| zvěsti z Jičína a okolí | portréty lidí okolo nás | 15. března 2003, č. 3/03 |
| zvěsti z Jičína a okolí | portréty lidí okolo nás | 15. března 2003, č. 3/03 |
Někdejší jičínský horolezec, nyní doktor teologie a farář v Raspenavě Jan Raban, vybudoval v Hejnicích z františkánského kláštera vzdělávací a duševně ozdravné centrum. Moudří lidé usoudili, že jeho zkušenosti by se mohly hodit při záměrech o využití jičínské jezuitské koleje. I konala se 14. 2. schůzka některých lidí z radnice i mimo radnici, by se o věci poradili. Svolavatelé nepozvali nikoho z Občanského sdružení Kolej v jednom kole, tedy lidi, kteří řadu let pro kolej pracovali a nad využitím se zamýšleli. Dokonce svolali na téma využití pracovní seminář odborníků nazvaný Akční plánování a závěry z něj svědomitě zpracovali a radnici předložili.
Ze závěrů schůzky vyplynulo, že do šesti týdnů měl by být zpracován první návrh na využití koleje. Záměrem je vytvořit tu opět jakési vzdělávací centrum a tím se neodchýlit od původní ideje Jezovitů. Všichni víme, že hlavní problém je získat prostředky, které patrně budou dosahovat řádově desítek milionů. Jedním z kroků je mít přehled o možných grantech a o ně pak usilovat. Soudím, že na radnici by se vyplatil člověk hluboce do problematiky zasvěcený, který by měl přehled a dovedl i kvalifikovaně o granty žádat.
Je dobře, že mezi priority městské rady byl na návrh kulturní komise zařazen stavebně historický průzkum koleje a digitální zaměření objektu. Toto jsou podmínky nutné a nikoli postačující k dalším dílčím krokům v koleji.
Na přímý dotaz k věci odpověděl pan starosta:
Chceme dále ke spolupráci přizvat i pana Okamuru či někoho jiného z K1K, pokud bude zájem. V současné době chceme pouze vytvořit obecný pracovní materiál o pár stránkách, ke kterému se bude možno vyjádřit. Tvořit ho budeme společně a máme tedy samozřejmě k dispozici výstup z akčního plánování. Rozhodně nechceme dělat nic tajného a proti nikomu.
Ano, prezidentem festivalu Jičín město pohádky pro rok 2004 byl zvolen Miroslav Dousek. Vysoký fousatý, vlasatý pán. Jak je ten život v čase rozmanitý! Byl produkčním na Barrandově a když vypráví … . Teď už může podle zákona odpočívat, ale: hraje tenis, lyžuje v Alpách, už řadu let spolupracuje na JMP, pomáhá organizovat Valdštejnské dny … . Při svém zvolení budoucí prezident pravil: "Jičín je moje město, ze kterého jsem vyletěl a kterému mnohé dlužím. Tím prezidentováním to chci splatit." I on hodlá pokračovat v týmové vedoucí práci. Mezi jeho nejbližšími spolupracovníky jsou zmiňováni J.K.Čeliš, J. Všetečka.
Jak je to příjemné a pohodlné, za někoho se skrývat. Zejména když se nám ho podaří tak vyhecovat, nebo jakkoli přimět, aby nám nějak podpořil, či potvrdil naši špatnost. Jak je to možné, že v letech padesátých i školní děti žádaly tvrdé potrestání "zrádců pracujícího lidu"?
Na vernisáž výstavy Jménem pracujícího lidu přišlo lidí hodně, přiznejme, že většinou starších. Těch, kterým nedělá problém zavzpomínat.Zajisté mnozí, čtouce dokumenty o tvrdých trestech pro spisovatele z okolí Jičína, kladli si otázku o vině, na kterou, věru, jest obtížná odpověď a nevycházíme z toho, my lidé současní i minulí, příliš příjemně. Jakési svádění na kohosi kdysi je možná pohodlné, ale nedobré, protože ne úplně pravdivé.
Paní Hana Pražáková, dcera kdysi zavřeného spisovatele Františka Křeliny řekla: "Největším trestem pro mého otce bylo, že nemohl psát. Po návratu z vězení trvalo několik let, než se vrátil do normálního života. Co mu umožnilo přežít ta tvrdá léta? Jednoznačně to byla víra.
Život K. J. Erbena je rozložen uprostřed devatenáctého století. (1811 – 1870). Kytice pochází z roku 1853. Těžko spočítat kolikrát už od toho roku vyšla . I v Jičíně vyšla v bibliofilském vydání v roce 1940. Každé vydání je zajisté jiné. Úžasné je, kterak se na baladickém námětu profilovali výtvarníci. Trošičku nám do veliké jejich řady umožnil nahlédnout sběratel pohlednic i dalších tištěných žánrů Karel Čermák v únoru na výstavě v knihovně. Marold, Zrzavý, Šumbera. Antonín Procházka, Jiřincová … . Ten, kdo má chuť prohlížet si ony tak odlišné výtvarné názory, připomene si jedno z úžasných kouzel literatury: možnost neomezeného fantazírování, dosazování si k ději autora svou představu hrdinů, místa, tvarů i pohybů. Už i jen krátké prolistování vidění českých malířů je skvělou inspirací
Doktorka Kateřina Krausová ze ZUŠ v Nové Pace má nejspíš doktorát za nápady. Není tomu tak dávno, co na OkÚ vystavovala s kolegyněmi architektonické nápady svých žáků. Zajímavé, a hlavně poučné i pro nás dospělé.
Teď se její žákyně staly módními návrhářkami. Připravily oblékací kreace pro každou příležitost, v chodbě jičínského muzea vystavily, a také jako manekýnky předvedly. Ten, kdo se dobře tam díval, opět musel si připustit, jak moc bychom se měli od dětí učit. Hezké nemusí být drahé. Možnosti, které přináší kus látky, nebo vyřazená už blůza, jsou nevyčerpatelné. Právě tak, jako holčičí nápady. Barvy, zejména svépomocně nanášené, připravují úžasné dobrodružství. Krátké lze nastavit, dlouhé přikrátit a oboje může být dílo téměř výtvarné. Ručně, bez šicí mašiny, lze téměř vše. Nebudu se banálně rozepisovat, jak dobře se nosí triko, nebo sukně vyrobená vlastnoručně … .
Život okolo nás je tak pestrý a přináší tolik pozoruhodného. Zdalipak máme čas a chuť tohle všechno objevovat?
Paní fotografka Věra Mohylová je štíhlá žena s pohledem trochu záhadným, trochu k otázkám provokujícícm. Tak působí i její fotky portrétů vystavených v K - klubu. Jak kouzelná hra – kreslit si z lidských tváří celého člověka i s jeho vnitřním ustrojením. Většina vystavených portrétů vznikla v atelieru. VM pracuje bez berliček, tedy rekvizit, staticky. V komorním prostředí ateliéru, vyjímečně i venku. Jen ucelený cyklus běžců z Pražského maratónu je pořízen bezprostředně po doběhu. Snímky zpracovává sama, černobíle, s decentním barevným tónováním. Jejím hlavním fotografickým námětem je divadlo.
Však sám Pražský maratón považuje za veliké divadlo. Spousta lidí i fotografů. Neví se, o čem to bude. Hovor, příprava, rozbory po doběhu. Co se děje v člověku?
A skutečné divadlo? Fotografka chodí při generálce po scéně mezi herci a tvoří.na citlivý film, bez blesku. Využívá plastické nasvícení scény. V momentce je schované drama hry.
*Je velmi zajímavé číst o všech těch lidech, kteří jsou nadšeni pro nějaký cíl, činnost, atd. Člověk se začte a mnohdy čte stále znova a nevychází z údivu. Čerpám z řádků spoustu energie a tak trochu podporu, že bohulibé činnosti mají smysl. (ME)
*Díky tomu, ze jste me pozádal o sepsání tech pár rádek o Standovi a Šárce, jsem poznala moc fajn a zajímavé lidi. (JP)
*Jsem ráda, ze se o této Vaší jiz tradicní kulturní aktivite dozvídám, nebot samo ministerstvo kultury rešilo více nez rok moznost ocenení v oblasti kultury a velice mne teší, kdyz se v regionech najdou nadšenci, kterí se ocenování práce kulturních pracovníku ujmou. … oceneným gratuluji aspon na dálku a snad se nekdy podarí, abych se na akci mohla prijet podívat. (Dr. Z. Malcová, Ministerstvo kultury Ceské republiky)
Cítil jsem se tady mezi Vámi, milí přátelé, jako na ranní rosou pokryté jarní louce. Kolik rozmanitého kvítí? Kolik vůní má ten náš kraj. A kolik tu žije krásných liví.
Oldřich Suchoradský
knihovník
Člověk by měl právo mýlit se. Počtem chyb se může poučit.
Vašek Feštr
Turnov
Za jedno z největších kouzel divadla považuji onu neomezenou možnost tvořit, vymýšlet, hledat tu nejlepší formu převtělení, způsob jak povědět myšlenku. Měla by být zajímavá, zábavná, alespoň v něčem nová, originální. Tvůrčí divadlo, které vychází ze známého literárního námětu a inscenování je zcela věcí souboru, je zábavnější – a náročnější, než pouhá reprodukce daného textu. Tak vybírají v jičínském K - klubu a tak činili o při inscenaci Tři sestry a jeden prsten. Představujme si, jak vytvářejí scénu šachovou, či mírně lechtivou, tedy erotickou, při ukládání do rakve.
"Tyhle věci my už dávno známe, to nás nemusí nikdo učit," pravila herečka Barbora Vávrová. "Samozřejmě , že jsem jim to musel nejdříve trochu vysvětlit," naproti tomu informoval režisér Zajíček.
Jaká je pravomoc režiséra? Kam až smí se svými nápady herci? V Káčku jsou režiséři dokonce dva. Specifikou je, že studenti nejen hrají, ale hlavně se tu divadlu učí.
Režisérka Hana Krásenská: "Já se spíš zabývám ideologií a Zajíček její realizací v praxi. Docela se shodnem. Zajíček ani moc nekřičí."
Po představení K- klub žije dál. Jsou zprávy, že se svítilo ještě ve tři ráno. Tanec, zpěv, debata, náznaky sexu (viděl jsem několik pus). Viděl jsem i dlouhé mlčení, které mohlo být náznakem rozjímání. Obdivné pohledy k autoritám, vyříkávání nevyříkaného. Káčkovský organismus je složitým mechanismem. Je to kousek Jičína.
Lenka Kubínová, nejmladší herečka: "Když jdu ze školy, udělám si třeba v Káčku úkoly a počkám na zkoušku. …Pukrlata jsem si cvičila doma před zrcadlem. … Na jevišti ze mne spadne špatná nálada, kterou si třeba přinesu. … Hledala jsem partu, tady je."
Divadlo, právě tak jako celá naše životní pouť je vlastně neustálá řada otázek. Chválabohu, že ne úplně zodpovězených.
Já jsem
Ty jsi
Jediný akord v tichu
Já jsem
Ty jsi
Salva dvojího smíchu
Já jsem
Ty jsi
Průsečík století
Já jsem
Ty jsi
Bohové v objetí
Všechno jsem byla
A všechno jsem
Tak proč se hádat s osudem
Sama si tvořím každou z cest
A kde nejde jít
Mohu lézt
Posouvám
hranice svého
věřím
A doufám
že čím dál tím víc
měří
Až rozpustím
to věčné lidské
proč
Opustím
vesmírný
kolotoč
Dálky se zkracují
Když duše vibrují
Na stejné hladině
Jednou tě navštívím
Bez kufru bez těla
Vím to se nedělá
Ne v téhle rovině
...a prosím
Lékaři,snažně vás prosím
nenuťte tělo k životu
když duše říká odcházím.
A prosím vědce, učence, profesory
nedělte svět jen na hmotu
rozšiřte své obzory.
A prosím kněze
aby víc věřili
v lásku ne hřích
a kázat přestali
o branách pekelných.
A prosím rodiče, učitele
obklopte láskou děti
obklopte láskou sebe
nenuťte jim
svůj postoj k světu
nedejte tolik na osvětu
neuhaste v nich
poznání plamínek
radši jim věnujte
lásku bez podmínek.
V plenkách a v kolíbce
Už s čárou na duši
Z minulých životů
Co zbylo netuší
Podzim
Listí sklouzlo o patro níž
A slunce ztrácí grády
A poloprázdná spíž
Po jaru vyje hlady
...a den se krátí
A nesmím říkat Luny svit
V tom světě plném polarit
Tak aspoň šeptám
Večer přijdˇ
...pro zahřátí
Ztracená máma
Aktovka na zádech
A zkrabacená brada
Ztratila..ztratila se mi máma
Lehce ten smutek uhasíš
Máma je jen o patro výš
Kabelka přes rameno
A pocit že jsem sama
I mne se totiž ztratila moje máma
Těžko mi ale vysvětlíš
Proč je o tolik pater výš
kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel. 493 523 492.
Evidenční číslo MK ČR E 13158
