Jičín - Místní tisk přinesl nedávno zprávu o tom, že Česká spořitelna nebude rekonstruovat bývalý hotel Praha na Husově třídě v Jičíně. Nemovitost bude znovu nabídnuta k prodeji.
Patrně hodně Jičíňáků by nejvíce fandilo takovému zájemci o koupi, který by tuto zdařilou secesní stavbu zrekonstruoval a využil k tomu, k čemu byla postavena, totiž k provozu hostinské a hotelové živnosti.
Ještě v 60. a částečně v 70. letech byla jednou z "lepších" jičínských restaurací, s koberci a bělostnými ubrusy na stolech, které v době před obědem bývaly vzorně prostřeny. Přitom cenově nevybočovala z běžného průměru.
Měla dokonce své určené dny, kdy zde hrála menší hudba, která se snažila repertoárem vyhovět všem. Tenkrát se rozdílné názory na hudbu nebraly tak vážně a možná tento fakt přispíval k tomu, že se nevykopávaly mezigenerační příkopy.
"Na frak" tato restaurace dostala až v 90. letech, kdy vrcholila její přeměna v typickou pivnici v netypickém domě. To už posezení v "Praze" zdaleka nebylo tak klidné a příjemné.
Přáli bychom si, aby na hlavní jičínské třídě raději ubylo bank a pojišťoven a přibyla taková místa, kam chodí lidé za jiným účelem: za zábavou, za popovídáním u kávy, za dobrým jídlem. Aby byla znovu místem, kde se lidé rádi a dobrovolně sdružují a mají k sobě blíž, než doma před televizní obrazovkou.
Ale to za podmínky, že ceny za poskytované služby nebudou vybočovat z běžného průměru...
Nová Paka - Nejen čas "školy", ale i doba dovolených nahrává milovníkům výtvarného umění, na které nezapomněli pracovníci Suchardova domu.
Na pátek 3. července (16.30 hodin) připravili vernisáž výstavy rodačky z Novopacka (Úbislavice). Sochařka a výtvarnice Věra Janoušková se zde představí se svou, více než padesátiletou tvorbou. Pět roků po výstavě svého manžela (1993) prezentuje tedy i ona svůj rod. Umělkyni se této cti dostává opožděně především proto, že v komunistickém režimu vadilo "znalcům" její směrování k moderním výtvorům...
A komu jinému by mělo patřit úvodní slovo, než PhDr. Jaromíru Zeminovi, který dokonale zná repertoár vystavovatelky, komu jinému by mělo patřit hudební vystoupení, než JUDr. Jiřímu Hendrychovi na klavír, který doprovodí zpěv svého syna Aleše, sólisty Národního divadla v Praze...
Souběžně s touto vernisáží proběhne v Nové Pace další, neméně významná událost. Několika občanům bude uděleno čestné občanství. Je nasnadě, že mezi oceněnými budou výše zmínění aktéři - Věra Janoušková a PhDr. Jaromír Zemina. Dalším třem osobnostem bude tato pocta udělena "in memoriam": Fotografovi Miroslavu Hákovi, motocyklovému závodníkovi - čs. reprezentantu Antonínu Vitvarovi a malíři Otakarovi Čílovi.
Jičín - V nejsevernější části Střední Ameriky mezi Tichým oceánem a Honduraským zálivem leží Guatemala. A právě z této země, o níž zase tak často neslýcháme, přijela na přátelskou návštěvu Eva Markusová, český honorární konzul. Stalo se tak ve čtvrtek 25. června dopoledne, kdy i se svým doprovodem nejprve usedla v kanceláři starosty města Jičína.
Jak novinářům řekla, do České republiky přijíždí každoročně - a to nejen do Prahy, kde se narodila, ale zejména do místa svého někdejšího bydliště, do Kutné Hory. Do Jičína nepřijela náhodou, ale přijala pozvání senátora Jiřího Lišky, který přicestoval s delegací na oficiální návštěvu do Guatemaly. Tato setkání, jak paní Markusová uvedla, jsou nesmírně důležitá, aby se zástupci obou zemí poznali nejen prostřednictvím obchodu, ale navzájem ve všech směrech. Tato energická žena chce znát všechny změny u nás, aby mohla krajanům i dalším lidem v Guatemale říci, jak tady pokračujeme, jak to tu vypadá a co nás čeká.
Honorárního konzula Evu Markusovou velice zajímal Český ráj. Už na radnici požadovala vysvětlení, proč právě takový název. Těžko vysvětlovat, vůbec nejlépe je vidět na vlastní oči - což se vzápětí uskutečnilo.
Nová Paka - Autoklub v AČR Nová Paka pořádá ve dnech 4.-5.7.1998 ME v autokrosu ve Štikovské rokli u Nové Paky. Volný trénink začíná v sobotu od 13.30 hod. Začátek nedělních rozjížděk je od 9.00 hod. Finálový závod začne v neděli od 15.00 hod. Přihlášeno je již přes 80 jezdců z celé Evropy. Příznivce tohoto sportu srdečně zvou pořadatelé.
Hořice - Daniel Klos a Michal Blažek jsou jediní dva sochaři, kteří se aktivně zúčastní letošního ročníku sochařského sympozia. Třetím měl být Igor Brown z Izraele, který se však omluvil a nepřijede. Hořičtí pořadatelé se potýkají s nedostatkem finančních prostředků. Sponzoři nejsou, stát se k této kulturní akci otočil zády, okresní úřad dal na jiné aktivity organizované v Hořicích a Český fond umění stále váhá.
I přes problémy se dvouměsíční akci podařilo v těchto dnech zahájit. Městský úřad v Hořicích dal z rozpočtu 70 tisíc korun a Kámen Ostroměř pak oběma sochařům surový materiál.
Jičín - Když v třicátých letech pražský architekt ing. J. Horák vytvořil dodnes moderní plakát s dominantou Valdické brány, bylo to chápáno jako samozřejmost. Jak by ne! Valdická brána je symbolem našeho města. Je potvrzením sloganu, že Jičín je branou do Českého ráje. Ale je také starou, a to velmi starou stavbou, které se v období tzv. totality velké péče nedostávalo.
Pravdou je, že v roce 1974 si Městský národní výbor v Jičíně objednal u Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze statický průzkum. Ten provedl ing. Kolomazník, který na čtyřech stranách uvádí, co by se mělo udělat, aby byl objekt zabezpečen vzhledem k jeho porušení vertikálními trhlinami. Bohužel, k vlastnímu provedení navrženého statického zabezpečení věže nedošlo. Na začátku devadesátých let věž prohlédl další statik, ing. Jiří Starý a i když v mnohém potvrdil závěry ing. Kolomazníka, neshledal aktuální nutnost věž finančně nesmírně náročnými zásahy zajišťovat.
Bohužel se objevil jiný problém, o němž mnozí Jičíňáci, zvláště pak majitelé domů sousedících s věží, dávno věděli. Z věže se drolilo spárování a občas spadl i kousek kamene. To se potvrdilo, když v rámci festivalu Jičín město pohádky byla na horolezeckých lanech zavěšena na západní straně brány trojhlavá plátěná "saň". Její pohyb po plášti věže způsobil ohrožení chodců vypadávající maltou a úlomky kamene, o zanešených okapech a poškozené střeše na přilehlém domě nemluvě.
Uvedenému stavu se není co divit. Výstavbu brány datují letopočty 1568 (západní průčelí s erbem pánů z Lípy), 1578 na svorníku v průjezdu, 1582 v 1. patře východního průčelí. Zvýšena byla v roce 1589 a upravována po požárech v letech 1681 a 1767. V roce 1769 bylo vybudováno poslední, ochozové patro, které bylo nahrazeno v roce 1840 stávajícím ochozem podle návrhu zdejšího architekta J. Opolzera. Věž nebyla nikdy omítnuta a poslední zásadnější oprava byla v roce 1833, kdy bylo provedeno přespárování cementovou maltou. Další oprava byla v letech 1934-35, a tím skromný výčet končí. Pravdou ovšem je, že byla natírána střecha, opraven hromosvod atd., ale vlastní kamenný plášť budovy zůstal bez povšimnutí. Bohužel v období od roku 1935 do začátku devadesátých let nedošlo ani k podstatnějším opravám ochozu a vnitřního dřevěného schodiště. Proto musel Městský úřad v Jičíně vynaložit v roce 1997 na nátěr střechy 96 600,- Kč, následně 129 216,- korun na generální opravu ochozu a v letošním roce 98 800,- korun na opravu dřevěného schodiště. Mezi tím byla požádána RNDr. Ivana Bursíková o technologický návrh způsobu čištění, oprav a konzervace Valdické brány. Paní doktorka vzala tuto zakázku z gruntu poctivě a kromě studia vlastní historie stavby, pomocí výsuvného žebříku jičínských hasičů odvážně prozkoumala celý obvod věže a z několika míst odebrala vzorky pro následné laboratorní zkoumání. Analýza použitých druhů kamene ze všech pater věže potvrdila názor, že ač byla brána stavěna v dlouhém časovém rozpětí, bylo na stavbu použito horniny ze stejných nebo podobných lokalit. Horninu lze označit jako křídové křemenné pískovce. Díky výzkumu žáků 4. základní školy bylo možno vysvětlit značné narušení jižní a západní strany věže. Žáci sledují mimo jiné kyselost srážek a je znám i převládající směr větrů. Například jihovýchodní fouká 101 den a západní 80 dnů. Sloučením dešťové vody s rozpuštěným kysličníkem siřičitým se vytváří zředěná kyselina sírová, která působí rozkladným účinkem především na pojivo pískovce a ten se drolí. A jsme u jedné z příčin současného stavu naší dominanty. Není účelem zde rozebírat obsáhlý materiál doktorky Ivany Bursíkové. Ostatně část ho otiskl časopis Zprávy památkové péče. Důležitější jsou závěry. Z nich jednoznačně vyplývá, co vše je třeba udělat. Počínaje výměnou nejvíce poškozených kamenů až po spárování, zpevnění zvětralých částí a hydrofobizaci. Celá práce bude náročná jak na finanční prostředky (hrubý odhad cca 3 miliony korun), tak na termín a nutné teplé a suché počasí.
Oddalování řešení tohoto problému není vhodné vzhledem k pokračující devastaci kamene a následnému ohrožení chodců i s přihlédnutím k finančnímu nárůstu, a tím většímu prodražení.
Na hypotetickou otázku, zda brána spadne, či nikoliv, lze odpovědět jednoduše: nespadne, ale musíme se starat!
Tisíce návštěvníků navštěvuje v turistické sezóně pohádkovou světničku Radka Pilaře a jeho Rumcajse, která je v prvním patře Valdické brány. Kromě nezapomenutelných Pilařových ilustrací zde jičínský výtvarník Petr Heber umístil mnohé předměty "získané přímo od Rumcajsí rodiny" jako Cipískovu koloběžku, Mančin mechový polštářek či Rumcajsova ševcovská kopyta. Otevřeno je denně kromě pondělí od 9.00 do 17.00 hodin.
Nová Paka - Novopačtí zastupitelé na svém červnovém zasedání rozhodli, že počet členů zastupitelstva pro volební období 1998 - 2002 bude stejný jako doposud, tedy jedenadvacet. Podle slov starosty Nové Paky Petra Kuříka se tento počet osvědčil a nebylo tedy důvodu jej měnit, i když možná nebude jednoduché pro volební strany obsadit celou kandidátku schopnými a zodpovědnými lidmi. Doposud totiž přetrvává zvyklost, že lepší a jednodušší je zpovzdálí hubovat, než se sám vystavit případné kritice.
Kopidlno - Místní Autoklub, Autoareál Kopidlno s.r.o. a Autocentrum Boura Činěves pořádají ve dnech 10. a 11. července 1998 v areálu Autoklubu Kopidlno již tradiční "Banjo Memories". Toto setkání bluegrassových skupin je přímým pokračovatelem festivalu "Banjo Jamboree", který byl z organizačních, ale i ekonomických důvodů přemístěn do Strakonic, odkud se po letech vrátil zpět do Kopidlna.
Bluegrassová a zejména country hudba si za dlouhá léta prezentace našla své místo i v české kultuře a těší se stoupajícímu zájmu jak mládeže, tak i starší generace. Obrovskou zásluhu na této skutečnosti mají bezesporu i kopidlenské festivaly bluegrassové a country hudby. Velkou a možná nedoceněnou práci zde vykonala a stále vykonává místní skupina "Větráci", která je nejstarší hrající kapelou v uvedeném žánru v republice (na festivalu oslaví šestadvacáté výročí svého vzniku), a která se již před mnoha lety stala neodmyslitelnou součástí téměř všech bluegrassových festivalů v České republice.