Historie letních táborů

* i s fotografiemi! *


Jak léta běží stalo se pro vás i pro nás samozřejmostí pořádání letních táborů. Dovolte mi proto malou exkurzi do jejich historie. Jednak z určité sentimentality, jednak proto, že se potřebujeme trochu pochválit a v neposlední řadě proto, abyste byli jak se říká v obraze. A co si od toho slibuji? Že vás naladím na stejnou vlnu. A protože jde o vaše děti, tak se, prosím, moc necukejte.

První tábor se udál v Mohelnici nedaleko Klášterního Hradiště. To bylo v roce 1993. Protože táborová základna byla zrušena, nastala nutnost vyhledat nové působiště. Říká se, že trpělivost růže přináší, kdo hledá, najde a také o štěstí, znaveně usedajícím na jisté zvíře … Ať to bylo tak či onak, v roce 1994 se poprvé konal tábor na skautské základně v Havlovicích nad Úpou. Jenom malý kousek pod mlýnem, kde působil havlovický vodník, kamarád Karla Čapka, a jenom o něco větší kousíček po proudu, nad jezem, u kterého tak ráda sedávala Viktorka.

Postupně jsme objevovali spanilost krajiny, tichý půvab a vůni lesů, jedinečnost koupání pod šumícím jezem a zažívali pocity objevitelů při plavbě po Úpě, hrdě naslouchaje potleskům a výkřikům bravo a wunderschön od turistů. To když jsme splouvali Viktorčin splav v Ratibořicích. A také si pamatujeme, jak se ona rozkošná říčka dokázala změnit v zuřící bestii.

Začali jsme na táboře natáčet filmy. Nejen dokumentární, ale i hrané – westerny, thrillery i detektivky. Hledali poklad Honzy Silvera a prožívali Odysseova dobrodružství. A tak se Havlovice pomalu stávaly legendou. A my začínali věřit: Toto je naše Země zaslíbená, oplývající mlékem (kupujeme od místního sedláka, zaručeně čerstvé a plnotučné) a strdím. Vlastně ani nevím, co strdí je. Možná, aniž o tom vím, jej nakupuji od mistra řeznického Úpického, který nám dělá pomyšlení. Taky už víme, kde bydlí paní doktorka anebo kde i v neděli vytrhnou bolavý zub. A víme i o mnoha lidech v Havlovicích, kteří v kteroukoliv denní i noční hodinu vytrhnou trn z paty. A vůbec se nezlobí, když jim děti utrhnou přes plot hrušku anebo někdo (ale to je tak dávno, že si to ani Honza nepamatuje, a to jezdí do Havlovic od začátku) rozbije prakem okno – vlastně okýnko, okýnečko …

Říká se, kdo se ptá, ten se doví a neboť není šprochu … vydali jsme se za havlovickými skauty. Havlovičtí byli nakonec rádi, že se našel někdo ochotný postarat se a dohoda byla na světě. A sem by se možná hodilo přísloví: tu máš, čerte, kropáč. Ano, máme kropáč – potažmo základnu – a díky tomu mají nejen vaše děti kam jet i letos.


Havlovice 1999Expedice AQUA 1999Havlovice 2000Havlovice 2001Havlovice 2002


Havlovice 1999: Odysseova dobrodružství

Když se blížilo desáté výročí pádu svaté Tróje, byli už všichni chlapci, kteří vyvázli z války a z moře, dávno ve své vlasti. Jen jeden z nich se stále nevracel – Odysseus, ithacký král. Nikdo neprožil větší útrapy než on …

Stateční achájší bojovníci,
konečně se nám po strastiplných deseti letech podařilo ukončit obléhání nenáviděné Tróje. Uctěme památku našich hrdinů, kteří statečně položili životy na trojských bojových pláních – Achilla, zasaženého zrádným otráveným šípem Paridovým, jeho věrného přítele Patrokla, skoleného oštěpem Hektorovým, a dalších statečných Achajců.
Oslavujme naši příznivkyni, jiskrnookou Athénu, bohyni moudrosti a nejkrásnější z nebeských vojáků, která po celou dobu války stála na straně mé a ostatních achájských válečníků. Ona to byla, jež mně, Odysseovi, vnukla myšlenku, jež uzrála v zchytralý plán s trojským koněm. Nyní, kdy nenáviděná Trója leží v troskách, nadchází den návratu domů.
Ó, přimluv se, jiskrnooká Athéno, u svého otce, božského Dia, nechť mě, Odyssea, a mé věrné druhy, provází svou přízní při návratu na rodnou Ithaku, k mé věrné ženě Penelopé a milovanému synu Télemachovi, jenž už jistě za dobu mé nepřítomnosti dospěl v muže …

V roce 1999 byl letní tábor inspirován řeckou bájí o strastiplném návratu řeckého hrdiny z trójské války. Celým táborem provázely bytosti starořeckých bohů, kteří se jako v minulosti pravidelně scházeli na slavnostních sezeních na Olympu. Podobně jako Odysseus děti se účastnily dobrodružství, která jim připravovali spříznění i rozezlení bohové a nad tím vším vládla moudrost toho nejvyššího, Dia.

Toho roku přijelo do Havlovic celkem 46 dětí a všechny odjížděly s písní na rtech. Samozřejmě složily i vlastní hymnu. Toho roku byl pořízen také videodokument z průběhu celého achájského klání, který byl každému účastníkovi odevzdán na společném setkání po půl roce, 12. prosince 1999.


Fotografie



Expedice AQUA 1999:

Změna je život, a proto pro zmíněný rok trochu jinak. Jak? Byla naplánována větší turistická aktivita, zájemci o duši pečovali a zbyl čas i pro návštěvu historických památek.
Trasa expedice byla mimořádně (a od té doby již nastálo) posunuta až na horní tok řeky Vltavy do kempu Soumarský Most, který se nachází ještě v CHKO Šumava. Proplouvali jsme tedy nejatraktivnějším chráněným úsekem a i když tato trasa čítala 27 km plavby za jeden den, rozhodně jsme se nenudili. Parníkem jsme přejeli Lipenskou nádrž a dalším překvapením bylo divadelní představení Mozartovy Kouzelné flétny v krumlovském přírodním divadle s otáčivým jevištěm.


Fotografie



Havlovice 2000: Po indiánské stezce

Všem příslušníkům indiánského kmene Mňam Mňam od Velkého Manitu
Protože čas letí rychleji než šíp vystřelený z luku nejlepšího indiánského bojovníka a naše putování do havlovických lovišť nachýlí se dříve, než luně doroste tvář, každý účastník tažení do svého cestovního vaku je povinen pojmout následující potřebnosti …

Všem bojovníkům Oglala, Čejen, Dakota a Hunkpapa
Veliký Manitu shlédl milostivě na naše kmeny a dopustil, aby Ten, co spí u hnoje seřadil pohyblivé obrazy do dlouhého zástupu. Abychom mohli jeho dílo pochválit bouřlivým zvoláním uf, svolává veliký náčelník a Švihnutá větví setkání všech bojovnic a bojovníků ..

Sešli jsme se 27. ledna a promítli si dokument Tábor koní a člunů a i některé záběry, které se do filmu nevešly. Zpívali jsme u kytary a soutěžili o nepoctivě nabyté miliony Velkého bílého otce. A opět jsme zapěli novou hymnu.
Tábora se zúčastnilo 44 dětí, 2 koně, 2 psi a 1 papoušek. Nechte si o něm vyprávět.


Fotografie



Havlovice 2001: Kronika nejkrásnější aneb Co Praotec netušil

Vydáme se do časů dávno minulých v historii českého národa …
Pořádali hry a soutěže, které připomněly nejslavnější, ale i méně slavná období a postavy dějin českého národa. Učili se jízdě na koni, nechyběla ani oblíbená táborová smečka. Dovednosti praprapředků jsme si připomněli plavbami na říčních tocích, průzkumnými výpravami do okolí a zpěvem při kytaře.

Z tábora si děti odvážejí jistě mnoho nezapomenutelných zážitků, o čemž svědčí i fakt, že většina z nich jezdí do Havlovic již několik let raději než třeba do zahraničí.


Havlovice 2002: Ostrov pokladů

Kdesi v Tichém oceánu – ztracený v jeho širokých mořských pláních – leží malý ostrov Bouřlivák. Kdysi býval útočištěm pirátů, kteří zde porůznu ukryli svou kořist. I když byli časem pochytáni vládními škunery, úkryty neprozradili. Na ostrově zůstali jen domorodci a ti neměli ani potuchy, ve kterých místech piráti své poklady zakopali. Věděli jen to, že vhodných míst k ukrytí pokladu bylo na ostrově Bouřlivák asi devadesát a piráti si z těchto míst vybrali čtyři.

Nalézt poklady se pokoušejí plavčíci ze čtyř člunů, vzájemně mezi sebou v plavbě i hledání pokladu soupeřící. Každý plavčík má na ostrově svého tajného přítele, který mu ve všem nenápadně pomáhá. Cestu za pokladem jim všem ale ztěžuje pirát jménem Silver, který jako jediný z pirátů na ostrově zůstal.



K-klub Jičín – hlavní stránka