| zvěsti z Jičína a okolí | portréty lidí okolo nás | 15. ledna 2003, č. 1/03 |
| zvěsti z Jičína a okolí | portréty lidí okolo nás | 15. ledna 2003, č. 1/03 |
žije, hlavně že žije, byť někteří jsou názoru, že už se přežil. Taky proto žije, že představuje závazek. Zrušením okresních úřadů byli zrušeni i úředníci a dnes neexistuje instituce, která by nějak dávala dohromady kulturní lidi, napomáhala jejich kontaktům, vytvořila podmínky pro spolupráci. Paradoxně nejobsáhlejší adresář sbuorů, soborů, skupin, či jednotlivců, kteří se nějak zabývají kulturou ,je ve štefanském archivu. Chceme ho využít a všechny pozvat. Neboť u Štefana už dlouho nejde jen o udílení, ale hlavně o SETKÁNÍ (je jediné v takovém rozsahu) a o PODĚKOVÁNÍ, byť třeba jen formou zveřejnění všech těch bohulibých aktivit.
Prodělal si Štefan svůj vývoj. Zbytněl poněkud – to je dobře. Z původní recese přenesl se proti naší vůli do vážnější podoby, to pro některé není dobře. Nechci se vymlouvat na objektivní zákonitosti. Ale když pročítáte někdy až patetické došlé texty, nelze úplně odjet ke srandě. Prostě Štefan sám sebe začal brát vážně.
Letos má nominační tabulka neskutečných 94 + 61 řádků. První číslo jsou nominace za rok 2002, druhé číslo nominace za zásluhy dlouhodobé. Samozřejmě některé jsou zdvojené a ztrojené, některé jsou obsaženy v obou kategoriích. Byť jsme se na konečné redakci nominačních seznamů podíleli tři, možná jsme přesto udělali chyby, hranice někdy jsou diskutabilní. Právě tak, jako zajisté nebudou všichni souhlasit s rozhodnutím poroty. Ale o to nám, přátelé, zdaleka nejde, že? Krásné dřevěné figurky jsou jen dvě, ale patří všem, kdož jsou ochotni něco udělat pro druhé.
Lednové Prochoroviny se pokoušejí přinést malé portréty těch, kdož byli nominováni na Jivínského Štefana za dlouhodobé zásluhy. Jak někdo trefně, leč možná poněkud nadneseně pravil – do síně slávy. Omlouváme se, pokud jsme něco zapomněli. Tlak času byl neúprosný:
Vede hudební oddělení Městské knihovny v Jičíně, kde citlivě poradí každému. Nominace však je za veškerou péči, kterou věnovala vždy literární soutěži při festivalu JMP. Znamená to nejen prokousat se spoustou příspěvků, korespondovat, shánět, organizovat, aby pak galavečer ve spolupráci se Srdíčkem proběhl tak, že ocenění autoři mají z něj úžasný zážitek. Paní Benešová vede už 12 roků i Literární spolek při MK. Bez její trpělivé a mravenčí práce by asi nebylo to množství autorských čtení a almanachů
Díky novopacké knihovnické dvojce Stáně Benešové a Lence Hrnčířové čtenáři vědí, že knihovna není jen místem pro výpůjčku literatury, ale také místem společenského a kulturního dění. Svědčí o tom například výstava fotografií, zachycující život jedné z českých vesnic v rumunském Banátu, křest CD Významné a zajímavé osobnosti Novopacka, komorní večery s poezií Žena po tisíce let věčnou inspirací, přednášky, přátelská setkání a další tvůrčí aktivity. Za zmínku stojí i Noci s Andersenem, lampionový průvod, výtvarné dílny, vánoční besedy i prožitkové semináře s Janem Kubánkem.
Každá starohradská vernisáž provázena jest pozoruhodným koncertem, a tak víkendová cesta do zámku jest zážitkem kumulovaným. Škála výstav i muziky je tuze rozmanitá, od komorní výstavy hraček po bilancování životní, od tria po japonský sbor. Hudebně literární festival (Strejček, Molavcová, Rak a další) měl v roce 2002 už třetí ročník. Jeho součástí jsou i večerní prohlídky zámku, kde se lidé potkávají se zajímavými historickými osobnostmi. Skutečnost, že záběr zámeckých je široký, dokresluje i pětadvacetileté vydávání Listů starohradské kroniky.
Komorní smíšený pěvecký sbor z Hořic pracuje již řadu let pod vedením sbormistra Petra Semeráka . Díky jeho systematické práci a kvalitě jednotlivých členů sbor vyniká zvukovou kultivovaností a intonační čistotou. Největším projektem v loňském roce byla nastudování Pastorální mše F. X. Brixiho, společně s nechanickým sborem Cantus Feminae a Hořickým komorním orchestrem. Sbor zpívá mimo jiné i několik skladeb svého sbormistra P. Semeráka.
Paní Učitelky s velkým U. Samy děti si odhlasovaly, že oba divadelní školní soubory se budou jmenovat Korálka. Velká a malá. A tak navlékají: Školní posvícení, vánoční vystoupení, masopust, čarodějnický slet, dětský den …. všude vlastnoručně vyrobené půvabné vystoupení. Malá dětenická škola nechyběla ani na setkání vypravěčů v jičínské knihovně. Děti pak byly vybrány na Pražský hrad. Není to krásné ocenění?
To je ta milá paní učitelka z Dětenic, o které byla řeč společně s paní učitelkou Vališkovou. Dodejme ještě, že výborně píše kroniku obce.
Je to na první pohled nenápadný a skromný člověk, ze kterého cítíte pohodu. Milý společník u šálku dobrého čaje. Čajovnu Šen- Nung provozuje cca 2,5 roku. Za tu dobu se zde konala řada zajímavých akcí a příjemných setkání s lidmi, jejichž velkou láskou je třeba Dálný východ. Přes výstavy fotografii, až po společné koncerty hráčů na perkuse a dydžeridy. Šanci uspořádat nějakou zajímavou akci zde má naprosto každý člověk.
Nejenom že vám uvaří dobrý čaj, na výběr máte 48 druhů, ale pokud máte štěstí, uslyšíte ho hrát i na dydžeru. A tak nejeden začínající hráč si přijde pro dobrou radu.
oslavilo v loňském roce již 120 let nepřerušené hudební činnosti. Z iniciativy tohoto spolku byly v r. 1900 založeny Smetanovy sady a v nich odhaleny první pomníky B. Smetany (1903) a A. Dvořáka (1910). Po 30 let vydával jeden z prvních hudebních časopisů v Čechách (Lýra 1883 – 1913). V současné době orchestr vystupuje převážně v Hořicích. Jeho dirigentem je Mgr. Jan Bílek.
Pan zubař z Nové Paky přemýšlel kdysi při vrtání o literatuře tak moc, že začal psát a už mu to zůstalo. Poezie i próza. Pohádky i novela ze života, básně vážné i nevážné. Účast v soutěžích s mnoha úspěchy a cenami. Pan doktor nepatří k fňukalům, kteří si stěžují, že není kde publikovat. Píše, tiskne, množí, vydává sám. Dva časopisy (Kobra, Čaj) i díla svá a svých přátel. Obratně se dovede spojit se slatinskou školou, panem fotografem Čejkou nebo dalšími a už získá ke svým slovům fotografický či obrázkový doprovod. Nejplodnější autor jičínského literárního spolku stačí ještě i zorganizovat jedinečnou literární soutěž Řehečská slepice a připravit k ní zajímavý program, kde se změní v komika.
To co se svými spolupracovníky a přáteli v muzeu dělá, to už je daleko za hranicí povinnosti muzeálního ředitele. Jaromír dovede úžasně fantazírovat. Na rozdíl od mnoha fantastů ale, i dotahuje. Tedy, s pomocí všech lidí okolo. Ale i v tom je ono kouzlo. On si dovede ty lidi okolo tak vybrat, že oni vědí, na co Jaromír zapomene. Obtížno vyjmenovat jen ty nepozoruhodnější výstavy v galerii a muzeu. Za všechny připomenu snad jen vánoční dílny plné inspirace. Nezapomenutelná byla Svatojánská noc v lodžii, jakož i další akce a plány tam …
Lidový univerzální muzikant z Milkovic, pěstitel bylin a majitel motorového kola. Patří k těm českým muzikantům, kteří se neptají, co za to. Zeptá se jen, kde se může se svým kombajnem usadit, pak začne hrát a je k nezastavení. Na svatbách, oslavách, na festivalu JMP, v Libáni i na udílení Štefana. Vendovi nevadí, když nedostane zaplaceno. Vadí mu, když není pozván. Hraje všechny žánry a to s vysokým nasazením. Už nejmíň padesát let. Je neopomenutelným účastníkem Kozích mejdanů – unikátního setkání Standy Pence
Jméno mladého osmdesátníka patří k Srdíčku, patřil k divadelnímu souboru J. K. Tyl (dvakrát v rozmezí 10 let hrál mlynáře v Lucerně), tancoval a zpíval v Českém ráji, dlouhá léta k jičínskému biografu (jedenadvacet) i k někdejšímu Jednotnému klubu pracujících. Prostě k jičínské kultuře. Když jsem poslouchal v Srdíčku jeho královský bas ve Dvou Cecilkách, říkal jsem si, je to vlastně jednoduché. Tohle je onen recept na stáří, jak být neustále čilý: Být stále u různých dobrých aktivit, které přinášejí lidem potěšení.
Odešla od rozepsané jičínské kroniky, kterou vedla svým krásným rukopisem. Ač vydala spoustu prací, převážně vlastivědných, které se umístily v literární soutěži Šrámkovy Sobotky, nikdy se nenaučila na stroji. Možná dobře tak, její písmo bylo úžasné. Nestačila ani přečíst svůj rukopis, který měla připravený pro vernisáž výstavy Michaila Ščigola na Kuksu. Nestačila vydat své povídky, které svědčí o hlubokém prožívání… . Byla u vzniku Pohádkových novin, které patří k festivalu JMP. Kdeže je ta spousta článků, či slov, které vyslovila!
učí na novopackém gymnáziu . Ve škole vede i kroužek . Ten ale není jen o klasickém hraní, ale o sebepoznání, komunikaci a setkání. Zájem je velký, neboť je připraveno ještě mnoho témat. Je tou dobrou duší, za kterou chodí studenti současní i absolventi se svými starostmi a trápeními a ona je schopna je vyslechnout a poradit jim. Byla to ona, kdo v knihovně zorganizoval Prožitkové semináře. V knihovně pomáhala při Noci s Andersenem a realizovala i živý obraz se současnými i bývalými studenty při Adventním lampionovém průvodu, který knihovna pořádala před vánocemi. Organizuje zájezdy do divadel ....
Hořické občasné noviny – od r. 1995 vydává společnost pro vydávání HON. Vycházejí jednou měsíčně a přinášejí čtenářům informace o aktuálním dění ve městě, vzpomínky pamětníků, informace o kulturních a sportovních akcích, připomínají významná výročí a otiskují též nejzajímavější studentské práce z TEMPUSu (nástěnné noviny studentů hořického gymnázia – více viz na jiném místě) atd. Charakteristickou grafickou úpravu jim dodává Mgr. Václav Bukač. V Hořicích je velmi populární i každoročně pořádaný ples Hořických novin (Hořický občasný ples – zkráceně HOP).
Husitská farářka. Za krátkou dobu svého působení ve Sboru Církve československé husitské stačila hodně. Přesvědčit mnohé, co je ekumenismus v praxi. Podílela se na setkáních Zpěvů Taizé, přípravě a organizaci Ekumenického festivalu, kam přijeli vždy zajímaví lidé. Ač člověk znající a dále studující hlubokou teorii, dobře se orientovala ve věcech praktických a přispěla k tomu, že mnozí lidé v Jičíně začínají chápat onen přesah víry do běžného života. Škoda, že z Jičína odešla.
Režisér, organizátor divadelního souboru Erben v Miletíně. Souboru, jehož činnost s přáteli oživil a který byl založený před 175 lety. Však také uspořádali výstavu dokumentů o historii souboru. Připravují Muzeum ochotnického divadla. V listopadu 2002 uspořádal soubor VII. divadelní Miletín – festival amatérských souborů. Na přehlídce v Jaroměři byla oceněna Hýbnerova režie Rozpustilého Janečka. Z Dačic si soubor přivezl Cenu dětského úsměvu… . Úpěch slavil soubor i se Stříbrnou studánkou a s komedií Vše pro firmu.
je významnou osobností Železnice, patří již ke koloritu půvabného lázeňského městečka. Návštěvníci ji znají jako oddanou průvodkyni, sedávající před muzeem, která ráda každému nechala nahlédnout do expozic dochované roubené chaloupky. Čas kromě této záslužné činnosti, které zasvětila více než dvacet let, věnovala i háčkování a hře na flašinet. Její zásluhou byla vloni instalována pamětní deska informující o pobytu Jaroslava Vozky, jejího bratra – významného spisovatele a politologa. Je nominována za ryzost uchování vlastivědné tradice města i regionu.
Učitel ZŠ v Komenského ulici v Nové Pace Milan Kaplan je duší aktivního kroužku Bios, který se zabývá možnostmi pomoci přírodě (např. sčítání káňat), soutěžemi, cestováním a poznáváním. Za dlouhodobé úsilí a dosažené výsledky při začlenění ekologické výchovy do výuky a provozu školy získal v listopadu ocenění ekovýchovy Sever – Maršov. Připravil také poutavé setkání školáků a nevidomého peckovského košíkáře Antonína Kráčmara. Je nominován za vedení Biosu, snahu ekologicky působit na nejširší veřejnost, za každoroční organizací Dne země a prázdninové tábory pro děti.
Je nominována jako součást kulturních aktivit v Běcharech, vsi na hranici okresu. Všude daleko, spojení nevalné. Objevuje se myšlenka, že lidi si tu musí vystačit sami. Vystačí. Ještě kulturu vyvážejí. Na festivalu JMP jsou důkladně vidět. Mažoretky v malém a ještě menším podání. Divadlo. Balet. Písničkáři. Lidové zvyky, jako například konec masopustu, a další. Daří se taky proto, že se spojili domácí s chalupáři. Jeden z příkladů, že všechno je v lidech, jejich sounáležitosti, dobré vůli.
Výčet jejich konání za rok 2002 říká: Zájezd – 4x, zábavy - 3x, úklid obce, Den matek, táborák, uctění památky padlých a další. Spolupracují se Spolkem divadelních ochotníků, všechna životní jubilea slaví společně, každý týden se scházejí, na akce zvou i sousedy z okolních obcí. Inu, Běchary jsou obec, která žije.
Pořídil si parádní sako a stal se jičínským místostarostou. Dostal mimo jiné na starosti kulturu. Ač nominace je za pořádání pohádkového bálu, je to jen nepatrná část Richardovy práce. Ve své čabrace, s lucernou v ruce připravuje každý rok Putování se světýlky při JMP. A to není jen lampionový průvod. Svým výkladem přivede účastníky k hlubšímu zamyšlení. Nedostatek místa dovolí ještě připomenout jeho neúnavné působení v Jičíňáčku i vzpomenout školního "dramaťáku", pohádka o Johnym byla úžasná.
Pan Kolář, bývalý hostinský, má zásluhy na vzniku kulturního klubu v bývalé úlibické škole, kde se při omezených možnostech snaží organizovat nejrůznější kulturní akce bez ohledu na věk účastníků (pro děti, důchodce). O činnosti klubu pečlivě vede kroniku, podporuje další kulturní aktivity v obci (ze strany obecního úřadu). Sám, sice neúspěšně, kandidoval do obecního zastupitelstva, ale na tom vůbec nesejde, protože bez Jana Koláře si nedovedu představit kulturní život v Úlibicích.
Farář ze Železnice a vězeňský kaplan z Valdic. Duchovní, který si nepotrpí na parádu kněžského oblečení, ale dává přednost vnitřnímu prožívání člověčího přesvědčení. Za otcem Josefem jezdí do Železnice mnoho lidí z okolí. Nejen do kostela. Na faře se hraje divadlo, ryze světské, do Železnice jezdí přednášet zajímaví lidé se zajímavými názory. Ač neukazoval se v popředí, tuze napomohl ke vzniku Komárkovy Křížové cesty, je spolupořadatelem Ekumenického festivalu, biblické hodiny změnily se v biblické dílny, kde zbylo místo nejen k poslouchání, ale i k diskusi.
Pan primář Krátký, člověk širokého kulturního záběru. Psal sonety, i po své šedesátce pravidelně sportoval. Vystudoval v důchodu teologii a stal se duchovním církve Českobratrské. I on se podílel na Zpěvech Taizé, na ekumenickém festivalu jičínském. Po roce 1989 byl jedním z těch, kdož organizovali na Jičínsku přechod k demokratické společnosti. Na svou chalupu ve Štěpanicích se z jičínské nemocnice už nepodíval. Odešel od rozdělané práce.
vydavatelé internetových novin Hořice – město kamenné krásy, které zřizuje město Hořice. U zrodu novin stál ing. Zatloukal, pak byl vystřídán ing. Havlíčkem, pak přišla trojice mladých nominovaných, takže zásluhu mají všichni. Noviny byly v roce 2002 mezi těmi nejlepšími ve své kategorii. Je zde uskutečňován jeden ze základů demokracie, tj. svoboda slova. Každý může svobodně přispívat a vyjadřovat se k problémům obce.
Střední zahradnická škola, její vedení , veškerý personál i studenti - všichni si zaslouží Jivínského. Nejenže srdnatě pokračují v tradici pořádání Běhu 17. listopadu , ale jejich tradiční Kopidlenský kvítek už získal věhlas široko daleko. Říjnové dění v zámeckém areálu a v překrásném parku , který se v budoucnu snad dočká dotace a obnovy , je obdivuhodným příkladem toho , jak lidé dokáží přiložit ruku ke společnému dílu ve volném čase, a tím vytvořit prostředí , které se jejich přičiněním stává nejen důstojným, ale hlavně příjemným, voňavým a zahradnickým životem pulsujícím místem pro setkávání lidí / o vůni řízků z Kopidlenského kvítku se mi zdává, stejně jako o vánoční expozici nebo o jejich dalších fantastických aranžmá /.
občan kopidlenský. V kulturní komisi je tři roky, ale přesto pro kulturu města dělá maximum.. Je velice aktivní, spolehlivý. V roce 2001 stvořil pro město nové občanské sdružení Kopísek a je v něm vedoucí. Z jeho iniciativy se už třetím rokem bude pořádat Dětský den pod názvem Slavnosti slunovratu. Občanské sdružení Kopísek pod vedením pana Nováka pomáhá kulturní komisi provádět a organizovat akce pro město i pořádá nové vlastní kulturní akce.
se jmenuje vlastivědný časopis, který vydávají již sedm let profesoři a žáci hořického gymnázia. Přináší zajímavé čtení z historie i národopisu, připomíná významná výročí, místopisné hádanky, studentské práce i kulturní a turistické aktuality. Z celkového nákladu 800 ks se prodá téměř vše a řada výtisků putuje za svými čtenáři po celé vlasti a dokonce až do zámoří. Ilustruje Oskar Teimer. V současné době probíhá v hořickém muzeu výstava, věnovaná historii tohoto časopisu a jeho tvůrcům.
Knihovnice nejen povoláním, ale i založením. Stále dokazuje, že knihovna zdaleka není jen kvůli půjčování knih. V jejím dětském oddělení se přezouvá. Protože není neobvyklé sednout s knihou na koberec. A nejen s knihou, nejen sednout. Když je potřeba, přinesou si děti do knihovny spacák a přespí tu, protože těch pohádek a toho povídání je tolik, že se do jednoho večera ani nevejdou. Když spaly s Harry Potterem, to si nejdřív musely ale samy udělat čarodějnické oblečení. Když přišly z prohlídky tajemných míst, ještě to vše sepsaly a zakreslily ….
Autoportrét: prochor nemá jednání, píše blbé články, vydává provokativní noviny a zviditelńuje se skrze falešný svůj zpěv před vánocemi v lodžii a psaní povídek, ve kterých dokazuje svou zvrhlost tím, že v nich vystupuje jako žena. Zmocnil se Jivínského Štefana, kterého organizuje podle svých vlastních představ. Nejvyšší čas, by už šel konečně do důchodu a nejen o tom mluvil
založen v r. 1862 a v letošním roce oslavil 140 let svého trvání slavnostním koncertem. Po celou dobu od svého založení se aktivně podílel na kulturním a vlasteneckém životě města i širokého okolí. Úzce spolupracuje s ženským spolkem Vesna. Oba sbory každoročně absolvují řadu vystoupení nejen v Hořicích, ale letos dokonce i v Německu. Sbormistryní je Paed Dr. Božena Stopková.
Turista svým projevem i přesvědčením, kterému jen málo chybí do osmdesátky. Který by vedení železnického odboru Klubu českých turistů rád předal – a nemá komu. Procestoval svět, fotografuje, natáčí, píše si poznámky. Pečlivě před cestou i na ní, pak lidem u promítacího plátna zajímavě vypráví. Když chystá cestu, důkladně se na ni připraví, ze svého předního sedadla dovede lidem poutavě povídat o místech, kudy jedou. Cestovatel i člověk veskrze kulturní, je-li třeba, zastupuje i v železnické knihovně. I tady kvalifikovaně.
Nestárne. Nejen že kalendář pro ni neplatí. Energie snad spíš přibývá. Nikdo si nedovede představit pohádkový festival bez Věry. Nejen, že mu v přípravě a konání obětuje svůj volný čas. Ona to umí. V jednání s partnery dovede správně navážit svůj šarm, diplomacii i zkušenost pořadatelskou. Nejde jen o JMP. Věra nechybí na žádném bohulibém konání. Valdštejnské dny, koncerty, přijde do lodžie i KD. Přijde – a pomůže. Je-li třeba , tak i stěhovat židle.
2. ledna 2003 slaví pan doktor neuvěřitelné osmdesátiny. Ač vzděláním antropolog a parazitolog, je vedoucím agens kulturního života nejen v Sobotce, ale i v širokém okolí. Snad ani nelze vyjmenovat všechny jeho aktivity, neboť v mnohých zůstává v pozadí, ač jeho podíl je nesporný. Šrámkova Sobotka, Baráčnická obec, v jejichž průvodech vyčnívá jako ponocný, mnoho výstav v Šolcově statku. V poslední době značný podíl na knize Český ráj – Sobotecko, odhalení Špálovy busty před radnicí a výstava Špálových obrazů.
Jan Sezima je ředitelem Domu kultury Koruna v Hořicích, hraje také ve vlastní kapele a jeho jméno je spjato především s pořádáním festivalu jazzové hudby Jazz Nights, který se vloni v listopadu uskutečnil již poosmé. Přípravě této již věhlasné akce se věnuje vždy již začátkem roku - jedná se skupinami i interprety. Publiku se tak představili hudebníci z Čech, zahraničí i zámoří (Laco Deczi, Bluesberry, českoameričtí GK Brothers, Blue Birds, Jana Koubková a další osobnosti. Je nominován za dramaturgii a rozvíjení tradice festivalu a způsob, jakým vytvořil Jazzobytí pod horami.
Životní družka zesnulého etnografa Dr Josefa Scheybala , který se věnoval studiu a dokumentaci lidové architektury Turnovska, Pojizeří, Č. ráje. Pan doktor měl to štěstí, že mohl spojit svou odbornost se schopností krásně nakreslit všechny ty stavby, které nám nechali naši předkové, a tím ještě umocnit jejich kouzlo. A ještě v tom, že jeho žena mu pomáhala ty krásné publikace vydat.Ve své bohulibé práci pokračuje.. Za pomoci své ženy vydal mimo jiné Senzace pěti století v kramářské písni, Kraj kolem Jizery, Krajem skla a bižuterie…. V jičínském muzeu si můžeme například koupit kalendář starých mlýnů, či knížku o stavbách lidové architektury. To vše zásluhou paní Jany.
Letos oslavilo padesátiny. Ve svém divadélku, které si tak postavili, že se tu dá nejen hrát (připravit v průměru 6 velkých premiér do roka), ale i u skleničky popovídat, či poschůzovat. Však se tu taky peče celý festival JMP, ve kterém hraje Srdíčko každý den a má náležitě plno. Srdíčko je divadélko, které se drží staré české loutkářské tradice. Vodiči, mluviči, muzika, technika. Nejmladšímu členovi je devět, nejstarší, pan Hlaváč, má osmdesát. Hráli v Itálii, kamarádí se s divadlem v moravském Bzenci, jezdí po okolí. Divadlo s tradicí, která zavazuje.
Už třicet let učí na jičínské ZUŠ housle a klavír. Je varhanicí u Sv. Jakuba a Ignáce, diriguje chrámový sbor dospělých i dětský. Nominována byla za muziku, kterou doprovází večerní rozjímaní a modlitby Taizé. To není jen náboženská záležitost ekumenická, na které se lidé scházejí každý poslední pátek v měsíci. "Tahle hudba má naladit na rozjímání, zklidnění. Zpěvy Taizé člověka zasáhnou tak, že se člověk dovede zamyslet na věcmi, které ho jindy nenapadnou," vysvětluje paní varhanice.
Ves na hranicích (okresu). Všude daleko, spojení nevalné. Objevuje se myšlenka, že lidi si tu musí vystačit sami. Vystačí. Ještě kulturu vyvážejí. Na festivalu JMP jsou důkladně vidět. Mažoretky v malém a ještě menším podání. Divadlo. Balet. Písničkáři. Lidové zvyky jako konec masopustu, a další. Daří se taky proto, že se spojili domácí s chalupáři. Jeden z příkladů, že všechno je v lidech, jejich sounáležitosti, dobré vůli.
Vousatý drobný muž svou vitalitou , nápaditostí i chutí oživuje bezpochyby město Lázně Bělohrad. Ano, je to vedoucí tamějšího městského kulturního střediska.Promenádní koncerty, výstavy v Raisově památníku a Fričově muzeu, koncerty a vystoupení v zámeckém parku... Frekvence tohoto dění je úctyhodná. Založil tradici country festivalu- v rámci loňského Bělohradského kulturního léta pořádal třetí ročník. Má jistě řadu spolupracovníků, ale když ho sledujete v zákulisí některé z větších akcí, pak je doslova všude. Pracuje v redakci Bělohradských listů, které jsou velmi důstojnou tiskovinou Lázní Bělohrad. Daří se mu pokračovat v tradici betlémských výstav.
Český učitel. Knihovník (snad třicet let) ve své vsi Mlýnec. Je to neuvěřitelné, ale jeho knihovna má více čtenářů, než je lidí ve vsi. Zve i chalupáře. Z knihovny, kde pořádal besedy, soutěže, vytvořil vpravdě kulturní místo obce. V kopidlenské škole spolu s manželkou byl dlouholetým vedoucím šachového kroužku, pořadatelem turnajů. Učil děti přemýšlet, přijímat vítězství i prohry. V posledních letech učil je i práci s Internetem. Aktivní člen kulturního výboru v Kopidlně. Spolupracovník okresních novin i Kopidlenských listů… .
původem sochař, sportovec, od roku 1997 starosta libáňský a předseda TJ Sokol. Spolu s ostatními organizátory má zásluhu na tom, že 2.ročník hudebních slavností Foersterovy dny v Libáni byl pod záštitou České komise pro UNESCO.Cyklus byl 1.,8.,15. a 22.6.- asi největší hvězdou byl pěvec Štefan Margita. Libáňští se hlásili k rodové tradici Foerstrovské ,vyrůstající z nedalekých Osenic, akce dobře harmonovala s Dětenickými vzpomínkami.U fotbalu má Šesták podstatný vliv na vzestupu libáňské kopané v posledních letech. Chrámové koncerty vždy zcela zaplnily kostel . Pocta Haydnovi naposledy 8.6.měla šťastné obsazení- Stamicovo kvarteto a Radovan Lukavský jako recitátor/Sedm posledních slov Kristových na kříži/.
Paní učitelka z Libáně, další z těch, pro kterou není kantořina jen povoláním. Dovede nadchnout děti pro zajímavé projekty. Byla to nádhera, jak zodpovědně se podíleli v bílých halenkách a košilích loni na organizaci Štefana v Libáni. Letos se paní Škodová s dětmi přihlásila do projektu Zmizelí sousedé a všichni berou tu práci nesmírně vážně. Pátrají po lidech, zvou si na besedy zajímavé osobnosti: F. Gál, M. Pick a další. IŠ má v rodině kumštýře, celá rodina její dcery vystavovala ve Starých Hradech. Se starohradským zámkem má velmi dobré přátelské, ale i pracovní vztahy – zajišťuje spolupráci se ZŠ v Libáni, pomáhá při organizaci programů.
vzácný, skromný a obětavý člověk. Má zlaté srdce i ruce, které dokáží tužkou, perem či štětcem vykouzlit líbeznou krajinu Podzvičinska i nejrůznější rostlinné motivy. Nejkrásnější jsou jeho květinky, z nichž přímo vyzařuje láska, s níž je maloval. Tvoří perokresby, akvarely, oleje i grafiky. Už sedm let ilustruje všechna čísla vlastivědné čítanky Pod Zvičinou. V listopadu oslavil 70. narozeniny a při této příležitosti uspořádalo muzeum výstavu, která je průřezem jeho celoživotní tvorby.
Tento studentský časopis hořického gymnázia má formu nástěnných novin, ale s některými příspěvky se setkáte i na Internetu a v Hořických občasných novinách. Studenti v něm píší své postřehy, zážitky, dojmy a názory. Duší tohoto snažení je prof. Marie Nosková, která poradí, postrčí správným směrem, nutí k přemýšlení, ale nenařizuje. Tempus je záležitost zcela dobrovolná, o niž je ze strany studentů velký zájem. Časopis má již mnoholetou tradici.
Už delší dobu vedou zájmový oddíl Hrom, který je zaměřen na přírodovědnou činnost, zvláště ochranu přírody. Oddíl pořádá rozmanité akce: Zlatý list, Indiánská stezka, Široko (podle Foglara), Cesta skřítků. Každoročně pořádá o prázdninách tábor, vodácké závody, vysazuje stromy a ošetřuje je proti okusu. Letos byla slavnostně otevřena Školní naučná stezka. Děti a mládež jsou vedeny k ochraně přírody, což je jedna z nejdůležitějších otázek dneška. Manželé Vališkovi mají velký podíl na tom, že oslava založení Dětenic se vydařila.
založený v r. 1870, spolupracuje úzce od svého založení s mužským Ratiborem. Spolek od počátku sledoval dvojí cíl – pěstovat společný zpěv a pečovat o rozvoj ženského vzdělání. V r. 1908 vznikla ve městě dívčí průmyslová škola Vesna. Ratibor a Vesna absolvují společně každoročně řadu vystoupení nejen v Hořicích, ale letos dokonce i v Německu. V roce 2002 také oba sbory natočily na CD Rybovu vánoční mši "Hej, Mistře".
Paní učitelka, která se kamarádí s knihovnou. Když tam jde s dětmi, není to jen hodina mimo školu. Přivede žáky vzorně připravené, vědí, na co jdou. S dětmi maluje, obrázky pak vážou do leporela, které se s potěšením rozkládá. Po velké vodě uspořádala sbírku knih pro děti ze zaplavených oblastí. Na I. ZŠ dojíždí z Chotče. Ač ji práce ve škole zabere spoustu času, stačí se ještě podílet na organizování kulturního života ve své vsi.
paní učitelka ze Třtěnice. Už 34 roků vede obecní kroniku Třtěnice a Kacákovy Lhoty. Ani v důchodu na děti nazapomíná. Mají maňáskové loutkové divadélko Radost. Hrají pro malé děti v knihovně, či objíždějí okolí. Zajímavé je, že od 68. roku promítala paní Dana ve vsi filmy. Prv ve škole, pak v hospodě, na výboru. Její zásluhou je na světě dětský folklorní soubor Sedmikráska, dříve Plamínek, kterým prošlo na 120 dětí. Soubor vystupuje ve vsi, zajíždí do okolních domovů důchodců. Ve svých vzpomínkách mohla by vyprávět i o svém třtěnickém divadelním souboru . Dlouhá, předlouhá léta vedla i třtěnickou knihovnu… .
z Hořic spolu se svou ženou a Tomášem Trávníčkem vydávají internetové noviny Hořicko. Noviny jsou otevřené všem, přispět může každý. Aby se tak naplnil jeden z demokratických principů. neboť jejich prostřednictvím se může každý svobodně vyjádřit k věcem veřejným.
Dlouholetý ředitel Kulturního domu, skrytý malíř, skromný člověk. nepatří k těm, kteří musí být všude viděl a slyšet. Když promluví, je to k věci a je to promyšlené. Tak vystupoval dlouhá léta i ve festivalu JMP. Strávil úctyhodnou čtvrtinu století v jičínském kulturním domě, dříve JKP. Ze svého ředitelského postu odešel ne kvůli práci, ale podle kalendáře. Práce tam byla pro něj "velmi příjemným setkáním s těmi, kdo bez ohledu na svůj volný čas dělají komedianty v tom nejlepším slova smyslu." Na jeho malířskou výstavu po letech se těšíme
1996 – K klub – 41 nominací
1997 – K klub Jicín – 37
1998 – pivovar N. Paka – 90
1999 – zámek Jicín – 120
2000-hospoda Robousy – 118
2001 - Libáň - 116
2002 - ?
plynou z obavy, že jsme na něco zapomněli, nebo zapomeneme. Že se něco nepovedlo, nepovádí, či nepovede. Že se neotevře soubor se všemi 155 nominacemi. Že se zhroutí stařičký počítač s vysázenými novinami (Nedivil bych se mu). Že přijde dopis o tom, jak to děláme špatně. (Přišel). Že nebude kde vytisknout nominační archy. (Bylo, dík, Richarde.) Že se nenajde dobrodinec, který by hmotně podpořil tyhle noviny. (Nenašel, ač jeden slíbil). Že zapomeneme někoho pozvat na udílení …
Celých sedm let stojí Štefan na dobrovolnících, jako nevládní instituce, která od státu nedostala halíř. Nikdo nás neorganizuje, děláme, co si vymyslíme. Úžasný pocit. Žije péčí mecenášů, pro letošek je to KOBIT s. r. o. Jičín. Žít bude, najde-li se někdo, nejlépe skupina, která funkci hlavního koordinátora převezme. Jinak odnesu krabice se štefanským archivem před dveře Státního archivu, zazvoním a uteču. Myslím to vážně. Štefan potřebuje nové mladé myšlení. -prochor
kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel. 493 523 492.
Evidenční číslo MK ČR E 13158
Benešová S. ,Hrnčířová L.
Bílkovi – Staré Hrady
Bonna Vita
Bretová M., Vališková I.
Bretová Milena
Čajovna a IS NP (S. Vlačiha)
Dalibor – orchestrální sdružení Hořice
Franc Václav
Gottlieb Jaromír
Hájek Venda
Hlaváč Josef
Hofmanová Jana IM
Horáková Šárka
Hořické občasné noviny
Hrabáková Eva
Hýbner Miloslav
Jiránková Květa
Kaplan Milan
Karasiewiczová Ludmila
Klub důchodců Běchary
Koníř Richard
Kolář Jan
Kordík Josef
Krátký Vladimír IM
Kuchta M. Mates T. Musil O. Hořice
Lenka Nosková / ředitelka Střední zahradnické školy v Kopidlně/ a spol./
Novák Roman
Pod Zvičinou
Pospíšilová Alena
Prochor
Ratibor - mužský sbor Hořice
Rybář Jiří
Rychterová Věra
Samšiňák Karel
Sezima Jan
Scheybalová Jana
Srdíčko
Stříbrná Marie
Studio Běchary spol div. ochotníků
Stuchlík Ladislav
Suchoradský Oldřich
Šesták Jan
Škodová Irena
Teimer Oskar černínský malíř
Tempus
Vališková I, Vališka R.
Vesna - ženský sbor Hořice
Víchová Jana
Vágenknechtová Danuška
Zatloukal Z.
Zlatník Jiří
BYVŠÍ LAUREÁTI
KLAN – Kacákova Lhota
Z. Vaškovová – Horice
M. Zajícek a K klub – Jicín
I.Chocholác a spol - N. Paka
J. Macák a Vetráci – Kopidlno
E. Bílková, L. Šoltysová
P. Charousek – Turnov
J. K. Tyl – Horice
V. Úlehla - Jicín
Horenák – Lázne Belohrad
E. Bílková – St. Hrady
J. Gottlieb – Jicín (predal A. Hlavatému)
prochor – mimo hlasování poroty
M. Roček – Jičín
K. Macounová a J. Pospíšilová – Libošovice (losováním)
J. Řezníček a divadlo Martínek Libáň
Z. Chalupa - K klub Jičín (los)
Ze štefanské korespondence a publikace
Prochorovy noční můry
Na těchto novinách se podílela redakce složená ze členů štefanské komise a nominátorů (E. Jabavá, V. Matějková, I. Petráčková, O. Tomíčková, prochor a další), ilustrace L. Tmějová. Za všechny nedostatky můžete vyčinit prochorovi.
Prochoroviny 