* i s fotografiemi! *
Jak léta běží stalo se pro vás i pro nás samozřejmostí pořádání letních táborů. Dovolte mi proto malou exkurzi do jejich historie. Jednak z určité sentimentality, jednak proto, že se potřebujeme trochu pochválit a v neposlední řadě proto, abyste byli jak se říká v obraze. A co si od toho slibuji? Že vás naladím na stejnou vlnu. A protože jde o vaše děti, tak se, prosím, moc necukejte.
První tábor se udál v Mohelnici nedaleko Klášterního Hradiště. To bylo v roce 1993. Protože táborová základna byla zrušena, nastala nutnost vyhledat nové působiště. Říká se, že trpělivost růže přináší, kdo hledá, najde a také o štěstí, znaveně usedajícím na jisté zvíře … Ať to bylo tak či onak, v roce 1994 se poprvé konal tábor na skautské základně v Havlovicích nad Úpou. Jenom malý kousek pod mlýnem, kde působil havlovický vodník, kamarád Karla Čapka, a jenom o něco větší kousíček po proudu, nad jezem, u kterého tak ráda sedávala Viktorka.
Postupně jsme objevovali spanilost krajiny, tichý půvab a vůni lesů, jedinečnost koupání pod šumícím jezem a zažívali pocity objevitelů při plavbě po Úpě, hrdě naslouchaje potleskům a výkřikům bravo a wunderschön od turistů. To když jsme splouvali Viktorčin splav v Ratibořicích. A také si pamatujeme, jak se ona rozkošná říčka dokázala změnit v zuřící bestii.
Začali jsme na táboře natáčet filmy. Nejen dokumentární, ale i hrané – westerny, thrillery i detektivky. Hledali poklad Honzy Silvera a prožívali Odysseova dobrodružství. A tak se Havlovice pomalu stávaly legendou. A my začínali věřit: Toto je naše Země zaslíbená, oplývající mlékem (kupujeme od místního sedláka, zaručeně čerstvé a plnotučné) a strdím. Vlastně ani nevím, co strdí je. Možná, aniž o tom vím, jej nakupuji od mistra řeznického Úpického, který nám dělá pomyšlení. Taky už víme, kde bydlí paní doktorka anebo kde i v neděli vytrhnou bolavý zub. A víme i o mnoha lidech v Havlovicích, kteří v kteroukoliv denní i noční hodinu vytrhnou trn z paty. A vůbec se nezlobí, když jim děti utrhnou přes plot hrušku anebo někdo (ale to je tak dávno, že si to ani Honza nepamatuje, a to jezdí do Havlovic od začátku) rozbije prakem okno – vlastně okýnko, okýnečko …
Říká se, kdo se ptá, ten se doví a neboť není šprochu … vydali jsme se za havlovickými skauty. Havlovičtí byli nakonec rádi, že se našel někdo ochotný postarat se a dohoda byla na světě. A sem by se možná hodilo přísloví: tu máš, čerte, kropáč. Ano, máme kropáč – potažmo základnu – a díky tomu mají nejen vaše děti kam jet i letos.
Havlovice 1999 | Expedice AQUA 1999 | Havlovice 2000 | Havlovice 2001 | Havlovice 2002 |
Když se blížilo desáté výročí pádu svaté Tróje, byli už všichni chlapci, kteří vyvázli z války a z moře, dávno ve své vlasti. Jen jeden z nich se stále nevracel – Odysseus, ithacký král. Nikdo neprožil větší útrapy než on …
Stateční achájší bojovníci,
V roce 1999 byl letní tábor inspirován řeckou bájí o strastiplném návratu řeckého hrdiny z trójské války. Celým táborem provázely bytosti starořeckých bohů, kteří se jako v minulosti pravidelně scházeli na slavnostních sezeních na Olympu. Podobně jako Odysseus děti se účastnily dobrodružství, která jim připravovali spříznění i rozezlení bohové a nad tím vším vládla moudrost toho nejvyššího, Dia.
Toho roku přijelo do Havlovic celkem 46 dětí a všechny odjížděly s písní na rtech. Samozřejmě složily i vlastní hymnu. Toho roku byl pořízen také videodokument z průběhu celého achájského klání, který byl každému účastníkovi odevzdán na společném setkání po půl roce, 12. prosince 1999.
My jsme Achájci, jedna rodina
Změna je život, a proto pro zmíněný rok trochu jinak. Jak? Byla naplánována větší turistická aktivita, zájemci o duši pečovali a zbyl čas i pro návštěvu historických památek.
Všem příslušníkům indiánského kmene Mňam Mňam od Velkého Manitu
Všem bojovníkům Oglala, Čejen, Dakota a Hunkpapa
Sešli jsme se 27. ledna a promítli si dokument Tábor koní a člunů a i některé záběry, které se do filmu nevešly. Zpívali jsme u kytary a soutěžili o nepoctivě nabyté miliony Velkého bílého otce. A opět jsme zapěli novou hymnu.
Tam u pily havlovické je indiánská zem
R.:
Čumí z listí s Oglaly jsou dobrý říční kmen
Přímý útok na tábor není myšlenky zlá
Ani noční přepad se Custerovi nezdaří
Spadlá s klády s Hunkpapy jsou taky ve střehu
Tam u pily havlovické je indiánská zem
Vydáme se do časů dávno minulých v historii českého národa …
Z tábora si děti odvážejí jistě mnoho nezapomenutelných zážitků, o čemž svědčí i fakt, že většina z nich jezdí do Havlovic již několik let raději než třeba do zahraničí.
Oj Perune, posil naše paže, cepy, mlaty
Oj Morano, staň sa tvoja božská svatá vuóle
Oj Velesi, silný, přieukrutný, ochraňuj nám stáda
Radegaste, bogu milý, chráni české země
Havlovice 1999: Odysseova dobrodružství
konečně se nám po strastiplných deseti letech podařilo ukončit obléhání nenáviděné Tróje. Uctěme památku našich hrdinů, kteří statečně položili životy na trojských bojových pláních – Achilla, zasaženého zrádným otráveným šípem Paridovým, jeho věrného přítele Patrokla, skoleného oštěpem Hektorovým, a dalších statečných Achajců.
Oslavujme naši příznivkyni, jiskrnookou Athénu, bohyni moudrosti a nejkrásnější z nebeských vojáků, která po celou dobu války stála na straně mé a ostatních achájských válečníků. Ona to byla, jež mně, Odysseovi, vnukla myšlenku, jež uzrála v zchytralý plán s trojským koněm. Nyní, kdy nenáviděná Trója leží v troskách, nadchází den návratu domů.
Ó, přimluv se, jiskrnooká Athéno, u svého otce, božského Dia, nechť mě, Odyssea, a mé věrné druhy, provází svou přízní při návratu na rodnou Ithaku, k mé věrné ženě Penelopé a milovanému synu Télemachovi, jenž už jistě za dobu mé nepřítomnosti dospěl v muže …
Hymna Achájců
A Odysseus je náš hrdina
My jsme Achájci, řekni, kdo je víc
Naše Ithaka je u Havlovic
Expedice AQUA 1999:
Trasa expedice byla mimořádně (a od té doby již nastálo) posunuta až na horní tok řeky Vltavy do kempu Soumarský Most, který se nachází ještě v CHKO Šumava. Proplouvali jsme tedy nejatraktivnějším chráněným úsekem a i když tato trasa čítala 27 km plavby za jeden den, rozhodně jsme se nenudili. Parníkem jsme přejeli Lipenskou nádrž a dalším překvapením bylo divadelní představení Mozartovy Kouzelné flétny v krumlovském přírodním divadle s otáčivým jevištěm.
Havlovice 2000: Po indiánské stezce
Protože čas letí rychleji než šíp vystřelený z luku nejlepšího indiánského bojovníka a naše putování do havlovických lovišť nachýlí se dříve, než luně doroste tvář, každý účastník tažení do svého cestovního vaku je povinen pojmout následující potřebnosti …
Veliký Manitu shlédl milostivě na naše kmeny a dopustil, aby Ten, co spí u hnoje seřadil pohyblivé obrazy do dlouhého zástupu. Abychom mohli jeho dílo pochválit bouřlivým zvoláním uf, svolává veliký náčelník a Švihnutá větví setkání všech bojovnic a bojovníků ..
Tábora se zúčastnilo 44 dětí, 2 koně, 2 psi a 1 papoušek. Nechte si o něm vyprávět.
Píseň pravdivá a přepoučná o tom, jak K-kluboví táborníci podíl velký měli na porážce kruté generála Custera v bitvě se spojenými kmeny siouxskými i Little Big Hornu
Tam přijíždí generál Custer se svým praporem
Modrý kabáty jezdců, stíny dlouhých karabin
Počasí není příznivé, po nebi letí stín
Říkal to Joe Lédl – Ten, co spí u hnoje
Že Custer je potvora zlá, ten nedá pokoje
Však všechny kmeny siouxské jsou srdce statečná
A jejich tábor u pily – Custerova konečná
Každý šutr v řece Úpě je jím obsazen
Marně si Custer myslí, že přes řeku prorazí
Čumí z listí zabrání s Oglaly invazi
Custer ale bohužel Čejeny špatně zná
Jeho jezdci mají hned úmysly zaječí
Když na ně Švihnutá větví svůj pokřik zaječí
Sedí se psem s Dakoty je vždycky na stráži
Tam, kde Custer jen dva čeká, je jich čtyřikrát víc
Však o tom Buchyna starší může ledacos říct
Na hřbetě Lady s Madonou se dávaj do běhu
Na útěk Custera obrátí jeden zvláštní úkaz
Spadlá s klády má jak on zářivě žlutý vlas
Táhne odtud generál Custer se svým praporem
Nadějí na vítězství měl tady poskrovnu
Tak odjíždí zkusit štěstí u Little Big Hornu
Havlovice 2001: Kronika nejkrásnější aneb Co Praotec netušil
Pořádali hry a soutěže, které připomněly nejslavnější, ale i méně slavná období a postavy dějin českého národa. Učili se jízdě na koni, nechyběla ani oblíbená táborová smečka. Dovednosti praprapředků jsme si připomněli plavbami na říčních tocích, průzkumnými výpravami do okolí a zpěvem při kytaře.
Hymnus slovanský
By cudzácký hajziel niepřátelský ukázal nám paty
Nechť jim dáme mlatem tvrdým zrádnej do kebuóle
A zhub mrzka zlieho najhlúpšieho vraha koněkrada
[: Vyhubiž a zmařiž, v žhavém kotlu zpařiž to cudzácké plémě :]