Drahoraz - Málokomu asi dnes něco řekne jméno Josefa Jiřího Straky. Vyslovíte-li ho však v Drahorazi nebo nejbližším okolí, můžete zjistit, že toto jméno zde stále žije, přestože jeho nositel je již téměř padesát let po smrti.
Drahorazský rodák, kantor Josef Jiří Straka (pamětníci o něm hovoří jako o "panu řídícím") je do dneška malou legendou Kopidlenska a Libáňska. Po studiích na jičínské reálce a učitelském ústavě, a po následné tříleté učitelské praxi, byl přijat do druhého ročníku pražské konzervatoře, do skladatelské třídy Antonína Dvořáka. Po absolvování tohoto významného studia se však na přání otcovo vrátil zpět do Drahorazi, aby tu pokračoval ve svém původním učitelském povolání.
Tak se také stalo. Josef Straka strávil v Drahorazi vlastně celý svůj život (nepočítáme-li relativně krátké období na sklonku, kdy dožíval v péči jednoho ze synů v Praze). To, čím v kraji žije jeho památka, vychází však z jeho učitelování pouze nepřímo. Jak známo, dříve každý kantor musel být také dobrým muzikantem. A právě tato složka povolání u Josefa Straky vysoko převládala nad ostatními. V kraji se tedy proslavil zvláště svými hudebními aktivitami a dnes na nich oceňujeme především to, jak do nich dokázal zapojit i nejširší veřejnost. V roce 1900, tedy po návratu Strakově ze studií na konzervatoři, měla Drahoraz 178 obyvatel. V takové vesnici zakrátko dokázal tento hudební nadšenec vytvořit fungující orchestr a sbor. V sále drahorazské Strakovy hospody pak pouze s výjimečnou pomocí přizvaných dalších hudebníků odehrály se takové hudební události, jako bylo například provedení Smetanovy Mé vlasti, operních předeher k Tajemství, Hubičce či Libuši, některých jednotlivých operních scén a dalších, poměrně náročných skladeb, pro dané prostředí téměř neuvěřitelných.
Za vrchol této činnosti se dá považovat čtvero provedení Prodané nevěsty v letních měsících roku 1924 v přírodním prostředí na louce pod únětickým obecním lesem.
Vlastní komponování Strakovo bylo pochopitelně poznamenáno prostředím, ve kterém se pohyboval, takže se v krátké době zredukovalo spíše na tvorbu vokální, ponejvíce pak sborovou, která byla na venkově nejvíce využitelná především pro různé liturgické příležitosti. Je nutno objektivně prohlásit, že ne všechny Strakovy skladby se vydařily tak, aby do dneška dokázaly obstát v konkurenci četné tvorby jiných skladatelů. Přesto se několik pozoruhodných mezi jeho díly našlo a znovu se uvádějí v život. Zásluhu na tom má prozatím především Smíšený pěvecký sbor Smetana Jičín. Několik Strakových sborových skladeb dokonce nahrál na CD, který v nejbližších dnech opustí výrobnu loděnických Gramofonových závodů.
Josef Jiří Straka - drahorazský kantor. To je podtitul cyklu akcí, připravovaných pod souhrnným názvem Hudební Jičínsko. Pořadatelsky se na něm za podpory Nadace Českého hudebního fondu podílí několik institucí, jmenovitě Okresní úřad v Jičíně, Městské úřady v Kopidlně a v Jičíně, Státní okresní archiv v Jičíně, Okresní muzeum a galerie v Jičíně a umělecká agentura AINA I. Není vyloučeno, že stojíme u zrodu nové tradice a že s určitou periodicitou se čas od času bude objevovat Hudební Jičínsko další, vždy s novým podtitulem. Prozatím však nepředbíhejme událostem a zůstaňme u toho letošního, které je věnováno blížícímu se 125. výročí narození J.J. Straky (19.1.1874).
Strakovy oslavy byly zahájeny v sobotu 12. prosince 1998 v Obřadní síni Městského úřadu v Kopidlně, otevřením tématické výstavy o J.J. Strakovi. Jenom o hodinu později zazněla v kopidlenském kostele sv. Jakuba část Dvořákovy Mše D-dur pro smíšený sbor a varhany a několik sborových skladeb Josefa Jiřího Straky, zakončených čtyřmi Pastorálními litaniemi k Pánu Ježíši s použitím vánočních nápěvů pro sóla, sbor, orchestr a varhany. Stejný program pak byl ke slyšení 15. prosince 1998 v kostele sv. Ignáce v Jičíně.
V sobotu 23. ledna 1999 v 11.00 hodin v kostele sv. Petra a Pavla v Drahorazi proběhne za účinkování jičínského pěveckého sboru Smetana malá pietní vzpomínka na J.J. Straku a týž den v 17.00 hodin v Porotním sále Valdštejnského zámku v Jičíně se uskuteční koncert ze Strakových komorních skladeb a ze sborů J.J. Straky, A. Dvořáka a J.B. Foerstera. Kromě Smíšeného pěveckého sboru Smetana Jičín bude účinkovat Smyčcové kvarteto pražské konzervatoře a Klavírní trio AMU.
Ze společných jednání pořádajících institucí vzešla také myšlenka, že by významu osobnosti J.J. Straky pro tento kraj odpovídalo vytvoření nějaké stálé památky. Tou by mohla být nejspíše pamětní deska, instalovaná v Drahorazi. Městský úřad v Kopidlně se tedy stane organizátorem veřejné sbírky na pamětní desku Josefu Jiřímu Strakovi. Návštěvníci kterékoliv z akcí Strakových oslav (na něž na všechny byl a bude vstup volný) se tak mohou svým eventuálním příspěvkem o pořízení pamětní desky zasloužit.
Na významné osobnosti by se nemělo zapomínat, byť jde "jenom" o měřítka regionální. V případě drahorazského kantora Josefa Jiřího Straky k tomu v oficiální rovině málem došlo. Teď se však zdá, že dluh vůči jeho památce začíná být konečně vyrovnán. Probíhající oslavy jsou toho důkazem.
Poslala mě moje žena
Pro běl jsem byl v Miletíně
Pro mák jsem byl v Žereticích
Pro rybu jsem byl v Psinicích
Pro mandele a pro rozinky,
Tak jsem chodil celej tejden,
Kvasnice byly zkažený,
Nevěděl jsem jinou radu,
Tak se na mě nehněvejte,Co jsem se smutnej natěšil
na ten boží Štědrej večír,
že se najím štědrovnic,
neužil jsem z toho nic.
pro koření do Bydžova,
pro kvasnice do Prahy,
že jsou u nás moc drahý.
a pro máslo na Zebíně,
v Oulibicích pro mlíko,
jak mi té cesty líto!
a pro hrušky v Čejkovicích
a v Lužanech u Frýby
stavil jsem se pro slívy.
a pro jablka v Libisicích
a pro zelí ve Veselí,
bylo tuze kyselý.
musel jsem jít do Studýnky,
do Vrchlabí pro papír,
to byl mrzutej špacír.
vrátil jsem se na Štědrej den,
koláče jsme napekli,
ó, jak jsme se ulekli.
koláče byly sražený,
žena zlostí skákala,
lopatou mě plácala.
musel jsem jít na koledu,
ať si žena doma sní
ty koláče sražený.
koláček mi jeden dejte,
třebas koláč s tvarohem,
já půjdu s pánembohem.
Waltari: Nepřátelé lidstva. Historický román. Český klub Kč 239,-
Lanczová: Most do země lásky. Hrdinkou románu je studentka jazykové školy. Víkend Kč 139,-
Zapletal: Výpravy za dobrodružstvím. Dobrodružná kniha pro mládež. Leprez Kč 550,-
Markeťáky Markéty Mayerové: Jak ošetřovat své vlasy. Nova Kč 196,-
Jičín - Bývalo zvykem v dobách minulých, že co Čech, to chalupář. Tak i profesor pražské konzervatoře Květoslav Borovička si opatřil chalupu, aby si oddechl od pražského kalupu. Jednak prokázal značnou dávku naivity, neboť kalup městský vyměnil za kalup chalupářský a jednak místo chalupy získal hospodu. Starou, drahorazskou hospodu a navíc Strakovu.
Josef Jiří Straka, řídící učitel v Drahorazi, byl znám spíše přes svůj přepečlivě vedený archiv než přes co jiného. Písemnosti jsou dnes v péči odborníků v Okresním státním archivu v Jičíně. Byla to iniciativa profesora Borovičky, že chtěl připomenout odkaz vesnického kantora, muzikanta, skladatele, propagátora vážné hudby atd. atd. Aniž to totiž tušil, s hospodou v Drahorazi na sebe převzal i jistou povinnost, která byla v jejich zdech Strakou zachována - popularizovat dobrou muziku a dávat lidi dohromady. První se mu to podařilo s ilustracemi, i když zase jde o jednotlivce, bez nichž by celé snažení šlo vniveč. Starosta Kopidlna Zbyněk Smolík okamžitě pochopil, o jakou šanci jde a pomocnou ruku ochotně podal, Okresní úřad v osobě zástupce přednosty JUDr. Jaroslava Veselého nezůstal pozadu a vzhledem k tomu, že Straka studoval i v Jičíně, tak se přidal i Radovan Sál, vedoucí odboru školství a kultury MěÚ v Jičíně.
Vzniklo tak "Hudební Jičínsko", kulturní bienále se slibnou budoucností. Z umělců hlavní tíha byla na smíšeném pěveckém sboru Smetana řízeném Jaroslavou Komárkovou a doktoru Milanu Ročkovi, excelentním varhaníku, kterého není třeba představovat. Profesor Borovička sestavil ze studentů konzervatoře doprovodné těleso a v duchu J.J. Straky vše dal dohromady a secvičil. Okresní archiv a Okresní muzeum vytvořily zajímavou výstavku ze života drahorazského kantora, a tak bylo v sobotu 12. prosince 1998 v Kopidlně co obdivovat a co poslouchat. Nastudovaný koncert byl přenesen i do Jičína, kde zaplněný kostel sv. Ignáce v úterý 15. prosince 1998 netypicky aplaudoval při závěrečných tónech Strakových skladeb.
Program "Hudebního Jičínska" bude pokračovat v lednu v Drahorazi (23.1.1999) a opět v Jičíně ve stejný den v podvečer. V okamžiku, kdy čtete tyto řádky, je ke koupi i CD sboru Smetana, kde Strakovy skladby jsou rovněž zastoupeny.
Na vernisáži Kopidlenské výstavy obdržel Radovan Sál od skromné dárkyně, jejíž maminka znala Straku jako učitele, několik dokumentů, které potvrzují i tradovanou noblesu a jisté charisma autora. V tištěném pozvání na zkoušku slečně Marii Podzimkové v Kopidlně například stojí: "...a že se všemožně přičiníte, aby srdečný, přátelský poměr mezi všemi účinkujícími byl náležitě taktně, jak to u vzdělaných lidí lze předpokládati, zachován."
I v tom je Strakův odkaz dnešku: "Aby srdečný, přátelský poměr byl zachován." V čase vánočním odkaz přímo symbolický.
Sobotka - Středisko městské kultury (SMK) povede od Nového roku Drahomíra Flodrmanová, která byla vybraná na základě konkurzu.
Město jej vypsalo poté, co z funkce vedoucí střediska, pod nějž spadá i zdejší knihovna a také archiv Fráni Šrámka, na vlastní žádost odstoupila Alena Pospíšilová. Ta se o kulturní život v Sobotce starala společně s další knihovnicí Lenkou Dědečkovou, v současnosti pověřenou řízením MKS. Prioritou jejich činnosti byla právě Knihovna Fráni Šrámka, prostorově vyčleněná do dvou budov - na oddělení pro dospělé a pro děti. Není překvapující, že z časových důvodů byly obě knihovnice maximálně vytíženy, nehledě na náročnost příprav tradičního Šrámkova festivalu. Otázka dalšího způsobu fungování knihovny tak zůstává i po nástupu Drahomíry Flodrmanové nadále otevřena. Jak tajemnice městského úřadu Jaroslava Vraná naznačila, tímto problémem se bude pravděpodobně na jednom z příštích zasedání zabývat městské zastupitelstvo.
Z deseti přihlášených uchazečů na vedoucího MKS jich sedm do druhého kola nepostoupilo. Zbývající tři zájemce si komise složená vesměs z radních pozvala na ústní pohovor, z něhož byla nakonec jako nejvhodnější kandidát vybrána Drahomíra Flodrmanová. V užším výběru se o tento post ucházeli také Aleš Rezek a Mgr. Petr Pfeifer, který jej v nedávné minulosti už zastával.
Nová Paka - V pátek 11. prosince 1998 se v novopackém Městském kulturním středisku uskutečnil poetický večer pořádaný společností New Wave kultura pro mladé. Základním stavebním kamenem večera byla poezie, jak již název vypůjčený z přednesené básně napovídá.
V několika kolech mladým divákům představili svoji tvorbu čtyři autoři. V žánrově rozmanitém večeru zazněla nejen humorná studentská poezie, ale i vážné pokusy o vyjádření se k problémům dnešního světa očima mladých lidí a v neposlední řadě i intimní lyrika. Převážně začínající básníci tak v autorském čtení mohli konfrontovat svoji tvorbu před vrstevníky, pozorovat jejich ohlasy a názory. Je dobře, že nadějní autoři mají kde vystupovat, a tak novopacké pořadatele z MKS lze jedině pochválit, zvláště když takovéto pokusy nezůstanou osamoceny.
Škoda jen, že dobrý záměr organizátorů, představit nejen tvorbu literární, ale třeba i malířskou a fotografickou vyšel, až na jedinou výjimku, naprázdno.
Libáň - Ve dnech 24. listopadu až 4. prosince 1998 se konala ve výstavní síni Obecního úřadu v Libáni neobyčejně zajímavá výstava prací a kreseb dětí z libáňské Mateřské školy. Na vernisáži výstavy zasvěceně promluvila ředitelka Mateřské školy Květoslava Křivánková a starosta obce Jan Šesták.
Děti z Mateřské školy přednesly pásmo veršů a písniček, které se v MŠ naučily. A bylo opravdu co poslouchat, protože děti přednášely své básničky a zpívaly pěkné písničky pro všechny přítomné velmi zaujatě a jejich pásmo se velice líbilo. Vernisáž byla bohatě navštívena maminkami, babičkami a všemi, kteří se o naše nejmenší s láskou starají.
Na výstavě upoutala tématika čtyř ročních období a jejich proměna v přírodě. Bylo až s podivem, co všechno děti umějí, když malují již v Mateřské škole různými technikami (náměty pro modelinu, kresby tuší, protisk, práce s fixy a podobně), co dovedou ztvárnit a jak naši přírodu svýma dětskýma očima vidí.
Zajímavý byl také adventní kalendář. Děti pro návštěvníky výstavy vyrobily malé dárky a vypěstovaly hezké pokojové kytičky, které si návštěvníci do svých bytů rádi koupili, aby tak dětem Mateřské školy umožnili vystrojit bohatějšího Mikuláše a vánoční nadílku.
Výstava se všem přítomným velmi líbila, protože ukázala, jak je naše nejmladší generace a budoucnost národa bezprostřední a šikovná. Přestože výstava byla otevřena jen krátce, byla po celou dobu jejího trvání se zájmem navštěvována.