Upravené logo Prochorovin



zvěsti z Jičína a okolíportréty lidí okolo nás15. února 2003, č. 2/03

Muka nenaplnění (nestíháni)

Nevím, zda je to výsadou nás starců, stále mne pronásleduje pocit, že něco nestíhám, nedělám dobře, zapomínám. Že ve chvíli, kdy někde jsem, a jsem tam dobře a užitečně, ještě měl bych být někde jinde, taky potřebně.

V případě Jivínského Štefana projevuje se to vtíravým vědomím, že nominační seznam není úplný. Už teď vím, že tam chybí kupříkladu:

Karel Pokorný, neúnavný a nestárnoucí novopacký filmař a novinář. Pečlivý, poctivý v práci. Natočil 90 titulů, nasčítal si 35 rozličných ocenění ve filmařských soutěžích.

Franta Munzar, řidič jičínského autobusku a dopravce důchodců, který bojuje za to, aby se zejména starší lidé mohli po Jičíně svézt a autobus nezrušili.

Kantoři i žáci ze ZŠ Nové Paky v Husitské ulici, kteří jsou užiteční ve hnutí Stonožka a tak krásně se starali o děti z Kosova.

Sousedé libošovičtí, laureáti roku 2000, kteří si dokázali ve své vesnici zorganizovat taneční pro starší a pokročilé.

Kopidlenští za perfektně provedenou materiální sbírku pro postižené povodněmi, kteří věci nejen sebrali, ale i na potřebné místo dopravili.

Novopacká parta okolo Kateřiny Krejčové, která v Roškopově připravila zajímavé prázdninové tábory – kurzy na téma Prostor.

Novopacké sdružení Open Art za jedinečný festival na okraji Muzika Paka

a spousta dalších a dalších, kteří kulturu a kulturnost vnesli a vnášejí do života všedního. Prosím, doplňte si je do svého vědomí. I ty další, kteří se nějakým řízením do seznamů nedostali.


LIDÉ ŠTEFANŠTÍ

Prochoroviny se pokusí představit ty, kteří byli nominováni na Jivínského Štefana za rok 2002:

Adlerová Edita

Půvabná profesionální operní pěvkyně (mezzosoprano), která po přestěhování do Lázní Bělohradu využila svých pracovních a divadelních kontaktů k tomu, aby sem "přitáhla" renomované interprety. V programu nejmladší Carmen v historii české opery se vyskytují vedle prestižního Hiltonu, Prahy, Chile, americké rezidence, Švýcarska Nová Paka, Lázně Bělohrad a Jičín. Je častým interpretem na charitativních akcích. Je nominována za cyklus pořadů EA a její hosté, v rámci kterých zprostředkovala kvalitní programy (J. Grygar, S. Karásek, M. Kociánová) a také za řadu vystoupení v regionu.

Agentura Nahoru dolů

Obhospodařuje Valdickou bránu a to tak, že brána patří mezi místa, kam se chodí za kulturou. Vzhledem k oněm 152 (nebo 156?) schodům jest zařízením specifickým, které, přiznejme, má i své diváky. Nahoře je výstavní síň, kde se vystavují fotrografie (letecký pohled na Jičínsko), obrazy a grafika (například paní Terlecká) i drobné plastiky (loutky apod.). Ono specifikum je tu nahoře i v propojování žánrů (poezie ke grafice apod.). V mezipatře se pak hraje divadlo, za všechny připomenu Zoščenkovy aktovky. Prostě brána umožní pohled na Jičín a okolí z trochu širšího úhlu.

Baševi

Je to čerstvě ustavený spolek, který se stará o židovské památky , hlavně Synanogu a hřbitov v Libosadu, ale i o kulturní a lidský odkaz Židů na Jičínsku. Zdaleka však nejde jen o stavby a pomníky. Zejména ve chvíli, kdy od transportu Židů do koncentračních táborů uplynulo kulatých 60 let, připomíná OS Baševi tyto chvíle. V projektu Zmizelí sousedé pátrají žáci po osudech těch málo žijících, i těch, kteří se nevrátili. Výstava o osudech Anny Frankové v knihovně byla jednou z připomínek. V lednu 2003 Baševi připravený bohatý program k 60. výročí transportů. Vůdčí duše spolku jsou Jan Kindermann a Tereza Dubinová.

Benč, Benčová

jsou manželská dvojice, která připravila úžasný kompaktní disk: Osobnosti Novopacka. Zasuneš, klikneš, najdeš. Zvolíš písmeno a můžeš si vybrat jméno. Podle barvy jsou význační lidé tříděni: architektura, spisovatelé, hudebníci, malíři … . U mnohých fotografie, u všech podrobný životopis a odkazy. Podobně funguje i další CD – Historická Nová Paka. Školy, úřady, kulturní instituce, i každý občan má k disposici úžasný materiál. Ke studiu, poučení i jen tak k listování (surfování) o tom, kolik zajímavých míst i lidí je v našem okolí.

Bihelerová Blanka

Připravila výstavu výtvarných prací žáků ZUŠ Hořice ve Štorchově síni městského muzea. Výstava doslova hýřila skvělými nápady a dokázala, že paní učitelka pracuje s chutí a láskou a že ji děti mají moc rády. O výtvarný obor je na hořické zušce takový zájem, že není v možnostech školy všechny uspokojit. Při vernisáži opět síň praskala "ve švech" a výstava patřila k nejvíce navštíveným. Paní učitelka bere děti i ven a ukazuje jím půvab kamene. Jejich "minisymposium" v lomu u Sv. Josefa, kde si samy sochaly, byl zážitek.

Hotový obraz je výpovědí o stavu duše. Když je obraz špatný, znamená to, že je něco špatného se mnou.
(Michail Ščigol)

Bílek Lukáš

připravil s Petrem Karešem a dalšími přáteli Průvodce naučnou stezkou Plakánek, který byl přizpůsoben pro dětské čtenáře. Knížečku vydala Základní organizace ČSOP Křižánky. Zdroj poučení i pobavení. Poutavé čtení, zajímavé obrázky Roberta Smolíka a mapky, děti mohou dotvářet, domalovávat, hádat. Stavař Lukáš nepatří k těm, že musí být vidět za každou cenu. Vidět je jeho práce. Návrhy a výkresy využití lodžie a Čestného dvora, ptačí budky , jejich výroba a sypání krmení, další akce v lodžii. Lukáš byl mezi těmi, bez nichž by nestál Řáholeček na Šibeňáku a nezapomíná na něj dodnes.

Bílková Eva

Dvojnásobná štefanská laureátka vydala ve spolupráci s městskou knihovnou a dalšími přáteli brožuru Okolo Řáholce, povídání o Václavu Čtvrtkovi, jeho vztahu k Jičínu a o jeho díle. Knižním, televizním i rozhlasovém. Důkladně rozebírá uvádění Čtvrtkova díla v rozhlase i televizi, pátrá po vzniku názvu Řáholce , hledá souvislosti díla i s jinými místy v Jičíně a okolí, dostává se i k jičínským osobnostem a jejich vztahu ke Čtvrtkovi a Rumcajsovi. Opravuje i některé vžité a tradované omyly. Třeba poznamenat, že na knížce se autorky podíleli i V. Úlehla, J.Všetečka, A. Pospíšilová, L. Bílek, I. Matějka.

Bretová Milena

je spolu s paní učitelkou Velíškovou dvojicí Učitelek s U. Samy děti si odhlasovaly, že oba divadelní školní soubory se budou jmenovat Korálka. Velká a malá. A tak navlékají: Školní posvícení, vánoční vystoupení, masopust, čarodějnický slet, dětský den …. všude vlastnoručně vyrobené půvabné vystoupení. Malá dětenická škola nechyběla ani na setkání vypravěčů v jičínské knihovně. Děti pak byly vybrány na Pražský hrad. Není to krásné ocenění?

Bukač V., Samohrd M., Sezima J.

jsou navrženi za úžasný projekt revitalizace objektu bývalého hořického pivovaru a za akce na záchranu tohoto skvělého dokladu průmyslové architektury z konce 19. století, byť se jejich snahy dosud nesetkaly s pochopením zainteresovaných orgánů. Kolektiv autorů vychází z celosvětového trendu oživení vysloužilých industriálních objektů pro muzejní či galerijní účely a v případě hořického pivovaru navrhuje vytvořit centrum, v němž by bylo prezentováno tradiční dobývání a zpracování kamene. Projekt počítá se zřízením lapidária, depozitářů, sálem pro performanční a multimediální akce, expozice klíčových osobností podkrkonošského sochařství, výstavními prostory, přednáškovým sálem, sochařskými dílnami atd. Projekt zároveň naznačuje dlouhodobou koncepci rozvoje města v oblasti cestovního ruchu. Uvedené sochařsko-kamenické centrum by se spolu s uměleckými sbírkami Galerie plastik, s galerií světového sochařství v přírodě (sympozia 1966 – 2000), Smetanovými sady a sochařsko-kamenickou školou stalo turistickou atraktivitou a lákadlem nejen pro odborníky.

Člověk by si měl občas odpočinout… . Hlavně od sebe. (p)

Cardová Gabriela

nacvičila opět s dětmi z hořických církví a jejich kamarády divadlo, které bylo provedeno o čtvrté adventní neděli v evangelickém kostele. Tentokrát děti nastudovaly Šťastného prince a představení doplnily pásmem vánočních písní. Ačkoliv mnozí z nás v předvánočním kolotoči "nic nestíhají a doslova padají únavou a vyčerpáním", najde si G. Cardová, matka pěti dětí, v adventní době dostatek času, aby s dětmi nastudovala divadelní představení a dokonce vyrobila většinu kulis a kostýmů. Ačkoliv děti odrůstají (první představení se hrálo již v r. 1996), každým rokem se opět těší na nácvik, který jim pomáhá zkrátit předvánoční očekávání, a poznávají, že Vánoce nejsou jen plné ledničky, stromeček s dárky a televizní obrazovka.

DDM Hořice -

Jaroslava Toušová a spol . Věnují velké úsilí přípravě soutěže Dívka. Ne náhodou neváhá hlavní pořadatel svěřit organizaci právě do Hořic. Soutěž není jen přehlídkou půvabu a umu mladých dívek, ale událostí, která láká známé osobnosti, sponzory, motivuje účastnice k tomu, aby předvedly nejen svou vnější krásu. Klání navíc doplňuje pestrý program, o ten minulý se například postarala zpěvačka Martha. Tým kolem ředitelky je nominován za organizaci, přípravu programu a realizaci zábavného odpoledne "Dívka roku", které pokaždé zaplní sál Domu kultury Koruna v Hořicích.

Já bych nemohla být v Praze, tam mezi temi domy. Já bych tam udelala polovinu práce. Tady v Jicíne mám zahrádku … . (Tereza Dubinová po své prednášce Koreny antisemitismu).

Děteničtí

připravili a zorganizovali sjezd rodáků, na kterém se podílela spousta lidí i organizací. Vzpomínám jen příjemné odpoledne v sokolovně (divadlo, písničky, vzpomínání…), foerstrovskou výstavu, která by mohla být jednou základem pamětní síně, samozřejmě muzika, tancovačka a další akce. Nebudu jmenovat zasloužilé lidi ani spolky, na někoho bych neprávem zapomněl. Chci znovu připomenout, že když se lidi dají dohromady, děje se i v m lé obci spousta zajímavého.

Dolejší Jana

a ostatní její přátelé ze Sdružení pro pomoc mentálně postiženým uspořádali v čase adventním v Kulturním domě v Jičíně benefiční koncert. Z výtěžku chtěli koupit stůl na cvičení. Mechanický. Na víc si netroufali doufat. Přišlo tolik lidí, atmosféra byla taková, že se vybralo na cvičící stůl elektrický. Ten, kdo moc neví o to, co je mít doma takhle nemocného člověka, nedovede si představit radost rodičů, když cítí člověčí sounáležitost. Když o koncertu paní Jana mluvila, svítily ji oči a vyprávěla, jak s přáteli žijí, jezdí na výlety, organizují rehabilitační pobyty… . Však taky o všem konání sdružení informovali na prezentaci neziskových organizací.

Dousek Mirek

původně produkční na Barrandově postupně vplul do jičínské kultury. Pracuje ve vejboru JMP, kde vlastně dělá svou někdejší práci. Jak praví nominace, vždycky je tam, kde má být. I když má třeba po noční službě. Podobným způsobem pracoval na Valdštejnských dnech v květnu. Pro neznalé připomeneme, že probíhají formou bienale, tedy jedenkrát za dva roky. V lichých letech jsou Valdštejnské oslavy ve Frýdlantě. V těch posledních v Jičíně procházel celým víkendem vévoda, komentoval dění, trefně reagoval na program. Jeho rozhovor s architektem byl úžasný vrchol improvizace. Na zorganizování toho všeho se MD podílel.

Dramatický soubor ZŠ N. Paka Husitská

(který) dala dohromady paní učitelka Kaprálová. Vysotupili, mimo jiné, na přehlídce v K-klubu. To nebyly jen scénky tuctové školní besídky. Děti věděly, co hrají a o čem hrají. Jejich dialog nad krabicemi byl meditací nad lidmi tohoto světa a jejich vlastnostmi. Pochopily filozofii jednoduchosti a síly sdělení. Nakazily se divadlem. S paní učitelkou rokovali jsme o tom, že s dětmi z dramaťáku se úplně jinak ve škole pracuje. Kouzelná moc divadla.

Dubinová Tereza

Uvádí se jako hebraistka, což je vědní obor zabývající se studiem hebrejského jazyka a literatury. Tereza má širší záběr, vše promítá do dimenzí náboženských a to z hlediska ekumenického. Ono prolínání přináší mnoho zajímavých pohledů i mimo křesťanský svět. Každé své vystoupení velmi zodpovědně připravuje, a tak její přednáška o Izraeli v knihovně, či vystoupení na Ekumenickém festivalu, doplněné i písní, byly silné zážitky. Tereza je jedním ze zakládajích a aktivních členů OS Baševi, který pěčuje o židovské památky.

Eberlová Monika

má při festivalu JMP na starosti pódia. Tedy pobíhá s mobilním telefonem v ruce a haldou papírů a organizuje. Občas ztratí mobil, někdy se ztratí Monika, občas soubor nepřijede, občas přijede dřív, později, nebo jiný. Monika to zvládá a nenadává. Nebylo by jí to stejně nic platné. Jen ten, kdo někdy tohle zkusil, dovede si představit, jak chutná sklenička, když to všechno skončí. Aby se udržela v tempu, organizuje Dětský den. Ten poslední na letišti byl velkolepý. Na své si přišly děti i jejich rodiče. A to je dobře, když je rodina pohromadě

Erben

je název divadelního souboru z Miletína. Souboru, který s přestávkami funguje neuvěřitelných 175 let. Však také uspořádali výstavu dokumentů o historii souboru. Připravují Muzeum ochotnického divadla. V listopadu 02 uspořádal soubor VII. divadelní Miletín – festival amatérských souborů. Na přehlídce v Jaroměři byla oceněna Hýbnerova režie Rozpustilého Janečka. Z Dačic si soubor přivezl Cenu dětského úsměvu… . Úpěch slavil soubor i Stříbrnou studánkou a s komedií vše pro firmu.

Budu psát dál. Každý rok jednu knihu. (M. Wievegh) Bohužel!!! (p)

Fidle

Než si soubor našel svoje jméno, prostudoval lexikony, aby se dopracoval ke svému názvu. Zpěv, flétny, housle, viola, cello, kontrabas. Ale je pravděpodobné, že složení kapely, která v tomto složení hrála méně známé lidové koledy z našeho kraje, se může měnit. Protože kapela je dynamická. Lenka Krausová hledá v archivech stále další a další písničky, a tak záslužně objevuje pro nás spoustu krásného, co naši předkové zanechali. I v tom je přínos souboru, že schází se v něm ke krásnému muzicírování lidé nejen z Jičína

Gottlieb Jaromír

Tenhle odstaveček je jen za jedno setkání, které Jaromír s přáteli připravil, neboť řada jeho aktivit je tuze rozmanitá. V noc svatojánskou zněly v lodžii flétny. Jakoby zpovzdálí, nevtíravě, by si přišlí mohli uvědomit velikost místa. Setmělo se nenápadně. kdosi najednou řekl: "Je tam. " V průhledu, který skýtá podélná cesta libosadem, objevil se veliký žlutorudý kotouč měsíce. Přesně v tom místě a přesně v tu dobu, kterou vypočetli naši předkové. Moudrost, se kterou komponovali krajinu a stavby v ní, byla potvrzena.

Gymnazisti

Lepařova gymnázia jičínského taky vstoupili do Valdštejnských dnů. Ne do nějakého střílení a hřmotných tyátrů na náměstí. Spíše do sféry duchovní, prostřednictvím svého zapojení do projektu Terra desoláta. Opatřili si uniformy někdejších gymnazistů, rozebrali si jednotlivé části stavebního komplexu a stali se nakrátko průvodci v jezuitském gymnáziu, koleji a u Sv. Ignáce. S pomocí kantorů si připravili i průvodcovské texty, v koleji sehráli divadlo. Byli úžasní. Připomínám si jen úvahu o meditování, pronesenou v kostele.

Terra felix

byl to "vedlejší", ale dle mého nejdůležitější produkt Valdštejnských dnů. Pan učitel Hamáček, Eva Bílková, z muzea pak Jaromír Gottlieb a Martina Borůvková dokázali přesvědčit žáky a učitele tuším jedenácti škol, aby bádali ve valdštejnské době. Hledali v historii, v muzice, dramatu, projevovali se výtvarně, tanečně i na divadle. Gymnazisti napsali dokonce divadelní hru. Za pomoci svých učitelů žáci a studenti pracovali sami, s obrovským zájmem. To, co pak v zámku předvedli, bylo úžasným důkazem, že škola může probíhat i jinak. Zajímavě, efektivně.

Horáček Josef

pro rok 2002 byl prezidentem festivalu JMP a bez nadsázky prezidentem úspěšným, jak ostatně bývá zvykem. Josefova herecká podstata ze Srdíčka, i odjinud, se nezapřela. Však ani ze svého velblouda v čele průvodu nespadl a prokázal i organizační schopnosti, nejen na velbloudu. Jednou z mnoha akcí byla i soutěž o nejlepší kramářskou píseň, která probíhala ve spolupráci s Lidovými novinami. Jeden z příkladů, že škála nápadů a programových možností je nevyčerpatelná. Pan exprezident posunul pohádkový festival zase o kousek dál.

Jiterský Jan

Dlouhovlasatý pan učitel z libáňské školy. Učitel – muzikant. Kdo ví, zda ta slova nemají být v opačném pořadí. Nominace je za přípravu, zajištění a provedení Libáňského slavíčka 2002 – jedné z největších kult. akcí na Libáňsku. Sem patří i Muzikálové zpívání na konci školního roku. Libáňští slavíci se zúčastnili i celostátní přehlídky Slavící ve školní lavici v Brně a dosáhli pěkného úspěchu – 2 x 3. místo. Připravil i vánoční koncerty. Tohle vše už nejsou jen učitelské povinnosti, to je vztah k muzice, kterým pan učitel infikuje i své žáky.

Nemám ráda Prochoroviny (Jedna úřednice na jenom úřadu)

Jung David

jest jičínským Hajajou. Nejen při dění festivalovém, povídá dětem pohádky i v knihovně, byl vidět při křtu Řáholečku … . Je milé, když děti shromážděné v knihovně, mají možnost před usnutím poslouchat pohádku od samého Hajaji. Je příkladem generačního a genetického posunu. Vstoupil do festivalového pohádkového dění vedle svého otce a hned se stal tuze platnou jeho součástí. Pro dvanáctý ročník festivalu vymyslel a zorganizoval Dračí poselství – hledání dračího vejce.

Kafka Ivan

a samozřejmě další Sobotečtí jsou nominováni za Špálovské oslavy. Před Městským úřadem byla odhalena malířova busta, kterou provedl mistr Preclík. Svérázné, nádherné dílo. Poté následovala vernisáž Špálových obrazů. jedinečná, neopakovatelná. Neboť shromáždit tolik úžasných krajin není jednoduché. Hodnota díla je vysoká a je třeba sehnat pojišťovnu, která je ochotna jít do rizika, a samozřejmě i ostrahu. A samozřejmě prostředky na to vše.Toť druhá stránka kulturního snažení. Sobotečtí tu odvahu měli a povedlo se.

Kalenská Ivona

Paní učitelka jičínské ZUŠ, pro kterou Valdštejnské dny a projekt terra desolata znamenala jednu etapu uměleckého dění. Po dlouhé měsíce inspirovala své žáky vším, co souviselo s Valdštejnem a jeho dobou. Oni pak sochali, malovali, dělali grafiky… . Vlastní osud ústředního díla - Valdštejnovy busty - byl dramatický. Vše se nakonec povedlo a vévoda pak mohl na výstavě v arkádách zámku pohlédnout na svou vlastní podobu. S velkým nasazením se podílel výtvarný obor, najmě paní učitelka, i na festivalu JMP.

Kapička

Mateřské centrum. Svolává maminky s dětmi a snaží se jim dokázat, že zábava může být i jiná a že hračky se nemusí jen kupovat. A že maminky nemusí být po porodu jen samy se svými dětmi. Pravidelně se scházejí, pořádají výlety a hlavně – dík té pospolitosti překypují nápady. Dokázaly to úžasnou výstavou při festivalu JMP, předvedly to i na přehlídce neziskových organizací koncem října v KD. Dobrá parta maminek s dětmi.

…zastavit se, stát a čekat, až se to usadí (MB)

Kindermann Jan

Jeden ze zakladatelů spolku Baševi, který se stará o židovské památky , hlavně Synanogu a hřbitov v Libosadu. Zdaleka však nejde jen o stavby a pomníky. Zejména ve chvíli, kdy od transportu Židů do koncentračních táborů uplynulo kulatých 60 let, připomíná OS Baševi tyto chvíle. V projektu Zmizelí sousedé pátrají žáci po osudech těch málo žijících, i těch, kteří se nevrátili. Výstava o osudech Anne Frankové v knihovně byla jednou z připomínek. Na leden má Baševi připravený bohatý program. Ve spolupráci s Terezou Dubinovou tvoří Honza úžasnou dvojku, za kterou je spousta práce.

KČT Hořice

Ta zkratka znamená Klub českých turistů . Členové jsou nominováni za odhalení smírčího kříže svému kamarádu Milanu Polákovi u Čertovy zdi poblíž Osečné v Podještědí, kde Milan počátkem července 2001 náhle zemřel. Na tomtéž místě mu turisté k prvnímu smutnému výročí odhalili pískovcový kříž a rozhodli se založit tradici každoročních zájezdů do tohoto kraje. Na jeho památku nazvali rovněž tradiční zimní táboření na Zvičině, jehož byl Milan organizátorem, jako Memoriál Milana Poláka

Knihovna Jičín

nese již několik let označení Městská, ale její působení zasahuje území daleko větší a netýká se zdaleka jen knih. Výstavní síň nepřináší jen zajímavé podívání na obrazy, ale připravuje i půdu k poutavým besedám, jako byla ta s Michailem Ščigolem. Knihovna zve i další pozoruhodné osobnosti (Veronika Sedláčková), hlavně ale děti. Připomenu večer Harryho Pottera, setkání vypravěčů, večer s Andersenem a další. Městská knihovna v Jičíně je výraznou součástí kulturního dění ve městě.

Kolej v 1 kole

Navzdory mnoha protivenstvím, chybám, dohadování, nepochopení, nadšení i odporu Jezuitská kolej v Jičíně žije. Už se těžko dá jen vyjmenovat ta veliká spousta koncertů, divadel, výstav, festivalů … . Za všechny snad připomeňme alespoň výstavu o novodobém odboji na Jičínsku, tak jak šel historií 20. století. Ne všichni byli jejím pořádáním nadšeni, neboť lidé si tu přečetli i jména svých bližních – udavačů. Neustály střet entuziasmu mladých s konzervativním přístupem, který brání všem akcím, je součástí jičínského kulturního život. Je škoda té aktivity nevyužít.

Jedna z nominací byla i za zorganizování akčního plánování. V jeden podzimní den sešli se v Káčku odborníci, studenti a vážně rokovali o možném využití koleje. Pravda, přišli i pánové a dámy z Radnice. Proslovili projevy, krásná slova - a odešli. Mladí své fantazírování dotáhli do podoby dokumentu, předložili. Možná by bylo dobré ten dokument, který představuje poctivou snahu, oprášit.

Komárková Martina

Od prázdnin ředitelka Kulturního domu v Jičíně. V nominaci se mluví o tom, jak čelila slabomyslným závistníkům. Inu ne všichni se těší z nového. Že konat lze i jinak. Konzervativismus v nás je silně zakořeněn. Paní ředitelka zavedla sobotní promenádní koncerty, lidi si poslouchají muziku a je jim dobře. Připravila s přáteli přehlídku neziskových organizací jičínských – a jak se lidé divili, co vše se v městě děje. Začala s výstavami, pořady v Srdíčku, důstojné a vkusné připomenutí Adventu … . inu, suďme člověka podle práce.

Vážení přátelé, výstava mých hříchů je otevřena. (Jan Solovjev na zahájení své výstavy)

Kořínková J, Fajstauerová H.

Obě dámy, vlastně spíš dívky, pracují v jičínském muzeu. První jako průvodkyně, druhá jako historička. Kromě toho společně mají na starosti kronikáře. Těch je na okrese kolem stovky. Dvakrát za rok se s nimi setkávají. Obě strany si tuze pochvalují ta kronikářská setkání. Pečlivě připravená, zajímavá, doplněná spoustou historických informací. Kronikáři, ti lidé, kterým záleží na historii v jejich obci, dovedou to vlídné přijetí ocenit. I oni přinesou na setkání mnoho informací o svých obcích. A tak je prospěch oboustrannný.

Kožíšková L., Truncová H.

Vedení městečka v čele se starostkou paní Lenkou Kožíškovou se rozhodlo na památku svého významného rodáka a mecenáše zřídit v přízemí radnice pamětní síň Aloise Hlavatého, v níž byla umístěna jeho bronzová busta, dílo hořického sochaře Petra Veselého, a několik dalších památek. Slavnostní odhalení se uskutečnilo v červnu 2002 k prvnímu výročí úmrtí A. Hlavatého. Je velmi potěšitelné, že obec nezapomíná na svého významného rodáka a čestného občana. Miletín A. Hlavatému vděčí za velkorysý finanční dar, který umožnil pořídit nové zvony pro kostelní věž.

Kracík V., Pařízek M.

Mladí novopačtí básníci nenaříkají, že není kde publikovat. Za pomoci městské knihovny, ilustrací Tomáše Vavřiny a grafické úpravy Šárky Horákové vydali si své básně sami. Na 16 žlutých a zelených listů nakopírovali a koženým řemínkem s uzly sešili svou poezii, vesměs básně volného verše. "Bosé nohy ticha, démon okamžiku, auta přimražená, vybetonované nebe …" . Poezie o cestách a hledání. Hluboký ponor, na závěr vzlet s bílou holubicí k světlu.

Oba básníci mají blízko k divadlu, a proto se s hudebníky a dalšími herci podílejí i na poetických večerech v knihovně. Jejich tvorba oslovuje především mladé diváky.

Krausová Kateřina

Taky by si Kateřina mohla odučit svůj úvazek v novopacké ZUŠ a věnovat se svému malování, které se jí daří. Ne. Ona ten svůj kumšt bere jako poslání a infikuje jím své žáky i jiné děti. Úspěšně. Však vnímavým se tuze líbilo, jak děti z rozličných, nejen uměleckých škol, připravily návrhy, jak nejlépe využít některá místa. Tak návrhy, vystavené na OÚ byly nejen pěkné, ale i poučné pro nás dospělé. Střih. Kateřina se svými žáky v lomu u Sv. Josefa. Děti sochají dle svých představ. Střih. Vernisáž výstavy absolventů novopacké ZUŠ v Suchardově domě. Tady už opravdoví začínající umělci. V kovu, skle, malbě, architektuře. V pozadí zase Kateřina …

Křížová cesta

prv byl nápad, pak vzniklo Občanské sdružení. Těžko vyjmenovat všechny kdož se podíleli. Farář Kordík, muzejník Gottlieb, aktivní Miloš Starý, malíř Ščigol a další … . Na mistra Komárka se nemuselo naléhat. Vladimír Komárek maloval svou Křížovou cestu pro kostel v Konecchlumí zcela zdarma. Namaloval, ironicky, jak on dovedl, okomentoval na výstavě v jičínské galerii - a umřel. Umřel, z hlediska jakéhosi materiálního světa. Ale stejně se na naše pachtění kouká, kouká a nepřejte si vědět, co si o tom brumlá.

Kulturní dům Jičín

ale to je zase paní ředitelka Martina Komárková se svými kolegy, o tom řeč vpředu.

Kuříková Veronika

Opravu paulánského kostela a kláštera pojali Novopačtí komplexně. Vše pečlivě nafotili a vystavili, stavebně historický průzkum převedli s plány a fotkami a textem na cédéčko. Uspořádali zajímavou besedu, kam pozvali všechny, kdož se na opravě podílejí. A z pera Veroniky Kuříkové vydali souhrnnou knížku: Pohnutý osud Paulánského kláštera. Ač brožovaná, na koukání pěkná knížka, rozuměj – dobře graficky vyvedená. Fotky barevné, zajímavé doplňky, včetně pověstí, i historie řádu Paulánů. Část knihy je věnovaná i osudům klášterní lékárny, kde jsou využity úryvky rodinné kroniky, kterou poskytl PhMr. Richard Geisler. Zajímavá knížka. Začteš se, dočteš – a najednou chce se ti pokračovat, vědět a poznat víc a další. Absolventka studia teologie odevzdala při podpoře konzultací pátera Holečka dobrou práci.

Byl jsem tam, pane faráři, nic tam není (V. Komárek po tom, když ho lékaři po vážném ohrožení opět probrali k životu)

LIS Jičín

Literární spolek, dříve literární kroužek při Městské knihovně v Jičíně pracuje už 10 let. Pravidelně se schází, diskutuje se nad napsanými básněmi i prózou. Členové obesílají literární soutěže, pořádají autorské čtení. A vydávají. Každý druhý rok almanach, na kterém se podílejí všichni členové, Pan doktor Franc vydává svépomocí dílo svoje i ostatních. Mezi členy jsou laureáti mnoha velkých literárních soutěží, věci jsou v časopisech, v rozhlase.

Maixner Milan

rodák z Lukavce, dlouholetý zaměstnanec pražských divadel a nyní lukavecký chalupář, zachycuje na videozáznamy a zpracovává na profesionální úrovni zajímavé kulturní počiny v regionu. Například pro hořické muzeum vytvořil letos nezištně dokumenty o přípravě a zahájení výstav Čtyři generace Maixnerů a Čtyři roční doby v díle Oskara Teimera

Jan Marel,

vedoucí kina v Hořicích, je nominován za aktivity nejen v kině, které svými nápady zachránil doslova za minutu dvanáct. Jeho zlaté české ručičky zapracovaly i na zastaralém technickém vybavení, a tak se Biograf Na Špici pod jeho vedením mění opět v prosperující kulturní zařízení města. Že mu nechybí smysl pro recesi, dokládá slavnostní otevření zrekonstruovaných WC počátkem roku 2002. Bez jeho přispění by se samozřejmě neobešel ani filmový víkend "Hořickej Vorel". Filmové novinky přináší do Hořic v co možná nejkratším čase, zve jejich tvůrce, vestibul slouží jako výstavní síň, pozoruhodný byl týden filmů s Ch. Chaplinem.

Město Jičín a OS Lodžie

neobydlený dům je smutný, hlavně však neplní svou funkci. V případě Valdštejnské lodžie a přilehlého čestného dvora je taková prázdnota i nebezpečná. Nebylo krátké, ani jednoduché jednání jičínské radnice o obsazení správce, kastelána, hlídače, … . Sami si dosaďte, co všechno by měl dělat člověk, který svůj život spojí s krásnou stavbou a způsobí, aby ona žila. Aby se tu stále něco dělo. Aby se tu stále něco neztrácelo, či neničilo. Zdenka Vacková se synem Heřmanem a psem Badiánem to zkoušejí. Úspěšně. Lidé přijdou, ohřejí se u ohně, dají si čaj – a pustí se do výroby krmítek. Třeba. A takových aktivit je tu spousta.

Pro casino plánuje OS Lodzie realizaci Expozice astronomie a astrologie pod pracovním názvem Kepler - Valdštejn - Pieroni - Galilei.

MLS Jičín

MLS je zkratka pro Mladší studentský soubor jičínského K – klubu. Tahle nominace je hlavně za jejich představení O židoj Šilokoj. Režírovali H. Krásenská a M. Zajíček, za pianem seděl Marek Holý. Káčko opět vybralo hru, která mladým sedí. Mohou se tu vyřádit pohybově, muzikantsky a přitom neztratit filozofický nadhled. Po několika takových inscenacích není divu, že studenti si herectví vyberou za své životní poslání a povolání. Pak se sem vracejí, povídají si, s ledasčím pomohou. I MLS přispěl k tomu, že K-klub patří k jičínské kultuře.

Mrkáček Zdeněk

je přírodovědec nejen povoláním. Vydal krásnou knížku o ptácích v našem okolí, jezdí po školách, pouští ptačí hlasy a poutavě vypráví. Letos v květnu čekal už za ranního kuropění ve valdickém libosadu, pak se s velikým houfem vydal na procházku parkem až k rybníkům, naslouchal, nechal naslouchat ptačímu zpěvu a doplňoval ho milou člověčí řečí. Zásluhou pana doktora Mrkáčka mnoho dětí i dospělých dovede zasvěceně vnímat ptačí řeč i zpívání jako předmět krásna.

Müllerová Alena

Paní režisérka, která upravila, připravila scénu, ale hlavně během půl roku nacvičila s Úbislavickými ochotníky veselohru Václava Štěcha Třetí zvonění. Tato na pohled křehká dáma je žena s nesmírným životním elánem, žena železných nervů a nedoceněných schopností a zásluh, jak o ní tvrdí její kolegové. . Prostor v sále místní hospůdky byl obsazen do posledního místečka. Je třeba podotknouti, že během soboty měli úbislavičtí ochotníci napilno. Vždyť také hráli během dne dvě představení a vždy bylo plno. Úbislavičtí potěšili, neboť dokázali, že stále i na vesnicích divadlo žije.

ObÚ Lužany

V Lužanech zorganizovali sjezdu rodáků při příležitosti 950. výročí první písemné zmínky o obci a za odhalení plastiky Ondřeje Sklenáře, místního rodáka, nyní studenta pražské AVU, před lužanskou školou. Při této příležitosti byla též vydána publikace o dějinách obce. Sjezd proběhl v červenci, sešli se rodáci, sluníčko svítilo, program, který zpestřil svým vystoupením známý herec Josef Vinklář, se vydařil. Při slavnostní mši v lužanském kostele zazpívaly hořické sbory Ratibor a Vesna. Lužany, ač nevelká obec, žijí bohatým kulturním životem, na němž má bezesporu velkou zásluhu kromě mnoha jiných i ředitelka místní školy paní Grohová.

ObÚ Miletín

se velkou měrou podílel na otevření pamětní síně Aloise Hlavatého. Vedení městečka v čele se starostkou paní Lenkou Kožíškovou se rozhodlo na památku svého významného rodáka a mecenáše zřídit v přízemí radnice pamětní síň Aloise Hlavatého, v níž byla umístěna jeho bronzová busta, dílo hořického sochaře Petra Veselého, a několik dalších památek. Slavnostní odhalení se uskutečnilo v červnu 2002 k prvnímu výročí úmrtí A. Hlavatého. Je velmi potěšitelné, že obec nezapomíná na svého významného rodáka a čestného občana. Miletín A. Hlavatému vděčí za velkorysý finanční dar, který umožnil pořídit nové zvony pro kostelní věž.

Stanislav Penc nechová kozy pro užitek, ale z lásky (Noviny Jičínska)

OMAG Jičín

Možná pro někoho nezvyklé označení pro Okresní muzeum a galerii Jičín. Neustále přinášejí něco nového, neustále překvapují. Ale to je jejich pracovní povinnost – řeknou mnozí. Ne, tohle není jen práce. To je zanícenost činit život a poučení zajímavějším. Už ne vitríny a nudné popisky. Pojď a hádej, dotvářej, hraj si, budeš odměněn. Postav si svůj Jičín, jak býval, jak vypadá dnes. Nebo jak by sis ho představil ve svých snech. Poznáš, co kam a k čemu patří? Do které části přírody, do kterého historického období? Kouzelná Valdštejnova hůlka otevře ti pak přístup do tajné komnaty… . Ale to už mají v Jičíně další plány – dramatická výchova a muzeum.

OS Lodžie

vlastně vzniklo z protestu. Tenkrát, dávno, když nám tu pan juristdoktor Klinger ze sousední země chtěl udělat z libosadu zábavní park. To se některým lidem nelíbilo, a nejenom hudrali, ale i pro věc něco konali. A konají. Jedním z konkretních kroků je navrácený poustevník. na to, by byl, kde je, vybral pan profesor Úlehla dost velkou sumu od lidí obyčejných. Nu, teď lodžie žije, píšeme o tom na jiných místech. Byly, jsou a budou potíže. Ale ten důkaz, co zmůže člověčí iniciativa, někdy i navzdory úřadům, tu je.

"To jsem ráda, ze te vidím." (témer nevidomá zpevacka zidovských písní K. Kolcová pri setkání s prítelem)

Penc Standa

dlouhovlasatý samorost z Milkovic. Pěstitel koz a jiného zvířectva. Ředitel unikátního kozího muzea, pro které neúnavně shání další exponáty. herec Martínkova loutkového divadla v Libáni. Organizátor všehomožného. Kupříkladu unikátních a neopakovatelných kozích mejdanů, tedy setkání lidí přes muziku, divadlo, mluvené slovo, jakož i rozličných aktivit, kupříkladu hrnčířských. …Nominován byl on a jeho pomocníci za uspořádání výstavy o odboji na Jičínsku na podzim v Jezuitské koleji. Výstava, která nebyla udělána s bůhvíjakou štábní kulturou. Syrové provedení na oprýskaných zdech bývalých kasáren bylo tím výmluvnější. Však také výstava a odpovídající inernetové stránky vyvolaly bouřlivé reakce. Inu ne všichni jsme schopni podívat se tváří v tvář na svou minulost.

Praetorius commongrounds

je jičínská dívčí kapela zobcových fléten. Hrdě se hlásí k jednoduchému dřevěnému nástroji a dokazuje, že kdo umí, netřeba mu vymlouvat se na nedokonalost nástroje. Soubor hraje starou muziku, protože nových skladeb pro zobcovku přemnoho není. Tím záslužnější je, že je dovede objevit, či si jinak psanou muziku pro flétny přizpůsobit. Jejich koncert na schodech v galerii zámku se povedl. Tím, jak dovedli hudbu přizpůsobit, tím, že muzikantsky nešidili, i tím, že si dovedou, aniž by utrpěl kumšt, dělat legraci. jejich zásluha je i v tom, že přinesli svou hudbu do míst do té doby tichých – v čase vánočním třeba do kostelíka na Bradech.

Ratibor a Vesna

Oba hořické pěvecké spolky Ratibor a Vesna jsou letos nominovány za své mimořádné aktivity – natočení CD (Rybova vánoční mše Hej, Mistře), zájezd se dvěma koncerty do Frohburgu v Německu, slavnostní koncert k 140. výročí založení Ratibora, benefiční koncerty v kostele, vánoční koncerty, vystoupení na vernisážích, na sjezdu rodáků v Lužanech, třídenní pěvecké soustředění a další. Na to, že většinu zpěváků tvoří lidé v důchodovém věku, je to výkon více než úctyhodný.

Richterová a spol

Při festivalu JMP byla paní výtvarnice z Prahy organizátorkou otevřeného stanu, kde se svými spolupracovnicemi dokazovala, že k tomu, by se udělaly zajímavé a pěkné věci toho mnoho netřeba. Špalíky, dřívka, odstřižky látky, barvy, lepidlo, něco šikovnosti a hodně dobré vůle. Pak taky klid, který napomáhá soustředění. Bohužel, nebyl a ony tam musely svádět boj mezi vlněním se před hlasitou kapelou na podiu a tvůrčím přístupem. Nicméně zájem o tuhle výtvarnou dílnu byl takový, že na dětské skupiny musely brát záznamy, třídy se objednávaly. Neboť takový vlastnoručně vyrobený panák, ustrojený špalík, to je panečku krásná památka.

Rychterová Jana

Paní učitelka s kytarou, která učí děti jinak, než ve třídě. V zámeckém nádvoří byl o festivalu JMP klid. A Janina hudební dílna s různými dřívky a cinkátky. A dobrá vůle, pohoda a jednoduché písničky. Děti přišly – a zakrátko se naučily písničku, nejen zazpívat, i zahrát a byla i legrace. JR, dobrá duše pohádkového festivalu. Umí nejen s dětmi. Na svých šansonech na pódiu dokázala, že ony, čím déle se poslouchají, tím jsou milejší.

Řehečská slepice

To je název literární soutěže, kterou malinká obec vyhlásila v roce 2002 a už běží i pro rok 2003. Je to ale i potvrzení toho, že vše je v lidech a jejich chuti udělat něco pro druhé. Vyhlášení výsledků byla nejen literární, ale i společenská událost. Ve dvou kategoriích přišlo celkem 16 prací. První ceny putovaly do Mělníka a do Olomouce. Pan doktor Franc s přáteli (M. Žantovský a spol.) všechno nejen zorganizovali, ale při vyhlašování se změnili v komiky.

Chodovičtí

PřesnějiSdružení pro záchranu kostela sv. Bartoloměje v Chodovicích a obecní úřad tamtéž (Mgr. Martina Berdychová, starostka a Mgr. Vladimír Lejsek, předseda Sdružení a další) za zorganizování skvělého 1. sjezdu rodáků a přátel obce, za další akce, např. za odhalení kříže na vrcholu Chlumu ve spolupráci se Šárovcovou Lhotou (kříž je na hranici obou katastrů) a především za neutuchající aktivity na záchranu chodovického kostela, který má již zajištěnou statiku, nové krovy, střechu i fasádu.

Sdružení pro pomoc mentálně postiženým

uspořádalo v čase adventním v Kulturním domě v Jičíně benefiční koncert. Z výtěžku chtěli koupit stůl na cvičení. Mechanický. Na víc si netroufali doufat. Přišlo tolik lidí, atmosféra byla taková, že se vybralo na cvičící stůl elektrický. Ten, kdo moc neví o to, co je mít doma takhle nemocného člověka, nedovede si představit radost rodičů, když cítí člověčí sounáležitost. Když o koncertu paní Jana Dolejší mluvila, svítily ji oči a vyprávěla, jak s přáteli žijí, jezdí na výlety, organizují rehabilitační pobyty… . Však taky o všem konání sdružení informovali na prezentaci neziskových organizací.

Prodal jsem svůj podíl v TV Nova, abych mohl vydávat nekomerční knihy o holocaustu (F. Gál)

Smetana

je jičínský smíšený sbor pod taktovkou J. Komárkové. Jedna nominace je za jejich realizaci pohádkovýyh písniček, dramaticky ztvárněných, které potěšily děti dospělé. Vidět byli na pohádkovém festivalu v parku a pak kupříkladu v knihovně na křtu knížky o V. Čtvrtkovi. Bylo to parádní číslo sboru, neboť se převlékli do pohádkových kostýmů a nádherně předvedli svůj smysl pro humor. Přitom muzikantská stránka neutrpěla. Písničky známé, poslouchatelné a jinak vážní sboristi se přitom náramně vyřádili. Přitom při slavnostních koncertech v KD už zase dokázali být krásně důstojní.

Studenti hořického gymnázia a SOŠ sociálně-správní

první nominace je za zorganizování Zobáckého bálu (organizovaly maturitní ročníky), tentokrát ve stylu "Jaro – léto – podzim – zima". Opět spousta zajímavých nápadů, masek, soutěží a legrace. Noví studenti a profesoři byli pasováni na "Zobáky", bylo jim předáno "Zobácké desatero" a byli slavnostně a netradičně přijati do velké rodiny studentů a pedagogů této školy.

3. ročníky jsou pak nominovány za zorganizování tradičního Pestrého zábavného večera, tentokrát na téma "Možná přijde i kouzelník". Spousta krásných scének i písniček, které připravili studenti všech ročníků školy – balet chlapců v bílých sukénkách, operace ve stylu pantomimy, populární pořad Banánové piraně či pohádka "Krásnaja šápočka" v podání frekventantů nepovinného ruského jazyka. Kouzelník nakonec opravdu přišel. Někdejší absolvent hořického gymnázia, populární Pavel Kožíšek si ve svém zaplněném diáři našel volné okénko a přijel zavzpomínat na své první kouzelnické vystoupení, které se shodou okolností kdysi uskutečnilo rovněž na PZV v hořické Koruně.

Já se svým metrákem to vydržím… . (V. Komárek)

Šesták, Krásenská a další

Mezi ty další patří zejména otec a syn Stránských, paní učitelka Škodová se svými žáky, libáňská dechovka, Martínkovo loutkové divadlo, všelidový muzikant Venda Hájek, osazenstvo restaurace Radnice a ještě další. Tihle všichni se podíleli na tom, že šesté udílení Jivínského Štefana 25. 2. 2002 v Libáni se povedlo. Bylo důstojné, noblesní – a jako vždycky by se ještě dalo povídat dál a dál. Zajímavá byla i výstavka o činnosti některých souborů. Libáňská paráda potvrdila, že Jivínský Štefan zdaleka neznamená jen ty dvě sošky pro laureáty. Že nám jde zejména o ono setkání lidí, kteří si mají co říci.

Vydobyl jsem si onu chvíli, kdy u nás vecnost postála (H. Bernard na výstave Pocta K. Krausovi)

Šoltysová Lenka

Vedoucí správy Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Pracuje v Turnově, bydlí v Jičíně. Zabývá se ochranou přírody, její odbornou organizací, údržbou krajiny, pořádáním akcí atd. Loni v listopadu převzala v Národním muzeu Cenu ministra životního prostředí za rok 2002. Mimořádné ocenění jí bylo uděleno především za úspěšné završení úsilí o rozšíření naší nejstarší chráněné oblasti. Je známá odbornou publikační činností i jako aktivistka Českého svazu ochránců přírody. Je navržena za obrovské nasazení v ochraně přírody, rozvoj regionu a za výsledky CHKO.

Šrámkova Sobotka

Nominace je pochopitelně za festival poezie na začátku prázdnin. I za všechno, co s ním souvisí, tedy kupříkladu za literární soutěž a autorské čtení prací. Za vydávání novin Splav, které nastavují Sobotce zrcadlo, někdy nepříjemné, ale každopádně potřebné. Hlavně ale, že stará dáma, ŠS, dovede přestat se brát příliš vážně a udělat si ze sebe i trochu legrace. Postupné a plynulé generační střídání samozřejmě není pro některé nebolestivé, ale je potřebné. I za to je naše chvála, že úroveň ŠS, navzdory rozličnému mletí neklesá. Soudíme, že je potřebné, aby festival nadále zůstal v rukou Soboteckých a opravdových přátel Sobotky a neztratil svůj zdravě amatérský charakter.

Já tomu teda nerozumím, kdy to tedy bude, kdy tomu zvukarovi mám ríct toTED? (H. Krásenská pri natácení televize pri festivalu JMP)

Terra felix

byl to "vedlejší", ale dle mého nejdůležitější produkt Valdštejnských dnů. Pan učitel Hamáček, Eva Bílková, z muzea pak Jaromír Gottlieb a Martina Borůvková dokázali přesvědčit žáky a učitele tuším jedenácti škol, aby bádali ve valdštejnské době. Hledali v historii, v muzice, dramatu, projevovali se výtvarně, tanečně i na divadle. Gymnazisti napsali dokonce divadelní hru. Za pomocí svých učitelů žáci a studenti pracovali sami, s obrovským zájmem. To, co pak v zámku předvedli bylo úžasným důkazem, že škola může probíhat i jinak. Zajímavě, efektivně.

Vokopiště

je to, co vznikne, když se na podzim nahází sklízená řepa na hromadu. Vokopiště je neexistující, ale fungující skupina občanských sdružení i jiných nevýdělečných společenství v Jičíně. Nexistuje proto, že snaha o legalizaci tohoto společenství nebyla dotažená do konce. Taky proto, že by muselo nastat šílené papírování, které většina těch lidí, kteří chtějí něco dělat, moc nemiluje. Důkazem fungování je skutečnost, že koncem října bylo v Kulturním domě třídenní představení neziskového sektoru. Zúčastnili se: Baševi, Dokumentační středisko pro lidská práva, Fidle, Foerster, Galerie na hrázi, J. K. Tyl, JMP, Kapička, Kolej v jednom kole, Křižánky, Literární spolek, OS Lodžie, Malé Jaro, Prochoroviny, Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, Smetana, Spolek občanů a přátel Jičína, Spolek přátel koz, Srdíčko, Štefanská komise, Terra felix, Závěsné divadlo, Zebín.

Volné herecké sdružení

je proto volné, že přibírá, či nepoužívá své herce podle potřeby. Podle toho, jak mají čas, podle toho, jak si to žádá dtramaturgie. Kdybych napsal, že podle toho jak se pan režisér vyspí, někdo by se urazil. VHS funguje, a funguje úspěšně. Důkazem budiž druhý ročník festivalu Divadlo na zámku začátkem prázdnin. Vhodně, i ve snaze podchytit letní hosty jičínské, připravilo sdružení v prodlouženém týdnu v zámeckých arkádách celkem 16 představení. kromě pozvaných divadel dodalo VHS čtyři své rozličné kusy. V "humorně filozofickém traktátu" Žert, satira, ironie… přizvalo na jičínská prkna i televizního Vladimíra Čecha.

Zebín

tento krásný krajový název vybralo si ekumenické společenství, které datuje svůj vznik do října roku 2000. Jedná se převážně o skupinu mladých křesťanů, kteří nehledí na náboženskou příslušnost a kteří se nebrání komunikaci se světskými lidmi. Dokonce se dá říci, že jsou účinnou součástí jičínského kulturního života. Již podruhé uspořádali o prázdninách ekumenický festival, na který zvou zajímavé lidi. Sváťa Karásek, biskup Klásek, Ivan Odilio Štampach, Ivana Noble …, to jsou lidé, jejich slova mají obecně humanitární váhu. Každý měsíc pořádají biblické hodiny, přejmenované v poslední době na biblické dílny. Jako meditační prostor mohou být pojmuty páteční modlitby se zpěvy Taizé, které se střídají jičínských kostelích. Světským zhmotněním společenství je péče o kapličku na Zebíně.

Železnické muzeum

Nataša Kalousková je výtvarnice,učitelka , maminka, manželka , ale také ředitelka Vlastivědného muzea v Železnici .Učí v Lomnici nad Popelkou, maluje přírodu , Železnici i okolí, a přitom stihne oživovat a cílevědomě posunovat muzejní objekt vstříc stále většímu zájmu veřejnosti. Postupně zpřístupňuje dosud utajené muzejní prostory a chce vytvořit oázu setkávání, odpočinku , vzdělávání i zamyšlení. Už se jí to i daří: důkazem jsou např. vánoční setkání s grogem nebo punčem, která se zřejmě stanou novou železnickou tradicí. Plánuje i otevření muzejní kaple, o níž se dosud nevědělo. Jak to všechno stihne ? Má zkrátka v sobě to správné nadšení a kolem sebe lidi, kteří jí rádi pomáhají. Za všechny jmenujme alespoň dámu úctyhodného věku a ještě úctyhodnější svěžesti Květoslavu Jiránkovou.


JIVÍNSKÝ ŠTEFAN ZA ROK 2002

bude slavnostně udělen

v úterý dne 25. února v 17 hodin

v Kulturním dome Koruna v Horicích


KOBIT s. r. o. - partner Jivínského Štefana

SPOFA - DENTAL a. s. Jičín -přítel Jivínského Štefana


Noviny vznikly s laskavou pomocí firmy APEL s. r. o Jičín

podílela se na nich redakce složená ze členů štefanské komise a nominátorů (E. Jebavá, V. Matějková, I. Petráčková, O. Tomíčková, prochor a další), ilustrace výtv. obor K klubu - L. Tmějová. Za všechno, co se komu nelíbí, může prochor.


Prochoroviny

kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel. 493 523 492.

Evidenční číslo MK ČR E 13158

  • e mail: prochor.jc@tiscali.cz


    Prochoroviny