Jičín - Jméno Jaroslava Veselého současníkům již nic neříká. Ale střední generaci, poválečné, napovídá mnoho. Vždyť tenhle člověk se zapsal do povědomí lidí svým šarmem, zpěvem i zvláštním zabarvením svého hlasu. Ano "Slavík Českého ráje" (tento titul si vyzpíval při veřejné soutěži v roce 1966 u Jinolických rybníků) obohatil historii populárních zpěváků mírou netušenou. Až do doby, než...
Vraťme však historii do "pravěku" pop-music. Šedesátá léta byla přece nástupem nových hudebních směrů a vytváření hudebních těles. Patřil k nim i Novopacký dixieland, zrozený v roce 1959. Malé hudební těleso se o rok později rozrostlo o několik dalších hudebních nástrojů, ale zároveň bylo potřeba ke své prezentaci nalézt zpěváky. Přišla Eva Fialová, přidal se Honza Horák.
Měnilo se složení orchestru v počtu hudebníků, a také jeho jméno. Rok 1965 byl velkým zlomem. Název "Synchron" se vryl do paměti hudbymilovných vyznavačů, Jaroslav Veselý (navrátivší se z vojny) se stal pěveckou jedničkou. Nebyly to jeho prvopočátky, už předtím zpíval v Jičíně s tamějším orchestrem, ale skok nastal (pochopitelně v jeho aktivitě) v tomto roce. A čistě náhodně...
O existenci "Synchronu" věděl tehdy otec Jaroslava Veselého, Ladislav Veselý, pracující ve SD Jednota Nová Paka. Zkontaktoval Jarkův příchod do podkrkonošského ansámblu, a protože v té době už měl určité zpěvácké image, "Synchron" ho doslova adoptoval. Dřevomodeláři jičínského Agrostroje se otevřela vrata do budoucnosti netušenou mírou. Plesy, taneční zábavy, čaje, soutěže, to byl svět Jaroslava Veselého. Jeho podmanivý baryton, jeho melodie z repertoáru známých zpěváků byly doslova trhákem a přirozená inteligence plnila taneční parkety, kde hrál "Synchron", k umačkání. A stačila k tomu každotýdenní zkouška v Nové Pace, kam dojížděl Jaroslav Veselý s dalším jičínským hudebníkem, trumpetistou Václavem Novákem. Symbióza Jičín - Nová Paka se stala pro všechny aktéry "Synchronu" samozřejmostí.
A pak přišel zlom. Krutý zásah osudu do života nadějného zpěváka. Jeho svíčka života nedohořela, ale zhasla 7. září 1968 násilným zásahem vojáka okupační armády. Touha Jaroslava Veselého, stát se profesionálním zpěvákem, zůstala nesplněna...
Ze vzpomínek vedoucího orchestru a pozounisty Jiřího Kytlera a saxofonisty Ladislava Dvorského zachytil
Jičín - Ředitel Technických služeb ing. Čeněk Strašík doporučuje městské radě přijmout opatření umožňující provozovat tržiště ve dvoře Jezuitské koleje.
V okolí Tamlovky i pod "Paříží" v Šafaříkově ulici na soukromě provozovaných "mezinárodních" tržnicích je údajně neustálý nepořádek, proto ředitel TS prostřednictvím města nabízí trhovcům jeden společný prostor, jehož provoz a úklid by zajistili pracovníci Technických služeb.
Tržnice ve dvoře Jezuitské koleje má být v provozu ve všední dny, v sobotu se pak trhovci přesunou, tak jak je již zvykem, na Valdštejnovo náměstí a dvůr bude sloužit nadále jako parkoviště. O zmíněný prostor je ze strany trhovců zájem především proto, že je uzamykatelný, čímž jim odpadne každodenní stavění a bourání prodejních stánků. Parkoviště v této lokalitě není ve všední dny využíváno.
Jičín - Před nedávnem Parlamentem ČR přijatý Zákon o rodině č. 91, doplňuje zákon č. 94 z roku 1963 Sb. Jedna z jeho částí se bezprostředně týká činnosti matriky, respektive uzavírání manželství.
Obecně nadále platí, že manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci nebo před orgánem církve či náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem.
Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků. Učiní se před starostou nebo pověřeným členem obecního či městského zastupitelstva matričního úřadu, v jehož obvodu má jeden z nich trvalý pobyt, a to za přítomnosti matrikáře.
Příslušný matriční úrad může povolit uzavření manželství před jiným matričním úřadem nebo na kterémkoli vhodném místě. Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoliv obecním či městským úřadem na kterémkoli místě.
Církevní sňatek - prohlášení o uzavření manželství - učiní snoubenci před příslušným orgánem církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností. Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. Také zde může být manželství uzavřeno na kterémkoli místě, je-li život snoubence ohrožen.
Církevní sňatek, a to je novinka, může být uzavřen poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství.
Orgán církve, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodě bylo manželství uzavřeno.
Jak při civilním, tak i církevním sňatku jsou snoubenci povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlášení, že jim nejsou známy žádné okolnosti vylučující uzavření manželství, že znají navzájem svůj zdravotní stav. Nyní přistupuje další prohlášení, že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.
V cizině může občan ČR uzavřít sňatek též před zastupitelským úřadem ČR oprávněným k tomu zvláštním předpisem. V případě ohrožení života toho, kdo chce uzavřít sňatek, může přijmout prohlášení i kapitán lodi plující pod vlajkou ČR, kapitán letadla registrovaného v ČR a velitel vojenské jednotky ČR v zahraničí.
Velice důležitá je při uzavření manželství dohoda o budoucím příjmení, kde také dochází k významné změně. Snoubenci jsou povinni prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení, nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí. Jestliže předchozí příjmení bylo složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno jen jedno z nich.
Manželství bude neplatné, jestliže prohlášení o jeho uzavření by bylo učiněno v důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství. Soud vysloví neplatnost takového manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Právo manžela uplatnit neplatnost takového manželství zanikne uplynutím jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl. Manželství ani nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o jeho uzavření donuceni fyzickým násilím. Rovněž nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším 16 let.
Konecchlumí - Před několika dny jsem si při přečtení smutné zprávy ve čtrnáctideníku Národní osvobození vzpomněl na školní léta, kdy jsem se zúčastnil besedy s Annou Benešovou, přímou účastnicí bojů 2. světové války. Její živé vyprávění o strastech, životních ztrátách a konci války na jaře roku 1945 mám stále v živé paměti.
Narodila se 12. března 1910 v Konecchlumí. Později žila se svým manželem Oskarem Benešem v Praze, kde ji zastihly události podzimu 1938 a 15. březen 1939. Manželé Benešovi odešli ilegálně do Polska a dále do Ruska, kde se v Kirgizii dozvěděli o vzniku čs. vojenské jednotky v Sovětském svazu. Od počátku tak bojovali proti fašistům, Oskar Beneš jako minometčík a Anna Benešová jako zdravotnice a sanitářka minometné roty.
V nelehkých bojích se "Anička", jak jí spolubojovníci říkali, osvědčila. Účastnila se bitev u Sokolova, Kyjeva, Žaškova, Rudy a Bílé Cerkve. Přešla od zdravotníků ke spojařům a postupně se stala velitelkou radiostanice týlu 1. brigády. V období karpatských bojů byla dvakrát zraněna a po vyléčení se vrátila zpět k jednotce, a tak se mohla účastnit osvobozování Československa. V bojích u Liptovského Mikuláše byla již ve funkci velitele spojovací čety. Za svoji statečnost byla několikrát vyznamenána.
Její manžel byl vysazen na pomoc domácímu odboji a zahynul v dubnu 1945 v řepských lesích na Mělnicku jako komisař partyzánského oddílu Národní mstitel.
Po 2. světové válce pracovala Anna Benešová do roku 1947 jako spojovatelka na hlavním štábu MNO, odkud musela ze zdravotních důvodů odejít do invalidního důchodu. Podruhé se provdala za Ericha Juckera, spolubojovníka od Sokolova. Aktivně se podílela na práci Čs. červeného kříže, svazu žen a v odbojářských organizacích.
Anna Benešová patřila mezi ty spoluobčany, kteří se nesmířili s fašistickou okupací, prošla těžkou životní zkouškou se ctí a po delší nemoci zemřela 10. července 1998 v Praze ve věku 88. let.
Jičín - Zas byl za námi jeden z letních parních dnů a tma milosrdně vystřídala nesnesitelné vedro za příjemný večer, který je dobře trávit třeba posezením na zahradě či v příjemném prostředí zahradní restaurace.
Vracíme se s kamarádem z návštěvy přátel. Je téměř půl dvanácté a my shodou okolností musíme projít z jednoho konce Jičína až na druhý. V bývalé restauraci Družba ještě hučí několik hostů na terase. Herna Fair Play dává o sobě vědět dosti zřetelně hlasitou hudbou, která je otevřenými dveřmi a okny slyšet po celé Husově třídě. Uvnitř jsou z ulice vidět asi dva lidé. Ostatní restaurační zařízení na Husovce už "šla spát". U kašny před hotelem Paříž se pohybuje asi dvacet adolescentů v kuželech světel policejního auta, které tu stojí. Proč, nevím. Někteří z mladých jsou opilí tak, že nemohou stát, padají a jsou odnášeni na lavičku před blízký bar Bourbon.
Herna u Valdické brány je nezvykle tichá, proč by ne, zeje prázdnotou. Na náměstí u Mariánského sloupu huláká na lavičce několik mládežníků. Ulice Panská sice sama o sobě je tichá, pouze v pekárně vyhrávají na rádio, a ke konci ulice je slyšet jakési dunění. Pokračujeme přes hráz rybníka. Od koupaliště jsou vidět barevná světla, jakoby tu fungoval semafor. "Šlape" pořádná diskotéková hudba, která je slyšet po celém Holínském předměstí.
Před vodárenskou věží, okolo kamenného stolečku, na kterém hlasitě hraje tranzistorák, sedí a řve další parta mládeže. Restaurace Na hrázi jako by byla opuštěná a bez elektrického osvětlení. Pouze při svíčkách, na barovém pultě, tu sedí asi tři lidé. Restaurace Na stadionu je setmělá. Ve dveřích restaurace Na Letné se loučí poslední host.
Hodiny na Valdické bráně odbíjejí půlnoc. Budiž chvála soukromému podnikání.
Jednání na ministerstvu
Starosta města MVDr. Jiří Liška informoval o jednání na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, které se týkalo dalšího finančního zabezpečení výstavby domova důchodců v ulici Přátelství na Novém Městě. Ministerstvem bylo přislíbeno uvolnění 10 milionů korun (v září) nad rámec již poskytnuté státní dotace. Dalších 32 milionů figuruje v návrhu státního rozpočtu na rok 1999. Celková částka na výstavbu domova důchodců se pohybuje okolo 84 milionů korun.
Jičín - Starší obyvatelé města jistě pamatují náměstí plné chocholoušů a vrabců. Obojí je nenávratně pryč. Je to dobře - není to dobře?
"Ptáci roznášejí nemoci a do města nepatří," řekla mi na náměstí jedna starší dáma, když si stírala čerstvou skvrnu z ramene, kterou ji poznamenala malá jiřička. Nechtěl jsem vést dlouhý rozhovor s rozhořčenou Jičíňačkou, která asi zapomněla.
Vrabců je méně vlivem životního prostředí a za zmizení chocholoušů mohou koně. Tihle ptáčci jsou provázáni s existencí koní a jejich trusu, kterému se něžně říká "koblížky". Trhovci již nejezdí s koňským povozem, uhlí se nerozváží koňmi a se zásobováním obchodů je to podobné. Ano, takhle to vypadalo ještě na počátku padesátých let. I vlaštovky sedající na telegrafní dráty vysoko nad Gottwaldovým (dnešním Valdštejnovým) náměstím zmizely.
Jak se mění společnost, životní prostředí, město, tak se pozměnilo i zastoupení ptačí říše v Jičíně. V podloubí si staví svá hnízda jiřičky, holubi se procházejí před kostelem, ve večerních hodinách uvidíme netopýry, dvě hnízda mají v Jičíně čápi, ozývá se hrdlička zahradní, k vidění je i poštolka, rorýs či volavka popelavá a kos.
Střed města je však svázán s jiřičkami a holuby. Patří sem a patřili sem vždycky. Zrovna tak jako holubi patří k náměstí sv. Marka v Benátkách či slavným náměstím Londýna či New Yorku. Nechtějme si hrát na ty, co určují, jak má příroda vypadat. Už se nám její regulace nejednou, a dost krutě, vymstila. Obtěžují nás holubi? Omezme jejich přístup na půdy a podobné prostory. Jiřičky však opatrujme. Jsou magnetem pro turisty. Jenom si vzpomeňme na dřívější moudré majitele domů na náměstí, kteří věděli, že pod ptačí hnízda patří jakási zábrana, prkénko, které by nedovolovalo, aby pod hnízdy bylo tolik trusu. A buďme rádi, že tu ptáci žijí. Je to znakem, že s přírodou a s Jičíňáky to není tak špatné. Přece se traduje, že ptáci žijí jen u dobrých lidí.
Pondělí 21. září 1998 - N.V. Gogol, J. Dvořák, K. Brožek - "Spaste duše, revizor". (Uvádí Divadelní společnost J. Dvořáka)
Čtvrtek 22. října 1998 - J.B. Moliére - "Tartuffe". (Uvádí Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Úterý 3. listopadu 1998 - D. Hrbek, J. Janků - "Tři mušketýři" - konverzační zpěvohra se šermy. (Uvádí Divadelní sdružení CD 94)
Listopad - termín bude upřesněn - F. Veber - "Blbec k večeři" - komedie. Hrají: Josef Carda, Václav Vydra, Rudolf Hrušínský, Jiří Menzel, Veronika Freimanová, Jana Švandová. (Uvádí Divadlo Bez zábradlí)
Prosinec - termín bude upřesněn - A.R. Guerney - "Sylvie" - romantická komedie. Hrají: Vendulka Křížová, Dana Syslová, Oldřich Vízner, Jaromír Dulava. (Uvádí Divadlo Ungelt)
Pondělí 14. prosince 1998 - R. Friml - "Rose Marie" - opereta. (Uvádí Divadlo F.X. Šaldy Liberec)
Objednávky předplatného i jednotlivých vstupenek na představení přijímá kancelář Kulturního domu Jičín tel. 0433/21568. Začátky představení jsou vždy v 19.30 hodin.
Jičín - Snad každý student má o prázdninách chuť aktivně přiložit ruku k dílu. Čte inzeráty nebo se chodí ptát. Když si konečně najde brigádu je, rád, že si může přivydělat nějakou tu korunku. Nikomu nezáleží, jestli je chytrý, nebo hloupý.
Bohužel je tu i trochu negativní stránka: Když se jde na brigádu ptát snědý člověk, má smůlu. Na stánku si může přečíst nápis "Přijímáme brigádníky" a jít se tam slušně informovat. Vedoucí nebo prodavačka se na toho člověka podívá a řekne, že už má obsazeno. Jenomže opak je pravdou. Jde znovu kolem toho stánku a ta stejná cedule tam visí dál.
Po delší době se mu naskytne další příležitost, a to díky kamarádovi. Když jde vedoucí a nevidí ho, řekne, že by brigádníka potřeboval. Potom se na něho podívá a řekne, že už ho vlastně nepotřebuje. A to jenom proto, že ten člověk, zajímající se o práci, je jiný. Po dlouhém rozhovoru s kamarádčiným otcem se uvolí a řekne: "No, tak beru". Jenomže mu to nedá a jde se ptát, jestli je "tmavší brigádník" ze slušné rodiny a podobně.
A co když je ten člověk úplně normální, jako všichni ostatní? Má nějaké vzdělání? Na to bohužel už nemyslí. Prostě vidí člověka s jinou barvou pleti a ten je najednou odepsán, což se v jiné zemi stát nemůže. Bohužel naše země, nebo lépe řečeno Česká republika, ještě nedospěla a má se co učit od jiných států.
Rozhodně nerozumím tomu, proč je snědší člověk posuzován podle barvy pleti, a ne podle vykonané práce?
Jičín - Přibližně na osmdesát milionů korun má přijít stavba domova důchodců v ulici Přátelství na Novém Městě. Sociální zařízení má být v hrubých rysech dokončeno v polovině příštího roku.
Co bude dál, záleží především na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Tam totiž směřovala žádost města Jičína o poskytnutí státní dotace na dostavbu domova důchodců a na jeho vnitřní vybavení. Jičínská žádost o poskytnutí finančního příspěvku bude zakomponována do návrhu státního rozpočtu na rok 1999. Po jeho schválení získá město peníze a sociální zařízení otevře dveře prvním obyvatelům na podzim příštího roku. V horším případě dojde k posunu termínů, a tím ke zbytečnému prodražení stavby.
V areálu nového domova důchodců bude 54 postelí, z nich 31 pro imobilní a 23 pro chodící obyvatele.