"Významného rozšíření sbírky jsme se dočkali předloni, kdy nám byl věnován ucelený soubor zhruba sedmdesáti medijních kreseb formátu A1. Sbírku však rozšiřujeme nejen díky podobným darům, ale i vlastními silami, například tím, že v antikvariátech vykupujeme dobovou literaturu," poznamenal vedoucí novopacké Klenotnice Ivo Chocholáč.

Co do různorodosti a množství v tuzemsku ojedinělý fond, který pracovníci muzea opatrují, čítá stovky knih, časopisů a výtvarných děl, označovaných jako umění v původním surovém stavu, do něhož jsou zahrnuty nejen medijní kresby, ale i práce psychicky narušených a drogově závislých lidí. V depozitáři Suchardova domu je už dnes soustředěna prakticky veškerá literatura, která vycházela v edici Spirit do roku 1938, zejména pak časopis Posel záhrobní.

"Snažíme se nejen shromažďovat a kompletovat vše, co vyšlo v edici Spirit, ale rádi bychom se pokusili spiritismu popsat a vysvětlit jako samostatný historický jev, který byl v Podkrkonoší a zejména v Nové Pace velmi rozšířen. K hlavním představitelům tohoto fénoménu patřil Karel Sezemský, který edici Spirit převedl z Prahy do Nové Paky, kde se nakonec trvale usadil. Dále to byli například pánové Kafka z Červeného Kostelce, Weinfuter z Jičína či Minařík ze Dvora Králové," upřesnil Chocholáč. Tato tradice má v kraji mnohem hlubší kořeny, podobné zájmy měl například i známý hrabě F. A. Špork z Kuksu.

Návštěvníci Klenotnice drahých kamenů, kde je spiritismu a vše, co s ním souvisí, věnována jedna místnost, mohou zatím spatřit jen část z dosud nashromážděných materiálů. "K dispozici máme rozhodně víc materiálů, než kolik jich dnes můžeme vystavit, proto se pokusíme expozici rozšířit. Abychom k tomu mohli v dohledné době přistoupit, nám ovšem chybí dostatek finančních prostředků," poznamenal Chocholáč. Nová Paka je právě díky této expozici častým cílem tuzemských i zahraničních turistů, kteří se zajímají o hypnózu, sugesci, telepatii, léčbu pomocí magnetických sil a další podobné jevy.

(jn)

Čtyři koncerty přispěly k předvánoční pohodě

Sérii koncertů zahájily ve čtvrtek 9. prosince ve velkém sále MKS Základní škole v Husitské ul. svým Vánočním koncertem. Sbor Sluníčko, sestavený z těch mladších zpěvaček a zpěváčků, kterých se na pódium narovnalo okolo šestadvaceti, zazpíval za řízení Mgr. Břetislavy Dixové české a moravské koledy, ale i koledy ze Španělska a Francie. Na druhou část připravila Mgr. Alena Lelková se sborem dvaačtyřiceti dívek a tří chlapců deset koled a vánočních písní. Sbor "slečen" a "mladých pánů" vystřídala bývalá žákyně Veronika Mifková za klavírního doprovodu Lukáše Fajfra sólovým zazpíváním spirituálu Vozíčku, ke mně leť. Kvalitativním emotivním vyvrcholením byly známé Bílé Vánoce zazpívané se svíčkami deseti dívkami komorního sboru Cantabile.

Necelý týden poté naladil vánoční atmosféru soubor Musica Bohemica ve velkém sále MKS. Nejprve zazněla Vánoční mše, kterou vystřídají vánoční písně z barokních kancionálů v úpravě dirigenta souboru Jaroslava Krčka. Ve třetí části zazněly koledy z kancionálů E. Paschy a své vystoupení uzavřeli čtrnácti známými i méně známými českými a moravskými koledami.

O dva dny později zanechal velký a těžko zapomenutelný dojem u návštěvníků klášterního chrámu Nanebevzetí Panny Marie koncert, složený ze tří částí. Ti, kteří se chtěli pozastavit ve svém předvánočním shonu měli zde možnost se na chvíli ponořit do poezie koled vánočních písní a Rybovy vánoční mše. Nejprve se představil sbor Prvosenka ze Základní školy v Komenského ul. s dirigentkou Danou Reimontovou. Prvosenku vystřídal čtyřicetičlenný sbor studentek Amabile z pedagogické školy doplněný gymnazistkami se svojí sbormistryní Alenou Matějovskou. V nenapodobitelné krásně znějící zvukové kulise novopackého klášterního chrámu se potom z kůru ozvalo známé melodické zpěvné zvolání Hej mistře, kterým Smíšený pěvecký sbor Smetana z Jičína zahajoval své vystoupení, prvou částí České mše vánoční Jana Jakuba Ryby, Kyrie. Varhaník Vilém Valkoun bravurně doprovázel celé vystoupení sboru Smetana na barokní varhany.

Úspěšnou novopackou sérii Vánočních koncertů ukončili žáci a žákyně ZUŠ, dva dny před Štědrým dnem, v aule novopackého gymnázia. V odpoledním vystoupení viděla zcela naplněná aula návštěvníky nejen vystoupení žáků na různé hudební nástroje, ale představili se zde i žáci tanečního a literárně dramatického oboru. Mladí umělci navodili atmosféru tradičními koledami, kterými se pochlubil sboreček těch nejmenších žáků, ale i žáci na zobcové flétny, violoncello a keyboard. Návštěvníky rovněž zaujala, u nás již zdomácnělá americká lidová píseň Rolničky, v podání souboru trubek a samozřejmě i další skladby interpretované mladými hudebníky na klarinet, housle, klavír, akordeon a příčnou flétnu. Pravděpodobně nejvíce pobavila přítomné dramatizace pohádky Mrazík.

(ur)

Jak se žilo v Jičíně na konci 19. století

OSOBNÍ HYGIENA, KOUPÁNÍ A PRANÍ To, že v Jičíně neexistoval vodovod ani řádná kanalizace, mělo vliv na život v domácnosti a na hygienické zvyklosti.

Záchody v jičínských domech jsou na konci století stále suché, jak jinak, když neexistuje vodovod. Obsah žumpy se musí občas vybírat a vyvážet na pole zemědělců. Koupelny v domech neexistovaly. Neznamená to však, že by se lidé nemyli a nekoupali. Ve středních vrstvách bylo zvykem koupat se jednou týdně - v sobotu. To se přinesla sedací plechová vana nebo alespoň necky z odkládacího místa do velké kuchyně. Služebná nanosila ve štoudvích vodu od kašny nebo z domácí studny a na roztopených kuchyňských kamnech se voda ve velkých hrncích ohřívala. Do přinesené vany se připravila teplá voda a začalo koupání. První býval na řadě muž, který měl v rodině jako živitel rozhodující a přednostní postavení. Po něm přicházely na řadu děti, pak žena v koupací košili, neboť nahota byla neslušná. Přes košili se žena i mydlila. Poslední se koupávala děvečka-služka. Voda se měnila jen částečně: něco použité vody se odebralo a voda ve vaně nebo neckách se doplnila horkou vodou z plotny. Froté ručníky neexistovaly, a tak se lidé utírali a zároveň halili do prostěradla. Samostatné koupelny se smaltovanými vanami se zřizují až těsně před první světovou válkou. Protože domácí koupání nebylo dostatečné, chodili mnozí občané, i Volfovi, do Svatováclavských lázní, sice jen vanových, ale s teplou a čistou vodou pro každého zákazníka. Parní lázně, kolem roku 1900 v Čechách velmi oblíbené, dostal Jičín teprve v městských lázních za Starou poštou od listopadu 1905.

Ještě náročnějším obřadem bylo praní prádla. Pralo se v delších intervalech, za měsíc nebo dva, a byla to pořádná dřina. Na pomoc se často najímala pomocná pradlena a praní se někdy protahovalo na dva dny. Zase to znamenalo nanosit vodu, více než na koupání, a ohřívat ji do varu. Část bílého prádla se vyvářela. Pralo se s použitím jádrového mýdla a krystalické sody (na barevné prádlo) ručně na valše. Nejčastěji zase ve velké kuchyni. Ten den se vaření muselo "ošidit" - bývala například jen čočka. Ve velkém domě JUDr. Fr. Volfa byla na počátku 20. století zřízena na dvoře pro majitele i nájemníky prádelna s měděným kotlem, kde se voda pohodlněji ohřívala a kde se lépe vyvářelo. Necky měly svůj dřevěný "špunt" nad kanálkem, který vedl do kanálové stoky. Dům na ni byl napojen za finanční úhradu majitele domu po roce 1898. Tak se voda z necek pohodlně vypouštěla. V letním období za slunečních dní dvě Volfovic služky odvážely prádlo, hlavně bílé, na jičínské bělidlo, které leželo při Cidlině, pravděpodobně hned pod rybníkem Kníže. Prádlo se tu na trávě rozprostřelo, polévalo občas vodou z konve a sluníčko svými paprsky bělilo. Bylo možné přepočítat prádlo a předat je ženě, která si na bělidle skromně přivydělávala. Ta pak prádlo hlídala a polévala vodou. Služky si pro ně s vozíkem přijely až k večeru a mezitím mohly doma prát další várku. Z mýdel mělo nejlepší jméno Schichtovo mýdlo z Ústí nad Labem. Tomuto německému výrobku v 90. letech konkurovalo "zaručeně české" Korunní mýdlo, vyráběné několika menšími českými továrnami, ke kterým patřila i továrnička Jana Malého v Železnici.

Na samém konci 19. století se objevuje novinka: bubnová pračka. Byla ovšem ruční. Pákou se pohybovalo vnitřním otočným bubnem s lopatkami tam a zpět. Vnější nepohyblivý buben byl uvnitř zvrásněn jako valcha. Princip vlastního praní tedy byl obdobný. Od roku 1894 mohli Jičíňáci využít nejmodernější vymoženosti. Dát si šaty vyčistit u pana Kudrnovského v Komenského ulici čp. 50 (dnešní B. Němcové) chemicky. Čistírna byla v tomto domě umístěna i po celou dobu trvání první republiky. "Lučební čistírna" pana Kudrnovského byla spojena s parní barvírnou. Hodila se mnohé ženě ze středních vrstev před plesovou sezónou. Jeden rok přišla na ples v šatech bílých, druhý rok v týchž obarvených na růžovo nebo na modro, třetí rok ve fialových. Když totiž neměla každoročně na šaty nové.

Po praní a sušení prádla přišlo na řadu žehlení. U hrubých lněných prostěradel z kalika , to byla zase námaha, se na žehličku muselo hodně tlačit. Železná žehlička se ohřívala na plotně kuchyňských kamen. Novinkou byla vyšší železná žehlička, do které se vkládala hořící uhelná briketa. Zámožnějším rodinám nebo svobodným pánům byl ochoten posloužit i žehlířský závod paní Marie Smělé vedle synagogy.

Vladimír Úlehla

Z nové literatury jsem čerpal z Mileny Lenderové: K hříchu i modlitbě (Mladá fronta 1999) a nemnoho i z Marcely C. Efmertové České země v letech 1848-1918 (Libri 1998).

V.Ú.

Psalo se před sto lety

(vybrala Há)

Zajímavé knihy U Pašků

Antoniou Světové metropole včera a dnes. Procházka dějinami světových metropolí. Paříž, San Francisco, Řím, Praha, Jeruzalém a 14 dalších měst. Fortuna print Kč 499,-

Vanderveen Encyklopedie historických vojenských vozidel. Unikátní ilustrovaný průvodce světem bojové techniky. Železný Kč 399,-

CD: Atlas světa Kč 990,- Koktejly Kč 390,-

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).

První ples sezóny

(red)

Ohňostroj i novoroční běh

Přelom roku se neobejde bez ohňostroje v Hořicích. "Hlavní oslavy začínají od 23. hodin na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde bude znít reprodukovaná hudba. Pozdrav občanům města spojený s přípitkem krátce před půlnocí pronese starosta. Příchod roku 2000 ohlásí kostelní zvony a slavnostní ohňostroj," oznámila místostarostka Zdenka Vaškovová. Upozornila, že okolí Masarykovy věže samostatnosti, odkud budou barevné rachejtle odpalovány směrem nad centrum města, zůstane v této době neprodyšně uzavřeno. Hořická veřejnost si bude mít možnost také zazpívat společně se sólistou Státní opery v Olomouci Josefem Sitkem hymnu.

Rovněž v Lázních Bělohradě vypukne o půlnoci velký silvestrovský ohňostroj, který rozzáří noční oblohu nad náměstím K. V. Raise. Symbolický start do nadcházejícího roku je v Bělohradě připraven hned na následující den, v 10.30 se uskuteční Novoroční vyběhnutí od sokolovny na Byšičky a zpět.

(jn)

Silvestr na Valdštejnově náměstí

Již od podvečerních hodin bude náměstím znít hudba a k dispozici bude široký výběr občerstvení. Kromě toho se však naskytne i výjimečná příležitost pro každého z nás spálit svůj seznam či seznámek s tím, co nás mrzí, štve, bolí a co zkrátka chceme vymazat ze svého života. A abychom i v tento den nemysleli jen na sebe, bude možno poslat "tam nahoru", balónkem svá přání či poselství neznámému příjemci.

Zároveň bychom rádi již předem poděkovali všem, kteří se na přípravě této krátké, ale organizačně poněkud složité akce podíleli a podílejí. Děkujeme především firmě APEL, která sponzorsky zapůjčila světelný panel, pracovníkům Technických služeb města Jičína, ing. M. Řehákovi za ozvučení náměstí, studentům místních středních škol za nácvik "živého" ohňostroje, dívčímu sboru Lepařova gymnázia pod vedením Ivany Hanzlové za operativní nahrávku známé písně "Znám já jeden krásný zámek". Odměnou některým studentkám bude možná skutečnost, že si tuto píseň budou moci za několik let vyslechnout i při svém svatebním obřadu.

Věříme, že vše vyjde a těšíme se, že se dnes večer společně setkáme a vesele vykročíme do nového roku.

Eva Zatloukalová, MěÚ Jičín