Upravené logo Prochorovin



zvěsti z Jičína a okolíportréty lidí okolo nás15. listopadu 2001

KAM KRÁČÍ

(festival JMP)

Jistě nejenom nám, kteří jsme byli u toho od začátku, nebo téměř od začátku, leží v hlavě osud festivalu Jičín město pohádky. Což není optimální, více měl by ležet v hlavě těm mladším, kteří ho (doufejme) budou prožívat. K otázce v nadpise inspirovaly mne události nejen posledních dní:

Šance (promarněná)

6. 6. 2001 konala se v budově OkÚ dosti zásadní schůze vejborů, kde se nemluvilo o přípravě ročníku ale o věcech budoucích. Tu pořídil jsem zápis, sepsal závěry dohodnuté. Zůstaly patrně v archivu, nevím, že by byly účastníkům předány. Mělo to patrně své důvody. Zkusím připomenout pro náš článek podstatné body jednání:

  • Bienale ne, ať je festival každý rok!

  • Jaromír Gottlieb předestřel tu svou představu o fungování správní rady nadačního fondu JMP a pavouka vazeb.

  • Robert Smolík řekl svou památnou větu: "Tak já to teda vezmu za předpokladu…" Tím naznačil, že pro rok 2003 by kandidoval na prezidenta, a my si k tomu řekli, že by to znamenalo jednak posílení pozice mladých a větší orientaci festivalu směrem od komerce ke kreativním, řekněme třeba oduševnělým, programovým bodům. Méně podbízení více tvořivosti. Festival levný, při kterém bychom se nemuseli tolik odhlížet na to, abychom se sponzorům a partnerům zalíbili. Chtěl jsem napsat, že bychom se nemuseli pitvořit, což je nejvýstižnější, ale někteří by to považovali za vulgární.

    Domnívám se, že vyznění této schůze směrem k pokroku bylo nulové. Škoda.

    Orgán

    Další, pro mne podstatné jsou změny ve správní radě Nadačního fondu JMP. Pro neznalé připomenu, že správní rada je orgán koncepční, je přes peníze, zabývá se i ostatními aktivitami v průběhu roku. V čele je předseda správní rady. Každý ročník má svého prezidenta. Prezident je volený vejbory, je autonomní osobou s pravomocemi pro daný ročník. Ve věci programu se nemusí správní radě zodpovídat.

    Ze správní rady abdikovala Ajka Pospíšilová a Jaromír Gottlieb. Robert Smolík (autor tiskařské dílny Guttenberg, spoluautor barvířské dílny v lodžii apod.) naznačil, že už s festivalem nebude příliš spolupracovat. Důvody rozhodnutí těchto lidí jsou osobní, nevím, zda mám právo je uvádět. Je jasné, že se jedná o lidi vysoce aktivní a jejich rozhodnutí znamená jen přesunutí jejich aktivit do jiných, velmi bohulibých konání. Takových, kde budou moci lépe realizovat své představy. Připomenu kupříkladu úžasnou atmosféru Svatojánské noci.

    Zkusme se však zamyslet nad důsledky. O věci jsme si povídali s předsedou správní rady Vlastislavem Matuchou, nebudou tedy zde vyřčené názory jen moje:

    Správní rada Nadačního fondu JMP funguje ve složení: V. Matucha (předseda), Z. Doležal, Č. Jung, H. Krásenská, P. Krupka, D. Kubíčková, V. Rychterová, M. Smolík, J. Veselý. Většina z nich patří mezi matky a otce zakladatele, věkový průměr netroufám si spočítat. Všichni mají mnohaleté zkušenosti, mnozí mají neocenitelné kontakty na partnery. Do jaké míry si tyto kontakty záměrně střeží, netroufám si odhadnout. Ale nejspíš nikdo další neprojevil zájem získat je.

    Perspektiva?

    Představa, že mladší generace nastartuje potřebné změny v organizaci a hlavně náplni festivalu, se vzdaluje. Festival zlidověl, je na úrovni, kdy je tak zvaně vhodný pro širší masy. Trochu na úkor takových programových bodů, které formovaly myšlení či dovednosti dětí. V současnosti snad více než dříve je aktuální střetávání onoho podbízení, tedy festivalu pro masy, s festivalem s náplní spíše myšlenkovou, která ale zaujme menšinu. Tenhle boj je v celé naší společnosti, není tedy důvod, proč by se mu měl vyhnout festival. Nepříjemné je, že od organizátorů odcházejí kvalitní lidé, kteří fandili a prosazovali onu, dle mého soudu, hodnotnější stránku.

    Vejbor

    Současný prezident pro rok 2001 Josef Horáček svolal první vejbor na 12. listopadu. Do konce roku by s ohledem na jednání s mecenáši a partnery měla být programová kostra hotova. Necháme se překvapit, nebo do toho vstoupíme a nabídneme své služby? Tahle otázka je určena hlavně mladým a mladým duchem.


    Řáholeček náš

    je krásným příkladem, kterak lze učinit bohulibé dílo s náklady nulovými. Jediným krásným vkladem je myšlenka, dobrá vůle a úsilí, které bylo nemalé. Na úpatí Šibeňáku mají dobří lidé svůj les, protože každý z nich má tu vlastnoručně zasazený strom. A že o sázení byl zájem. Až z Jablonce přivezla si jedna školka svůj smrček. Ajka a Lukáš s oprávněným potěšením řekli: stromky dodala Hortena a ZO ČSOP Křižánky. Kámen, pardon, symbol Rumcajsovy jeskyně, Sklopísek Střeleč. Kolíky Pila Fidrmuc Železnice. Tubusy proti zvěři firma Tubus Rýmařov. Dopravu Technické služby. Čaj pro sazeče Bellis Jičín, kelímky pan Dudek. Radou či skutkem pomohli V. Drahoňovský z CHKO ČR, žáci ekologického praktika pana učitele Kynčla z 4. ZŠ… . Dík za dílo i za příklad.


    Jivínský Štefan

    ročník šestý bude uzavřen 31. 12. 2001. To je termín k odevzdání nominací za pozoruhodný kulturní počin roku, či zásluhy dlouhodobé. Zasvěcení vědí, že nejde o vlastní sošku, ale o to, aby lidé, kteří konají bohulibé dílo na orbě kulturní, o sobě věděli a alespoň jedenkráte ročně se sešli a popovídali. Nominovat může každý. Stačí napsat pár slov zdůvodnění a doručit na adresu B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín.


    Spát mezi knihami

    Ostatně soudím, že je krásné a povznášející, má-li člověk kohosi a cosi, mimo svět praktický, kam se uchýlí, když chce si od něho odpočinout. Možná hledá tu inspiraci, možná odpovědi na otázky které ho trápí, někteří hledají svět, kam mohou utéct. Moudří najdou to vše v knihách. Tam najdou i své hrdiny, se kterými si povídají, a přiznejme i, se kterými rádi se ztotožňují.

    Je prima, když vyberou si děti Harryho Pottera, mladého čaroděje. On se narodil u paní Rowlingové v Anglicku a 11. 11. v 11hodin 11 minut přišla u nás na svět už čtvrtá knížka o jeho neuvěřitelných osudech. Podivným řízením světa ocitli se najednou žáci a učitelé Bradavické školy, kde se kouzla učí, ve festivalovém průvodu v Jičíně a čas od času objevují se znovu. Naposledy bylo to v pátek, kdy se Bradavická škola vydala po tajemných místech jičínských. Jejich pouť začala, jak jinak ani není možné, v lodžii, přímo v jejím sklepení. Na cihlové stěně objevil se pohled na Jičín z letadla a pan muzejní ředitel vysvětlil všem, podle jakých tajuplných závislostí to tady všechno chodí. Když si totiž po Štedrém dnu přivstanete a na Boží hod se v sedm postavíte k zábradlí lodžie a budete se dívat do průseku v Libosadu, tak právě tady a v tuhle hodinu na jeho konci vyjde sluníčko… .

    Bradavická škola pak se svými lucerničkami táhla lipami, které jsou, jak všichni víme, přesně směrovány na Valdickou bránu a kopec Velíš. Některé čarodějnické učně bylo potřeba v muzeu rozmrazit, protože podcenili český mráz. Pak poznali tajemství šikmé chodby z muzea do kostela, v arkýři se na vlastní oči přesvědčili kolik historických událostí je možné vidět z jeho oken . Ve sklepě pod zámkem, který samozřejmě osvětlovala jediná lucerna, bylo slyšet podivný zpěv. Zda se sem vrací Eliška Kateřina, nebo Markéta Salomena Smiřická nikdo neví. neboť tajemství, ta úžasná setba pro fantazii, to je, oč tu běží.

    K náležitému rozmrazení všech došlo v knihovně při čaji a večeři. Ale nejdříve se každá z bradavických tříd sešla se svou učitelkou nad velikým papírem, kde to všechno, co viděly, děti nakreslily. Pro nás, kteří jsme se přišli podívat, když jsme viděli hloučky klečících čarodějnických učňů nad plachtou papíru, byl to jasný důkaz, že v čarodějnické škole nedává se nic zadarmo. Vyučování pokračovalo pak povídáním s paní Miklínovou, která Harryho Pottera a ostatní do českých knížek namalovala. Pak přišlo zpívání s kytarou a basou a tulákem, se kterými děti procestovaly celou republiku. To už byli někteří v pyžamech, a spacáky narovnané mezi regály knížek. Než skončila pohádka o libáňském vodníkovi ti nejunavenější už spali. Nikdo z nás neví, jaké sny se dětem po takovém večeru mezi knihami zdály. Závěr celé výuky byl ráno na Valdické bráně, kde si škola tohle všechno prohlédla za denního světla.

    Vnímaví jistě pochopí, že zdaleka nešlo jen o jeden večer. Výtvarná dílna K -klubu i celá Městská knihovna měla s jeho přípravou spoustu práce. Právě tak jako děti, které si své čarodějnické kostýmy samy připravily. A to nebyla žádná legrace. Některá děvčata tak obratně zacházela se zlatou barvou na ozdobu klobouků, že ozdobila sama sebe , že je bylo možno pověsit rovnou na vánoční stromeček jako tu nejkrásnější ozdobu. Hlavní co zůstalo, bylo nádherné vědomí, že člověčí prožívání na tomhle světě má spoustu rozměrů a že tajemno a fantazie patří k nejkrásnějším.


    Jičín a občanská společnost

    Také o fungování a oprávněnosti občanské společnosti v Jičíně byla nedávná konference Valdštejnovo město Jičín – minulost, budoucnost. Ukázala konkrétní přínos člověčí iniciativy k dění v městě a na četných příkladech předvedla, že není oprávněné módní fňukání nad tím, že obyčejný člověk z ulice nic nezmůže.

    Však vzpomeňme, kterak přišel německý pan doktor práv s myšlenkou vybudovat v okolí lodžie obrovský zábavní park. Neměli bychom zapomenout, kolik lidí z radnice bylo nápadem nadšeno, nechali se pozvat do Němec, fotografovat na jakýchsi lochneskách, aby pak jejich fotografie sloužily iniciátorům k propagaci nesmyslného nápadu. Z odpůrců vzniklo pak Občanské sdružení Lodžie, které koná, snaží se ono krásné místo oživit. Pořádá tu čarodějnice, různé dílny, i atrakce, jako lety

    horkovzdušných balonů. Odtud roznášejí se ptačí budky do libosadu, sem chodí Jičíňáci zpívat před vánocemi koledy…. Před dokončením je dnes byt pro kastelána a správce.

    Z odporu, z boje proti čemusi nedobrému, vzniklo společenství, které koná mnoho dobrého. Pravda zvláště různá jednání nebývají idylkou., Nedostatek peněz, rozdělování onoho mála, které je k disposici, vede často k rozporům. Sváru mezi entuziasmem, možná někdy nereálným, bezbřehým, a pragmatismem, někdy i pohodlím úředníků. Často nejen úředníků. Spory bývají i mezi občanskou iniciativou a demokraticky zvolenými zástupci. Ale i tak je dobře. Pokusme si jen představit, jak by vypadalo Valdštejnovo místo, kdyby se splnily některé záměry tehdejších iniciátorů. Kupříkladu nápad se sochami instalovanými mezi lípami.

    Díky dalšímu občanskému sdružení – Kolej v jednom kole - děje se v bývalých kasárnách, dříve Jezuitské koleji, mnoho a mnoho věcí. Od hudebních vystoupení přes různé umělecké dílny , divadlo, až po ekumenické setkání. Pochopitelně, ne vždy a vše se daří. Pořadatelé jsou mladí, bez zkušeností. Tedy s právem na chyby. Oni musejí často čelit někdy kuriozním argumentům, bohužel i někdy z úst renomovaných radních. Jak argumentovat například proti nápadu, přenést akce pořádané v koleji do kulturního domu?

    O pohádkovém festivalu dalo o sobě vědět Mateřské centrum Kapička. Maminky na mateřské dovolené daly se dohromady, aby se i se svými dětmi zapojily do veřejného života. Pořádají setkání, výlety, přednášky, mají další nápady. Toť třetí z mnoha příkladů, byť tento z jiného soudku.


    Literární přílohu

    připravila s vlastními ilustracemi Magda Pípačka. Magda – jako magická, jako láva vyvěrající (to je o zdroji poezie, když se něco povede). Pípačka? No to je pro zachování rovnováhy mezi nevírou a velikášstvím, taky pro trochu legrace. Pípání je slyšitelný zvuk, ale svět na něm nestojí.

    Bude doplněno.


    Prochoroviny

    kulturní (skoro) měsíčník. Vydává B. Procházka, Sokolovská 367, Jičín. tel 0433 523 492.

    Evidenční číslo MK ČR E 13158

    e mail: prochor.jc@tiscali.cz


    Prochoroviny