostí mohl laik těžko
vědět, jaké postavy a proč v zápase o Ježíšovo bytí či nebytí
vystupují.
Z uvedeného by se zdálo, že inscenace byla prohrou. Dle našeho soudu
ne. Právě amatérský soubor, který myslí svoji práci vážně, se musí
utkat i s tak obtížným tématem a Studentské divadlo se nemá za co
stydět. Ověřilo si, na co má a na co zatím ne.
Mimořádnou pochvalu zaslouží korepetitor Pavel Krčmárik, zrovna tak
Robert Smolík a Ludmila Tmějová. Smolík vytvořil jednoduchou a funkční
scénu a participoval i na návrzích kostýmů z dílny Ludmily Tmějové.
Radovan Sál, Noviny Jičínska
Jubilejní, už 20. premiéra studentského divadla v
desetileté historii jičínském K-klubu se více než vydařila. Tentokrát
se o pozoruhodný zážitek postaral "divadelní spolek MLS" s lidovou hrou
z Podkrkonoší „Komedyje o dvouch kupcích a židoj Šilokoj“.
Od první minuty bylo jasné, že opět neomylně funguje osvědčená zbraň
káčkových studentských představení -tedy atmosféra. Dobře namíchaná
směs lidově naivistického hraní s téměř Vančurovsko - Cimrmanovskými
prvky se z jeviště valila v úžasném tempu. Bylo jen otázkou, zda takové
nasazení mladým protagonistům vydrží až do konce. Vydrželo. Nemám chuť,
potřebu a oprávnění zabývat se divadelnickými inscenačními
jednotlivostmi. Musím se ale zmínit alespoň o dvou pozoruhodných
záležitostech. První je schopnost Martina Zajíčka (Hanu Krásenskou
nevyjímaje) sladit různě nadané jednotlivce ve vyrovnaný, jednolitě
působící celek. Druhou je herecký výkon Zdeňka Chalupy. Osvědčený
účastník recitačních soutěží dokázal, že jeho talent má netušený záběr.
Zdeňkův Žid je překvapivě zralou hereckou kreací, z níž (v dobrém) běhá
mráz po zádech.
Jak už bývá dobrým zvykem, sál staré radnice doslova praskal ve švech.
Nechyběli ani ti, kteří si zde v nedávné minulosti sami na sobě
vyzkoušeli nelehkou, ale lákavou divadelnickou cestu. Oni i my ostatní
jsme viděli, že se o budoucnost kvalitního mladého divadla šířeného
skromnými lidmi z nenápadné budovy na jičínském náměstí opravdu
nemusíme obávat.
Pavel Nožička, Noviny Jičínska
Na programu vydanému k premiéře hry Císařovy úplně
nové šaty v jičínském K-klubu je tato hra už čtrnáctá od roku 1994.
Tato úctyhodná řada opravňuje k tvrzení, že se narodilo v Jičíně docela
úspěšné divadelní učiliště, čehož důsledkem jest, že v Káčku jsou ročně
i tři premiéry. Nejen to, infikují se tu žáci a studenti často
nevyléčitelnou nemocí zvanou divadlo. Důkazem budiž, že pár českých
herců či studentů divadelních škol šlapalo prvně po divadelních prknech
právě v K-klubu.
Andersenovu pohádku pro divadlo přepsal Jiří Tibitanzl a pro MLS
(Mladší divadelní soubor) upravil Martin Zajíček, který pak spolu s
Hanou Krásenskou od října hru nacvičoval. Žáci, studenti, jeden
učedník, celkem
Bohumír Procházka, Noviny Jičínska
V jičínském K-klubu měla v sobotu českou premiéru
zpěvohra Bajky o lvovi z dílny bratislavského vysokoškolského pedagoga
Juraje Hatríka.
Hlavními aktéry dětské opery byli členové dramatického kroužku K-klubu,
s nimiž představení nacvičila studentka Pedagogické fakulty Univerzity
Hradec Králové Barbora Filsaková. "Představení hrajeme ve vlastním
českém překladu, takže text dětem nečinil větší potíže. Mnohem
náročnější byla hlasová výchova. Děti se například musely naučit, jak
šetřit hlas či správně vyslovovat," konstatovala těsně po představení
Filsaková a dodala, že představení vznikalo od loňského podzimu. Děti
zpočátku zkoušely jednou týdně, později přišlo na řadu i několik
víkendových soustředění.
"Společně jsme v K-klubu zkoušeli, vařili si jídlo i přespávali. Tato
forma nácviku se dětem líbila ze všeho nejvíc," řekla studentka, která
představení režírovala, doprovázela děti na klavír a nacvičovala s nimi
sólový i sborový zpěv.
"Sama bych samozřejmě všechno nezvládla, proto jsem měla ještě odborné
poradce. Bez nich by představení nikdy nevzniklo," upozornila
Filsaková.
"Byl jsem připraven Barboře pomoci, ale nic ode mne nechtěla. Rozhodla
se, že zpěvohru nazkouší sama a to se jí podle mého názoru velice dobře
povedlo," poznamenal profesor Vysoké školy múzických umění v Bratislavě
Juraj Hatrík, který v sobotu nebyl v Jičíně poprvé.
"Byl jsem zde před mnoha lety na dovolené. Když jsem se tenkrát s
rodinou procházel po náměstí, nikdy by mě nenapadlo, že tady jednou
bude mít premiéru moje hra," přiznal Hatrík. Další představení dětské
zpěvohry by se mělo uskutečnit ještě před Vánocemi. Soubor plánuje i
vystoupení pro školy.
Mladá Fronta Dnes
Na sobotu měl divadelní soubor MLS naplánovanou
premiéru hry Mladá.
Když však během první třetiny došlo k několika přerušením dodávky
elektrické energie, rozhodli se raději neriskovat a svou premiéru
odložili na další den. Diváci se v jičínském K-klubu sešli i během
nedělního podvečera. Soudě podle ohlasu měla Mladá i divadelníci
úspěch.
"Já jsem byl spokojený. Denní posun musel samozřejmě výkony trochu
poznamenat, protože pro samotné aktéry znamenal fyzickou i psychickou
zátěž navíc, ale výkony byly dobré a vyrovnané, představení běželo tak,
jak mělo," říká k odehrané premiéře režisér Mladé Martin Zajíček.
Hru zkoušeli členové MLSu od října loňského roku, pro některé herce
znamenalo nedělní vystoupení absolutní premiéru. Příběh čarodějnice se
stal nedávno bestsellerem a poměrně často se objevuje na divadelních
scénách. Představitelka hlavní role (mladé čarodějnice, hledající únik
ze samoty, která se nakonec rozhodne vstoupit do lidského společenství)
Jana Plodková herecké zkušenosti už má, což bylo vidět na první pohled,
a po prázdninách nastupuje na JAMU. Kostýmy, které diváky zaujmou na
první pohled, navrhla výtvarnice K-klubu Olga Kosačeva, kostým Berty
Braunové pochází z dílny Radky Mizerové. Po inscenaci Josefa Lédla Jak
se máme dobře, kterou uvedla skupina DIV, je to vlastně druhý vážnější
kus. Námět podle knihy Tomáše Pěkného Havrane z kamene zdramatizovala
Jitka Zajíčková. Pokud jste nestihli zhlédnout představení o hledání a
samotě Mladá v premiéře, jistě vás potěší, že je připraveno několik
repríz. Nezahálejí ani ostatní divadelní spolky, S-divadlo zkouší nyní
hru Za oponou (Bez roucha), což je příběh divadelního souboru, a tak
divákům přiblíží dění za oponou v zákulisí. VHS pracuje na hře Vstupte.
Iva Petráčková, Noviny Jičínska
Nazkoušet Poprask na laguně je veliká dřina a
setsakramentský oříšek. Scény zdánlivě prosté a jednoduché jsou
inscenačně pěkně komplikované. Domyslet všechny vztahy, vžít se do
těchto nekomplikovaných italských lidiček, to vyžaduje nejen emotivní,
ale i vysoce racionální práci. Práci ve prospěch celku. Je to hra o
soužití těch velmi chudých rybářů z Chiozze, jimž každodenní poprasky
nahrazují televizi, kde se téměř vše odehrává na ulici před domem.
Jičínský soubor na premiéře 19. června strhl nás diváky do problémů
italských rybářů, dokázal, jak krásně dovede znít slovo, když se dobře
vysloví (a to uměli všichni, všechna čest), přesvědčil nás o své
zapálení pro divadlo (souhra složitých dialogů a poprasků je možná jen
při vysoké kázni a soustředění, musela to být dřina) a zaujal nás mnoha
milými skutečně hereckými výkony, někdy až k pomilování pěknými. Z
pohledu na herecké výkony bych mohl vyjmenovávat všechny, jak jdou za
sebou v programu (mimochodem velmi pěkném a nápaditém), ale výkon
Dalibora Česáka jako Fortunata, plnokrevná Pasqua Marie Rejfové a
roztomilá Gecca Jany Plodkové stojí za zvýraznění. Ale zdůraznit musím,
že všechny výkony byly zajímavé.
Speciálně musím ocenit režijní práci Martina Zajíčka. Výstavba hry,
její logika, tempo, výborné nápady, dobře vygradované situace -
vynikající výsledek. V diskusi bychom se asi museli dopátrat únosnosti
kostýmního řešení (zejména Isidoro a komisař), já bych typově vyměnil
Toffola a Titu Naneho, určitě je cizím prvkem kostým i herní projev
Komisaře, do italského prostředí vnáší představu ruského policejního
ožralky. Ale jsou to nepodstatné poznámky k vysoce kultivovanému,
herecky nápaditému, režijně dobře vystavěnému představení.
Rudolf Faltejsek, Divadelní hromada
Představení bylo velice sympatické. Po zahajovacím
představení "Lištiček" v podání červenokosteleckých ochotníků měli
diváci možnost zhlédnout vystoupení dalších souborů.
Patrně jedním z nejlepších představení nultého ročníku Východočeské
přehlídky amatérského činoherního divadla bylo vystoupení jičínského
Divadla intuitivní vize ve hře "Jak se máme dobře", která nadchla nejen
diváky, ale i porotu. Inscenace Josefa Lédla vznikla převážně v roce
1983 a reagovala nejen na situaci v tehdejším Československu, ale i na
duchovní úpadek obyvatelstva.
"Představení bylo velice sympatické," řekl prof. Jan Císař, "s mnoha
pozitivními rysy. Text je mi moralitou a do popředí vystupují výrazné
postoje herců a jejich vlastní osobní postoje." Císař navíc ocenil
nápaditost některých situací. "Domnívám se, že to, co hrajete, se z
českého divadla téměř neozývá, a to je velice pozitivní," uvedl na
adresu jičínských herců.
Hynek Šnajdr, Mladá Fronta Dnes
Jičínský K-klub opět zabodoval. Pan Martin
Zajíček, tentokrát jako režisér, připravil se studenty kus kabaretiéra
a bohéma E. A. Longena Dezertér z Volšan. Ne, v Káčku nehráli v pátek
15. dubna hluboké drama, ani psychologickou sondu, ale bohapustou
frašku. Dokonce by přísný kritik z minulosti dokázal odsoudit hru jako
bezideovou. Hráli přesně to, co soubor, jehož herci právě stanuli na
prknech znamenajících svět, potřebuje. Zařazení hry potvrdila už první
píseň V tej našej špinavej krčmě.
Křeč prvních slov na jevišti byla posléze vystřídána uvolněním. Něco
breptů, občasné, byť krátkodobé vypadnutí z role. Uchystán byl i tahák
- nápověda, který měla hlavní hrdinka po školském způsobu připravený na
dlani. Však se hned od prvních slov bavil sál, kam se doslova vecpalo
sto lidí, nervovali a posléze náramně bavili se i herci, trnul pan
režisér, který střídavě oblékal a svlékal sako - prostě všechno, jak má
při zdařilé premiéře být.
S chutí si zahrála i kapela Hybrid zbrusu nové písničky, které ke hře
připravili Martin Zajíček mladší a jeho žena Petra. Škoda, že chyběli
ti rýpalové, kteří říkají, že v Jičíně se nic neděje. Protože seděli
asi u svých televizorů ve svých bačkorách, nemohli vidět ani onu
úžasnou atmosféru, která v klubu po představení zavládla. Tady totiž
nebývá zvykem jít po divadle domů. Ke klavíru si vždycky někdo sedne,
do skleničky je vždy co nalít, ale hlavně se klábosí a plánuje, hodnotí
a kritizuje, raduje i smutní, zpívá. Viděl jsem krásnou radost holek a
kluků z dobře vykonaného díla. Onen nepeněžní honorář, kterému se ani
ten nejvyšší zisk finanční nemůže vyrovnat. Taky jsem pochopil, co ona
prkna s partou jičínských a novopackých studentů, kteří od listopadu
hru připravovali, dovedou udělat. „Procestujem celý svět,“ pravila
tuším už odlíčená Balabisová a symbolicky tak vyjádřila svou radost,
možná i trochu bezradnost svých krátkých studentských let.
Není na místě známkovat u amatérů, ba u začátečníků, ani slušné
hodnotit, kdo byl lepší a kdo ne nejlepší. Prozradím jen, že
nejkrásnější nohy měla ..., ne jen se přijďte podívat.
Bohumír Procházka, Noviny Jičínska
Pašije
Lysistrata
Lysistrata
Lysistrata
Šilok
Šilok
Tři sestry
Tři sestry
Poprask
na laguně
Mladá
Císařovy
nové šaty