Upravené logo Prochorovin



zvěsti z Jičína a okolíportréty lidí okolo nás10. prosince 2001, č. 12.01

Musím polopatě,

neboť někteří stále nepochopili (nebo nechtějí pochopit?), že malá účást mladých ve vejboru festivalu JMP či odchody těch pracovitých jsou ve festivalu pro mladé záležitosti, kterým by se měla věnovat pozornost. Nikdo se nezabývá příčinou, možná proto, že onou příčinou je chování nás, starších. I naše ješitnost a samolibost hraje tu svou roli. Kdo mne ještě nepochopil, tedy zopakuju, že jsme svým konáním mnoho mladých odradili.

Pravda, oni rozhodně netouží po schůzování. Takže cestu vidím v tom, že se chytí nějaké konkrétní akce, tu si vezmou za své, my jim do toho nebudeme kecat, a oni ji do konce dotáhnou. Příklady jsou. Holky z tercie LG makaly na Hádankářském království i o prázdninách a všechno připravily mimo školu. Byla to jejich akce, samy si ji zahájily, pásku střihaly, projevy držely.


Dopis radnímu

Konference Valdštejnovo město Jičín – minulost, budoucnost je stále diskutovanou záležitostí, zaznělo tu mnoho moudra, slyšet byly hlasy všelijaké. Na večerní vystoupení radního Petra Volfa reagovala svým dopisem předsedkyně Občanského sdružení Lodžie vždy mírná, vlídná a tolerantní dáma Renata Lhotáková. Tu je úryvek:

"Po čtrnácti hodinách maratonu myšlenek o kultuře minulosti i budoucnosti jste si jako zástupce města vzal slovo, urazil jste přítomné odborníky, zpochybnil jste základní pojmy jako je estetická výchova, ochrana krajinné rezervace před neoprávněnými zásahy lidské rozpínavost, zpochybnil jste, a to nevybíravými slovy, i plánování rozvoje města. Vždyť i zdárný ekonomický rozvoj musí být započat a veden nejprve konstruktivní a všeobecně prospěšnou myšlenkou, představami.

Chtěla bych, aby skončila doba pěti let, kdy jako předsedkyně občanského sdružení jsem Vámi jen zastrašována a naše snažení je zesměšňováno."


Vždycky jsem vkládal více nadějí do žen než do můžů, jsou vyzrálejší, bojovnšjší, jemnější. jsou blíže tomu, co by mělo být podstatou života.
Woody Allen


Dotýkání spiritismem

Když jsme si povídali o výstavě obrazů vrchlabské dámy Evy Hnykové, vyslovil kdosi názor, že v těch obrazech jest ukryt jakýsi vliv spiritistický. "Nemůžu říci, že tak jsem malovala, ale nemůžu vyloučit, že jakýsi podvědomý vliv tu byl," přiznala posléze malířka a vyprávěla o tom, že ve vile, kde kdysi sídlil vydavatel Posla ze záhrobí, spiritistického časopisu, bydlela. Jako malé holky hrály si prý na půdě a tu pohozené oblečení využívaly k různým převlekům dětským. Inu různé jsou cesty propojení a v kumštu platí to dvojnásob.


Sochy a vlnění

"Tady by mělo být ticho," pravila dívka na vernisáži výstavy Josefa Wagnera. Nemyslela tím muziku Martinů, kterou na piano tvořil Vilém Valkoun a která dobře s plastikami souzněla. Jest vernisáž vždycky hřmotná a často snobská. Ale pravda, o tichu sochy ty jsou, vždyť jen názvy: Utrpení, Smutné jaro, Útisk, Černý Kristus stavějí dílo do určité roviny.

I tady u Wagnera vidíme kterak místo souvisí s tvorbou. Svůj srub, kde se ženou trávili kus života a tvořili tu, nechal si postavit v lese Betlém nedaleko Kuksu. Tedy tam, kde mistr Braun některé sochy přímo z vyčnívajících skal tvořil, či nastavěl k průčelí zámku. Jaké je, ono podivné vlnění, které v baroku vedlo ruku mistra Matyáše? Lze se divit, že po více než dvou stech letech jeho obdivovatel sem se stěhuje, aby i on část vlnění pochytil?


Dva v různosti

Před padesáti lety rukovali spolu branci Josef Bucek a Karel Stránský na vojnu. Teď, coby kumštýři sešli se na společné výstavě v Libáni. Dva rozličné zájmy předváděl tu JB. Šperky z kamene vytvořené a plastiky z pálené hlíny.Dobře, že přivezl do Libáně své ošklivé hlavy. Na člověčích vlastnostech, které symbolizují, připomněl nám, že my lidičkové máme pramálo důvodů si fandit. Pan architekt Stránský kreslí své krajinky a stavby, podobně jako bájný Leonardo puzzuolou – rudkou. Nebo sáhne po tmavším odstínu pastelů. To zejména když se vypravuje do skal. Kreslí…, kreslí jako kreslívají architekti – věrně, realisticky. Do komorního prostředí přinesl pocit harmonie.


17. listopadu na gymnáziu

Jedině u Lepařů neponechali výročí bez povšimnutí. V aule se sešli studenti s profesory se záměrem vést dialog. Což příliš se nevedlo, neboť jedna strana měla jednoznačně navrch, hádejte která. Pavlína měla setkání hezky připravené i promyšlené. Leč úvodní část "objasnění událostí listopadových" zabralo trochu více času. I jiné problémy. Prostě máme my starší neodolatelné nutkání sdělit ostatním svá moudra a činíme tak se vší obšírností. Prostě ten pingpong byl asi takový, že nesměle vyslaný míček od studentů byl náležitě zpracován tak, že morální zásady jsou zajisté zachovány… . vše v pořádku.

Na opravdový dialog se čeká a například otázka tam vznesená o legitimitě současných komunistů vyvolala by možná diskusi dost zajímavou. Zejména pak postavení mladších v občanském i politickém životě, možnosti, realita mohly by být tématem zajímavým. Dávám proto výzvu na SETKÁNÍ GENERACÍ, kde posice obou diskutujících stran byly by rovnocenné.


Sedmnáctého u kašny

Jest to krásný jičínský zvyk, to scházení sedmnáctého listopadu v sedmnáct hodin u kašny na rynku. Tím víc mne potěšilo, že letos lidé přišli, ač nebyly žádné pozvánky. Tím páden nepřišli papaláši a tím pádem ani media. Takže jsme svíčky zapálili, v kroužku se krásně hřáli a si popovídali. I klíči zacinkali, jen J cinkal penězi, v tom vidím ten posun od devětaosmdesátého. Celkem nás bylo patnáct, počítám-li kočárkového za už celého občana. Dobře že tam byl, viděl, že revoluce stále pokračuje a brzy bude na něm a jeho kamarádech. My starší už dovedeme fandit jen sami sobě.


Málo stačí:

kamínky, odřezky, hlína (kaolin), pardon, ještě člověčí vůle a fantazie. Okresní muzeum své nápady nevyčerpalo. Jako přívažek k výstavě plastik J. Wagnera zřídilo výtvarnou dílnu. Děti přijdou, vyfasují ten nejlevnější a nejpříjemnější materiál a – ukaž co dovedeš. Dovedou. Byl tu jeřáb, loď, Prachovské skály i Valdická brána. Bran bylo tolik, že s okamžitou platnosti zakázány, neboť opisovat nedovoleno. Proč taky, vždyť možností je neomezeně. A tak nejhodnotnější podle přítomných umělců jsou volné kamenné a dřevové komposice, které nemusí být vůbec ničím, a tím vlastně vším.


Komárkova Křížová

Jest v kumštu několik námětů, které prostupují generacemi a každá z nich objevuje na nich něco nového a objevovat bude stále. Poslední večeři Páně má mistr Komárek za sebou. Úžasně se snášela se dřevem Šolcova statku na výstavě v Sobotce. Teď využil nabídku Osudem a dobrými přáteli mu danou a pro kostel v Konecchlumí vytvořil Křížovou cestu. Zvláštní , komárkovskou. Vůbec není důležité, že se doslovně nedrží rituálních zastavení, jak v klasice bývá. Mistr nepotřeboval měnit svůj rukopis, nemusel si vymýšlet jiné než své tradiční bavy. Přesto nám vypráví biblický příběh po svém. Jinak. Jinak krásně. Jeho výrazové prostředky jsou tradičně skromné. Přesto, barvou umocněny, nesmírně sdělné.

Všech čtrnáct zastavení je směstnáno ve výklenku železnického kostela. Jsou jiné v příšeří, do optimismu a radosti rozzáří se při silnějším osvětlení. Kterak může být cesta na smrt, cesta poslední optimistická? Nuže, přijďte si to srovnat v hlavě do kostela Svatého Jiljí. Desky tu pobudou do jara.


Literární soutěž

Šrámkovy Sobotky je vyhlášena. Kategorie zůstaly: 1. poezie, 2. próza, 3. studie v oboru literárních věd, historické a vlastivědné práce. Uzávěra je 8. dubna 2002, práce se odevzdávají na Okresní úřad na oddělení kultury, kde je možno získat bližší informace. Pro autory je soutěž zajímavá tím, že v den zahájení ŠS si můžou o svých dílech , ale i o psaní vůbec, popovídat na semináři s lektory. Novinkou letošního ročníku je skutečnost, že určení pořadí je zcela v rukou lektorů, nebude zasedat žádná komise. V první a druhé kategorii budou tři lektoři, tedy oproti minulému ročníku jeden přibyl. Pozoruhodný by mohl být večer, kde budou čteny nejlepší práce.


Muzika pro dvojí radost

Vyprávěla mi jednou dívka, muzikantka, že před Vánocemi hraje snad v osmi různých kapelách. Pravda, jest Advent pro muzikanty tuze pilným obdobím. A dobrodružným tím, že často musí měnit nástroje i žánry, by vyhověli požadavkům té kapely, ve které právě hrají. Lidové muzicírování povznáší.

Opět připomenuli jsme si v kostele Svatého Jiljí v Železnici, vlastně před kostelem. Členové kapely a sboru Collegium musicum Český ráj, poněkud zmrzlí, se spěchali na faru zahřát. Stačilo jediné slovíčko, malá otázka, aby se nadšeně rozpovídali o své práci. Neboť dílo člověka, každá jeho nota, jest zkrášlena lidmi dalšími, kteří černé i bílé oválky na pěti linkách mění v tóny. I těmi, kdož je vnímají, byť každý jinak .

Missia pastoralis Františka Doubravského je krásně zpěvná. Pod klenbou kostela, která vrací ten nejsprávnější zlemeček noty, aby se spojil s právě vytvořeným, nesmírně barevná. Sto let prý tuhle muziku nikdo nehrál ani nezpíval. Dík Collegiu za to, že ji ob jevilo.


Do lampárny

Mají domeček plný světel. Vědí, že světlo je jednou z největších člověčích potřeb. Světlo je dar. Když ho člověk nemá, chřadne, nemocní, trpí. Jejich domeček je vedle lipového stromořadí, kudy jezdíval Valdštejn do Valdic. Můžete přijet i Vy, pohodlně zaparkovat. Můžete si světla prohlížet. Světla do pokoje i do kuchyně, světla do práce v kanceláři i dílně. Světla jako dekorace – estetické dílo, nebo světla zapuštěná – schovaná ve stropě sádrokartonovém nebo jiném. Světla plastiková, dřevěná, kovová, skleněná. Světla třpytivá i reflektory. Světla žárovková, zářivková i výbojková. Svítidla do místnosti i na zahradu. Svítidla pro potřebu i jako estetický prvek. Teprve s nimi je vaše domácnost Vaším domovem.

V domečku vás rádi uvidí, zdarma poradí, navrhnou osvětlení podle vašich představ i podle požadavků na správné vidění. Zalistujte si v katalogu, vybírejte. Nebo Vás odborníci navštíví doma, či na pracovišti a doporučí svítidlo podle interiéru. Chcete-li, svítidla zapojí, elektřinu přivedou. V novém domě udělají komplexní světelnou instalaci.

Máte vybráno? Prosím, pokračujte lipami, jičínský poustevník v jeskyni u lodžie je nedaleko.

To vše – firma CORA Jičín – Soudná 74. Čekají vás tu každý všední den od 8 do 12 a od 13 do 17 hodin, v sobotu od 8 do 12 hodin. Cora je tu pro Váš podnik i Vaši domácnost.


Upravené logo Prochorovin


LITERÁRNÍ PŘÍLOHA

Dnešní příloha je z rodinných zdrojů. Ondřej ( 10 ) musel onemocnět (nebo to byl jen únik před písemkou z angličtiny?), aby, nudíce se na posteli, objevil v sobě literární talent. Příspěvky ponechávám přesně v autorském znění, neboť soudím, že jakkoli upravovat cizí texty je zvěrstvo.

  • Bylo parné léto všude plno sněhu a já jsem se vydal k rybníku ulovit pár hříbků. Zapad jsem po krk do bažiny, honem jsem utíkal domů pro lopatu to bahno jsem odházel a tím si zachránil život.

  • Šel jsem se projít a vidím jak z měsíce na mě někdo mává.
    Zavolal jsem hoď mi lano brachu, na zem se spustilo dlouhé lano.
    Lezl jsem nahoru a ten na Měsíci neměl dost sil pustil lano a já jsem padal
    naštěstí letěla kolem kometa poprosil jsem ji aby mě dovezla na Měsíc.
    Byl tam tvůj táta prodával tam prasata a turecký med
    představ si kdo mu ta prasata pásl můj nebožtík dědeček.

    Wingding

    QWERTZUIOP/(ASDFGHJKL"!YXCVBNM?:_qwertzuioúpú)asdd

  • Psal jsem si úkoli a vtom se ze země vyhrabal krtek. Povídá mi pojď se mnou, měl to tam hezké. Ale vtom zmizel. byly tam velké dřevěné dveře a z těch vystoupil zajíc. Divil se jak jsem se tam dostal. Řekl jsem mu: není čas na dlouhé řeči musím si jít dopsat úkoly! Tak jsem se s nimi rozloučil a zajíc mě dovedl domů. jenže doma na mě už čekal Spejbl abych mu pomohl hledat hurvínka. Tak jsem šel do školy , a tam se hurvínek vozil po zábradlí. Řekl jsem: pojď domů. Hurvínek: a proč já proč né mánička. Já: mánička je tu taky. Tak půjdete domů oba . A já si du dopsat ty ůkoly!


    Netroufalost

    Podívala se na mne a řekla: "Co pro vás můžu udělat?" Nevím, jestli ty její oči byly modré, ale používat je uměla.

    Chvíli jsme se na sebe úžasně dívali. Konečně jsem zareagoval: "Zavřte to tady, pojedeme na Prachov. Listí už spadalo, namočíme si boty. Ale stihneme vidět, až se sluníčko objeví za Jehlou. To se budeme držet za ruce a vy se na to všechno budete dívat těmahle očima…"

    Samozřejmě že to takhle nebylo. Povídal jsme si o jakýchsi číslech a jakýchsi penězích, které vůbec, ale vůbec, v té chvíli nebyly důležité.

    Když ta řeč skončila, ještě chvíli jsem tam u té přepážky překážel. To už ale ta krásná holka opět řekla s profesionálním úsměvem dalšímu klientovi tu svou větu: "Co pro vás můžu udělat?"


    Cesta

    Jel jsem a jel, až jsem přijel ke vsi Peklovsi. U silnice tam poletoval krásný malý barevný ptáček. Přemejšlel jsem, jak by ho pojmenovala jedna dívka. Ta myšlenka, že vymýšlí názvy ptáčkům, se mi líbila. Myslel jsem na ni, na tu dívku.

    Na kole napadají myšlenky, ale nesmí se jet moc do kopce a když do kopce, tak nesmíte bejt starej. To pak napadají nenapsatelný myšlenky.

    Pak jsem přemejšlel o jedné jeskyni, kde se nestalo, co se mělo stát. Každý máme svou jeskyni.

    Začaly mi mrznout nohy

    Přemejšlel jsem, jak by bylo pěkný, kdyby mi zmrzly i ruce i tělo. Byl bych jako skleněný, vypadal bych jako v jednom filmu. Vypadal bych konečně pěkně. Stal bych se první obětí letošní zimy.

    Pak jsem přemejšlet přestal. Zamrzl mi mozek.


    Hřbitov

    Na hřbitově byl klid. Jen v tomhle počasí mají ti, co tu leží možnost v klidu si to tu užívat. Nemusejí poslouchat blbé řeči o zvadlých kytkách nebo nemožném klobouku té paní. Vítr, mlha, která se neustále rozpouští a studí. Sychravo na hřbitově je ta správná kombinace. To lidem ještě nedošlo, Proto tu nejsou. Dobře tomu.

    Mohl jsem si prohlížet, jak jsou listy šípku nádherně zarámované ledovou polevou, jak zesílilo vlákno pavučiny jinovatkou. Plody zůstaly červené, ale kdybych je zmáčknul, prasknou. Kde je jejich zářijová pevnost?

    Maminka neměla lebku pevnou, proto tu je. Ale nemluví. Kdyby mluvila, řekla by, ať si vezmu čepici, že nastydnu. To říkávala, i když mi bylo padesát. Pěkně mne to štvalo. Kdyby to řekla teď, tak bych si tu čepici vzal. Kvůli ní. Ale ona už to neřekne.

    Ani se mi odsud nechce.

    Nerouhej se, vole!

    prochor


    Dnešní divadlo existuje v hlubokém narkotickém stínu mediálního jarmarečnictví s prošlým zbožím a padělanými značkami.
    Otomar Krejča


    Prochoroviny

    kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel. 0433 523 492.

    Evidenční číslo MK ČR E 13158

    e mail: prochor.jc@tiscali.cz


    Prochoroviny