Nejstarší jesličky pocházejí z 15. století z Itálie. Odtud se tento zvyk šířil do ostatní Evropy. Základním motivem jesliček bylo zobrazení Kristova narození. Původně se jednalo o betlémy, umístěné v kostelích. Na jejich rozšíření podílel především jezuitský řád. Z kostelů se postupně dostávalo stavění betlémů do lidových vrstev. Nejstarší lidové jesličky pocházejí z 2. poloviny 18. století, ale největší rozkvět lidového betlémářství nastal v průběhu 19. století. Betlémářská centra vznikala především v horském, podhorském a průmyslovém kraji, ale i v hornických oblastech.
Známe řadu oblastí, které měly své vyhraněné jesličkové typy. Lišily se nejen použitím materiálu (dřevěné vyřezávané, kombinované s "kašírováním", malované na papíře, tlačené z papíru nebo těstové hmoty), ale dřevěné i způsobem řezby, pozadím nebo typickými detaily. Z nejznámějších oblastí jsou to sousední Turnovsko a Pojizeří, Příbramsko, Králíky, Krkonoše, Praha, severní Čechy, Krušné hory a především Podkrkonoší.
Pro Podkrkonoší jsou typické jesličky dřevěné, vyřezávané z lipového nebo smrkového dřeva, barvené, opatřené polychromií. Ústředním motivem byla vždy jesličková scéna s klaněním tří králů (původně se do betléma stavěli až na svůj svátek 6. ledna), o počtu různých daráků a oveček rozhodoval tvůrce jesliček. Lidové betlémy mají velké kouzlo v tom, že zobrazují všední život na vesnicích nebo malých městech. Podkrkonošské betlémy navíc korespondují s obsahem podkrkonošských koled, které často skládali tvůrci betlémů podle jednotlivých postaviček daráků. Většinou si betlémy tvořili pouze pro svou rodinu, ale lidé se o Vánocích vzájemně navštěvovali a při zpěvu koled u betlému se někdy i dohodli, že tvůrce vyrobí podobný sousedům.
Tak se postupně nadaní jedinci profesionalizovali a vyráběli jesličky na objednávku. Ovšem ani jesličky pro vlastní rodinu nevznikly celé v jednom roce. Vždy asi týden před Vánocemi se betlém snesl z půdy, provedly se potřebné opravy a mezitím již od listopadu pracoval řezbář na nových figurkách. Ty se také daly koupit, proto některé betlémy jsou sestaveny i z několika typů a velikostí figurek. Případně jsou vidět v podkrkonošských betlémech i figurky kralického typu.
Ani v Podkrkonoší neměla každá rodina vyřezávaný betlém, neměla-li mezi členy rodiny někoho, kdo by ho dokázal vyrobit. Místní tvůrci pak často nestačili poptávce. Proto i ve zdejším regionu měli v domácnostech jesličky tištěné, papírové, které bývaly přesně podle obrysu obstřižené a podlepené tvrdší lepenkou nebo kartonem a opatřeny dřívkem pro nabodnutí. Od přelomu století k nám rakouští i němečtí tiskaři dodávali tištěné archy. V r. 1902 vyšly prvně i známé tištěné Alšovy jesličky. Na trhu byly i plasticky barevně tištěné betlémy. Na Jičínsku a Sobotecku byly vyřezávané betlémy spíše vzácností. Když se stavěly, tak většinou papírové, vystřižené a podlepené. Tovární výroba betlémů pronikla i na trhy v Podkrkonoší, což způsobilo definitivní úpadek lidového betlémářství. Pouze málo výrobcům betlémů se podařilo navázat na lidovou tradici a udržet ji až do současnosti.
K samotnému stavění betlémů v Podkrkonoší je třeba dodat, že se stavěly někde týden před Vánocemi, někde až na Štědrý den. Většinou se umísťovaly v rohu místnosti a rozebíraly se po Hromnicích.
Jídelníček o Štědrém dnu i večeru měl v lidovém prostředí po dlouhou dobu svůj původní tradiční ráz. Na stole nesměly chybět žádné plodiny, které se v tom roce urodily. Mnohé z nich měly svou magickou hodnotu (hrách, čočka a ostatní obilniny - peníze a bohatství, rýže - pro zdraví, česnek, med, koření - ochranitelská moc apod.). V měšťanských a lépe situovaných rodinách se již od konce 19. století přestala tradiční skladba dodržovat a do jídelníčku se dostal kapr.
Na Štědrý den se snídalo málo, někde vůbec. Totéž se týkalo i oběda. Většinou se držel až do večeře půst. Dětem se říkávalo, že postí-li se, uvidí zlatá prasátka. V případech, že v některých rodinách obědvali, pak to většinou bývala buď bramborová, hrachová, česneková, houbová nebo nudlová polévka. Na Železnicku se jedly do večeře pouze topinky.
Samotné přípravě štědrovečerního stolu byla věnována velká péče. Stůl byl pokryt bílým ubrusem, muselo být vždy prostřeno pro sudý počet osob. A také mělo být na stole devatero jídel. Vše muselo být připraveno tak, aby nikdo nemusel odejít od stolu - aby se tak všichni udrželi doma pohromadě, nebo by se někdo z rodiny zatoulal.
Na Jičínsku a Sobotecku byla hlavním pečivem vánočka (štědrovnice), v Podkrkonoší se vesměs pekly především koláče, i když i zde se v některých rodinách pekly štědrovnice.
Na Jičínsku se o Štědrém večeru jedlo: polévky - hrachová, nudlová nebo rybí (podle majetnosti), hubník, tříslo (muzika), jahelník, peciválky, jablečník, buchtičky (peřinky) se sirobem, medem nebo sypané perníkem, vánočky, káva, čaj nebo čokoláda, ke konci ovoce a ořechy. Kapr se zde v jídelníčku objevil až velice pozdě, za 1. republiky, v některých rodinách až po 2. světové válce.
Na Sobotecku byl jídelníček o trochu rozdílný - buď rybí nebo hrachová polévka, ryby načerno, jahelník, houbovník, rybí řízky, muzika, štrudl, a kromě vánoček také zázvorky a perníky. Sladkosti se zapíjely většinou čajem, případně ještě punčem.
Na Železnicku (podle Emilie Kozákové) mívali jídelníček již trochu skromnější: houbovou polévku, hubník, peciválky, muziku, jablka a ořechy.
Na Hořicku popsala Věnceslava Lužická koncem 19. století jídelníček takto: nudlová polévka, jahelník, hrách, buchtičky, štědrovka, muzika, někde "črný kuba" (kroupy s houbami), jablka a ořechy. V měšťanské kuchyni rybí polévka, kapr načerno, smažená ryba s celerovým salátem a lité vdolečky. Večeři doplňovala jablka a ořechy. V době po začátku našeho století se v lidovém jídelníčku objevují marcipánové perníčky, zázvorky, cukrová kolečka s anýzem a v období 1. republiky se začíná objevovat i ryba.
V Podkrkonoší, kam počítáme Novopacko a Bělohradsko, opět záleželo na movitosti té které rodiny, ale také na poloze obce a i vyznání víry, ke které se lidé hlásili. Nejchudší jídelníček býval v rodinách tkalců. Kromě koláčů, které bývaly pro tkalce opravdu vzácností, mívali v jídelníčku houbovou polévku, černého kubu, bramborák, jablíčka a oříšky. Ve většině rodin bývala buď hrachová polévka nebo kyselo, dále houbová polévka, jahelník, hubník, rýžovník, peciválky, muzika, jablkový závin, čaj nebo čokoláda.
Večeřet se většinou začínalo tehdy, když se na nebi objevila první hvězdička a na stole nesměl nikdy chybět chléb.
Verloužou vo nás melsný huby v kraji, že na horách a v podhůří máme ráno bandory s kyselem, vo poledni kyselo s bandorama a večír bandory juž bez kysela. Já vám poudám, co je prauda, bandory sou tuze zdravý jíllo a je po nich tuze zdravej pajšel, jen je uměť ustrojiť. Něhdy sou bandory do kysela, něhdy k nim máma uďála zaklechtačku. Jennou se roztrouhaj a zadělaj s moukou dumfoukou, vosolej a sou z nich na žavý kamna litý plískánky, podruhý se z nich v troubě upeče žid a po třetí se to drobet pošťouchá velličkou a je rozcuchaná neujesta. Může se to taky vykrajovať užicej do slaný vody, sou z toho chlupáče. Ale i na horách a podhůří pečeme z mouky. I v chudejch chalpách se na vánoce zadělávalo na štědrounice zrouna v korytě. Na štědrounice, krušníky, ale i na sejráky z hořčáku vod kozištěte, aby bylo co huby až do Hromnic.
Houbovačka
Do studené vody namočíme asi dvě hrsti na menší kousky rozsekaných sušených hub a necháme je napučet. Vypereme asi 150 g trhaných krupek a s kouskem másla je ve vodě vaříme i s houbami. Když jsou měkké, polévku zahustíme světlou jíškou z hladké mouky. Dochutíme solí, špetkou pepře a dvěma stroužky česneku utřeného se solí.
Hladká Ančka
Dala se vařit voda s kmínem, do podmáslí nebo kyselého mléka se zašlehala hladká mouka, a ta se zavařila do vody. Trochu se povařila, přisolila a "Ančka" byla hotová. Jedly se k ní brambory na loupačku.
Kyselo
1/4 litru chlebového kvasu, hrst sušených hub, sůl, kmín, 2 lžíce másla, 1 cibule, 4 vejce.
Chlebový kvas předem omladíme vlažnou vodou a necháme přes noc. Druhý den dáme do slané vody vařit houby s kmínem, a když jsou měkké, přilijeme chlebový kvas, a tím odvar i zahustíme. Vše povaříme a omastíme drobně krájenou cibulkou, zpěněnou na másle. Zvlášť usmažíme na másle řídká vajíčka a přidáme do polévky. V některých oblastech se kyselo jí s brambory buď na loupačku, nebo zvlášť vařenými, nakrájenými na kostičky, které se přidají do hotového kysela.
Cmunda s uzeným
Půl kg syrových oloupaných brambor, asi 5 lžic mléka, 1 vejce, 150 g polohrubé mouky, sůl, pepř, uzené "od kosti".
Oloupané syrové brambory ustrouháme na jemném struhadle. Vodu scedíme, přidáme mouku, sůl, pepř, přidáme mléko, vejce, nadrobno nakrájené uzené maso a dobře promícháme. Rozložíme na dobře vymaštěný pekáč a pečeme dočervena asi 30 minut. Podáváme s kysaným syrovým zelím.
Žid
Uděláme ze syrových oškrábaných brambor těsto jako na bramborák (bez česneku a majoránky). Vymažeme pekáč tukem, nalijeme do něho těsto a poklademe buď jablky, nebo hruškami nakrájenými na plátky, nebo švestkami. Zalijeme zbytkem těsta a dáme do trouby péct. Žida necháme buď sladkého nebo slaného.
Kuba
Půl kg krup, 100 g sušených hub, škvarky, sádlo, sůl, pepř, majoránka, česnek, kmín.
V osolené vodě uvaříme kroupy, aby byly poloměkké. Přecedíme, aby kroupy byly suché, přimícháme sůl, koření, utřený česnek, rozpuštěné sádlo, škvarky a namočené houby chvíli povařené. Zalejeme trochou vývaru a pečeme v pekáči vymazaným sádlem, až zčervená kůrčička. Podáváme s kysaným zelím nebo okurkou.
Houbovec
1 l mléka, šest rohlíků, 5 vajec, sběračka krupice, půl kg uzeného masa, česnek, 2 hrsti sušených hub, balíček rozinek, sádlo.
Do litru mléka nakrájíme rohlíky, přidáme vejce, sběračku krupice, nakrájené uzené maso, utřený česnek a přidáme to nejdůležitější - dvě hrsti sušených hub (předem povařených a rozsekaných), dobré je, přidá-li se i voda z hub. Přisypeme balíček rozinek a všechno pořádně zamícháme. Vlijeme do pekáčku řádně vymazaného nejlépe sádlem a pečeme.
Zázvorky
Asi 150 g moučkového cukru, 150 g polohrubé mouky, 1 vejce, 1 lžíce zázvoru, máslo nebo ztužený tuk na vymazání plechu.
Vejce s cukrem našleháme do pěny. Potom přimícháme mouku s mletým zázvorem. Vypracujeme těsto, ze kterého vyválíme tenkou placku, a vykrajujeme formičkami různé tvary. Opatrně je narovnáme na vymazaný plech a necháme v chladnu do druhého dne. Potom zvolna upečeme. Zázvorky nesměly chybět o vánocích na žádném stole zvláště na Vysocku.
Muzika
Dvě hrsti sušených švestek, dvě hrsti křížal z "japčišťat" a zrovna tolik hruškových křížal rozvaříme doměkka v 1 litru vody. Potom všechno promačkáme přes síto. Kaši zahustíme 2 lžícemi hrubé mouky nasucho upražené, přidáme hrst rozinek, hrst pokrájených spařených mandlí a nakonec ještě krátce povaříme. Muzika se vařila na sv. Tomáše (21.12.), avšak směla se jíst až na Štědrý den.
Devítipodlahová bába
Upekly se dolky z vejražkový mouky. Na první dolek se dal kozí sejra, pak zase dolek, na něj slívy, zase dolek a mák, pak dolek a hrušky a zase dolek a mrkev s medem a pak zase dolek s japčišťatama, dolek a červený zelí z Vysočtě, dolek a tvaroh a nakonec dolek a prník (perník).
Římskokatolická církev
Štědrý večer a jídelníček
(red)
Podkerkonošská štědrovečerní tabule našich babiček a dědů
Bohoslužby o svátcích
| 24. 12. (7.30) | mše svatá v kostele sv. Ignáce v Jičíně |
| 24. 12. (16.00) | /anticipovaná/ mše sloužená pro děti v doprovodu dospělých v kostele sv. Ignáce v Jičíně |
| 24. 12. (22.00) | mše v kostele Povýšení sv. Kříže v Ostružně |
| 24. 12. (24.00) | Půlnoční mše v kostele sv. Ignáce - Slavná zpívaná mše Svatá |
| 25. 12. (8.00) | jitřní mše svatá na Boží hod vánoční v kostele sv. Jakuba v Jičíně |
| 25. 12. (8.30) | mše v kostele sv. Václava ve Veliši |
| 25. 12 (10.00) | mše v kostele Povýšení sv. Kříže v Ostružně |
| 25. 12. (10.00) | mše v kostele sv. Václava v Samšině |
| 25. 12. (14.00) | mše v kostele sv. Maří Magdaleny v Lužanech |
| 26. 12. (8.00) | mše v kostele sv. Jakuba v Jičíně |
| 26. 12. (8.30) | mše v kostele sv. Václava ve Veliši |
| 26. 12. (10.00) | mše v kostele sv. Václava v Samšině |
| 26. 12. (14.00) | mše v kostele sv. Maří Magdaleny v Lužanech |
| 26. 12. (14.30) | mše v kostele Povýšení sv. Kříže v Ostružně |
| 27. 12. | na den Svaté Rodiny jsou obvyklé nedělní bohoslužby |
| 31. 12. (7.30) | ranní mše v kostele sv. Ignáce v Jičíně |
| 31. 12. (16.00) | mše sloužená jako poděkování za starý rok v kostele sv. Ignáce v Jičíně |
| 1. 1. | program novoročních bohoslužeb je shodný s nedělními |
Církev Československá husitská
| 24. 12. (22.00) | Ekumenický pěvecký sbor zazpívá Českou mši vánoční Eduarda Marhuly v Husově sboru v Jičíně. |
| 25. 12. (8.30) | Pěvecký sbor zazpívá vybrané vánoční zpěvy v Husově sboru v Jičíně. |
| 25. 12. (14.00) | bohoslužby v Husově sboru ve Vysokém Veselí |
| 26. 12. (10.00) | bohoslužby v Lužanech |
| 26. 12. (14.00) | bohoslužby ve Třtěnici |
| 31. 12. (8.30) | díkůvzdání za starý rok v Husově sboru v Jičíně |
| 1. 1. (8.30) | bohoslužby s požehnáním do nového roku v Husově sboru v Jičíně |
Českobratrská církev evangelická
| 25. 12. (10.15) | vánoční bohoslužby s vysluhováním večeře Páně ve sborovém domě v Konecchlumské ulici v Jičíně |
| 27. 12. (10.15) | nedělní bohoslužby ve sborovém domě v Konecchlumské ulici v Jičíně |
| 1. 1. (10.15) | novoroční bohoslužby s vysluhováním večeře Páně ve sborovém domě v Konecchlumské ulici v Jičíně |