A nastalo léto...

Nová Paka - Všichni máme ještě v živé paměti nadvládu přírody - především na Moravě - v loňském roce. Tehdy lidé mohli rozbouřenému živlu jenom přihlížet...

A nejenom dospělí, ale také děti. Několik takových přímých účastníků (a s nimi desítky dalších) zaměnilo svůj stále ještě poničený kraj za východní Čechy. Přesněji řečeno za Novopacko, kam přijeli trávit své prázdniny.

Řeč je o skautkách a světluškách ze střediska "Skalička" v Zábřehu na Moravě. Jejich vedoucí, pracovnice Charity, Emilie Leharová, jich do podkrkonošské oblasti přivezla dvaačtyřicet. A s nimi i dalších pět dospělých, kteří byli zárukou, že se po téměř třínedělním pobytu vrátí domů v pořádku.

Dlužno poznamenat, že ubytování bylo romantické, neboť si zajistili pobyt ve stanovém táboře jilemnického střediska, které známou Knapovu louku, zvanou "Libina" (ve Valdově, 4 km od Nové Paky) "obhospodařuje" již několik let. Tentokrát zde našli svůj azyl hosté z "povodňové" Moravy. Se vším všudy, tedy nejen se stany na podsadách, ale i kuchyň s vybavením, WC, přírodní koupelnu, respektive sprchu a umývárnu. Účastníkům ze Zábřehu stačilo přivézti pouze osobní vybavení a část potravin, které jim poskytli jejich sponzoři. Oficiálně však "propašovali" dva psy, kteří byli dobrými pomocníky zvláště v noci.

Co však s sebou nepřivezli, bylo teplé počasí. Prakticky po celou dobu pobytu je zastihla studená vlna, a tak přišel ke slovu "studený program". Výlety do novopacké Klenotnice a do Muzea, na Pecku, na Kumburk - všude pěšky. Autobusem pak do jilemnického zámku, do Dvora Králové na safari a do bazénu, dále do Českého ráje na hrad Trosky a na Hruboskalsko. Samozřejmě, že ke cti přišly i táborové hry a program připravený už předem doma.

Tábořiště ve Valdově měli zábřežští účastníci sice pronajaté pouze do pátku 17. července, ale na zbývající tři dny našli azyl v Junácké klubovně novopacké Sopky. I když tato budova nehýří přepychem, přece jen oproti stanovému pobytu má mnohá plus: Kuchyňku s plynovým sporákem, koupelničku s teplou vodou, pevnou střechu nad hlavou, velký sál a přilehlé klubovny. Děvčata všeho využila dokonale a když v pondělí pozdě odpoledne odjížděla, za všechny jejich spokojenost vyjádřila právě jejich skautská vedoucí Emilie Leharová, přezdívkou Amálka: "Počasí nám sice nepřálo, ale zato nás potěšila vstřícnost jilemnických i novopackých skautů. Máte zde krásný kraj a chtěli bychom se sem znovu napřesrok podívat...

Říká se "host do domu, Bůh do domu". Ale například i "skaut má bratry a sestry všude", což platí i pro ty moravské, které navzdory loňské katastrofě svůj optimismus neztratili.

Karel Pokorný


Na náměstí se stále pracuje

Jičín - Na Valdštejnově náměstí v červenci probíhaly a v těchto dnech nadále ještě probíhají výměny inženýrských sítí v chodnících mezi podloubím a komunikacemi po obvodu náměstí.

Dodavatelem těchto prací je firma Silnice a.s. Jičín. Chodníky zůstanou po rekonstrukcích ve stejných tvarech i šířkách a jejich povrch bude tvořit opět mozaiková dlažba.

V minulých dnech byly zahájeny stejné práce před kostelem sv. Jakuba, mezi Valdickou bránou a Valdštejnovým náměstím. Dodavatelem této části stavby je pardubická firma Kožíšek - Němcová. V průchodu pod bránou dojde ke zrušení obou úzkých chodníčků, čímž se vozovka rozšíří na 3,6 metru. V této šířce bude probíhat až do náměstí. Zelené plochy před kostelem se rovněž rozšíří, stejně tak jako oba chodníky podél komunikace. Povrch chodníků je navržen opět ze stávající mozaiky a vozovka bude stejně jako na Žižkově náměstí ze žulových kostek 10 x 10 cm. Obě na sebe navazující akce mají být hotovy do konce tohoto měsíce. Město Jičín na rekonstrukce uvolní 4 miliony korun, finančně se budou podílet i VČP, VOS a TELECOM a.s.

(red)


Poezie je zvláštní svět

Jičín - Před nedávnem se v aule Lepařova gymnázia usadil na celé odpoledne písničkář, básník (sklony k lyrice), cestopisec, navrch kliďas, uvnitř možná bouřlivák i "kulturní lékař", Jan Burian (*26.3.1952).

Vedle koncertů vážné hudby, odborných i populárních diskuzí jsou studenti LG ve své aule často svědky vystoupení těch skrytějších, avšak neméně pozoruhodných osobností všeho druhu. V poslední době hostovali na gymnáziu například spisovatel Michal Viewegh nebo písničkář (před r. 1989 zakázaný) Jiří Dědeček. A právě Dědečkův někdejší parťák, Jan Burian, završil skvělou letošní plejádu.

V současnosti se veřejně "otevírá" sólově, a to skutečně otevírá, protože všechno to, co a jakým způsobem podává, je přímé, opravdové i překvapivé, navíc velmi sympatické. Často ironizuje, rozdírá, ale také odhaluje, a to skutečnosti a lidské povahy, nešvary, na jaké natrefí, které ho zaujmou. Buď své postřehy zhudební do jednoduchých a břitkých skladeb nebo je ponechá na papíře, až z nich je soubor, který vydá. Když už jsem narazila ten tvůrčí soudek, nemohu opomenout jeho velké hobby - cestování, jeho výpravy na Island, do Dánska, New Yorku, Jižní Ameriky apod. Určitě jste se již setkali s některým z jeho cestopisů. A když ne s cestopisem, tak alespoň s almanachy Burianovy kulturní ozdravovny (BKO), které obsahují odpovědi jeho známých a dopisovatelů na určitou životní otázku.

Co Burian nesnáší na lidech, je přetvářka, lež a lhostejnost, navíc odsuzuje násilí. Dokonce se prý lépe cítí s mladými lidmi, kteří jsou přímočařejší a nezištnější. A jevil se tak ostatně i při koncertě. Nejenže se otvíral, zpíval a hrál na piáno, taky se nechal od studentů častovat všemožnými dotazy (nepřímými - na lístcích). Byť to byly dotazy standardní, bystré, přiblblé i tvrdé na tělo, vůbec ho to nerozhodilo. Sám se za to přiznal, prý ho na novinářské fakultě naučili vypořádat se se všemi otázkami...

Některé z jeho odpovědí bych vám ráda nabídla v originále:

Myslíte si, že byste měl za každého režimu co zesměšňovat a ve všem se šťourat?

"Já se tolik nezabývám šťouráním v něčem nebo zesměšňováním něčeho. Spíš se snažím něco poznat a nějakým způsobem na to reflektovat. Někdy to snad zaběhne do toho šťourání či zesměšňování, někdy je to ovšem pouhé konstatování, někdy taková deklamace, chuť něco za sebe říci, a pak za to nést zodpovědnost...

Poezie je zvláštní svět, který ale mnohdy nemusí nic vyjadřovat, je to poezie, a to stačí."

Jaká ideologie je pro Vás optimální?

"Ideologie jako taková pro mě příliš optimální není. Já věřím v to, že jsme schopni zůstat normální a že lidstvo může někam dojít, když bude opatrně našlapovat. Ideologie mi připomíná běh nebo vyrážení dveří. A to já nechci a ani neumím a jsem rád, že to ani dělat nemusím."

V dějinách lidstva se zpravidla střídají zlaté časy s údobími kritickými. V jaké době žijete Vy?

"Ve zlatých časech, naprosto! Uvědomte si, že není žádná válka, která by se nás osobně v tuto chvíli dotýkala, že nehrozí hlad, že žijeme v kultuře, která stojí za to, máme spoustu možností žít normálně. Zatímco v některých částech světa to možné není, nikdy nebylo a ani nebude... Já hodně cestuji a mohu říci, že zlatá je naše nezaměstnanost, zlatá naše bída a poměry... My si žijeme krásně...!"

Co jste poslouchal dřív a jaké hudbě neodoláte dnes?

"V 16ti letech jsem měl rád Karla Kryla. V 70. letech na mě zapůsobil Vladimír Merta a Šafrán, skupina písničkářů, která svobodně zpívala v době, kdy to nešlo. I já měl to štěstí zpívat svobodně taky. Odjakživa jsem měl rád Jiřího Suchého a Semafor, ale také mně oslovily cizí vlivy, jako například John Cale, Rendy Newman a vůbec hudba všech žánrů... A dnes se mi líbí švédská skupina Flesh Quartet, Argentinec Astor Piazzola (vážná hudba) a pokusy z world music, prolínání kultur... I taneční hudba je zajímavá... Je to vůbec doba velkých změn v hudbě..."

Děkuji za rozhovor.

Michaela Velíšková


Smíchovská restaurace

Jičín - V minulém čísle Nových Novin jsme vám představili Staročeskou pivnici U Kata. Z tohoto článku vznikla zajímavá myšlenka přiblížit našim čtenářům další zařízení tohoto typu. Zavazujeme se tedy, že budeme co nejpečlivěji testovat, sledovat a hlavně ochutnávat, abychom našim čtenářům připravili opravdu objektivní hodnocení.

Teď už honem k tomu, co všechny zajímá. Dnes jsme vybrali všem známou Smíchovskou restauraci v Palackého ulici. Prvním postřehem byla možnost výběru hned ze čtyř značek točeného dvanáctistupňového piva, a to Bernarda, Bráníku, Krušovic a Plzně. Cena se pohybuje v průměru třinácti korun, což je pro Jičín typické. Sám jsem postupně ochutnal všechny čtyři druhy a všechny bez vyjímky chutnaly. Při pohledu do jídelního lístku máte možnost z výběru šestnácti hotových jídel a dalších devatenácti jídel na objednávku, přičemž cena nepřevyšuje padesát dva korun.Tato skutečnost se projevuje zejména v poledních hodinách, kdy Smíchovskou restauraci navštěvuje množství zákazníků z úřadů a institucí, kteří zde řeší svůj problém se stravováním. O tom, že se líbí vzorná obsluha spojená s příjemným prostředím a domácí českou kuchyní, svědčí mnoho spokojených strávníků denně.

Vedení restaurace "U Kučerků", jak se také Smíchovské restauraci říká, nám prozradilo, že do budoucna chce své služby neustále zkvalitňovat a zaměřit se především na uspokojení všech potřeb zákazníka.

Je zřejmé, že dnešní Smíchovská restaurace nasadila laťku vysoko. Všem těm, kteří se rozhodnou prověřit pravdivost těchto řádků, přejeme dobrou chuť. Příště se budeme těšit na shledanou třeba v té vaší hospůdce.

(VAD-PI)


Lodžie dostala finanční injekci

Sedličky - V závěru právě uplynulého měsíce došly do Jičína dva milióny korun státní dotace na opravu lodžie v Libosadu. Sláva!

Můžeme tedy počítat s tím, že Geosan prodlouží odvodnění objektu za železniční trať, že bude dokončena "falešná" klenba sálu otevřeného do Libosadu, jeho omítka a že budou obnoveny schody i jejich balustráda. Pro příští rok se tak otevírá možnost využití lodžie opět jako dějiště nějaké slavnosti nebo koncertu.

Vedlejší grotta - poustevna a prostor kolem ní, byly sice rukama žáků 4. základní školy, žáků Soukromé podnikatelské školy a členů Sdružení lodžie uklizeny, ale k nejnutnější opravě chybí stále ještě stavební povolení, a tak se čeká na postupné vyjádření čtyř úřadů Českých drah, protože poustevna leží v ochranném pásmu železnice. Rovněž tak stále chybějí potřebné finanční prostředky. Na opravu poustevny nepřispívá stát, nýbrž zdrojem peněz je jen občanská sbírka. Vzpomeňte na ni také.

(Ú)


Naštěstí nebylo obsazeno

Jičín - Ani "ďábelský stroj", ani přírodní živly rozhodně nejsou příčinou malé katastrofy, která se před několika dny odehrála v zadním traktu budovy, ve které je na Husovce umístěna sběrna Sazky - Sportky (ve dvoře bývala TJ, dnes mimo jiné i bazar).

Jednoduše řečeno se zde za plného provozu propadla část podlahy prvního patra kadeřnictví. V případě, že by si býval v "oné místnůstce" někdo ulevoval ve chvíli, kdy se během okamžiku přemístila do přízemí, asi by se divil. Dopadl by totiž v "minulosti", mezi zažloutlé historické tituly nově otevřeného Řeháčkova antikvariátu.

Naštěstí se tak nestalo a nikdo nebyl zraněn. Přizvaní odborníci označili strop za napadený dřevomorkou, a tak musel být stržen celý. Během několika týdnů má být vše opraveno a dál zde bude kadeřnictví,prodejna zeleniny i nový Řeháčkův antikvariát.

(mar)


Muž hlasitého smíchu a statné postavy

Jičín - Je to muž hlasitého smíchu a statné postavy, svérázný a svým způsobem okouzlující člověk. Původně sice vystudoval šperkařství v Jablonci nad Nisou, ale když se po emigraci vrátil zpět do Čech, neupoutal na sebe kupodivu pozornost šperkem, ale sochařským dílem u nás neobvyklým už proto, že se dobývá do těch nejtvrdším materiálů. Dokazuje si tak - vedle uměleckého záměru - svou mužnost? I na to jsem se Pavla Opočenského, jehož dílo je teď vystaveno na odiv také poprvé v Jičíně na arkádovém nádvoří zámku, zeptala.

"Tak když budu říkat, že ne, tak mi to stejně nebudete věřit. Nemůžu říct, že by to byl hlavní důvod, proč to dělám, ale je fakt, že mě vzrušuje, že jde o tvrdý materiál- to je, jak vidíte, samá žula. Na druhý straně, já se snažím ten kámen ne ničit, ani znásilňovat, ale prostě s ním nějakým způsobem korespondovat, komunikovat."

A o co vám jde, když tvoříte svou plastiku?

"Prostě mě nejde o takový ten klasický přístup ke kamenosochařství, kdy se vezme šutr a z toho se vyseká nějakej panák nebo něco - to mě vůbec nezajímá. Mě nezajímaj kamenný formy, vůbec se formama nezabývám. Když už, tak se zabývám negativníma formama - tedy otvorama. Vezmu kámen, kterej naleznu a ten nechám pokud možno netknutej, to znamená - já s ním sice něco udělám, ale z jistýho pohledu nevypadá jako kdyby se cokoliv dělo a z jinýho pohledu je zase třeba vykotlanej."

A jaký je názor laické veřejnosti, nedomnívá se spíše, že vy ten kámen znehodnotíte?

"Laická veřejnost si o mě myslí, že jsem ňákej podivnej pošuk a vždycky si to myslela (smích). Já hlavně ty kameny nedělám kvůli laické veřejnosti, já si je dělám kvůli sobě, sám si je zaplatím a sám si je taky tahám po světě... Mimochodem už dneska při instalaci těch soch jsem tady měl takový laický komentáře: co to je a k čemu to je? Jo takhlé, ahá..., to asi nejste moc vytíženej, řekla jedna paní, to bylo rozkošný."

Pavel Opočenský vytváří bezesporu moderní umění. Nemůže tedy přijít člověk, který je zvyklý na nějaké ozdoby, štuky na hezké staré budově a automaticky očekávat, že mu to dílo něco bude říkat. Musí hledat, stejně jako dvacet let hledal Pavel Opočenský. I on kdysi dělal štuky a panáky, jak říká, vyřezával obličeje na dýmky. Dneska se zabývá něčím jiným. Čím, na to dostanete odpověď téměř do konce léta na arkádovém nádvoří jičínského zámku. Ne cestou na finanční úřad, ale cestou za kamenem a Opočenského svébytnými variantami.

(VAMA)


index