Upravené logo Prochorovin



zvěsti z Jičína a okolíportréty lidí okolo nás5. srpna 2003, č. 8/03

O hyenismu

Ještě neoschnula tiskařská čerň na červencových Prochorovinách a už tu byl telefonát z radnice, že jsem nesprávně napsal o zakoupení automobilu Superb pro radnici. Demokraticky zvolení zástupci lidu brání svou čest, že prý jsem se měl nejdříve zeptat, než to napíšu.

Samozřejmě jsem se ptal a citoval přesně. Leč, ne toho pána, který volal.

Mohl bych tu opakovat fráze o tom, že práce na radnici je služba lidu za peníze, které tento lid vytvořil. Mohl bych psát o tom, jak každá moc, není-li kontrolována, stává se nebezpečnou i tím, jak sama sebe považuje za dobrou a ještě lepší. A taky o tom, jak se ti mocní o tom navzájem ubezpečují a rostou ve svých vlastních očích a staví hradbičky, jak píše Hrubín, na svou obranu.

Připomenu jen, že jediný způsob, jak zabránit jakýmkoliv křivým pohledům je – o věškerém svém konání, o všech svých rozhodnutích otevřeně informovat. Stále se za svými činy ohlížet. A tak by měli zástupci lidu vítat, když je někdo upozorní na to, co opomenuli povědět.

Jeden velký pán, který chtěl být prezidentem tohoto státu, pravil, že novináři jsou hyeny.


O partnerství.

Pozvali jičínští funkcionáři funkcionáře partnerských měst Erbach a Wijk na oslavu 10. výročí spolupráce. Začala v obřadní síni zámku. Cinkaly skleničky, zářily úsměvy. Perný pracovní týden dam a pánů z radnice pokračoval v rozličných stravovacích zařízeních a na výletech. Partnerství, dříve se říkalo družba, jak má být. Přesněji – jak bývalo. Partnerství shora. Usnesení vydáno nebylo. Kromě pozvání představitelů spolků na koupaliště v programu nenašel jsem místo pro jejich vzájemnou diskusi o dalším směřování. Přichází myšlenka na starý vtip o oslavě nezúčastněných. Občanská společnost jičínská opět u toho nebyla.

Ani na čtvrtý pokus se nepodařilo vypátrat, kolik celá záležitost stála. Získal jsem mezi úředníky oblibu, která se projevuje tím, že už při mém vstupu mi jedna paní říká, že nemá čas.

Nicméně pan starosta mi sdělil, že "v rozpočtu města bylo vyčleněno 50 tis. Kč, větší část celkových nákladů bude uhrazeno z dotace EU. Oslavy měly společenský charakter, žádný konkrétní výstup nebyl realizován."

Pamětníci vzpomínají, jak přátelství vzniklo zdola. Vzájemnou spoluprácí jednotlivých sborů, souborů, korporací. Těším se, až radnice uvolní další prostředky na setkání těchto spolků. Ony si už téma, hospody a nápoje vyberou samy.

Dle posledních zpráv byli zástupci radnice v červenci na oslavách v Erbachu a v polovině září se chystají do Martina.

Pro literární spolek, který si v Martině domlouvá autorské čtení a besedu o české a slovenské kultuře se na radnici peníze na dráhu nenašly.


Dojmy táborové

vycházejí ze dvanáctidenního tábora pořádaného pro děti zaměstnanců Okresní nemocnice v Příchovicích. Nepotěším ty, kdož hudrají o zkaženosti dnešních dětí. Pravda, získat dnešní školáky pro činnost ušlechtilou, pozitivní, tu, která rozvíjí … formuje člověka, dá asi větší námahu. A klade na nás, dospělé, daleko větší nároky. Vždyť čelíme často klipovému povrchnímu světu televize a mnohých rádií.

Kupříkladu sezení a zpívání u kytary moc se nedaří. Právě tak jako není dobré snažit se organizovat dětem každou chvilku. Přirozená tvořivost jejich někdy nepotřebuje vedení a vedoucí a děti se, kupodivu, projeví velmi vynalézavě, organizujíc si své hry, kterým dokonce někdy vedoucí překáží. Dáváme jim k tomu dost příležitostí? inspirujeme je?

Impulsem může být přirozená dětská hravost, kterou někdy stačí jen mírně popíchnout. Každý den ráno byla na nástěnce hádanka, lušťovka. Děti koumaly a dokonce se v průběhu dne k věci vracely.Dožadovaly se rozličných skládanek typu tangram.

Tábor byl bez televize a dětem nechyběla. Zato se večer dařilo oživit vyprávění. Věru, není příjemnější pocit vypravěče, když vidí děti soustředěné s pusou otevřenou. Obrázky, kterými pak ilustrovali pohádky, ty stály zato. Podobně úspěšně fungovalo vyprávění o starých časech, které doprovázelo prohlídku Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách, či v muzeu ve Vysokém nad Jizerou.

Kouzelné bylo překvapení většiny dětí, když jsme venku udělali oheň a uvařili si čaj z tam nasbírených bylin. Nechtěly věřit, že tohle se opravdu dá a smí pít. Inu virtuální realita, vzdálená od doteků přírody, nás poznamenala.

Prázdniny jsou jednou z možností jak zvědět, že žít se dá i trochu jinak, než jsme zvyklí.


O vedlejších produktech.

Evropský festival etnik, kromě toho, že byl ojedinělou, byť nákladnou událostí v Jičíně, přinesl ssebou mnoho zajímavého a dlouho po ukončení se o něm ještě mluví. To je dobře, poněkud rozhýbal stojaté vody jičínské:

Dokázal festival, že při dobré vůli a vysokém nasazení lze v poměrně malém počtu lidí připravit úžasnou akci. Dokázal kupříkladu dobře vyhecovat soubor Český ráj tak, že někdejší dívky a mladíci, dnes vážení rodičové, vrátili se do dob své dřívější slávy a dokázali, že umí. A byl to, věru, zážitek veliký a slzy dojetí byly zasloužené a na místě. Neboť byly to slzy štěstí.

Na druhou stranu velmi mnozí Jičíňáci akci nestrávili, nepřišli, zato o to víc kritizovali. A tak kupříkladu, bylo v porotním sále při povídání Vlastislava Matouška prázdno. Nebylo tu víc, než 20 lidí. Škoda. Absolvent jičínské průmyslovky je dnes špičkovým muzikologem na HAMU. Přinesl spoustu zajímavých nástrojů ze světa i nahrávek. Ani učitelé hudby nepřišli.

Jeden příklad za mnohé. Spoustu věcí musí příští ročník napravit. Kupříkladu nesplnili svůj slib ti, kdož měli obsadit stánky na náměstí. Možná hodila by se i neformální a vhodně vyprovokovaná beseda o postavení menšin i tu, konkrétně v Jičíně. Možná dal by se festioval spojit s projektem pro žáky a studenty, kde oni by sháněli a pátrali o zvycích a projevech menšin na Jičínsku … . Nápadů najde se zajisté dosti.

Dobrá vůle a první krok už učiněny byly.


Kdyby žil Bolzano dnes

Na ekumenickém festivalu mluvil farář Kordík o Bernardu Bolzanovi, matematikovi, filozofovi a teologovi. O tom, jakým protivenstvím závistivců musel čelit. Ale zejména o tom, s jakou noblesou střetával se se svými protivníky, kteří mu odborně i lidsky nesahali po kotníky. Nejvíc zaujala Bolaznova filozofie, že i každý protivník má z poloviny pravdu. a že nechce bojovat žádnými jinými zbraněmi než důvody. Zákonitě musí dnes přijít otázka: Jak by s těmito názory uspěl Bolzano dnes? Jak by asi dopadl, kdyby s nimi přišel do současné politiky?


Železnické obrázky

Kouzelné obrázky domů a chaloupek přinesla na svou výstavu v železnickém muzeu Košťálovská výtvarná skupina Košťál.

Domu jsou tu staré, vkusně do krajiny zasazené. Nových staveb minimu, či žádné. I v tom byl význam výstavy, že navozovala příjemnou nostalgii, způsobenou krkonošskou krajinou. Taky v tom, že stavby ty pokud zůstanou, mění se, aby vyhovovaly modernímu bydlení. Jen na obrázku už zůstává někdejší svět. zaznamenala nám ho kousek i Annna Macková, která nedaleko žila.


Dobrá zpráva

Dětenickým a Osenickým už moc neschází k tomu, aby měli pohromadě 100 000 Kč, tedy částku potřebnou k opravě varhan v osenickém kostele.Přispěla církev i obec, ale většinu peněz vybrali si místní mezi sebou


Staré Hrady letní čtvrté

Půvabná Preclíkova povídka o tom, jak se nestal důchodcem, monolog moralistický z Hochů od Bobří řeky, plastiky pestré i patinované, obrazy pestré mistra Preclíka, předčítání z Dřevěné knížky, křest nového CD s těmito texty, osobnosti slova Jitka Molavcová a Alfréd Strejček, kytara Štěpána Raka, pak noční prohlídka zámku za účasti dam a pánů z minula. Spousta, spousta lidí svátečně naladěných i oblečených. To vše je první den 4. zámeckého hudebně literárního festivalu ve Starých Hradech. První ze čtyř.

Impozantní vstup. Starohradští ve spolupráci s dvojicí Strejček - Rak odvádějí velkou práci. Och …, pardon, jen mne napadlo, že festival začal kdysi jako komorní záležitost. Rozkošatěl se. přibylo mnoho dalších a dalších vjemů. Takže uhlídat si onu vnitřní hloubku, neochudit se o vnitřní procítění je náročnější. Ale o to se už musíme postarat každý sám.


Preclík rozmanitý

Vladimír Preclík má letos podle kalendáře 77 let. Nosí bohatý knír a široké šle. Bylo to vidět, když nevydržel v saku. Široké nosíval i Vladimír Komárek.Však ho také mistr Preclík vysochal a malou sošku, kde je i kousek Komárkových holubiček nazval Rozběh na portrét VK. Propojení funguje.

Preclíkova výstava plastik i obrazů je pestrá, Snad až provokují ty barvy a tvary. snad až … inu dobře, jsou protipólem Preclíkova psaní. Psaní o dřevě, smírčích křížích, o poezii všedního života. Jsou i jakoby z jiného světa, než je Špálova hlava, kterou udělal pro Sobotku. Kolik různých materiálů, konání a myšlení se vejde do jednoho života. "Kámen a dřevo? To jsou jen dva projevy sochařovy práce, ostatně vyučil jsem se v Hořicích kamenosochařem. Je to lákavé, zkoušet různé materiály. Jen jsem ještě nikdy neudělal sochu z tvarohu. Co mne láká na smírčích křížích? Nu, to je přece taky sochařské dílo. Ale hlavně je tu tajemno. Snažím se ho objevit."


Valdická brána malířská

Hned dvě zvláštnosti má výstava Zlatníkových. Kromě obrazů vystavuje se tu i poezie psaná. Výstava je vpravdě rodinná. Dekadentní realismus , tak nazval své oleje, akvarely a pastele otec Jiří. Syn Marek své abstarkce pouze čísluje. Matka Draga vybrala k obrázků úryvky ze své poezie. Výstavu zahájil v paruce, motýlku a parádních brýlích Eric Z. Hynecker – druhý syn Hynek. Jeho komentář k obrazům, pronesený s americkým přízvukem odlehčil vážnost chvíle.

Pokud by mělo být vysloveno jediné slovo, bylo by DŮKLADNOST. Je zřejmé, jak Jiří Zlatník důkladně své obrazy důkladně promýští. Každý detail má svůj význam. I technika je přizpůsobena účelu. snad jen Challenger v modrém tónu vznikl přes noc pod dojmem katastrofy raketoplánu. Jiří vyznal se z lásky k impresionistům a na obrazech je to znát. V obrázcích je zřejmý jemný výraz, tón složitějších kompozic působí snově. Torza básní Dragy příjemně korespondují s tématem obrazů. I tady je zřejmé, že básnířka pečlivě cizeluje, hledá slova, v básních nejsou hluchá místa. Inu, jest úžasné, kterak lze taky dokázet manželské souznění.

Markovy nefigurativní obrazy jsou vzdáleny realistickému vidění, jsou otevřeny člověčí fantazii a představivosti. Malíř nepatří k upovídaným. Kromě štětce dívá se na svět skrze objektiv aparátu, ale s vystavováním nepospíchá. Je kaktusář. Na otázku, zdali souvisí jeho obrazy s katusy, odpověděl obšírně: "Tak to jo."

U vstupu je otištěna báseň a návštěvníci jsou vyzváni, aby k ní přiřadili obraz. Lidé se chytají a vybírají. Kupodivu, na vernisáži dostal nejvíce čárek jeden z obrazů Markových. Tahle hra, hříčka potvrzuje propojení barev a tvarů se slovem. Taky dokumentuje, jak k sobě mají jednotlivé Můzy blízko.


… a divadlení

Pan režisér Lédl vysvětlil, že Šamberkův Blázinec v prvním poschodí byl ve svém 19. století psán jako krátká fraška, která se hrála v nedělním odpoledni pro služky. A že po ní on režisérsky a soubor Závěsného divadla herecky toužili. A tak vzali původní text s úžasně půvabnou češtinou ("Tys nadmíru roztržit… ."), Josef Lédl napsal texty k písním, muziku přidal Přemysl Rut a v sobotu 2. srpna byla ve Valdické bráně jedna ze dvou premiér. Pro úplnost třeba doplnit, že úvodní píseň, kde se praví o tom, jak herci " …v ruce drží dečky, myslí na herečky", napsal laureát Vítězslav Nezval.

O to byla práce dam a pánů na scéně náročnější, že pracovali s jazykem archaickým, nám možná i směšným, ale hlavně – člověk jedenadvacáteého století směje se už něčemu jinému, než předci. A tak je to ono podivný vztah k divadelní Můze, který přivedl divadelní partu k práci. Josefové Novotný a Vavřina stávají se sehranou komickou dvojicí a opět to potvrdili. Jiří Wilda vybral ze svého repertoáru pozici rafinovaného přiblblíka, ke které patří i herecky náročné pohybové scény. O to náročnější, že na Valdické bráně, mají-li se vejít diváci, mnoho místa nezbývá. Půvabnější část souboru, matka Vlaďka Matějková s dcerou Týnou odevzdaly poctivý kus divadelní práce. Dcera musela protrpět část představení ve skříni, matka v kdysi úžasné růžové róbě. Štefan Hudec, byť za scénou, potvrdil pověst univerzálního muzikanta.

Pravda, i když prostorově uvnitř malá, má Valdická brána svou neopakovatelnou atmosféru, kouzlo pro divadlo, ke kterému patří i nezbytná sklenička a popovídání po představení. Soudím, že Závěsné divadlo není svým obsazením jen divadlem komedie a že soubor by dobře zvládl i věc z žánrů vážnějších, myšlenkově náročnějších. prostě, že tahle věc je teď na řadě.


Technopárty pro místní pohromou ( Noviny Jičínska)

Doporučujeme tuto lokalitu vůbec nenavštěvovat (Letáček MěÚ Kopidlno)

Dnes vládne všude diktatura peněz. A přitom nikdy neměli lidé tolik zapotřebí kultury, kterou nesmíme zaměňovat se zábavou (Kurt Mazur)


Upravené logo Prochorovin


LITERÁRNÍ PŘÍLOHA

Obce v ohrožení ?

Každá rodina v Kopidlně a okolí dostala do dopisní schránky letáček, který začínal jako novoroční projev pana prezidenta "Vážení spoluobčané …" , ale šlo v podstatě o varování před TECHNOPARTY. Doporučuje se tu příslušnou lokalitu vůbec nenavštěvovat. Ve středu 23. 7. se sešlo zastupitelstvo a to jednomysleně rozhodlo, s akcí nesouhlasit.

V neděli se od paní Janoškové, která ze strany policie má akci na starosti, že zatím se vyskytl jediný nahlášený incident - někdo vstoupil na cizí zahrádku. Kopidlenská starostka Hana Slavíková použila trefný výraz – strach z nepoznaného. Mezitím televize ukazuje letecký záběr na stanové městečko a tenčící jednotlivce s poněkud "nestandartním výrazem" ,o kterých by si někdo mohl myslet, že požili alkohol, nebo drogu. V pondělí přinášejí jičínské noviny článek s nadpisem: "Technopárty pro místní pohromou" .

Je opravdu běžné zpravodajství objektivní a vyvážené?

V neděli za parného slunce procházím se oním městem (odhadem 40 000 lidí). Kličkuji mezi auty, sedícími či ležícími jedinci, ba někteří i spí. Papíry a kelímky jsou nejen v pytlích, ale i na zemi. Průchozí lidé, zejména ale i pomalu jedoucí auta víří prach. Nezdá se, že by to někomu vadilo, či kazilo náladu. Většina má v ruce pití, převládají PET láhve s džusem, kelímky s pivem. Pivo (výborné, vychlazené) je za 20, čaj za 10, limo za 15 Kč. Z tvrdého povšiml jsem si vodky za 30, za stejný peníz jako palačinka.

Technoparty spočívá v tom, že se od známých, z internetu, či pomocí SMS dozvím kdy a kde. Vezmu spacák, někdo ještě stan, někdo auto a jedu. I když jsem Čech, Ir, Angličan, Němec, Nýdrland, (těch tu bylo hudně) či jiný. Technopárty posouvá se po Evropě, lidé jezdí za ní, hranice nejsou podstatné. Vstupné se neplatí, jen za auto vybíralo se prý 100 Kč. Já žádné výběrčí neviděl.

Kdo to tedy všechno zaplatí, zeptá se nechápavě český člověk. Nikdo. Kromě úklidu a nutných věcí organizačních není co platit. Velká auta s aparaturou )mnoho je jich cizích) přivezou bedny, zapne se agragát kvůli elektřině a už se hraje. "To je přece fajn, ne, přijet a zahrát ostatním," řekl mi jeden zvukař u obrovské hradby reproduktorů. Takových hradeb s "tanečním parketem" je tu moc. Neodhadnu kolik. Jistě nejmíň 50. Vedle stánek s občerstvením, okolo lidi, lidi.

Někteří mi řekli:

"Tohle je auto nějakýho Ira, co tu hraje u Napsal jsem knihu. Jmenuje se Zjevení stvoření. Už to dlouho leží v nakladatelství, musí se tam podívat u V noci, když jsou tu světla …prostě to se musí jednou zkusit u Je tu úžasná atmosféra, vy to necítíte? u Jsou tu lidi bez omezení, od bezdomovců po manažery u Nepoznal jsem tu člověka, kterému se něco nelíbí, který by se hádal u Podívejte se na ty psy, jak tu běhají, to jsou i bojová plemena, nikomu nevadí, nikdo nevadí jim u Každej si dělá co chce, to je absolutní svoboda u Jdu sem s tím, že se asi nebudu moc mýt, za dva, tři dny to doma napravím u Když jsme sem jeli, policajti nám ukázali cestu, byli vlídní u To je tak – některé nebaví zavřená diskotéka, nebo hospoda – tak jsou tady l To jsou tu normální zaměstnanci, či studenti. Na tejden si užijou a pak se zase zařadí u Na co mám náladu, tak to jdu dělat u Nepamatuju si, že by se tady někdy někomu něco ztratilo u Už vám nic neřeknu. Běžte, nasávejte … "

Pravdy (a nepravdy): Tak velká akce, kde se předem neví kolik přijde lidí, nedá se stoprocentně hygienicky zabezpečit. (Ale poházené kelímky jsou vidět i na jiných akcích jako motocyklové závody a pod.). * Hluk zajisté u některých domů překročí povolenou hodnotu (A není tomu tak při každém posvícení na náměstích? neděje se tak i při festivalu JMP?) . * Vyskytují se tu lidé opilí a někdy i pod vlivem drog. (A nenajdou se takoví lidé v dost vysokém počtu mezi průměrným vzorkem populace? A co diskotéky?) …

Zajisté ale noviny mají o čem psát, lidé o čem vyprávět a hlavně – čím strašit. V Libáni na koupališti koupali se lidé ne bez plavek, ale naopak v šatech. Prý tam byly i injekční stříkačky. Hluk prý je slyšet až u Maldé Boleslavi. Jeden hoch prý ošklivě zvracel … . Inu za všechno může TECHNO.

Po cestě ke Kopidlnu viděl jsem v příkopě vysypaný odpad z kterési domácnosti. Ten pán má zajisté svou chatičku, či dvorek vzorně uklizený. Vše jde do igeliťáku, do auta, pak se zastaví u příkopu, pečlivě rozhlédne – a vyklopí pytel do trávy. Třeba ho tam vyklopil právě ten pán, který se večer u televize rozhořčoval nad prostředím technopárty. V Kopidlně na rynku jsou houpačky, kolotoč – vždyť je svatojakubská pouť. Tátové v parádním oblečení s dětmi, hudba vesele hlasitě hraje na celé náměstí. Poslouchám , poslouchám, vždyť je to právě podobný rytmus, jaký jsem slyšel před chvílí. Možná malinko méně hlasitý, zato uprostřed obydleného náměstí. Inu, nechybí nám někdy trochu pohled z druhé strany? Nebo o něj nestojíme?

POHROMA – nečekané velké neštěstí, náhlá velká škoda, katastrofa;tragédie;kalamita (Slovník spisovné češtiny, Akademia 1978)


Noviny vznikly s laskavou pomocí firmy APEL s. r. o. Jicín

Tisk novin proveden dík
GENERALI POJIŠTOVNA a. s.
Denisova c. 204 Jicín.
Tel, fax 493 523 027



Prochoroviny

kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel. 493 523 492.

Evidenční číslo MK ČR E 13158

  • e mail: prochor.jc@tiscali.cz


    Prochoroviny