Chvála zvláštních bláznů

Nebudu psát výsledky, položím jen otázku: Proč? Proč se ti lidi štvou, druhý den po závodě naříkají, že bolejí nohy (ti co netrénují), nebo rozebírají cestu a hubují se, že mohli rychleji (ti co se připravují)? Nebo dokonce vypustí onu větu o tom, zda jim je tohle zapotřebí? Ale stejně do toho za rok jdou znovu. Kde se ta vůle bere?

Inu, znáte onen úžasný pocit? Projedete cílem, odevzdáte průkaz s razítky z kontrol, podáte si ruce se soupeři, sednete si, protože nohy jaksi odevzdaly své, a tvrdí vám, že mohly právě jen těch 72 kilometrů (není to pravda)… . Jeden z nemnoha příjemných pocitů tohoto světa, že jste cosi dokázali vlastním a jen vlastním přičiněním. Že tady přecejen je ona úžasná spravedlnost, která měří všem stejně, neboť každý z těch kopců musíte vyjet, nebo vytlačit bezmotorově sám. Vytahujete se sami před sebou, že ještě na to máte, že se dovedete vyhecovat … . Jistě i jedním z úžasných motivů je, porazit si toho svého soupeře. Stačí o pár sekund. Kupodivu tohle všechno platí i pro ty z první i z poslední stránky výsledkové listiny.

"Ale nejhorší ze všeho pro mne bylo, když mne předjížděly holky. Pravda, pěkný pohled na ty jejich prdelky to byl. Ale když se ti pořád vzdalují a ty nemáš na to se jich udržet …," pravil mi přítel M.

Malovat zlo je snažší

Obrázky barevné jsou ilustracemi k pohádkám, ruským, estonským i jiným, dílka černobílá náleží k veršům Antonína Drábka. Kdybych měl vyslovit svou první reakci, přišla by slova jemné, něžné, poetické … . Aniž bych chtěl nás, pány, naštvat, dodávám, jak jen ženská umí. Poetické ilustrace vznikly prý během jedné noci. Jak prosté – přečtené verše tak udeří, že ruka už chce malovat tvary a nepoleví, dokud výpověď není úplná. Jak náročné a těžké a namáhavé! Jak úžasné ve svém důsledku. Slovo proplétá se s křivkou a jen tak vzniká harmonie.

S malířkou povídáme si o dobrém a zlém v obraze: "Zlo je jednodušší. Udělat něco milého je složitější. Těžší je rozesmát, dát tam akci, ukázat hezké. Vtáhnout děti do obrázku a vyzvat je, ať hledají. Děti jsou pro mne nejlepší kritici, těší mne, když se radují. Stáli jsme tady pod věží, přiběhla holčička – jé, mami, to jsou krásné obrázky. Přivedla rodiče, prosadila si onen pocit dobra. Jsem ráda, když přicházejí lidé dobří. Svět je materiální, obrázky jsou nadstavbou, která upozorňuje i na jeho další rozměry … ."

Boží ráno

"Vidíte to?"

Nechápavě koukali.

"No přece tu atmosféru, to nádherné ráno."

Opět nechápavé dívání: "No a co? Co má jako bejt," řekly.

Šli jsme na snídani, kdo přišel dříve, mohl vybírat z koláčků. Tvarohové, makové, i povidlové byly různé.

Odpoledne zkusil jsem zastavit u mateřídouškové meze, ta vůně jim nic neříkala, že je pupava lepší než kedlubna, neznaly.

Asi by se teď slušelo jakési mravoučné ponaučení o rozdílu mezi Pokemony a voňavým létem. Dalo by se sem i ideologicky připlést, jak inteligentní pan doktor Železný výběrem svých televizních pořadů deformuje lidskou duši.

Ale třeba je to všechno úplně jinak. Třeba jednou, až tihle kluci a holky poporostou, přivedou své děti na prosluněnou louku a budou naštvaní, že je ta krása nechává dočista chladnými. Třeba.

Textilní inspirace

Chodíce mezi textiliemi, potkáváme lidi. Můžeme si s nimi povídat. Můžeme si je přizpůsobovat podle své vůle, oni nás stejně neposlechnou. Taky smíme snít o harmonii námi vymyšlené a porovnávat ji se skutečnou.

Kdyby se náhodou všechno povedlo podle našich představ, my tu pravou harmonii našli, inu pak si smíme obléct pyžamo pro dva, které vyvinula dcera paní Novotné Šárka a na výstavě taky ukázala.

Nad programem JMP

Zajisté není festival jen dětskou záležitostí. Již po několik roků je kladen důraz na pořady rodinné, též třeba připravit i zajímavé programy večerní, převážně pro dospělé. Však hlavním cílem mělo by být zapojit co nejvíce dětí tvůrčím způsobem – žáků i studentů. Míním tím přivést do festivalového dění hodně mladých v přípravě, organizaci, tak volit takový program, ve kterém by děti nebyly jen diváky. Snad nejvíc deprimující je představa chlapce, dívky, který si sedne před podium a žvýkaje očekává – tak se předveďte, tak mne bavte. A svým způsobem se nudí. Pro ilustraci je možno uvést dilema loňské, kdy náctiletí mohli odpoledne volit mezi pohupováním se v rytmu muziky před podiem a řešením hádanek na nádvoří zámku.

Bohatě jsou letos v programu zastoupeny tvůrčí dílny všeho druhu, od malířských, přes práci s klasickými materiály – dřevem, látkou a podobně. Kéž by se povedly. Někdejší knihtiskařská dílna Guttenberg je nedostižným vzorem. Tyto pořady mají v našm grafu číslo3. Příjemné jsou i taková vystoupení, kde zpěvák, herec vtahuje děti ke spolupráci (č. 2). Mnohé z pořadů ryze diváckých (č.1) jsou vlastně také tvůrčí, protože děti při jejich přípravě strávily mnoho dobře prožitého času.

Pokud festival přinese potěšení z výrobku, za toho že se člověk čemusi naučí, či má radost z toho, co si připravil, splnil pohádkový týden svůj účel.

Skrze obrázky z táty na syna

Na výstavě komiksů v Srdíčku měli svou exposici i hendikepované děti jičínské. Fušují do dřeva, hlíny, samozřejmě kreslí a zkoušejí i spoustu dalších technik. Kampak směřují jejich rozličné stopy na papír otištěné, které tu ukazují?

O atmosféře (JMP)

Karel Šlengr dnes

Prostor překvapí svou velikostí, právě tak jako Šlengrovy obrazy. Však také mistr tvořil venku, na dvorku svého chomutického domu. Jeden čas taky v Dolenech, v tehdy odsvěceném kostele. Jen tam mělo monumentální dílo svůj dostatečný prostor. Zajímavý člověk, pozoruhodné dílo. Jeden z těch, kdož nebyl křiklavý, zdaleka viditelný, však zanechal obrovská i menší plátna, která se stále vybavují. Témata mystická jsou mu důvodem k hlubokým úvahám. Obrazy zaplněné lidmi v popředí i bezejmennou masou komparsních lidiček, bez kterých by ideje nedošly svého naplnění. Někdy hrůzného, jindy povznášejícího. Barvy jsou strohé, nekřiklavé, síla je jinde, než v jejich pestrosti. Prý chudý malíř ve válečné době neměl na drahé nákupy malířských potřeb a tak sbíral, co příroda dala a sám míchal a vařil. Tím, a nebo záměrem mistrovým vznikl barevný tón nejvýmluvnější?

Zvláštností výstavy byly popisky. V krátkých větách vzpomíná syn na otce a přibližuje atmosféru vzniku. Ta slova se mi spojují s vyprávěním paní Šlengrové, malířovy ženy: "Stávalo se, že vyšel muž ráno ven a říká – vídíš, dnes je takové úžasné světlo. Pro mne byl den jako každý jiný…" Tak připomněla zázrak malířského vidění světa.

Zapomeňte na všední starosti, usmívejte se a naslouchejte jeden druhému, pomáhejte si a konejte dobré skutky tak, jak tomu vybízejí pohádkové zákony. Zkrátka přijďte si hrát, malovat, tvořit, tancovat a zpívat.

Josef Horáček , prezident JMP