Domnívám se, že vyznění této schůze směrem k pokroku bylo nulové. Škoda.

Orgán

Další, pro mne podstatné jsou změny ve správní radě Nadačního fondu JMP. Pro neznalé připomenu, že správní rada je orgán koncepční, je přes peníze, zabývá se i ostatními aktivitami v průběhu roku. V čele je předseda správní rady. Každý ročník má svého prezidenta. Prezident je volený vejbory, je autonomní osobou s pravomocemi pro daný ročník. Ve věci programu se nemusí správní radě zodpovídat.

Ze správní rady abdikovala Ajka Pospíšilová a Jaromír Gottlieb. Robert Smolík (autor tiskařské dílny Guttenberg, spoluautor barvířské dílny v lodžii apod.) naznačil, že už s festivalem nebude příliš spolupracovat. Důvody rozhodnutí těchto lidí jsou osobní, nevím, zda mám právo je uvádět. Je jasné, že se jedná o lidi vysoce aktivní a jejich rozhodnutí znamená jen přesunutí jejich aktivit do jiných, velmi bohulibých konání. Takových, kde budou moci lépe realizovat své představy. Připomenu kupříkladu úžasnou atmosféru Svatojánské noci.

Zkusme se však zamyslet nad důsledky. O věci jsme si povídali s předsedou správní rady Vlastislavem Matuchou, nebudou tedy zde vyřčené názory jen moje:

Správní rada Nadačního fondu JMP funguje ve složení: V. Matucha (předseda), Z. Doležal, Č. Jung, H. Krásenská, P. Krupka, D. Kubíčková, V. Rychterová, M. Smolík, J. Veselý. Většina z nich patří mezi matky a otce zakladatele, věkový průměr netroufám si spočítat. Všichni mají mnohaleté zkušenosti, mnozí mají neocenitelné kontakty na partnery. Do jaké míry si tyto kontakty záměrně střeží, netroufám si odhadnout. Ale nejspíš nikdo další neprojevil zájem získat je.

Perspektiva?

Představa, že mladší generace nastartuje potřebné změny v organizaci a hlavně náplni festivalu, se vzdaluje. Festival zlidověl, je na úrovni, kdy je tak zvaně vhodný pro širší masy. Trochu na úkor takových programových bodů, které formovaly myšlení či dovednosti dětí. V současnosti snad více než dříve je aktuální střetávání onoho podbízení, tedy festivalu pro masy, s festivalem s náplní spíše myšlenkovou, která ale zaujme menšinu. Tenhle boj je v celé naší společnosti, není tedy důvod, proč by se mu měl vyhnout festival. Nepříjemné je, že od organizátorů odcházejí kvalitní lidé, kteří fandili a prosazovali onu, dle mého soudu, hodnotnější stránku.

Vejbor

Současný prezident pro rok 2001 Josef Horáček svolal první vejbor na 12. listopadu. Do konce roku by s ohledem na jednání s mecenáši a partnery měla být programová kostra hotova. Necháme se překvapit, nebo do toho vstoupíme a nabídneme své služby? Tahle otázka je určena hlavně mladým a mladým duchem.

Řáholeček náš

Jivínský Štefan

Spát mezi knihami

Je prima, když vyberou si děti Harryho Pottera, mladého čaroděje. On se narodil u paní Rowlingové v Anglicku a 11. 11. v 11hodin 11 minut přišla u nás na svět už čtvrtá knížka o jeho neuvěřitelných osudech. Podivným řízením světa ocitli se najednou žáci a učitelé Bradavické školy, kde se kouzla učí, ve festivalovém průvodu v Jičíně a čas od času objevují se znovu. Naposledy bylo to v pátek, kdy se Bradavická škola vydala po tajemných místech jičínských. Jejich pouť začala, jak jinak ani není možné, v lodžii, přímo v jejím sklepení. Na cihlové stěně objevil se pohled na Jičín z letadla a pan muzejní ředitel vysvětlil všem, podle jakých tajuplných závislostí to tady všechno chodí. Když si totiž po Štedrém dnu přivstanete a na Boží hod se v sedm postavíte k zábradlí lodžie a budete se dívat do průseku v Libosadu, tak právě tady a v tuhle hodinu na jeho konci vyjde sluníčko… .

Bradavická škola pak se svými lucerničkami táhla lipami, které jsou, jak všichni víme, přesně směrovány na Valdickou bránu a kopec Velíš. Některé čarodějnické učně bylo potřeba v muzeu rozmrazit, protože podcenili český mráz. Pak poznali tajemství šikmé chodby z muzea do kostela, v arkýři se na vlastní oči přesvědčili kolik historických událostí je možné vidět z jeho oken . Ve sklepě pod zámkem, který samozřejmě osvětlovala jediná lucerna, bylo slyšet podivný zpěv. Zda se sem vrací Eliška Kateřina, nebo Markéta Salomena Smiřická nikdo neví. neboť tajemství, ta úžasná setba pro fantazii, to je, oč tu běží.

K náležitému rozmrazení všech došlo v knihovně při čaji a večeři. Ale nejdříve se každá z bradavických tříd sešla se svou učitelkou nad velikým papírem, kde to všechno, co viděly, děti nakreslily. Pro nás, kteří jsme se přišli podívat, když jsme viděli hloučky klečících čarodějnických učňů nad plachtou papíru, byl to jasný důkaz, že v čarodějnické škole nedává se nic zadarmo. Vyučování pokračovalo pak povídáním s paní Miklínovou, která Harryho Pottera a ostatní do českých knížek namalovala. Pak přišlo zpívání s kytarou a basou a tulákem, se kterými děti procestovaly celou republiku. To už byli někteří v pyžamech, a spacáky narovnané mezi regály knížek. Než skončila pohádka o libáňském vodníkovi ti nejunavenější už spali. Nikdo z nás neví, jaké sny se dětem po takovém večeru mezi knihami zdály. Závěr celé výuky byl ráno na Valdické bráně, kde si škola tohle všechno prohlédla za denního světla.

Vnímaví jistě pochopí, že zdaleka nešlo jen o jeden večer. Výtvarná dílna K -klubu i celá Městská knihovna měla s jeho přípravou spoustu práce. Právě tak jako děti, které si své čarodějnické kostýmy samy připravily. A to nebyla žádná legrace. Některá děvčata tak obratně zacházela se zlatou barvou na ozdobu klobouků, že ozdobila sama sebe , že je bylo možno pověsit rovnou na vánoční stromeček jako tu nejkrásnější ozdobu. Hlavní co zůstalo, bylo nádherné vědomí, že člověčí prožívání na tomhle světě má spoustu rozměrů a že tajemno a fantazie patří k nejkrásnějším.

Jičín a občanská společnost

Však vzpomeňme, kterak přišel německý pan doktor práv s myšlenkou vybudovat v okolí lodžie obrovský zábavní park. Neměli bychom zapomenout, kolik lidí z radnice bylo nápadem nadšeno, nechali se pozvat do Němec, fotografovat na jakýchsi lochneskách, aby pak jejich fotografie sloužily iniciátorům k propagaci nesmyslného nápadu. Z odpůrců vzniklo pak Občanské sdružení Lodžie, které koná, snaží se ono krásné místo oživit. Pořádá tu čarodějnice, různé dílny, i atrakce, jako lety

horkovzdušných balonů. Odtud roznášejí se ptačí budky do libosadu, sem chodí Jičíňáci zpívat před vánocemi koledy…. Před dokončením je dnes byt pro kastelána a správce.

Z odporu, z boje proti čemusi nedobrému, vzniklo společenství, které koná mnoho dobrého. Pravda zvláště různá jednání nebývají idylkou., Nedostatek peněz, rozdělování onoho mála, které je k disposici, vede často k rozporům. Sváru mezi entuziasmem, možná někdy nereálným, bezbřehým, a pragmatismem, někdy i pohodlím úředníků. Často nejen úředníků. Spory bývají i mezi občanskou iniciativou a demokraticky zvolenými zástupci. Ale i tak je dobře. Pokusme si jen představit, jak by vypadalo Valdštejnovo místo, kdyby se splnily některé záměry tehdejších iniciátorů. Kupříkladu nápad se sochami instalovanými mezi lípami.

Díky dalšímu občanskému sdružení – Kolej v jednom kole - děje se v bývalých kasárnách, dříve Jezuitské koleji, mnoho a mnoho věcí. Od hudebních vystoupení přes různé umělecké dílny , divadlo, až po ekumenické setkání. Pochopitelně, ne vždy a vše se daří. Pořadatelé jsou mladí, bez zkušeností. Tedy s právem na chyby. Oni musejí často čelit někdy kuriozním argumentům, bohužel i někdy z úst renomovaných radních. Jak argumentovat například proti nápadu, přenést akce pořádané v koleji do kulturního domu?

O pohádkovém festivalu dalo o sobě vědět Mateřské centrum Kapička. Maminky na mateřské dovolené daly se dohromady, aby se i se svými dětmi zapojily do veřejného života. Pořádají setkání, výlety, přednášky, mají další nápady. Toť třetí z mnoha příkladů, byť tento z jiného soudku.

Literární přílohu

Bude doplněno.

kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel 0433 523 492.

Evidenční číslo MK ČR E 13158