Upravené logo Prochorovin



zvěsti z Jičína a okolíportréty lidí okolo nás10. srpen 2001

Redakční 2

Jen 4 čísla vydrželo partnerství Prochorovin a Sagity a už se rozcházíme, ne z vůle novin. I tak děkujeme. Takže noviny se od tohoto čísla opět vydávají samy. Tedy vlastním nákladem. Kdybyste snad někdo o někom věděl… .


Opilecké hraní

Objímat mou ženu? To si dokonce ani sám nedovoluji.

Závěsné divadlo, špičkový jičínský divadelní soubor, který se prv potloukal po různých hospodách, zakotvil teď v kulturním domě. V hospodách byla zima, v kulturním domě je secondhand. Až si obchodníci složí své zboží, můžou komedianti zkoušet. Inu, nemá český umělec na růžích ustláno. Musí se těžko protloukat, někdy uplácet. Já například dostal jsem láhev piva. Bylo vyčpělé, ale bodlo.

Událost ona korupční nastala na Valdické bráně, kam vešla se jen půlka nacvičeného Zoščenka. Kamenná scéna jičínská, neboli kulturák, neboli Masyrykovo divadlo, je pro Závěsné příliš velké, na bráně prostor stěsnaný, ale příjemný, milý, náš. Oni se opravdu do těch hospod hodí a není to, namouduši, míněno pejorativně, neboť hospodské hraní bylo a chválabohu i je kořením divadla.

"Spokojenej nejsem nikdy," zhodnotil dílo pan režisér Wilda a postěžoval si na nedostatek režisérů a že on by raději hrál, než dirigoval někoho, kdo stejně neposlouchá. Pak přiznal, že hraní opileckých scén, kterými představení oplývá, není lehké ani pro opilce. Jak byli spokojeni diváci? Martin se vyjádřil , že nejtěžšší je nalézt tu míru. Robert litoval, že tu nejsou loutky a ostatní tleskali dlouho. Ale možná to byla jen ozvěna od tlustých kamenný zdí.

Pro pořádek bych si onu láhev zasloužil: Závěsné divadlo Jičín: M. Zoščenko: Svatba. Premiera 16. 5. 01. Míša Horáčková – nepromluvila, ale hned se poznalo, co si o panstvu myslí. Vlaďka Matějková – panička, která v tom dovede chodit, ví, kdy kde má jaký obličej nasadit. Lucka Stillerová – byla krásně roztouženou nevěstou opilcovou. Nejmladší ze souboru, Týna Matějková, nezapře divadelní geny po předcích. Teodor Petryšín vystačil, jak mu scénář předepsal, se sbírkou několika frází, aby ukázal duši státního zaměstnance. Jiří Wilda mluvil beze slov, zato přesvědčivě výrazem svého obličeje. Pánové Vavřina a Novotný mluvili hodně, pokud jim stav opilosti nesvázal jazyk.

Povedená společnost.


Kytara jiná

Přišel do kaple pomalým krokem, na sobě decentní stříbrnou vestu, černou košili, černé kalhoty. Z kytary přečnívaly struny, odráželo se od nich slunce. Zvedl židli před oltářem a pak ji položil na to samé místo. Usedl, chvíli se díval nahoru do klenby. Pomalu prohrábl stříbrné dráty, prv lehce, skoro neznatelně. Prsty se začaly rozhýbávat – jeden, druhý, všechny. Levá ruka kmitala po hmatníku nahoru dolů. Pohyb kopírují tóny. K prvním začaly se přidávat další, pak se slévaly, od klenby odražené mísily se se vzniklými. Štěpán Rak se při hraní usmíval. Pozoroval jsem i posluchače, měli ve tváři pohodu. Sobotní matiné zámeckého festivalu ve Starých Hradech takhle začalo.


Hašek do Jičína

Nejsou to jen zdravotní důvody, které přivedly světoznámého brankáře, aby ustoupil od smlouvy s Detroitem, zanechal hokeje a přesídlil do Jičína. Bude se ucházet o místo správce Valdštejnské lodžie. "Konečně chci dělat něco užitečného, na penězích mi nezáleží," řekl vystudovaný učitel. Na výzvu, ať se chlapsky vyjádří k tomu, zda důvodem není jeho platonický vztah k jisté jičínské kulturní pracovníci neodpověděl.Jen si zasněně posunul čepici do týla.


O potřebnosti kuloárů

K tomu, by člověk cosi vytvořil, jen zřídka obejde se bez ostatních, byť jedná se o tvorbu soukromou a individuální. Jí musí předcházet střetávání s druhými, tedy souhlasnými i protivnými. Neboť ono tříbení názorů, náhledů, jest tuze inspirující, odrazí se odtud člověk k samostatné tvorbě své a tu pak opět může předhodit k rozcupování, zřídka i k pochválení.

Moudří naši předkové scházeli se v kavárnách, hospodách, hospůdkách a to rozličných úrovní i cenových i intelektuálních. Podstatné bylo, že sešli se tu lidé různých profesí, kumštýřských žánrů. Bylť prostě vyhlášen den a hodina, kdo chtěl, přišel, pověděl, pohádal se, či jen tiše poslouchal, či tiše pil, což činívali nejmoudřejší. Nebo nebýval termín dán, ale stůl k disposici kdykoli. Příkladem budiž poslední televizní repríza o lásce Nerudy ke Karolíně Světlé. Pan profesor Mužák vždy podíval se u rodinného stolu na hodinky a pravil: "Jdu do kavárny." Tak činíval s obřadností a pravidelností větší, než když odcházíval za svými studenty. Nikdo si nedovolil mu odporovat. Na kteréžto pravidelnosti dokonce stavěl novinář Neruda, neboť ji využíval, sváděje jeho ženu Karolínu.

Tahle příležitost není v Jitčině městě, ne že by tu nebyly svůdné Karolíny, není kavárna. Jeden z relativně dlouhodobých pokusů ztroskotal. Je to už řádka let, kdy JUDr Veselý zvával vždy v pátek do Studentského domu - dnes knihovny - jednak hosta zajímavého, jednak zájemce k popovídání. Vzpomínám na pana profesora Fingerlanda, vybavují se mi zajímavé názory Kvačkovy a další. Škoda, že setkání skončila.

Byť ne pravidelně však, není situace úplně ztracená. Ona setkání dějí se občas po divadelních představeních. Mám na mysli divadlo v K klubu, i divadlo na Valdické bráně. Pravda, obě scény mají své trochu specifické publikum, odlišné od abonentního v divadle kamenném, však k popovídání při skleničce stejně sejdou se zejména ti, co spolu mluví. Posledním důkazem budiž dramatizace Zoščenka v podání Závěsného divadla na Valdické bráně. Tady se pod žebrovou klenbou nejen zpívalo, ale i diskutovalo. To první zavinil český muzikant Štefan Hudec prostřednictvím ruských melodií, které k Zošenkovi patří. To druhé stále řešený problém Valdštejnské lodžie a jejího dalšího osudu, najmě brzké nastolení funkce správce. Pochopitelně nemohl tu být učiněn žádný závěr, kdyby byl, neprozradím. Napovím jen vizi bílé plachty, rozprostřené na reprezentačním místě, kde by lidé svým svérázným způsobem dávali najevo, co si o něčem i někom myslí.

Bych neutekl od tématu: Je divadel z vlastních jičínských zdrojů stále ještě málo na to, aby po jejich skončení byl dostatek prostoru k setkávání. Potřeba kavárny jako místa pro popovídání stále trvá.


Začne - li člověk věřit davu (a ne sobě), je to vždy znamení duševního úpadku. (F. Drtikol)


Dějiny jinak

Slivovicí, která byla z višní, byla ve čtvrtek 2. srpna na Valdické bráně pokřtena knížka Karla Čermáka Jičín a okolí na dobových pohlednicích. Nakladatelství Genciana nevydalo v ní jen nostelgickou podívanou o tom, jak Jičín a okolní obce vypadaly. Karel Čermák pečlivě volil slova, kterými se zamýšlí nad historickým vývojem a posláním význačných budov. Svým citlivým a s pokorou psaným komentářem dokázal, že sběratelství není jen lecjaký koníček, že se v něm snoubí znalost historie, architektury, tiskařských technik s potřebou neustálého hledání. Pečlivý přístup zpracování dokládá i připojená mapka, kde jsou uvedena i místa, odkud bylo fotgrafováno. K tomu, by byla spokojenost absolutní, chybí mi některé význačné stavby Čeňka Musila, což není výtka autorovi, třeba jim naši předkové nevěnovali pozornost.


Pro fňukaly

kteří od svých teleizorů stále tvrdí, že v Jičíně a okolí se nic neděje přináším přehled událostí okolo prvního srpnového víkendu: ČT - křes knihy Jičín a okolí na dobových pohlednicích , PÁ - Vernisáž výstavy Labyrint, vědecká hračka v OMaG, SO - vernisáž M. Michelfaitové-Lepšové v Galerii Na hrázi, NE - vernisáž loutkaře P. Skoroského na Valdické bráně. Od 1. do 8. 8. jedinečné setkání kapel a divadel Milkovice v roce 1. ,1. - 5. 8. Druhýzámecký literárně hudební festival ve Starých Hradech.


Labyrint dle Komenského

Přemejšlím, co mají co dělat fyzikální zákony v obrazové galerii. Marxismus to měl jednoduché, měl teorii o vzájemné souvislosti jevů. Že by neplatila jen v marxismu? Ale nezávisle na tom - dá se to vymyslet. Dá se najít spousta důvodů. Jednak jsou pracovníci OMaG v Jičíně koumáci, mají široký záběr a jde jim o harmonický rozvoj osobnosti. Druhdak je ten slovenský projekt kterak vysvětlit mnoho fyikálních zákonů zajíavou cestou, přímo hravou, náamně dobře vymyšlený. Nu a zapotřetí, ona je fyzika, zejména v předvedeném provedení vlastně velmi estetická záležitost. Takové skládání sil, rychlostí, kmitočtů, nebo všelijaké pojevy setrvačnosti, tření, nebo odstředivé síly dovedou vymalovat náherné obrázky. Ostatně fyzikální zákony patří mezi zákony přírodní a příroda je přece náramný kumštýř.

Na vernisáži v pátek 3. srpna hrála kapela SUDGRUP. Za pomocí trubky, člověčích úst, bubnů všech velikostí a různých ozvučných nádob a dřev a plechů názorně předvedla, jak to s tou fyzikou vlnění vlastně je. Neboť tón není nic jiného, než kmitání o určité frkvenci a amplitudě. Asi to s tou vzájemnou souvislostí jevů okolo nás opravdu platí.

Svatopluk Karásek – podle fotografie pořízené při návštěvě v Železnici.


Křížová cesta podle Komárka

Někdy v červnu seděl v muzeu malíř Komárek, měl kšandy, jak mívá a mluvil, jak činívá. Na rozdíl od mnoha ostatních, mluvívá pan malíř k věci. Těch věcí je čtrnáct, neboť křížová cesta má právě tolik zastavení. Když dostane 14 vhodných desek vhodných rozměrů, namaluje pro konecchlumský kostel křížovou cestu. Nechce za to nic, jen mu nesmí do díla nikdo mluvit. Kdo zná úsporný malířský rukopis mistra Komárka, který dovede minimální symbolikou vyprávět složité příběhy, jistě se tuze těší.


Přimlouvám se za politiku, která by omezovala škodlivé lidi přímo, jelikož jejich podrobná a rozvětvená škodlivá činnost se už nedá ani sepsat. (L. Vaculík)


Standa (pokus o portrét místa)

Stál na zápraží Kubíkova statku, který už teďka je Pencův. Džíny, bez košile, dlouhé vlasy, ukrutně špinavé bosé nohy, bylo po dešti. Nejdříve se mu moc nechtělo hodnotit Milkovice v roce 1, které nazýval setkáním, mejdanem. Pak se rozpovídal: "Není to festival, ani přehlídka. Lidi, kapely volně přicházejí i odcházejí. Nic neplánujeme, nic neorganizujeme, až dohraje jedna, začne druhá. Sváťa Karásek? Bude dneska, možná už je tady. Pořadatelé? napiš tam, že do téhle chvíle pomáhalo 385 lidí. Je to o samostatnosti. Lidi si musejí aktivity vyhledávat, muzikanti se musejí mezi sebou domluvit. Nikoho nenutíme, nikomu neplatíme. Kamarádi přijdou, zeptají se, zda něco nechceme pomoct . Chceme. …."

Přišla malá holčička a ptala se, kde jsou papíry. Pak se zeptala, co má napsat, Standa řekl, že ZBYTKY JÍDLA. Pak se přišla zeptat, jakými písmeny se píše ZBYTKY JÍDLA, Standa jí to vysvětlil. Atd.

"Vidíš, třídíme odpad, chováme se ekologicky. Viděl jsi někde papíry? Sou tady krásný holky, dívej se okolo. Spousta věcí se nepovedlo. Přivezli dohodnuté podium, když viděli nerovný terén, tak zase odjeli. To není možný, to je komunistický způsob jednání. Že to tam nenapíšeš? Byly to Technické služby z Jičína. Ale to se změní, až se vymění generace. … Lidi jsou tu šťastní, všichni chtějí pomoci. Podívej, lilo, lidi by měli být v depresi, oni jsou spokojení."

Přišla dívka a přinesla fotografie koz, Standa kozy miluje, má jich osm a čtyři oslíky. Oslíky zapřáhne do takové štráfky, naloží nákup a jedou. Oslíci táhnou, Standa jde podle vozu, když je potřeba pomůže tlačit. Teď je ale u vytržení z fotek, domlouvá kopie, muzeum koz získává další přírůstek.

Pod statkem je stodola, čepuje se tam pivo, pak podium pro divadlo a ještě jedno pro kapely, tam se hraje. Louka se stany se táhne až k lesu, je zaplněna jen málo. Prší, nebo mrholí. Ve velkém stanu nazvaném Výtvarná dílna dostanete hroudu a můžete si vytočit hrníček. Nebo vysochat kámen. Nebo namalovat zvoneček. Vedle je pekař, kde se dá dostat škvarková placka. Jídelna je bezmasá, levná, do 25 korun. Saláty, luštěnina, zelenina. V čajovně nalejvají z krásných konviček do příjemných hrníčků. Kozy jsou uklizené v dolením výběhu. Na jedné ceduli je napsáno: Nekrmte zvířata měkkým pečivem. Na cisterně je: Smyj hříchy, prase! …

Je sobota, 4. srpna asi 4 hodiny odpoledne. Kdo by se vydal přes kopec, v pohodě by stihnul ve Starých Hradech pořad Alfréda Strejčka Blues pro Josefa Kainara.


EKUMENICKÝ FESTIVAL MLADÝCH

Jičín – Jezuitská kolej – 24.–26. srpna 2001


Taizé

Komunitě Taizé je více než 60 let. Má jméno podle malé francouzské vesničky s románským kostelem. Bratru Rogerovi je už přes osmdesát. Přesto přitahuje v stále větší míře mladé lidi nejen z Evropy. Stáří není rozhodující. Vždy na přelomu roku setkávají se křesťané v některém z evropských měst. Spolu se modlí Zpěvy Taizé. Nemnoho světla denního, hodně svíček. Kruh nejbližší blízkosti.

"Když se tě zmocní temnoty a pochybnosti, proč by sis je nedržel od těla? Vždyť jsou to často jen přechodné projevy nedůvěry, nic víc," napsal ve své modlitbě bratr Roger.


Přijedou do Jičína:

Štěpán Klásek

Biskup Církve československé husitské z Hradce Králové. Neznám jeho věk, však vypadá velmi mladě. Na první pohled upoutá příjemným hlasem. "Všichni jsme lidé Boží," řekl tím svým hlasem kdysi na faře v Železnici. Na kněžském oblečení měl kalich. Vypadal trochu jako z Jiráskových románů. Jeho řeč není vemlouvavá, ani úlisná. Je v ní důvěra, vážnost, víra. je důkazem, jak intonace harmonuje s osobností.

Svatopluk Karásek

Evangelický farář u Svatého Salvátora v Praze. V roce 1971 mu tehdejší mocní vzali státní souhlas. Jezdil s kytarou a svá kázání zpíval. Emigroval, v roce 89 se vrátil. Zpívá dál. I na festivalu JMP v Jičín, i nedávno v Milkovicích.

"Svoboda je v otevření se. Ve spolužití, v odpovědnosti. V tom že neuteču před problémy. Snažím se s dobrými lidmi vytvořit tým. Ať už v kultuře, v náboženství, v čemkoliv. Můžeme přece meditovat společně.

Vojtěch Eliáš

Katolický duchovní od Svaté Ludmily. Přednášel na JABOKU. Bude učit na arcibiskupském gymnáziu v Praze. Intelektuální typ. Nesmírně pracovitý. Studoval v Římě. Chystá se na doktorát z pedagogiky. Přísný na sebe i druhé. Oblíbený u mladých

Pachomij Paďouk

Pravoslavný duchovní z Tábora. Pravoslavná církev není u nás příliš rozšířena. jsou tu spíš jen drobné enklávy, jejichž základ vytvořili potomci emigrantů po říjnové revoluci v Rusku. Pravoslaví se oživilo i příchodem Volyňských Čechů.

Bratr Paďouk se liší od ostatních pravoslavných duchovních svou otevřeností.

Josef Kordík - moderátor

Farář Železnický, vězeňský kaplan ve Valdicích. Když se opravoval kostel v Němyčevsi, k leckterému řemeslu postavil se odborně a kvalifikovaně. Neboť když nesměl za socialismu vykonávat kněžské poslání, mnohé se naučil z ruční práce.

Železnická fara je místem, kde se lidé scházejí. nejen na čaj po mši, ale i na různé přednášky a besedy. Viděl jsem tu i amatérské divadlo.


Jezuitská kolej

se začala stavět v roce 1628. Jedním z nejvýznamnějších pedagogů byl i Bohuslav Balbín. V roce 1773 byla kolej změněna na kasárna. Posledními obyvateli byli sovětští vojáci. OS Kolej v jednom kole organizuje tu spoustu kulturních akcí, koncertů, výstav, setkání a podobně. Snaží se připomínat tuto vzácnou památku, aby se našel eventuelní uživatel a sehnaly se prostředky na stavební obnovu.


Farářka

Chtělo by se napsat: Pěkná holka, ale vzhledem k profesi příliš se to nehodí. Mgr Eva Hrabáková, absolventka Husitské teologické fakulty a filozofické fakulty (obor religionistika) stále studuje, připravuje disertaci na téma futuristické a presentní koncepce v eschatologii kanonických evangelií. Od 3. června je uvedena do sboru, tedy stala se farářkou církve československé – husitské v Jičíně, s působností pro Libáň, Dolany, Lužany.

Eschatologie je nauka o budoucích, nebo posledních věcech člověka a světa, vysvětlila paní farářka. Protože logicky nahrála na první otázku, zda je potřebnější vědec, či pastýř pro denní práci v církvi. "Ideály? Příliš jsem s nimi nešla, byla jsem se přesycena jednostrannou činností na akademické půdě. Cítila jsem potřebu poznat život v církvi. Vyzkoušet. Budu li se pohybovat v akademickém skleníku, nebudu moci studentům předávat praktické zkušenosti práce s lidmi. Jak se lidi doprovázejí kupříkladu na poslední cestě, nebo se na ní chystají. Do výuky bych se chtěla vrátit, ale ne na plný úvazek. Na fakultě, nebo třeba na gymnáziu bych chtěla učit náboženství, filozofii, etiku a k tomu menší náboženskou obec."

Paní magistra souhlasí se spoluprací církví. Zeptal jsem se proto, co považuje za hlavní problémy ekumenických snah. "U někoho je to ostych před druhým společenstvím, které nezná. Jiný si myslí, že to jeho společenství je nejlepší a druhé ho nemůže obohatit. Myslím si, že jsou věci , které jsou pro druhou církev těžko pochopitelné. Jako kupříkladu otázka kněžského svěcení, či ordinování, či jenom pověření. V tom se církve liší. Je tu problém svěcení žen, problém pojetí eucharistie (svátost oltářní) a mnoho dalších. Domnívám se, že prvořadé je upřímné rozhodnutí pro službu Bohu a dobré vykonávání této služby. Jsem ochotna diskutovat s mnoha lidmi různých církví i těch, které nejsou zařazovány pod označení křesťanské. Ráda budu mluvit i s rabínem, mám kontakty s lidmi z Křesťanského společenství. Budu diskutovat i s lidmi ze společenství, kteé je označováno jako sekta. Problém nastane v okamžiku, kdy by se mne snažili přesvědčit."

Povídali jsme si i o tom, jak může církev ovlivnit ostatní lidi. Paní farářka mluvila o tom, že cesty jsou různé, i skrze film, hudbu možno pozvat do společenství. Jinde je to otázka studia. "Hlavní je, abychom svým příkladem ukázali, jak žije člověk, který následuje Krista."


PROGRAM SETKÁNÍ


PÁTEK

16:00 S. Karásek
18:00 katolická bohoslužba Sv. Jakub
21:00 večerní modlitba Taizé v koleji

SOBOTA

8:15 ranní modlitba Taizé
10:00 P. Paďouk
14:30 Š. Klásek
16:00 V. Eliáš
18:00 katolická bohoslužba S. Ignác
21:00 večrní modlitba Taizé

NEDĚLE

bohoslužby:
7:30 sbor č. církve husitské,
8:00 katolická
8:30 evangel.
10:00 ekumenická bohoslužba v koleji


Reklama




Prochoroviny