Především starší občané vítají bezbariérový přístup na poštu

Jičín - Přípitkem a malou slavností byl 17. listopadu, po více jak šesti měsích, opět zahájen provoz Pošty 1 v Šafaříkově ulici.

Slavnostnímu aktu přihlížela celá řada významných hostů. Nechyběli ani zaměstnanci pošty, kteří se sem vrátili z provizorních prostor Grozova mlýna (firma ARIS).

Vlastní přestřižení pásky provedl ředitel odštěpného závodu Pardubice ing. František Bakeš a starosta MVDr. Jiří Liška, který ve svém krátkém projevu zdůraznil:

"Jsem rád, že je pošta na původním místě a že právě v těchto chvílích zažíváme radostný moment, kdy se Jičín stává bohatším o další důstojný stánek poskytující služby jeho obyvatelům." Ředitel jičínského obvodu ing. Miloslav Luštický pak přítomným vysvětlil, že se do staronových prostor v Šafaříkově ulici opět vrací i vedení obvodu Jičín, jehož sídlo bylo po dlouhých 37 let v Hořicích. V příštím roce pak má dojít snad už k poslednímu stěhování a to části poštovní agendy semilského okresu.

Závěrem slavnostního otevření pošty si přítomní se zájmem prohlédli jednotlivá odborná pracoviště, jejichž valná část se nachází v bezbariérově přístupném přízemí budovy. Dnes tu můžete například platit či vyzvednout peníze z poštovních poukázek, podat a přijmout listovní zásilky, balíky, využít přepážek obchodních a peněžních služeb nebo poštovní banky.

V prvním patře pak mimo jiné najdete i kanceláře vedoucího pošty a jeho zástupce, reklamační oddělení, hlavní pokladnu nebo inkasní a důchodové středisko.

Všem zaměstnancům jičínské pošty přejeme dobré výsledky v novém pracovním prostředí a především příjemný pocit z úsměvů spokojeně odcházejících zákazníků.

(mar - PI)

Společnost TELECOM pomůže financovat dláždění chodníků

Jičín - Rozpočet města na rok 1998 bude mimo jiné s největší pravděpodobností obsahovat i předpokládanou investici 4 miliónů korun na nové zadlážení podloubí a chodníků na Valdštejnově náměstí. Vedení městského úřadu bylo vyzváno k jednání se správci inženýrských sítí o synchronizaci společného postupu prací při obnově jednotlivých druhů sítí instalovaných ve zmíněných chodnících. Společnost TELECOM a.s. je ochotna se na vlastním zadláždění podílet finančním příspěvkem 1 700 000,- Kč.

(mar)

Vánoce - čas pokoje, lásky, ale i štědrosti a hojnosti.

Opět se blíží krásný čas radosti a očekávání. Čas, kdy za zamčenými dveřmi připravujeme dárky a děti s napětím otevírají dvířka adventních kalendářů. Zvláště jim se těch pár dní do Štědrého večera zdá nekonečných.

Narodila se počátkem 3. století v maloasijské Nikomedii v rodině bohatého kupce, zavilého nepřítele křesťanů. Aby dceru uchránil před světskými svody, nechal u svého domu vystavět luxusně zařízenou věž, v níž dceru uzavřel. Tato věž je atributem, s nímž se sv. Barbora zobrazuje nejčastěji. Mezi sloužícími však pracoval tajný křesťan, který sv. Barboru obrátil na víru.

Jednou nalezl její otec u ní kříž a sv. Barbora se přiznala, že je křesťankou. Rozzuřený otec uchopil meč a chtěl ji na místě zabít, ale dívce se podařilo uprchnout do nedalekých hor. Otec ji však vypátral, odvedl domů a snažil se donutit ji zříci se křesťanství. Když neuspěl, odevzdal ji soudci.

Mučení sv. Barbory viděla žena jménem Julia (Juliána). Se soucitem předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se sv. Barboře rány zázrakem zahojily. Soudce jí dal mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal uříznout prsy. Nakonec sv. Barboře setnul hlavu mečem sám otec, spolu s ní (snad roku 237) skonala i sv. Julie.

Sv. Barbora patří mezi čtrnáct svatých pomocníků, jejichž společná památka se slaví 4. prosince.

Narodil se v lykijském městě Pataře kolem roku 250 v rodině zbožných křesťanů. Již jako mladík přijal nižší duchovní svěcení. Po smrti rodičů rozdal část majetku chudým. Legenda vypráví, že se v té době dostal jistý muž do takových dluhů, že mu zbývalo jediné - prodat své tři dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl sv. Mikuláš, vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek tři noci za sebou peníze, jimiž jejich otec nejen splatil dluhy, ale ještě zbylo na věno.

Aby sv. Mikuláš unikl projevům vděčnosti, vydal se na pouť do Palestiny. V maloasijském městě Myra zemřel v té době biskup. Volba nového nebyla jednoduchá a posléze se přítomní shodli, že biskupem se stane ten, kdo vstoupí následujícího rána jako prvý do chrámu. Tím byl putující sv. Mikuláš.

Nejprve se vzpíral, ale posléze úřad přijal. To ho ještě utvrdilo v odříkání a pokoře. Za panování císaře Diokleciána byli počátkem 4. století v celé římské říši pronásledováni křesťané. Také sv. Mikuláš byl několik let uvězněn. Roku 313 povolil císař Konstantin křesťanství milánským ediktem. Sv. Mikuláš byl propuštěn a opět mohl zastávat biskupský úřad. Účastnil se jednání Nicejského sněmu, pak snad vykonal ještě pouť do Říma. Zemřel mezi léty 345 a 352.

Štědrost světce vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce. Sv. Mikuláš (St. Nicolaus, odvozeně Santa Claus) naděluje dětem dárky o vánocích v Anglii, USA, Švédsku a v dalších zemích. Ke spojení postavy sv. Mikuláše s vánoční nadílkou však ve střední Evropě nedošlo. V české tradici se mikulášská nadílka odbývala vždy v předvečer světcova svátku.

Narodila se ve 3. století v sicilských Syrakusách v rodině zámožných křesťanů. Po otcově smrti její matka sjednala sňatek s bohatým pohanským mladíkem. Lucie sňatek odmítla a požádala matku, aby jí předala věno, které hodlala rozdat chudým. Matka si však chtěla díl jmění ponechat a teprve po smrti ho odkázat na dobročinné účely, ale sv. Lucie ji pokárala, že kdo dává Bohu jen to, co nemůže vzít na věčnost, nemá před Bohem z takového daru zásluhy.

Štědrý den souvisel těsně s následujícím svátkem - Božím hodem vánočním, dnem narození Ježíška. Liturgicky se Štědrý den označuje jako vigilie, tedy předvečer slavnosti. Byl dnem postu a přípravy, doprovázený řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje, které zlidšťují liturgickou podobu vánoc. Dnes už postním dnem není.

Během dne se dříve měl dodržovat přísný půst, rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud půst dodrží. Také je strašili, že Perchta (odvozeno z německého Berchta, Bílá paní) rozpáře ty, kteří se nepostili. V některých krajích obcházela večer domácnosti děvčata oblečená do bílých šatů, někdy celá zahalená velkou bílou plachetkou. V ruce držela metlu, někdy velký dřevěný nůž (dokonce se špičkou natřenou červenou barvou, připomínající krev), jímž naznačovala párání břicha. Perchty, na rozdíl od většiny jiných obchůzkových masek, nenadělovaly dětem žádné dárky, pouze je strašily a trestaly nestřídmost.

Na štědrovečerní tabuli muselo být tolik, aby se všichni nasytili a ještě zbylo, neboť podle lidové víry to bylo zárukou hojnosti v příštím roce. Lidé se taky snažili, aby byly na stole co nejrozmanitější pokrmy - od masa a pečiva přes ovoce, sladkosti, nápoje až po nepostradatelný chléb.

Část pokrmů ze štědrovečerní tabule se dávala dobytku, kladla se ke kořenům stromů do zahrady a sypala se do studně. Ohlas prastaré oběti měl vyjadřovat vzájemnost osudů celého hospodářství a současně byl přáním zdaru v příštím roce.

Zdobení vánočního stromku je zvykem ještě mladším než stavění jesliček. Prvá zmínka o vánočním stromku zdobeném ovocem, sladkostmi a papírovými květinami, postaveném ve světnici, pochází z roku 1570 z brémské kroniky.

Se štědrým dnem byla vždy spojena nadílka. Již Jan z Holešova koncem 14. století uváděl, že "staří nejen lidem, ale i dobytku v tento večer projevovali štědrost". Řemeslničtí tovaryši připravovali dárky pro své mistry, kteří je za to dobře pohostili. Čeleď dostávala výslužku od hospodáře, dárky si navzájem nadělovali příbuzní, přátelé a dostávaly je pochopitelně také děti.

Starokřesťanská církev v Římě stanovila Ježíšovo narození na tento den již ve 4. století, aby vytvořila protiváhu starší pohanské slavnosti "nepřemoženého slunce", související se zimním slunovratem. Z Říma se tento zvyk rozšířil do všech katolických zemí, zatím co východní církev (dnes pravoslavná) slavila narození Krista až 6. ledna v den Zjevení Páně (Epiphanie).

V polovině 5. století povolil papež sv. Lev Veliký, aby každý kněz mohl tohoto dne sloužit tři mše - prvou o půlnoci, druhou za úsvitu a třetí ve dne.

Sv. Silvestr se narodil koncem 3. století v Římě, jako křesťan přečkal pronásledování a roku 311 byl zvolen papežem. V té době císař Konstantin povolil křesťanství. Papež sv. Silvestr vydal četné předpisy o obřadech a liturgická nařízení (např. aby se oltáře zřizovaly z kamene a nikoli ze dřeva). Roku 325 se konal Nicejský koncil, který se kromě jiného zabýval odchylkou hlásanou Ariem, popírající božskou přirozenost Ježíše Krista. Podle legendy sv. Silvestr pokřtil císaře Konstantina Velikého i jeho ženu sv. Helenu, císaře dokonce uzdravil z malomocenství. Zemřel roku 335 a je pochován na hřbitově sv. Priscilly. Na hrobě má prostý nápis: "Katolík a vyznavač odpočívá (tuto)".

Protože se teprve během středověku sjednotil konec roku na den 31. prosince, nespojoval se původně se svátkem sv. Silvestra žádný významnější zvyk. Teprve později se zařadil do cyklu lidových oslav. Jeho podoba však nebyla výrazná a vyhraněná. Lidé navštěvovali kostel, aby poděkovali za vše dobré v uplynulém roce. Mnohde očekávali s modlitbou příchod nového roku, jinde provázelo tento den bujaré veselí. Často se podávala podobná jídla jako na Štědrý den.

Přes silvestrovskou noc nesměla hospodyně nechat sušit prádlo. Posměchu byl vystaven ten člen rodiny, který vstal tento den z postele nejpozději.

Někde chodívaly o silvestrovské noci po staveních "Ometačky". Staré černě oděné chudé ženy měly hlavu zavázanou bílým šátkem tak, aby vpředu vybíhala nad čelo stříška. Třikrát zaklepaly, vešly do stavení a aniž cokoli pronesly, přistoupily k plotně a třikrát ji přejely (ometly) se slovy: "Ve jménu Otce, Syna i ducha svatého". Tím se mělo zabránit, aby na plotnu přišlo v novém roce něco nezdravého. Nakonec přály hospodáři šťastný nový rok a poprosily o almužnu.

Konec starého roku a začátek nového provázel vždy a všude přípitek s přáním zdraví a štěstí. Tak činili lidé nezávisle na čase, majetku a víře.

(podle V. Vondružky - mar)

Novým novinám na cestu MUDr. Vlasta Rejlková a MUDr. Jaroslav Rejlek - Čestný občan města Jičína

Dnešním dnem začínají vycházet - Nové Noviny.

Je dobře, že je budeme mít, vždyť něco obdobného má i řada menších obcí našeho regionu a v minulosti jich mívalo toto město i několik.

Přejeme Novým novinám zdar a vlídné přijetí, hodně spokojených čtenářů a dlouhý život. A protože se kvapem blíží vánoce, přejeme všem čtenářům, aby je prožili ve zdraví, v pohodě a dobré náladě. 0bvyklé přání hodně dárků pod stromečkem vynecháváme, protože to vůbec nepovažujeme za důležité, a také proto, že přání zdraví, pohody a dobré mysli neplatí jen na vánoce, ale i do nového roku a nadále.