zvěsti z Jičína a okolí | portréty lidí okolo nás | 10. ledna 2002, č. 1/02 |
Jivínský Štefan, ocenění za pozoruhodný kulturní počin, bude se pětadvacátého února udělovat už pošesté. Šest let dohadování, dolování nominací, produktivního i neproduktivního hádání. Pro zasvěcené ale i něco příjemných pocitů pro zpracovatele a pořadatele. Tedy i něco "nepeněžních honorářů".
Jest milé číst v nominacích o milých lidech. Oni, ač je neznáte, jsou vám najednou blízcí svým směřováním, svou často celoživotní prací. Když loni pan kapelník Bičiště omlouval svou neúčast na udílení, byl jeho dopis krásným vyznáním českého muzikanta. Když mi letos Eva poslala nominaci za Běcharské, kteří dokazují, že i v televizněmobilovém věku může vesnice kulturně žít, připsala, jak bylo příjemné rozmlouvat s paní režisérkou. Štefan věru nespočívá v té krásné figurce. Hlavní cenou je ono vědomí, že lidé dělají dobré věci, že ostatní to vidí a váží si té práce. Kolik bohulibých konání vstoupí v širší povědomí právě díky Štefanovi!
Potěšením je Štefan i pro nominované. Někdo se o ně, přesněji o jejich dílo zajímá. Někdo přijde, klade otázky. Zamýšlí se … člověk najednou vidí vykonané z mnoha dalších pohledů… . Štefan je i o rozhovoru člověka s člověkem.
Štefan není vyčerpávající. Tolik dobrého zůstává nezachyceno. V Hořicích mapuje nám téměř zouplna dění naše paní Oldřiška – důkladně, jinak ona neumí. Sobotečtí trochu zanevřeli, možná se cítí nedocenění, netřeba rozebírat, v knihovně tam máme své přátelé. I v Kopidlně. Libaňáci se přihlásili , že uspořádají udílení - dechovka má co předvádět. Novopačtí zůstávají stranou. Přitom jejich Muzika Paka je událost úžasná… .
Stálým problémem zůstává otázka volby. Stěžejní schůzi Štefanské komise v polovině ledna předložíme návrh, by vše zůstalo jako loni. V dlouhodobých zásluhách nechť rozhodne slovutná reprezentačně zastoupená porota. Odměněný počin roku bude losován podle filozofie, že Štefan vlastně patří každému, kdo něco dělá. Zase bude něco nespokojenců. Ale na to jsme zvyklí.
Když se před vánocemi sešlo v muzeu několik skupin lidí, které často jsou označovány za OBČANSKOU SPOLEČNOST, řešena otázka koho zvát. Obešli jsme to taktně, že přišli jsme sem my, co spolu mluvíme. Na někoho se zapomnělo nechtíc, na jiného záměrně. Však už dostalo se mi U Anděla náležitě vyčiněno. Pro neznalé připomenu, že Anděl jest jičínskou kulturní kavárnou, však býval více. Moc tam neuměl jsem odpovědět. Teď už vím, že kdo chce, práci, svůj pracovní příspěvek do společenství toho, si najde. Noviny Dobrý den, které jsme naplánovali, chtějí přinést přehled o neziskovém sektoru v Jičíně. Neodmítneme nikoho, kdo přijde s dobrým oumyslem. "Proč bychom je neměli nezvat? Nebudou-li se chytat, odpadnou sami," mejlnula mi jedna z účastnic.
Ve věci přístupu, ve věci jednání s úřady, byla cítit rozličná stanoviska. Jiná od těch, kteří si museli některá tuze nepříjemná jednání vysedět (vytrpět), jiná od rozených slušňáků – nekonfrontačně, pravili. "Jít za svým s taktem," říká k věci můj email.
Valná hromada záhy má rozhodnout, ke komu dorotuje prezidentování festivalu JMP v roce 2003. Volba ta je důležitá, neboť prezident má pro svůj ročník pravomce značné a může tudíž dost výrazně ovlivnit, jakým směrem bude se v roce 2003 festival ubírat. Jistý svár mezi komercí a festivalem tvořivým o dětech a pro děti jest znám, ač někteří si ho nepřiznávají. Sponzoři prý se ptají po programu i po tom, kdože z celebrit přijede a podle toho do pokladny sahají. Na druhou stranu tvořivý festival mohl by být levnější a netřeba tolik od sponzorů žádat.
Kandidáti prezidentství nejsou zatím známi. Byť hluboko v roce 01 řeč byla o Robertovi Smolíkovi, dnes už známém pražském scénografovi, s tím, že on bude reprezentantem mladého progresivního ducha levného festivalu. Povinnosti pracovní i důvody jiné poněkud jej od JMP oddělily. Leč v kuloárech (např. při předvánočním posezení vejborů) jeho jméno opět zaznělo a zdá se, že podpora by byla. Jak odpoví Robert?
RNDr Lenka Šoltysová, když říká, že nemá čas, používá jako argument připravované výrazné rozšíření CHKO Český ráj. Na otázku jaký je smysl tohoto záměru řekla:
Dosud sem například nepatřily Prachovské skály. Bylo proto obtížné řešit komplexní ochranu skalních měst v ČR. Péče o ně nebyla sjednocená. Nejde jen o skalní města, ale i o údolní nivy a další lokality. V současné době se připravují podklady. Definitivně by měla rozhodnout vláda asi v květnu 2002.
Co soudíte o schůzce neziskových organizací, kterou jsme pracovně nazvali VOKOPIŠTĚ?
Informační centrum nadací, které zašťiťuje neziskové organizace a kde jsou za každou organizaci zástupci, má možnost se účastnit práce na základních dokumentech včetně legislativy. I při dílčích jednáních se úřady budou spíše bavit s legální organizací. Čím menší organizace, tím méně ji budou brát. Neformální rozhovory nestačí. Když se nepíší zápisy, není to oficiální. Nadělala se spousta chyb. Nedodržuje se správní řád, někteří úředníci jsou nekvalitní. Někdo něco slíbí, pak se úředníci vymění …Chybějí cíle, jednání nejsou dobře připravena… . Ale to už jsme se dostali ke stylu naší práce.
Můžete to dokumentovat třeba na Valdštejnské lodžii?
Neprobíhá tu řádné stavební řízení, na některé věci není předepsaná dokumentace. Profesionalita je velice nízká. Pak se třeba stane, že barokní římsa je zničena krumpáči. Sabotuje se to záměrně, aby se prokázalo, že to nejde? Nebo je příčina v naší naivnosti? Hodně dělá osoba kastelána. Mohli bychom si vzít příklad z hradu Valdštejn.
Jaká je tedy vaše představa o budoucnosti lodžie?
Černá. Dokud tam bude tahle firma, tak památku pohřbí. Nebude co chránit. To není konzervace, to je devastace. Snad by objekt mohl zachránit schopný kastelán, který by se staral i po stránce historické i stavební, uměl komunikovat s lidmi. I za cenu toho, že by se tu nekonaly žádné programy. Park je zrekonstruovaný 4 roky, přitom tu nejsou ani odpadové koše, ani lavičky.
Co budoucnost koleje?
Tam se prošvihla doba. Disposice je buď pro školu, nebo pro instituci typu muzea, archivu. Ať to dostane škola, nebo církevní řád. V žádném případě by to neměl být hotel. Těžko se bude hledat náplň. OS na to nemá profesionálně, starat by se měl majitel.
povedla se jen zčásti. Soudím, že neprobralo se mnohé důležité. Málo mluvilo se o dalším programu, o rozdělení práce mezi více lidí, o informovanosti vzájemné. Je třeba více popularizovat vše dobré, co se v koleji děje a bude dít. Vždyť přece záměry pro rok 2002 nejsou malé. Z již naplánovaných akcí připomínáme: krmítka pro ptáky, budky, čarodějnice, pouštění horkovzdušných balonů – montgolfiér, zveřejnění výsledků projektu ve kterém školy sbírají materiály o valdštejnské době, Svatojánská noc, zpívání koled… . Jistě se najde i využití v rámci festivalu JMP. Velmi důležité je jmenování kastelána a první rozjetí tvůrčí dílny.
Tak jako i jiné korporace, má i OS lodžie mnoho kritiků ale málo těch, kteří přicházejí s konkrétní nabídkou, kterou ale i sami pomohou realizovat.
Noviny, které nedovedou píchnout do vosího hnízda, soudím, neplní, co noviny plnit mají. Je pravda, občas udělá se chyba, občas někomu se i ublíží. Bojím se říct, že bez toho to nejde, kdybych to neřekl, lhal bych. A tak novinář často stojí před problémem volby mezi dvěma zly, hledajíc to menší. Prochoroviny, kterým není třeba nikterak se pitvořit, rády by zůstaly u píchání. Ozvěte se, přátelé, pokud to nedodrží, ozvěte se vy poškození. Své generální PARDON pravím raději už nyní.
je další svazek edice Profily, kterou mezi taháním zubů vydává jeden z nejaktivnějších členů Literárního spolu jičínského Václav Franc. Pan doktor řídí se krásnou zásadou, na kterou jsme si stále nezvykli: NEVYDAJÍ – VYDÁM SÁM. Namísto fňukání o malé možnosti uplatnit své práce v časopisech nebo knižních nakladatelstvích tiskne své věci i věci členů spolku sám v malých brožurkách. Do (NE)LÁSEK pozval ke svým povídkám mladší členky spolku – Danu Beranovou a Renátu Kolářovou.
Dana Beranová, nejmladší z autorů, nepřinesla nové, neznámé téma. Však svůj příběh lásky na koních napsala čtivě, se smyslem pro dramatickou stavbu, vhodně jej vygradovala. Dana se opírá o reálie dobře jí známé, které dovede šikovně využít. Až bude vypsanější, rozmyslí si možná používání obratů jako "neodolatelnost, kterou mu přiřkla média", či "pohledy se nestkaly". Pro toho, kdo zná autorku, přinese čtení ještě řadu soukromých otázek, kupříkladu tu, do jaké míry při stavbě uplatnila metodu sebeprojekce do děje. To ale nesnižuje požitek ze čtení.
Renáta Kotlářová postavila svou delší povídku na dialozích. Což je záležitost náročná. Dialogy jsou dobré, místy možná méně pravděpodobné, či naivní. Postava manžela, hrubce, zejména jeho dobrovolný odchod, je méně přesvědčivá, postrádá místy logičnost ve stavbě. Nebezpečí sklouznutí do laciného stylu červené knihovny jsme vystaveni každý. "Hádací" dialogy jsou silnějším místem čtení, neboť ve čtenářovi vyvolají oprávněné znechucení. Navzdory drobným nedostatkům se povídka čte se zájmem.
Nakladatel a autor tří kratších povídek, Václav Franc, prokazuje i tady svou vypsanost. Jeho povídky jsou mírně filozofující, žádný přeslazený konec, spíše smíření. Všechny mají stejný motiv nenaplněné touhy. Povzdech oděný do nostalgie. Nebo rezignace?
po dni plném zbytečností
čekám v tichu na HLAS
HLAS konejšivý
smyslu plný
co vodu mění
ve víno
a slova
v báseň
a život
v lásku
zatím nepřichází
a já trpělivě rozestýlám
vstříc dni plnému
zbytečností
jsi anděl řekl jsem
Chtěla jsi po mně báseň
uprostřed tvého těla
Žádná tajná spiknutí
Ó bratříčku jak rozbité a ubohoučké
a zase jen tupě bečí
Dosti však bratříčku obrazů
kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel. 0433 523 492.
Evidenční číslo MK ČR E 13158
e mail: prochor.jc@tiscali.cz
…
a ty jsi se zasmála jako že je to z legrace
a oba jsme věděli že je to pravda
svá křídla jsi nadrala do peřin
protože stejně už nikam nepoletíš
a tak nám postel připomíná
svatých andělů obcováníTOUHA
báseň o lásce
o touze o líbání,
aby ti při ní sladce bylo
já však chtěl jen tebe líbat
a sladce milovat
řek jsem ti
proč o tom psát
když můžem to udělat
a ty jsi mi řekla
proč to dělat
když nejsladší
je touha…
uprostřed mého ráje
zasadil jsem strom věčnosti
tak trochu jako tenkrát…
vzpomínáš?
když mečem mi zahradili cestu zpět
teď ty vítáš mě ratolestí
a Bůh ví
že se zmýlilTOUHA
žádná bratrstva katakomb
ale absence ŘÁDU
umožňuje neřád
pak už jde všechno samo
stačí když vrchní bastard zavelí
nad LÁSKOU a PRAVDOU
a ostatní bastardi vědí
že přišel jejich vytoužený temný den
požehnaný zákonem
že nekoná se odplata
za svinstva minulá
leč novým se dává zelená
kontinuita neřádů je nezbytná
ba náhodou chaos nenastal
je české stádečko
tupí beránci
a ten který je na kříži
nemůže sprásknout ruce
Nezoufejme bratříčku
kolikrát už viděli jsme
smečky vlků chlemtat krev nevinných
nevinných?
však často vinných
vinných svou slabostí
sebezáchovnou otupělostí
jak vlci jim žerou budoucnost
stříhají je z vlny až do masa
se skloněnou hlavou poslouchají
jak vůdci smečky vlků jim pragmaticky
vysvětlují že na ovčí trable
je vlk nelepší lék!
Zkurvený bastardi tvrdí
že kecy o zelených pastvinách
a silných ovčáckých psech
je hnusnej populizmus
se kterým se daleko nedostaneme
/vlci určitě ne!/
jinotajů a běhu okolo horké kaše
Pravda která vítězí
není na prezidentské standartě
ta pravda nám říká že české země
té naší milované svaté země
se zmocnili bastardi
že mají velké huby a kamenná srdce
a uprostřed svých drzých čel
nosí terče pro naši svatou nenávist
Prochoroviny