Domovní znamení na Valdštejnově náměstí II.

Zázračný návrat zlatého bažanta

Po měsíci se opět vracíme na jičínské Valdštejnovo náměstí, abychom dokončili připomínku z historie domovních znamení, na která se v minulém vydání Nových novin nedostalo.

Dům čp. 60 na severní straně náměstí má sice krásnou fasádu, hezké podloubí s prodejnou, ale domovním znamením se nepyšní. V minulosti tomu bylo jinak. Již roku 1779 se zde připomínala hospoda "U tří kaprů" a ty také měl dům ve znaku. A ještě jeden název měl dům. To když sem byla v roce 1894 přenesena lékárna "U jednorožce". V tomto roce zanikl i původní hostinec "U tří kaprů".

Další dům svůj znak má, i když jeho podoba je současná. Na rohu Valdštejnova náměstí a Čelakovské ulice stojí dům čp. 77, dům "U české koruny". Své znamení převzal od zdejší lékárny, která se nazývala buďto "Nová lékárna" nebo "Lékárna u české koruny". Dnes je v domě prodejna s hračkami a penzion.

Na severní straně náměstí je hezký dům čp. 92. Je připomínán již v roce 1629 a byla v něm v tomto století především drogerie "U zlatého bažanta" pana Filipa. Při opravě fasády bažant z domu zmizel k lítosti mnoha jičíňáků a jak roky přibývaly nikdo již nedoufal, že majitel vrátí znamení na své místo. Ostatně to bylo značně zchátralé. Zatímco v podzimní čas většina ptáků odlétá do teplých jižních krajů, v Jičíně se stal zázrak. Právě v čase podzimním se v tichosti na fasádě objevil staronový zlatý bažant.

I tak se projevuje vztah majitelů domů k městu, jeho historii, k vytváření nezaměnitelné tváře města. Právě drobnosti dotvářejí celkový charakter staveb, ulic, všeho co nás obklopuje. Hrozně působí nové krásné vchodové dveře a hliníková klika u nich, opravená fasáda a v ní kovové výkladce.

Bažant se vrátil na své místo. Škoda, že necitlivým zásahem zmizel z průčelí hotelu Paříž šlikovský znak. Možná, že kdyby novodobí majitelé ctili více charakter místa vyvarovali by se lecjakých potíží. Oprávněně se šušká, že jsou věci mezi nebem a zemí a není radno narušit historické vztahy. Nehledě nato, že šlikovská tradice není k zahození.

Projděte se někdy svátečně nasvíceným Valdštejnovým náměstím a nechte se oslovit. Stojí to za to.

(ras)


Nerozbitné osvětlení

Jičín - Secesně dekorativní pomník Karla Havlíčka Borovského od J. Říhy z roku 1906 stál původně na začátku lipové aleje. Dějinný vývoj mu pak časem přisoudil klidnější místo mezi vzrostlými stromy v parčíku u kasáren.

Léty zpustlé a neudržované prostranství se městský úřad rozhodl rekonstruovat. Jak radní řekli, tak také učinili. Upravili cestičky, travnaté záhony, instalovali lavičky a poměrně vkusné osvětlení prostoru parčíku i vlastního pomníku českého politika, spisovatele a novináře. Maminky zde opět "větraly" malé děti, větší děti tu poprvé zažily opojení z první cigarety, a ti ještě větší děti i slastný prožitek nesmělého políbení.

Pak přišel vandal a všechno, z čeho jsme měli radost, během několika chvil zničil. Zbytky zdemolovaného osvětlení v původní hodnotě několika desítek tisíc korun, byly uloženy do městského skladu, kde čakají na další rozhodnutí městského zastupitelstva. Místostarosta ing. Miloslav Šebík věří, že se zařízení, tentokrát však z nerozbitného materiálu, opět vrátí na své původní místo.

(mar)


Divadelní scény Petra Matáska

Jičín - Sobotní odpoledne jsou v poslední době věnována v Jičíně významným kulturním akcím. Vzniká tak nová sympatická zvyklost, kdy volného víkendového dne mohou jičíňáci zajímavě využít. Kromě koncertních podvečerů v porotním sále zámku to jsou nyní o sobotách i vernisáže výstav v Okresním muzeu a galerii.

25. ledna tu byla otevřena výstava našeho předního scénografa Petra Matáska. Prostorná síň zámecké galerie se proměnila jako kouzlem v iluzi divadla, dotvářenou maketami, scénami, loutkami, figurínami, maskami a kostými. Tváře figurín a loutek upírají z příšeří na příchozí své vtíravé upřené pohledy, šklebí se v groteskní deformaci či se strnule usmívají. Jsou osvětleny různě nasměrovanými divadelními reflektory, takže dojem scénického efektu je téměř dokonalý. Jsou jakýmsi metaforickým odrazem světa kolem nás, představují charakteristické symboly zkreslené humorně, ne vždy však do humoru laskavého.

Petr Matásek je výtvarníkem hradeckého divadla Drak, pro které vytvořil desítky výprav, spolupracuje s našimi i zahraničními činoherními divadly. V roce 1991 byl jmenován docentem a vyučuje nyní na pražské DAMU. Řídil pracovní soustředění a letní školy v zahraničí, také v Japonsku. Jeden z jeho japonských přátel - loutkářů - sehrál s půvabem a zručností na jeho jičínské sobotní vernisáži dva výstupy. Ryba - maňásek v jeho rukách plula, útočila, pokoušela se svého vodiče pozřít, až se jako kouzlem proměnila v motýla. I v dalším jeho výstupu - Semínko - došlo k téměř zázračné proměně. Mužem, starcem zplozené nemluvně, se kouzelným pohybem ruky přemění v mladou krasavici.

V katalogu k výstavě píše Sylva Marešová, že "Petr Matásek dovedl k dokonalosti princip akční scénografie českého loutkového divadla..."

Výstava plná magického kouzla divadelní fantazie je otevřena do začátku března.

(hf)


Nominace na Jivínského Štefana za rok 1997 a za dlouholetou činnost

Jičín - Osmatřicet, tedy o něco méně než loni, sešlo se pořadatelům nominací na Jivínského Štefana, který je každoročně udělován za pozoruhodný kulturní počin. Vzhledem k tomu, že některé byly tuplované, i trojité, zůstalo 31 návrhů, což není málo. Dalším potěšením bylo, že se tu objevilo mnoho žánrů a zastoupeny byly všechny oblasti okresu.

Jednání komise bylo bouřlivé, hlavním tématem dohadování byla skutečnost, že některé nominace vycházely z dlouholetých zásluh, nejen za počin v roce 1997. Vzhledem k tomu, že byly závažné a záslužné, rozdělila komise návrhy do dvou kategorií. Tajným hlasováním pak vybrala přibližně polovinu z každé skupiny do užšího finále. Jeho složení rozhodli pořadatelé do poslední chvíle tajit, aby udělení mělo i svoji atmosféru očekávání. Definitivní rozhodnutí padne 25. února v 16 hodin v jičínském K - klubu. Zatímco porota bude hlasovat, zahrají kopidlnští Větráci, a pak už přijde slavnostní chvíle. Štefani jsou dřevění, asi 50 cm vysocí animovatelní panáčkové z ateliéru manželů Lhotákových. Vzhledem k tomu, že i oni jsou mezi nominovanými, může dojít ke kuriozní situaci, že se panáčkové vrátí do svého domova.

Slavnostní vyhlášení v "Káčku" chápou pořadatelé jako ocenění lidí, kteří velkou část svého volného času věnují bohulibému nezištnému konání pro druhé. Proto pozvali všechny nominované, aby jim alespoň touto formou poděkovali. Pro většinu je to jedna z mála příležitostí setkat se s lidmi podobného založení.

Nominace na Jivínského Štefana za rok 1997

Dr. Bílková, Dr. Šoltysová - za uspořádání konference Valdštejnská lodžie a komponovaná krajina v okolí Jičína.

Jiří Červenka - za vydání sbírky básní Paměť okamžiku v nakladetelství Český spisovatel.

Divadlo SnB (Smolík, Bílek, Jiránek) - za inscenaci Krasocitný Budulín s vlasními loutkami a scénou, za reprízy morality Špiritár.

Pavel Charousek, fotograf - za vše co pro Jičínsko v roce 1997 nafotil, kupříkladu o festivalu JMP.

Ivo Cocholáč a přátelé - za organizaci festivalu Muzika Paka, za vydávání edice Pekelná pakárna.

KING (divadelní soubor gymnázia NP, Bendl a spol.) - za vynikající divadelní představení hry Výtečníci.

KLAN Kacákova Lhota - za oživení národopisných tradic v obci (maškary, Den matek, pouť, táborák, relace v rozhlase a pod.).

Malířský plenér s výstavou v Sobotce (organizátorem Klub přátel města Sobotky) - za provedení plenéru.

Manželé Lhotákovi - nejen za uspořádání výjimečné, impozantní... výstavy počas festivalu JMP.

Nadace JMP a Občanské sdružení Ráj srdce - za znovuobnovení tradic Valdštejnských dnů v Jičíně.

Občanské sdružení LODŽIE (Lhotákovi a spol.) - za akce, které mají přispět k záchraně a hlavně využití lodžie a okolí (čarodejnice, zpívání, poustevník, výroba hraček).

Radek Sál, Květoslav Borovička - za obnovení jičínského hudebního života cyklem Jičínská divertimenta.

Srdíčko, loutková scéna - za dramatizaci vítězných pohádek v rámci lit. soutěže JMP.

Prof. Miloš Šejn - za výstavu Bohemiae Rosa v OG s přihlédnutím k organizaci akce Podzemí zámku.

Josef Votruba - za nápad a realizaci projektu Tichá noc v Českém ráji (živý betlém, koledy).

Nominace na Jivínského Štefana za dlouholetou činnost

PhDr. Eva Bílková, pr. hist. Karol Bílek - za dlouholetou mimořádnou kulturní činnost ve Starých Hradech.

Květoslav Fryšný - organizátor kultury v Libošovicích, za pokračování seriálu S kým žijeme.

Kolektiv knihovny v Sobotce (A. Pospíšilová a spol.) - za péči o Šrámkův odkaz a akce v knihovně (rodinný klub a jiné).

Konířovi z Kozojed - za péči o kulturní život v obci (divadelní představení, vánoční koncerty).

Křesťanská rodina Hrubých z Újezdu p. Troskami - za bohulibý příkladný život kdy člověk nemyslí jen sám na sebe.

Jan Macák - za založení a dlouholeté pořádání BANJO JAMBOREE v Kopidlně (blu-gras. festival).

Nadace Kytka, D. Kubíčková a spol. - za kulturní akce na Veselsku (divadlokavárny a pod.).

Josef Píša - za kulturu staročeského pohostinství.

Pohádkové noviny (A. Pospíšilová a spol.) - již 6 roků přinášejí vždy něco nového, zajímavého.

Dr. Karel Samšiňák - za dlouholeté organizování Šr. Sobotky a malířského plenéru.

Srdíčko, loutková scéna JC - za svoji dlouholetou pravidelnou práci. V závěru loňského roku oslavilo 45 let své činnosti.

PhDr. Jaroslav Šimůnek - dlouholetý organizátor Šr. Sobotky, spolupracoval na JMP a další.

PhDr. Jan Tomíček a spol. - za vydávání vlastivědné čítanky (časopisu) Pod Zvičinou v Hořicích.

Hana Trojanová - za vytvoření, redigování a ekonom. zajištění Muzejních novin.

JUDr. Slávek Veselý - za kulturní činnost nadace JMP mimo festivalové dny.

Dana Vágenknechtová - Třtěnice - kronikářka, kulturní akce, udržování tradic v obci.

(prochor)


Zdeněk Svěrák v Sobotce

Sobotka - Knihovnička Českého ráje (KČR) je vydavatelská aktivita Nadace rodného domu Fráni Šrámka v Sobotce, která se zaměřuje na vydávání prací či autorů s úzkým vztahem k soboteckému regionu.

Diplomová práce studenta Svěráka z roku 1958 na téma "Šrámkova tvorba povídková ve srovnání s tvorbou básnickou" se stala již desátým opusem. Naskytla se tak výborná příležitost spojit slavnostní uvedení svazku s tradiční soboteckou akcí, vzpomínkou na Fráňu Šrámka u přiležitosti jeho lednových narozenin.

Zcela naplněný sál sobotecké spořitelny pozdravili v neděli 25. ledna odpoledne duchovní otci projektu Jan Bílek a vedoucí Střediska městské kultury Alena Pospíšilová. Vysvětlili vznik celého projektu, představili hosty a byli trochu nesví. Hana Kofránková vzpomněla na nedávno zesnulého správce Šrámkova archivu PhDr. Jaroslava Šimůnka a recitovala Šrámka. Další Mistrovy verše zněly z úst členů Studia Šrámkova domu i v podání samotného Zdeňka Svěráka. Ten spolu se svou vysokoškolskou profesorkou dr. Jaroslavou Janáčkovou zavzpomínali na vznikání jeho diplomové práce a odpovídali na dotazy z publika. Besedu řídil další příznivec KČR Karol Bílek. Mezi obecenstvem koloval košíček, do kterého se podařilo shromáždit téměř čtyři a půl tisíce korun na konto Paraple. Příjemné nedělní odpoledne provázela srdečná atmosféra, pan Svěrák neztrácel svůj moudrý humor, a před autogramiádou jsme si ještě společně zazpívali.

Svěrákovu srovnávací diplomovou práci si lze zakoupit či objednat v Městské knihovně Fráni Šrámka v Sobotce, v knihkupectví pana Fišera v Praze a v jičínských knihkupectvích U Pašků a U Řeháčků. Nově vzniklé Středisko městské kultury v Sobotce zahájilo svou činnost.

(aj)


index