Nová Paka - Novopacko je mnohými literáty označováno jako kraj blouznivců, spiritizmu a drahých kamenů. V čele desetitisícového podkrkonošského města stojí již osmým rokem starosta Petr Kuřík. Na závěr jeho druhého funkčního období jsme mu položili několik otázek.
Pane starosto, řekněte nám na úvod našeho rozhovoru něco o sobě.
Je mi čtyřiačtyřicet, jsem jedenadvacet let ženatý a máme tři děti ve věku od šestnácti do dvaceti let. Jsem vyučen brusičem kovů a vystudoval jsem SPŠ strojní. Před nástupem do funkce jsem pracoval v tehdejších ČSD a ještě předtím v Autobrzdách v Jilemnici.
Zanedlouho skončíte své druhé starostenské funkční období. Jak byste hodnotil uplynulých téměř osm let?
V celospolečenském měřítku bych našel ledasco, s čím se neztotožňuji a není vše možno nazvat daní za změny, které přišly po devětaosmdesátém roce, ale k tomu zřejmě nesměřuje vaše otázka. Na místní úrovni došlo obecně nesporně ke značnému posunu vpřed. Ačkoli se to na první pohled snad nezdá, například v Nové Pace se zrealizovalo v tomto období téměř za půl miliardy investičních akcí od čističky přes Klenotnici drahých kamenů po Penzion pro důchodce. A mezi tím spousta málo patrných, leč stejně potřebných drobnějších staveb. Nutno ovšem podotknout, že nejméně stejný objem bychom účelně dokázali ještě prostavět.
S jakými nejpalčivějšími problémy se potýkáte?
Asi bych měl na prvním místě říci, ž s nedostatkem peněz, ale to je dnes pro každého zřejmé, byť leckdy zavádějící, neboť by se spíše mělo hovořit o efektivitě utrácení. Kolem sebe najde každý nespočet kanálků, kudy peníze odtékají, aniž by byly směněny za něco užitečného - od přebujelé administrativy po různé formy šedé ekonomiky. Já osobně považuji za nejpalčivější problém samosprávy i státní správy v personální oblasti v odborných i morálních kvalitách. Do této sféry se osobnosti ještě příliš nehrnou.
Často slýcháme stesky na kvalitu naší legislativy. Jaké máte zkušenosti v této oblasti?
Samozřejmě nejsem úplně spokojený. Obecně však musím říci, že stejný problém jako s kvalitou zákonů je - a možná ještě markantnější - v jejich uplatňování v praxi. Jsou ovšem případy, které zcela jasně dokazují, proč veřejnost nemá v zákonodárce přílišnou důvěru. Příklad: V květnu loňského roku byl schválen zákon o odpadech. Ještě než letošním prvním lednem nabyl účinnosti, uvažovalo se o jeho novelizaci a nepokrytě se hovořilo o tom, že je špatný. Přitom se připravoval téměř pět let. Druhý příklad, a dle mého soudu ještě tragikomičtější, je zákon o místním poplatku za výherní hrací přístroje, který svou změnou (platil pouhých devět měsíců) mnoho starostů doslova pobouřil. Tyto dva případy jsem uvedl záměrně, protože se přímo dotýkají samospráv. Nevím, jak poslanci a senátoři vnímají svoji společenskou autoritu, ale mně vadí, musíme-li měnit obecně závaznou vyhlášku, věnovat úsilí a čas nadbytečným administrativním úkonům z nich plynoucích jenom proto, že zákonodárce z jakýchkoli příčin změnil názor na svoji vlastní normu. Nemluvě o tom, že na nás veřejnost pohlíží všelijak (oprávněně) nebo si ve skrytu kdosi mne ruce (konkrétně ve druhém zmíněném případě).
Jak se v těchto souvislostech díváte na zřízení VÚSC?
Možná nemám dostatečný politický přehled, ale vyšší územní celky nepostrádám a stejně tak mi dosud uniká smysl Senátu.
Přivítal byste větší pravomoce pro obce?
Zatím lze s nepatrnou nadsázkou říci, že na obce přecházejí spíše věci méně populární a přitom nikterak levné, od psích útulků po bezdomovce. Nezdráhám se tomu, ale máme-li např. udržovat místní komunikace, které slouží všem dopravcům, proč neinkasujeme část daně silniční? Rovněž možnost v oblasti veřejného pořádku nemůžeme dostatečně působit na Policii ČR a městská policie není dostatečně vybavena pravomocemi. Navíc není vůbec levná. Úvahy o místních daních je tu a tam sice slyšet, ale nevím, nebylo-li účinnější a vhodnější stanovit systém spolupráce s finančními úřady, aby obce měly přehled o zdrojích daňových příjmů a mohly se spolupodílet na odhalování nekalostí. Dále možno zmínit to, že starosta nebo obecní úřad vůbec nemá možnost zaměstnat nezaměstnané na veřejné prospěšné práce. A té je kolem nás přehršel a statisticky nezaměstnaných přibývá. A jak správně řečeno "zahálka matkou všeho hříchu", nebo "kdo nepracuje ať nejí" dnes neplatí, ač by to bylo žádoucí více než kdy jindy. Mělo by totiž platit, že obec jako nejnižší a zároveň nejpřirozenější článek společenského systému je k tomuto dostatečně vybavena a její představitelé, mají-li býti za svá města zodpovědni, musejí mít i odpovídající pravomoce.
Byl byste tedy např. také pro přímou volbu starosty?
Určitě. Ale znamenalo by to dosti hluboký zásah do zaběhnutého systému právě ve smyslu kompetencí jak starosty, tak celé samosprávy, a jak se dnes říká, není k této změně vůle a ani poptávka.
Vraťme se ještě jednou zpět do Nové Paky. S blížícími se komunálními volbami nejde nepoložit otázku, zda budete znovu kandidovat?
Ano.
Přejeme hodně úspěchů a děkujeme za rozhovor.
Železnice - Ve vlastivědném muzeu je až do konce října k vidění velmi zajímavá výstava pod názvem "Od Sarajeva až po vznik samostatné Československé republiky".
Expozice přibližuje dějiny obce od roku 1914 až do roku 1918. Její větší část tvoří sbírkové materiály místního učitele Václava Kozáka, od jehož narození uplynulo 3. srpna 1998 rovných sto let.
Výstavu chronologicky uvádějí podrobnosti o sarajevském atentátu, prohlášení císaře Františka Josefa a mobilizační vyhlášky. Důstojný prostor je pak věnován železnickým legionářům, mimo jiné i jejich válečným fotografiím a dochované frontové korespondenci. V této části výstavy se například dozvíte, že první oddíl vojáků ze Železnice odjel na východní frontu 3. srpna 1914. Krvavých řeží první světové války se účastnilo celkem 344 občanů ze Železnice, z nichž 54 v bojích padlo. Z nedalekého Těšína se domů z války vrátilo pouze šestnáct z 19 povolanců. V muzeu jsou vystaveny jejich medaile, vyznamenání, uniformy a osobní potřeby.
Další samostatná část expozice dokumentuje první poválečná léta v Železnici. Přibližuje také 29. říjen 1918, kdy byla obec navždy zbavena rakouských symbolů a kdy se v podvečer konala manifestace, při které poprvé ve svobodné zemi zazněla česká hymna. Připomíná i jedno z prvních zasedání místního národního výboru, v jehož průběhu bylo několik významných osobností jmenováno čestnými občany Železnice. Mezi nimi byli například T.G. Masaryk a americký politik a historik Thomas Woodrow Wilson.
Jičín - Nechce se tomu věřit, ale školní budovy opět otevřely své dveře a po prázdninách jimi opět proudí žáci i studenti lační po vědění.
Já vím, že to s tou lačností po vědění není až tak velké, ale pravdou je, že stupeň oné lačnosti nezáleží jen na žácích, ale v podstatné míře i na rodičích a kantorech. Hlavně na kantorech. Jak zajímavě dovedou vykládat, jak zaujmou žáky pro svůj obor, jak mladí duchem budou. A tohle mládí, jak známo, s tím fyzickým nijak nesouvisí.
Všechny jičínské školy jsou dobře připraveny na nový školní rok. Jejich zřizovatelem je město Jičín (tedy my všichni obyvatelé města) a jeho snahou bylo a je vytvářet dětem a mládeži ty nejlepší podmínky ke studiu. Pokud stačí peníze. A mnohdy to nestačí. Především z důvodu absence tělocvičny se začalo s přestavbou školy na Novém Městě, která není zdaleka dokončena. Není hotovo zateplení budov základní školy u nemocnice, mateřská škola u biografu nemá slíbené nové toalety a umývárnu a další mateřská škola Máj se potýká se zatékáním do posledního neopraveného pavilonu.
Bylo toho uděláno hodně a není třeba se tvářit skromně, byť skromnost sluší. Stejně si ale myslím, že důležitější než oprava pavilonu, či nátěr oken jsou závažnější vztahy mezi žáky, rodiči a učiteli, spolupráce mezi všemi, vznik prostředí, v kterém se nikdo nevyvyšuje nad druhého, a tak svým způsobem získávají všichni, nejen žáci a studenti. Je to sice těžké, ale nutné. Jde o naše děti a naši budoucnost.
Jičín - Od klasických filmových klubů se Klub jičínského biografu liší především širší škálou poskytovaných služeb, mezi které patří i rozesílání měsíčních programů biografu přímo na adresy registrovaných členů. Jaké další výhody a novinky přináší Klub jičínského biografu do první poloviny sezony 98/99 jsme se zeptali provozovatele Biografu Český ráj Pavla Nožičky.
"Náš klub je členem Asociace českých filmových klubů (AČFK) a je klubem otevřeným. To znamená, že naše promítání jsou přístupná všem divákům, nečlenům samozřejmě za běžné vstupné. Program připravovaný klubem na druhou polovinu roku 1998 a první pololetí roku 1999 zahrnuje přibližně 20 filmů nejen AČFK a Národního filmového archivu, ale i z nabídky titulů společnosti CinemArt (Mazací hlava, Tajemství srdce, Tisíc akrů, Můj růžový život, Hříšné boogy, Oskar Wilde, Vertigo, Nostalgie, Bratr, Chuť třešní, Tajuplný vlak a další).
Členům klubu však budou nově poskytnuty slevy i na zajímavé snímky běžné distribuce, z nichž mohu namátkou jmenovat filmy °Je třeba zabít Sekala°, °Bídníci°, °Čas dluhů° a na řadu dalších.
Členové našeho klubu mají rovněž jedinečnou možnost rezervace vstupenek na všechny i neklubové filmy, a to až na jeden měsíc dopředu."
My snad už jen závěrem zajímavé nabídky dodáváme, že členský průkaz KJB a všechny podrobné informace obdržíte v pokladně Biografu Český ráj. Studenty přijde členský příspěvek na celou sezonu 98/99 na 99,- Kč, ostatní pak na 139,- Kč. Vzhledem k tomu, že na každé filmové představení KJB je členům poskytnuta sleva v průměrné výši 10,- Kč, a ještě k tomu dostanou program biografu každý měsíc až do schránky, je nevelká investice do členství v Klubu jičínského biografu rozhodně jistým výdělkem.
Jičín - Na následujících řádcích přinášíme čtenářům Nových Novin informace o nově vzniklé Daňové kanceláři. Firma sídlí v Jiráskově ulici 86 a majitelkou je Ing. Jana Kavková. Provoz kanceláře byl zahájen 1. září tohoto roku a své služby nabízí pro široký okruh jak podnikatelů, tak i soukromých osob. Z pestré nabídky namátkou vybíráme organizační a daňové poradenství, včetně vedení veškeré účetní agendy, dále pak zpracování daňových přiznání, přípravu a zpracování podnikatelských záměrů, jednání s bankovními ústavy nebo právní pomoc. Kancelář je otevřena každý den od 8 hodin až do pozdního odpoledne, a to i o víkendu.
Pro čtenáře Nových Novin jsme od příštího čísla navíc připravili rubriku, ve které bude Ing. Jana Kavková zodpovídat dotazy týkající se daňové a finanční problematiky.
Jičín - 21. srpna 1998, ve výroční den okupace Československa, položili Jiří Kytler a Ladislav Dvorský, členové hudebního souboru Synchron z Nové Paky, květiny k mohylce obětí na Letné. Vzdali tím tichou úctu svému sólistovi z tehdejší doby Jaroslavu Veselému i paní Zdeně Klimešové (o působení jičínského zpěváka v novopackém hudebním tělese přineseme reportáž v příštím čísle NN).