Upravené logo Prochorovin



zvěsti z Jičína a okolíportréty lidí okolo nás10. května 2002, č. 5/02

Novopacká ZUŠ

vypátrala absolventy svého výtvarného oboru, kteří studují, nebo studovali na různých uměleckých školách, a uspořádala jim v Suchardově domě výstavu. Výstavní prostory jevily se jako malé a to nejen vzhledem k počtu účastníků vernisáže, ale hlavně rozmanitosti a množství žánrů.

Hlavním hrdinou byl kupodivu pan ředitel Bařina, který ve svém úvodním slově hledal souvislosti mezi rodem Suchardů, Florencií a vystavujícími kumštýři. Jeho projev byl jako abstraktní obraz, u kterého divák obtížně objevuje všechny tu skryté smysly. Mladí umělci zatím s kytkami nesměle postávali a cudně se usmívali, dívky velmi půvabně. Když paráda skončila a parádně oblečení rodiče a přátelé umělců a umění odešli na vzduch, zbylo pár autorů a duše výstavy, Kateřina Krausová. Kdo nezná, Kateřina je na ZUŠ učitelkou výtvarného oboru a dovede zorganizovat a připravit taky tři výstavy do měsíce a kvalita jejich tímto množstvím netrpí. I nemohla nepřijít otázka o tom, kterak na tohle všechno okolo má vliv skutečnost, že umělci pocházejí z "kraje blouznivců." Neboť spiritistické tradice Novopacka jsou známé. I Kateřina mi potvrdila, že to tady ti lidé mají pod kůží a ono se to transformuje ve výtvarné básnictví. Dokonce má dojem, že v určitých konkrétních místech rodí se nadaní výtvarníci.

Na výstavě jsou: obrazy – zajímavé, krásně barevné nefigurativní i kresby, většinou portrétní, mnoho skla, smaltů, ale i práce kovářské, jakož i návrhy architektonické, či keramika. Věci pro potěchu oka i pro zkrášlení krásných, jakož i umění, které slouží prakticky. Mne zaujaly: nefigurativní barevné komposice grafické, podivný jakobystrom z žárovek, kovové židle se stolem. Na výstavě Mladí výtvarníci Novopacka vystavuje do 26. 5. 2002 22 kumštýřů.


Nikomu nevnucuji své subjektivní mínění, byť podložené dlouholetými zkušenostmi, že nejpitomějším tvorem na zeměkoluli je současný český novinář.

Miloš Zeman ve svém rozloučení s poslaneckou sněmovnou


Private Club

zasedá ve sklepní prostoře Heberovoy Galerie Na Hrázi. Připravuje výstavy, setkání, rozhovory. Ač skromný svou velikostí i vystupováním, patří do kontextu kulturního dění v Jitčíně.Nnezapomíná na pozoruhodné osobnosti města. Po Haně Horákové a Dr. Vágnerovi udělil už třetí Pamětní list:


ZATÍM CO

naproti v Káčku byla generálka na Žida Šiloka, ve Hradech byl den před výstavou Jiřího Valtra, chyběly 3 dny do křestu Řáholečku a 10 dní do rozhodnutí rady města o řediteli Kulturního domu, bylo v porotním sále slavnostní vyřazení absolventů jičínské ZUŠ. Událost byla spojená s koncertem a výstavkou prací žáků. Obrazy byly určeny k vydražení, aby bylo na barvy. Dámy a pánové pohybovali se tu v parádním oblečení a tvářili se tuze vážně, někteří trémicky. Završení nějaké životní etapy nekoná se tak často. Jeden z nejpěknějších obrazů, dílo na motiv Alfonse Muchy, slečny Petry Fišerové, se ztratil. Někdo ho ukradl. Dovedeme si představit, jak bylo Petře?

Jsou dlouhou kapitolou v historii policie, i kapitolou lidskou, případy ukradených obrazů. Většinou děje se tak pro peníze. Ale tenhle obraz, Petro, ten byl jistě ukraden z lásky. Z lásky k umění a … nu přemýšlej z jaké lásky ještě.


Do světa divadla,

trochu i za jeho oponu, směli jsme nahlédnout při přípravě Žida Šiloka v jičínském Káčku:

  • "Voni na nás moc neřvou. Hanka když se rozjede, to je horší, než tisíc Martinů." (Hana Krásenská a Martin Zajíček – režisér a jeho asistent, nepřiznali kdo je co)

  • "Běž na poštu a nelez na jeviště!" "Nebude premiéra." "Stojíš tu jako vidle v hnoji." – lichotky ze zkoušek

  • "Dejte ty pazoury dolů," pravil MZ, když se zvedlo 7 rukou na dotaz, kdo z herců by jednou uvažoval živit se divadlem

  • "Někteří přišli za partou, některé přivedla maminka, někteří odpadnou, někteří se zaseknou. V průběhu zkoušení (19.9. byla první, seznamovací zkouška) jsme některé přeobsadili, někteří se vzdali role sami. Nejstarší herec v roli strýčka (23) patřil k těm nemnoha, pro které bylo tohle divadlo životní premiérou."

  • "Mladí milenci jsou tak mladí, že vlastně ještě ani nebyli milenci. A tak jsme je museli kupříkladu učit líbat."

    Naopak, některé jiné lidské zvyky, či vlastnosti nebylo nutné vůbec herce, hlavně herečky, učit. Kupříkladu scéna klepen byla tuze vydařená.

  • Jak ty děti rostou. Je to snad dva roky, co se při festivalu JMP všude pletl Marek Holý. A vida, on zde najednou perfektním pianistou v motýlku.

  • "Role čertice je z nouze ctnost. Ve scénáři byl čert, ale toho jsme neměli. I v dalším případě jsme museli změnit pohlaví, abychom využili děvčata v souboru."


    Zdalipak

    umíme naslouchat dětem? Nebo nám to naše ješitnost starých, moudrých nedovolí? Na zuškách i jiných školách požádaly děti, ať navrhnou, coby architekti, využití některých prostorů ve městě. Pak to skupina okolo Kateřiny Krausové a Ajky Pospíšilové instalovala na chodbách a schodišti Okresního úřadu. Tuze poučné.

    Negativně: Jak jsou krásně dětičky zpracované dnešní dobou. Do jednoho domu navrhli Supermarket, Penymarket, ještějinejmarket a Televizi Nova. Nu a máme všechen pokrok pěkně pohromadě. Nebo: "Postavil bych tam továrnu na čokoládu a jeden Hypermarket. Pole bych posunul kousek dál." … "V takovém kostele bych chtěl bydlet, protože je veliký." Ale to možná ani nemusí být tak negativní.

    Pozitivně: "Udělal bych tu děcký park a posedy pro rodiče." V restauraci u zimního stadionu v Hořicích předepsal autor podmínky: bude tu levné jídlo, příjemná obsluha a výhled na Zvičinu. …

    Každá výstava otvírá půdu pro spoustu myšlenek. Jako třeba – co je vlastně pro tuhle naší společnost dobré? Nemáme to někdy nebo někam posunuté?


    Vyprávění spojuje

    Příběhem, který v danou chvíli vnímá vyprávějící i poslouchající. Ale i tou nití, která skrze slova mezi oběma je. Není to anonymní jednosměrné sdělování. Jen se tak trochu odvázat… . Překonat trému. Z poroty, i z posluchačů, kteří přijímají kriticky. Na setkání vypravěčů v pondělí 29. 4. v knihovně v Jičíně si to někteří vyzkoušeli. Favoritkou byla mi a zůstala malá Jituška Králová, která, sedíc mámě na klíně, povídala příběhy o zvířátkách.


    Povídat si s ptáky

    každý neumí. Doktor Mrkáček rozeznává i jejich zpěv melancholický (červenka) a optimistický (pěnice). Pak řekne: "Támhle vpravo to je modřinka a před námi sýkorka koňadra.." V libosadu bylo půl šesté, rozuměj ráno. Sluníčko už ano, ptáci ano, lidí osmadvacet. Přiznávám, nerozpoznal jsem, který pták kde. Nevadilo. Ladilo. Úžasně. Kéž by tak lidem. Alespoň někdy. Úžasný poznatek byl ale v tom, jaká je čeština v tom ptačím světě krásná: Rákosníček, Bramborníček, Pěvuška modrá, Zvonahlík, Šoupálek krátkoprstý i dlouhoprstý … . Kdo slyšel, onu prvomájovou sobotu, pozná, že to nejsou ukňourané zdrobněliny. Je-li harmonie, projeví se to ve slovech – názvech. Nelze opačně? Nemohli bychom vyzkoušet začít používat milá slova? Ttřeba by to pak mezi námi lidmi lépe klapalo.


    Jiří Zlatník

    strávil úctyhodnou čtvrtinu století v jičínském Kulturním domě, dříve JKP. Odchází do důchodu podle kalendáře, nikoli podle aktivity, elánu, energie kterou má.

    Zažil jste doby odborářské kultury, můžete srovnávat současnost se socialismem. Srovnejte!

    Teď je to jednodušší. Dříve jsme zodpovídali za každé slovo, které na jevišti zaznělo. Objednávání programů muselo jít přes krajskou agenturu. Jako odborové zařízení jsme vytvářeli možnosti pro kulturní seberealizaci dětí a dospělých. Kdokoli se tu mohl cokoli učit. Dneska se ideologií nemusíme zabývat. Ale přibylo papírování.

    Nechybí teď ona metodická činnost? Změnilo se složení souborů Kulturního domu?

    Některé soubory se osamostatnily, zejména hudební tělesa, jako Smetana, Komorní orchestrální sdružení, kapely. Takže teď máme Český ráj, Jičíňáček, Srdíčko, J K Tyl, Taneční klub, Karolínu, Závěsné divadlo… . Metodickou činnost tak, ja ji kdysi dělalo OKS nedělá teď nikdo a to není dobře. Naši lidé jsou schopni pomoci, ale není zájem. Obecně vzato se obtížně hledají lidé pro práci s mládeží. Vážím si všech, kteří to dělají.

    Co Vám tahle práce přinesla osobně?

    Ohromné zkušenosti. Kontakty se zajímavými lidmi všech oborů, s umělci i jinými. Velmi příjemné setkání s těmi, kdo bez ohledu na svůj volný čas dělají komedianty v tom nejlepším slova smyslu.S lidmi kteří něco umějí a přitom zůstávají skromní.Nemůžu vyjmenovat všechny, snad jen připomenu pana Kemra, pana Menšíka…, je jich moc.

    V čem myslíte, že jste se změnil Vy?

    Naučil jsem se vystupovat před lidmi, musel jsem se seznámit s mnoha dalšími obory, jako třeba scénografie. Poznal jsem mnoho dalších kulturních žánrů, jako je vážná hudba … .

    Jaké vlastnosti by měl mít člověk pro funkci ředitele Kulturního domu?

    Musí umět pracovat s lidmi, vést kolektiv. Mít znalosti z dramaturgie, scénografie, ekonomiky, techniky, a další. Tady nemůže být jen umělecký ředitel. Musí být obětavý, v kultuře se nemůže koukat na čas. Je-li třeba, pracuje se i v noci. Důležité je, aby si lidé vzájemně vyhověli.

    Co byste přál vašemu nástupci?

    Aby to zvládnul nejen ke spokojenosti zaměstnanců, ale i občanů.

    Vaše současné pocity?

    Odcházím s pocitem, že jsem některé věci nedodělal, některé plány nestačil naplnit.Chtěl jsem vybudovat zelenou šatnu, malovat velký sál a další. Jistě k odchodu přispělo i moje marodění … .

    Co teď?

    Budu dělat to, na co jsem neměl čas. Kreslení, malování, chtěl bych mít se synem výstavu na bráně.Je tu chalupa, barák. Chtěl bych chodit víc do přírody.

    Ostatně soudím, že Jiří byl dobrý ředitel. Mnohým nám bude chybět, dobře se s ním spolupracovalo.


    Z žákovské knížky čtvrťáka

    -Ruší výuku vydáváním různých zvuků

    - O hodině přírodovědy porušil nerost…

    -Váš syn mečí při hodině

    To, prosím není satira, to je realita jedné jičínské školy


    Prochoroviny

    kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel. 0433 523 492.

    Evidenční číslo MK ČR E 13158

    e mail: prochor.jc@tiscali.cz


    Prochoroviny