zvěsti z Jičína a okolí | portréty lidí okolo nás | 3. června 2002, č. 6/02 |
zdá se mi být poněkud překotný. Jsouť Prochoroviny noviny autorské, čtenář nechť strpí vidění autorovo:
8. máj – Sobotka
Vytáhli se, sobotečtí, udělali špálovskou výstavu velkolepou, obrazy sesbírali od desíti různých majitelů. To nebyl hlavní problém. Problém byl, jak mi pověděl organizátor, doktor Kafka, kdo tuhle drahou nádheru pojistí. Generali tu odvahu měla, teď už víme, že svůj bohulibý počin přežila. Pochvalu zaslouží i katalog, jehož listy jsou možno použít jako reprodukce.
Pan sochař Preclík vypráví ve svých knížkách příběhy přitesaných kamenů a dřev, příběhy soch. Příběh jednoho člověka, malíře, pověděl i v odhalené Špálově bustě. Je tu i kubismus, kterým mistr prošel, i zahledění do krajiny … .
Pěkně se vykapsovali, svou velkorysostí, sobotečtí. Tohle všechno jsou tuze nákladné věci – poví někdo. Inu ano. Ale není to nádhera, tak si trochu dupnout? Hlava mistra Špály bude tu dlouho, když my už nebudeme. A bude ukazovat, že na začátku tisíciletí žili lidé, kteří uměli zorganizovat a vážit si kulturního dědictví – město Sobotka, a ukrýt do jednoho kusu bronzu dlouhý složitý a krásný lidský život – sochař Preclík.
"Měl bys taky něco dělat a nejen kritizovat," řekl mi pod sochou klasika starosta mého města, když byla řeč o volbě prezidenta festivalu JMP. Nemůžu být prezident, protože nemám sako, říkám já. Takže mi nezbývá než jen kritizovat. Protože mi to pomalu myslí, ještě jsem mu napsal, jak mne mrzí, že máme starostu, pro kterého někdo pracuje jen tehdá, je-li prezidentem, nebo předsedou, nebo je v ODS. Ale on to jistě tak nemyslel, to my se jen tak občas špičkujeme.
Staré Hrady
Qido Valter, obrazy konkrétní, líbivé, pro někoho trochu přesládlé, pro druhého poetické vidění krajiny a toho, co tu lidé nechali. Konkrétno v barvách i tvarech. V gotice aradekor Milady Hynkové. Aradekor je zvláštní technika zpracování textilních materiálů. Abstraktno, tvary nechť si zkonkrétní každý sám. Barevné ladění, odstíny, přechody … , och, jak potěší na duchu. Nebo i tady někdo najde rozpor dnešní bláznivé doby? Harmonie ano, či ne? Ale v jejím rozpoznání je přece krásná svoboda kumštu.
9. máj Svět knihy Praha.
Jedna z nejtěžších otázek lidstva: kterak vybírat, aby za nekonečně krátký člověčí život člověk alespoň nahlédl do nekonečně rozmanitého světa, který knížky otvírají. Opět problém volby.
Svět dětské knihy – první ročník jičínského knižního veletrhu ve dnech 9. až 11. září definitivně domluven.
10. máj
Nezaprší a nezaprší a nezaprší… .
11. máj Staré Hrady
Na otevření výstavy jelo moje kolo rychleji, než jsem předpokládal. Eva mi vypráví, jak obtížné je dosáhnout toho, aby lidi pro lidi něco udělali. Mluvím o Valdštejnských dnech. Ne, že by lidi nechtěli, nabyli ochotni. Druzí lidé chtějí taky. Ale jinak. nebo jim právě končí pracovní doba. jako jedné paní z jednoho úřadu.
Zdeněk Kalista
Byl historik a básník. Taky politický vězeň. Paní doktorka Ferklová na zahájení jeho výstavy krásně vypráví. Má brýle a příjemný úsměv. Hlavně ale nádherné nedšení pro věc, za kterou nejsou ani peníze, ani sláva. Jen pár lidí se přijde něco dozvědět o životě moudrého člověka. V pětasedmdesáti téměř oslepl. Svá díla psal na stroji psal po hmatu, nebo diktoval přátelům. Jeho knížka o Valdštejnovi vyjde někdy v září. Už měla dávno. Ale mocní tehdejšího světa nedovolili.
Dětenice.
Sjezd rodáků je parádní, děteničtí se vytáhli. Pobíhají tu důležitě s visačkami organizátorů. Rodáci v sakách a kravatách a parádních šatech. V sále sokolovny je nabito. Je hezké, že velkou roli na jevišti hraje škola. Vlastně školička. Má teď 29 dětí, čtyři počítače a šikovné kantorky. Slavní rodáci zpívají slavné árie. Pak zpívá celý sál Čechy krásné, Čechy mé. Možná někomu zdá se to staromilské a sentimentální. Ostatně soudím, že nejen po eventuelním vítězství hokejistů máme být na co hrdí. Na takovémhle vesnickém vlastenectví, ne na plamenných řečech papalášů kteří, plamení jen, když se to hodí, stojí naše budoucnost.
12. máj
Zmrzlí nikde, vláha nikde.
13. máj
U našeho baráku nejsou vyvezeny popelnice, ač my jsme, poněkud zvýšené poplatky zaplatili včas. A jsme zase na zemi.
Jen špatný herec nevydrží dvě hodiny ostudy, říká na to herec Jiří Bartoška.
ten se taky stal prezidentem proto, že to nikdo nechtěl. A tak jsem na to prezidentování zbyl i já." Tak zhodnotil výsledek poněkud dramatické volby prezidenta festivalu JMP pro rok 2003 "kiňák" Pavel Nožička. Pak vysvětlil, jak ho těší, že snad nakonec dojde k naplnění vize Jaromíra Gottlieba a festival bude organizován na trochu jiném principu, dostane jiný řád než dosud. Předpokládá, že i doprovodné programy budou lépe než dosud korespondovat s hlavní myšlenkou, tedy třináctou komnatou, jako symbolem tajemna.
Kromě prezidenta, který se bude moci více věnovat koordinaci, bude tu Robert Smolík jako dramaturg, zodpovědný za program. Třetím ve vedení bude Dana Vejnárková, která už několik roků poněkud nenápadně, ale nesmírně účinně zajišťovala vše, co bude potřeba. Pavel ji označil jako produkční. Technické zabezpečení, jako každý rok, bude mít na strosti Zdeněk Doležal."Myslím, že s Robertem Smolíkem jsme stejně naladěni, jinak bych to nevzal. Taky se pokusím propojit třináctý ročník JMP s osmdesátiletým výročím biografu." Tak uzavřel své povídání zřejmě polichocený pan ředitel a divil se, že si všechno zapisuju.
byla připravena výstava Pocta Karlu Krausovi v Jičínském zámku: Verše psané na skle. "Oboustranné" fotografie. Papírky s různými glosami rozsypané na ploše. Rozložený drátěný člověk na podlaze. Melodie lidského hlasu beze slov zní sálem. Je pak divu, že se návštěvníci výstavy promění v jedinečný sbor? Člověk nakažený silou chvíle začne zpívat. Pravda, nebylo návštěvníků oproti jindy mnoho. Však byli tu opravdu jen ti, kdož přišli za myšlenkami Karla Krause, grafikami Ilony Chválové a objekty Horsta Bernharda.
Člověk opět zůstává s pusou otevřenou nad nápady, nad onou úžasnou harmonií, kterou myšlenka, slovo, barva, tvar a lidský hlas přináší.
Když zněly v porotním sále zámku v sobotní podvečer tenké tóny flétny, pod okny na náměstí se střílelo. Byl to krásný symbol toho, že oslavy měly dvě složky. O vojácích, kteří byli asi zajímaví, nemluvím, bál jsem se jich. Potěšilo mne úžasné nasazení škol jičínských, jejich studium valdštejnské doby, zpívání, hraní, psaní, malování. Chválím gymnázium, ZUŠ, i všechny základky do projektu Terra felix – terra desolata zapojené. Nedá se všechno vypsat. Zmíním tedy jen kupříkladu hliněnou pec, ve které se na dvoře 2. ZŠ opravdu pekl chleba. Pravda, trochu připálený, ale kdo z nás okusil vlstnoruční chleba ze starodávné pece? Soboteční upekli opravdové placky jako kost, pardon Kost. Mnoho studentů i žáků si samo ušilo kostýmy. Železničtí básnili a snímali tvar kůry stromů v lodžii. Novopačtí oživili příběh o Kumburku. Jedenáctiletá sochařka vysochala vévodu … .
Literární příloha přináší zahajovací projev pana vedoucího Vaníčka ve verších i poezii železnického básníka ze sedmé třídy. Je tu i krátká ukázka z divadelní hry o vyučování v barokní škole, kterou sepsaly studentky na gymnáziu. Úvaha o meditacích, kterou přednesla před oltářem Sv. Ignáce Lucka, vede k zamyšlení … .
Každé člověčí konání má vždycky kromě chtěného, hlavního i vedleší produkt. Tím valdštejským bylo úžasné zjištění, jak chytí a potěší práce a jak krásná je radost, když se práce povede. Žáci i studenti nekoukali, zda jim škola skončila a oni přetahují do odpoledne. Dokázali sobě i nám mnohým, že umějí i jinak, než nabiflovat učivo, kterému třeba ani moc nerozumí.
Tohle nebylo ulití ze školy, to bylo její pokračování jinými, často daleko účinnějšími prostředky.
je pojem pro mnohé neznámý, možná trochu připomínající doby minulé. Rozdíl tu je: Ne nějaký úřad rozhoduje o našem bytí; na přemýšlení o tom, jak by moha být využita jezuitská kolej, mohl přijít kdokoli. Vzhledem k tomu, že tahle plánovací svoboda vyžaduje od Občana i trochu úsilí i trochu volného času, kdokoli nepřišel. Ty, které jsme si ve svobodných volbách vybrali, aby spravovali naše město, zdrželi se jen na dopolední projevy, nebo se, majíce cosi důležitějšího (neřekli co) , omluvili i z nich. Vzkázajíce, že si nesmírně váží práce všech kdož… . Inu budova koleje patří městu. Pořadí důležitosti stanovuje si každý sám.
Vše podstatné vyslovené zapsáno na velkých plachtách papíru, vyvěšeno na zdi, je dokladem příjemného zjištění dobré vůle i hlubokého zájmu i moudra těch, kterým není historické dědictví nám zdarma dané a nás oslovující lhostejné. Bohužel těch, kdož nevládnou ani mocí, ani penězi, ani úřednickým aparátem.
Převážná část názoru směřovala k využití pro kulturně společenské a vzdělávací centrum pro dlouhodobé i jednorázové konání a setkávání. Sen, že by se sem, mimo jiné přesunula knihovna, ZUŠ, K klub …, že by tu byla řada výtvarných dílen, dílen na neobvyklá řemesla, že by tu byla dlouhá řada vystoupení všeho druhu, závisí samozřejmě na penězích. Pokud se dobrá a účinná spolupráce úřadů, samosprávy, občanského sektoru i občanů z Jičína zdaří, naděje je.
Moudra tu slyšená:
Pan starosta by se velmi rád zúčastnil, bohužel je zaneprázdněn. … Nesmírně si vážím každé aktivity… . (p. Puš - radní)
Haf, haf, haf (přítomný pes odrůdy jezevčík)
Pokud město bude mít na investice do koleje jednotný názor, tak se peníze najdou (O. Bodlák – ved. oddd. územního plánu a rozvoje města)
Z roku 91 je k disposici studie přebudování koleje na hotel. Je tu projektováno 120 lůžek, 140 míst v restauraci.
Technický stav budovy je poměrně dobrý, střecha byla zrekonstruována, zděné konstrukce v pořádku. (Ing. Václavíková - městský architekt)
Byl tu i návrh umístit do koleje žadatele o azyl.
Město chce postupovat cestou zapojení veřejnosti. (S. Matucha – místostarosta)
V nejbližší době je třeba provést statický posudek, stavebně historický průzkum, restaurátorský průzkum, přesné zaměření (M. Ličenniková - SÚRPMO)
Chavlozpěv skupiny K1K je chvalozpěvem na sebe. Oni neví, co je občanská společnost. kolej byla městu imlantována zvenčí, proto musí působit celostátně. pokud by měl být hotel ekonomický, musí mít alespoň 300 lůžek. Ale hosté by se neměli dívat do kozích chlívků. … nejlépe z toho udělat školu. Ale nikdo neví, zda sem ze západu pošlou děti. … Jičín to není schopen zachytit a financovat. … Vytvářet pro město nové černé dítry je vyloučené. … Činnost K1K je ilegální. Pokračování činnosti K1K je právní problém. (Petr Volf – radní)
Dokud nebudeme vědět co s tím, prostředky nezískáme. Jen na základní průzkumy je třeba počítat s asi 60 000 Kč. Příkladem by mohlo být využití koleje v Kutné Hoře. (E. Zatloukalová – ved. odd. koltury).
Krátce po svém zranění, kdy v jeho chápání světa došlo k oné změně, která vedla k založení Tovaryšstva ježíšova, začal formulovat svá proslulá "Duchovní cvičení" – neboli Excercicie spiritualia. Tato duchovní cvičení jsou určitou formou meditace, ve kterých může jedinec dosáhnout lepšího porozumění sobě samému a větší kontroly nad vlastním životem. Používá se vizí a představivosti, důležitá je atmosféra ticha, účast na svátostech, několikahodinová denní modlitba a rozhovory s exercitátorem. Ignác říká, že plody duchovních cvičení jsou pro každého člověka jiné a zcela osobní, protože každý člověk je originál. Navíc Ignác zavrhoval oblíbenou nauku o osudovém předurčení člověka. podle něj nemůže být nikdo spasen bez vlastního úsilí, jinak ztratil společnou vůli.
"Přítomnost Boha můžeme najít ve všech věcech, které nás obklopují v denním životě –v dialogu při chůzi, v pozorování, v naslouchání, přemýšlení a všem co děláme, protože Boží Majestát se projevuje ve všech věcech." (Sv. Ignác)
Myslím, že je velmi zajímavé poznat postavu Sv. Ignáce. Ona je totiž postava náramně složitá a nelze ji hodnotit jen podle jedné či druhé souřadnice jeho existence. Kdo by četl jeho Duchovní deník, viděl by člověka, jehož činnost je jen viděním a zjevením. Kdo by například četl Konstituce SJ, usoudil by, že je to prozíravý zákonodárce, rozhodující se pouze na základě rozumu, jinak by se zajisté jevil i ze své rozsáhlé korespondence. Tím chci jen upozornit na rychlé a jednostranné úsudky, kterých se tak často dopouštíme.
Ve třídě sedí děti a vpředu v oslovské lavici 1, 2, 3, 6 s oslíma ušima na hlavě. všichni se zahanbeně krčí a dívají do země. Ostatní se jim smějí a k trestaným kráčí 4, 5, 7, vytáhnou si z lavice 6 a 5 s opovržlivým tónem říká: "6, ty si opravdu chceš nechat ty potupné uši? Ukaž. já ti je sundám!". A už natahuje ruce k uším. 6 mu chytne ruce a připaží zpět. pak nejistě řekne: "Nechte toho, kluci, budu mít kvůli vám větší trest." To mu už 4 strhne uši z hlavy a schová je. Do třídy vchází 8 a rozhlíží se po třídě, ve které se žáci rovnají do lavic. Když nastane klid, podotkne s mírným nadhledem: "To ani po tolika letech jste se nenaučili být po zvonění na místě?" Chvíli se dívá přísně, ale potom se usměje. Pak sjede pohledem na 6, která na něj vyděšeně zírá. 8 se zakaboní a chvíli lapá po dechu. Pak se otřepe a začne křičet na 6: " jak si vůbec dovoluješ neplnit svůj trest?!" 6 se dívá do země a stojí potupně před tichou třídou, pak řekne: "Ale za to já nemůžu, 4, 5, 7 mi je někam schovali. opravdu. Věřte mi." Učitel se na chvíli zarazí a pak nazlobeně říká: "Takže ty mi chceš oponovat?" Dívá se přitom po třídě, kde od 4 k 7, které sedí v jiných lavicích, putuje psaníčko. Tak rukou ukáže, aby mu ho předali. Přečte si ho. pak se již mírně podívá na popotahující 6. Řekne jí: "Neplakej, věřím, že je schovali." Obrátí se na 4: "Vrať mu je. vyřídíme si to o přestávce. Pak už celé třídě: "Budeme pokračovat ve výuce" ….
Ó Jičín, ten krásný snad
však milejší je Libosad.
Tam z jara lípy vonící
a zpívají snad slavíci.
Tou řadou lip, tou alejí
vás kolemjdoucí míjejí
a dýchají ten vonný vzduch
tak jak chtěl Valdštejnův duch.
Když lodžii tu míjí vlak,
já cítím se zde jako pták.
A rád zde hledím do dáli,
kde památky mne lákají
Ten neskutečně krásný kraj
ne nadarmo zvou Český ráj
a Vladštejn velmi moudrý vládce,
ten Libosadu stal se tvůrce.
Možná tušil jeho krásu
za zpěvu ptáků hlasu
a místem milým lidem všem
chtěl zvelebiti tuto zem.
Ráno se zde rosa třpytí,
v létě sladce voní kvítí.
A v zimě, když padne sníh,
zde městský ruch již zcela ztich.
Terra felix – Terra desolata
Někteří jenom dneškem žijí,
děním, jež obklopuje nás,
jiní studují historii
se zájmem, jak se měnil čas.
Minulost zajímá i žáky
žijící u nás v Českém ráji,
kteří se s dospělými taky
vyrovnat chtějí s mnoha taji:
třeba jak v Čechách v dobách hrůzných
choval se Albrecht z Valdštejna
kdo se má vyznat – v knihách různých
jsou hodnocení nestejná
Snad mohli by ti dnešní mladí
na historiky navázat,
dnes chtějí nám a jistě rádi
své vlastní dílo ukázat.
Dobrých knih je na každém veletrhu vždycky jenom asi pět.
Ludvík Vaculík
kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel. 0433 523 492.
Evidenční číslo MK ČR E 13158
e mail: prochor.jc@tiscali.cz