Štefanské poznámky

Jest milé číst v nominacích o milých lidech. Oni, ač je neznáte, jsou vám najednou blízcí svým směřováním, svou často celoživotní prací. Když loni pan kapelník Bičiště omlouval svou neúčast na udílení, byl jeho dopis krásným vyznáním českého muzikanta. Když mi letos Eva poslala nominaci za Běcharské, kteří dokazují, že i v televizněmobilovém věku může vesnice kulturně žít, připsala, jak bylo příjemné rozmlouvat s paní režisérkou. Štefan věru nespočívá v té krásné figurce. Hlavní cenou je ono vědomí, že lidé dělají dobré věci, že ostatní to vidí a váží si té práce. Kolik bohulibých konání vstoupí v širší povědomí právě díky Štefanovi!

Potěšením je Štefan i pro nominované. Někdo se o ně, přesněji o jejich dílo zajímá. Někdo přijde, klade otázky. Zamýšlí se … člověk najednou vidí vykonané z mnoha dalších pohledů… . Štefan je i o rozhovoru člověka s člověkem.

Štefan není vyčerpávající. Tolik dobrého zůstává nezachyceno. V Hořicích mapuje nám téměř zouplna dění naše paní Oldřiška – důkladně, jinak ona neumí. Sobotečtí trochu zanevřeli, možná se cítí nedocenění, netřeba rozebírat, v knihovně tam máme své přátelé. I v Kopidlně. Libaňáci se přihlásili , že uspořádají udílení - dechovka má co předvádět. Novopačtí zůstávají stranou. Přitom jejich Muzika Paka je událost úžasná… .

Stálým problémem zůstává otázka volby. Stěžejní schůzi Štefanské komise v polovině ledna předložíme návrh, by vše zůstalo jako loni. V dlouhodobých zásluhách nechť rozhodne slovutná reprezentačně zastoupená porota. Odměněný počin roku bude losován podle filozofie, že Štefan vlastně patří každému, kdo něco dělá. Zase bude něco nespokojenců. Ale na to jsme zvyklí.

Otomar Krejča

VOKOPIŠTĚ problémově

Ve věci přístupu, ve věci jednání s úřady, byla cítit rozličná stanoviska. Jiná od těch, kteří si museli některá tuze nepříjemná jednání vysedět (vytrpět), jiná od rozených slušňáků – nekonfrontačně, pravili. "Jít za svým s taktem," říká k věci můj email.

Prezidentování

Kandidáti prezidentství nejsou zatím známi. Byť hluboko v roce 01 řeč byla o Robertovi Smolíkovi, dnes už známém pražském scénografovi, s tím, že on bude reprezentantem mladého progresivního ducha levného festivalu. Povinnosti pracovní i důvody jiné poněkud jej od JMP oddělily. Leč v kuloárech (např. při předvánočním posezení vejborů) jeho jméno opět zaznělo a zdá se, že podpora by byla. Jak odpoví Robert?

CHKO Český ráj, Jezuitská kolej, Lodžie

Dosud sem například nepatřily Prachovské skály. Bylo proto obtížné řešit komplexní ochranu skalních měst v ČR. Péče o ně nebyla sjednocená. Nejde jen o skalní města, ale i o údolní nivy a další lokality. V současné době se připravují podklady. Definitivně by měla rozhodnout vláda asi v květnu 2002.

Co soudíte o schůzce neziskových organizací, kterou jsme pracovně nazvali VOKOPIŠTĚ?

Informační centrum nadací, které zašťiťuje neziskové organizace a kde jsou za každou organizaci zástupci, má možnost se účastnit práce na základních dokumentech včetně legislativy. I při dílčích jednáních se úřady budou spíše bavit s legální organizací. Čím menší organizace, tím méně ji budou brát. Neformální rozhovory nestačí. Když se nepíší zápisy, není to oficiální. Nadělala se spousta chyb. Nedodržuje se správní řád, někteří úředníci jsou nekvalitní. Někdo něco slíbí, pak se úředníci vymění …Chybějí cíle, jednání nejsou dobře připravena… . Ale to už jsme se dostali ke stylu naší práce.

Můžete to dokumentovat třeba na Valdštejnské lodžii?

Neprobíhá tu řádné stavební řízení, na některé věci není předepsaná dokumentace. Profesionalita je velice nízká. Pak se třeba stane, že barokní římsa je zničena krumpáči. Sabotuje se to záměrně, aby se prokázalo, že to nejde? Nebo je příčina v naší naivnosti? Hodně dělá osoba kastelána. Mohli bychom si vzít příklad z hradu Valdštejn.

Jaká je tedy vaše představa o budoucnosti lodžie?

Černá. Dokud tam bude tahle firma, tak památku pohřbí. Nebude co chránit. To není konzervace, to je devastace. Snad by objekt mohl zachránit schopný kastelán, který by se staral i po stránce historické i stavební, uměl komunikovat s lidmi. I za cenu toho, že by se tu nekonaly žádné programy. Park je zrekonstruovaný 4 roky, přitom tu nejsou ani odpadové koše, ani lavičky.

Co budoucnost koleje?

Tam se prošvihla doba. Disposice je buď pro školu, nebo pro instituci typu muzea, archivu. Ať to dostane škola, nebo církevní řád. V žádném případě by to neměl být hotel. Těžko se bude hledat náplň. OS na to nemá profesionálně, starat by se měl majitel.

Valná hromada Lodžie

Tak jako i jiné korporace, má i OS lodžie mnoho kritiků ale málo těch, kteří přicházejí s konkrétní nabídkou, kterou ale i sami pomohou realizovat.

fotograf Josef Koudelka

Lidové noviny

O píchání

(NE)LÁSKY

Dana Beranová, nejmladší z autorů, nepřinesla nové, neznámé téma. Však svůj příběh lásky na koních napsala čtivě, se smyslem pro dramatickou stavbu, vhodně jej vygradovala. Dana se opírá o reálie dobře jí známé, které dovede šikovně využít. Až bude vypsanější, rozmyslí si možná používání obratů jako "neodolatelnost, kterou mu přiřkla média", či "pohledy se nestkaly". Pro toho, kdo zná autorku, přinese čtení ještě řadu soukromých otázek, kupříkladu tu, do jaké míry při stavbě uplatnila metodu sebeprojekce do děje. To ale nesnižuje požitek ze čtení.

Renáta Kotlářová postavila svou delší povídku na dialozích. Což je záležitost náročná. Dialogy jsou dobré, místy možná méně pravděpodobné, či naivní. Postava manžela, hrubce, zejména jeho dobrovolný odchod, je méně přesvědčivá, postrádá místy logičnost ve stavbě. Nebezpečí sklouznutí do laciného stylu červené knihovny jsme vystaveni každý. "Hádací" dialogy jsou silnějším místem čtení, neboť ve čtenářovi vyvolají oprávněné znechucení. Navzdory drobným nedostatkům se povídka čte se zájmem.

Nakladatel a autor tří kratších povídek, Václav Franc, prokazuje i tady svou vypsanost. Jeho povídky jsou mírně filozofující, žádný přeslazený konec, spíše smíření. Všechny mají stejný motiv nenaplněné touhy. Povzdech oděný do nostalgie. Nebo rezignace?

Ze zápisníku: