FOTO: mar
Investice, která se bohatě zúročila
Pokud dnes obdivujeme krásné stavby, které v Jičíně a jeho okolí postavil Albrecht z Valdštejna, pokud nám bere dech velikost jeho panství a vliv, který ve své době měl, nesmíme zapomínat na to, že na začátku všeho stála zrada, loupež a vražda.
Na jaře roku 1619 Valdštejn velel jednomu ze tří pluků moravských stavů, který byl umístěn v Olomouci. Moravští stavové v té době váhali, zda se přidat na stranu českých stavů, kteří již téměř rok vedli boj na život a na smrt proti habsburskému panovníkovi, nebo zda zůstat neutrální. Boj na straně císaře byl pro ně naprosto nepřijatelný. Neváhal ovšem plukovník Valdštejn. Chladně a střízlivě, jak bylo jeho zvykem, posoudil celou situaci a rozhodl se vše vsadit na kartu císaře Ferdinanda II. Měl v plánu celý svůj pěší pluk převést na císařskou stranu. 30. dubna 1619 poslal devět z deseti praporců pěchoty pod vedením vrchního strážmistra Khuena směrem na jih k uherským hranicím. Desátý praporec si ponechal jako osobní a chtěl s ním postupující pluk dohonit. Podplukovník Khuen a s největší pravděpodobností i ostatní důstojníci zradu prohlédli a ještě téhož dne se vrátili i s vojáky do Olomouce. Hněvem nepříčetný Valdštejn vrchního strážmistra za neuposlechnutí rozkazu na místě probodl rapírem. Drastickým, ale velice účinným způsobem se mu tak podařilo obnovit svoji autoritu a kázeň vojáků. Ihned jmenoval nového vrchního strážmistra a pluk se znovu vydal na cestu z Olomouce na jih. Sám pak se čtyřiceti po zuby ozbrojenými mušketýry ukradl plukovní pokladnu, ve které bylo 96 334 zlatých, 16 krejcarů a l peníz. S hrstkou věrných a tučnou kořistí ještě téže noci uprchl do Vídně k císaři. Z celého pluku se do Uher dostaly pouze čtyři praporce, zbývající dostihla stavovská jízda a donutila je k návratu.
Těch devadesát šest tisíc tolarů byla Valdštejnova investice do budoucnosti, a proto řádně celou částku odevzdal císaři. Bylo to velice odvážné a riskantní rozhodnutí. Že bylo správné a učinilo z Valdštejna fantasticky bohatého a mocného muže, se ukázalo až později. Hvězdné chvíle vypočítavého, chladného ale i nesmírně schopného a pracovitého Valdštejna přišly vzápětí po porážce stavovského povstání na Bílé hoře. Byl u všeho, z čeho kynula možnost obohacení. Nevybíravými konfiskacemi počínaje a Lichtenštejnovým konsorciem, které záměrně ve svůj prospěch znehodnocovalo měnu, konče. Nerozpakoval se šidit ani císařskou pokladnu. Ukořistěný majetek předem promyšlenými koupěmi a směnami stmelil v jednu ohromnou enklávu zahrnující šedesát čtyři původních panství, z nichž největší byla panství Kumburk-Oulibice a Frýdlantsko s Libercem. Bezohledné způsoby, jakými toho dosáhl, byly pro vévodu Frýdlantského nepodstatné. Pravdou ovšem je, že byl dnešními slovy řečeno výborný podnikatel a organizátor. Dokonce i z války si udělal skvělý zdroj příjmů. Vybudoval na vlastní účet pro císaře armádu a postavil ho tak do role dlužníka. Prázdnotou zející císařská pokladna nemohla dluh a nároky armády pokrýt, a tak Ferdinand II. přenechal Valdštejnovi právo vybírat válečné poplatky a kontribuce. Tento vynikající, i když riskantní obchod, mu do detailů pomohli vypracovat jeho finanční poradci bankéř Jan de Witte a pražský žid Jakub Bassewi. Výsledkem byla první stálá císařská armáda, která sice významně posílila pozice Habsburků, ale na druhé straně vedla kořistnický způsob války, který nešetřil ani císařské poddané. Podnikatel Valdštejn dokonce hmotně zainteresoval podřízené plukovníky a hejtmany. Ti dostávali pouze část prostředků na verbování vojáků a zbytek si museli dle svých schopností obstarat z vojenských kontribucí. Samozřejmě, že ti schopní a bezohlední na tom dobře vydělali. V celé té prosperující firmě Válka a spol. náleželo významné místo Frýdlantskému vévodství. Tady se pekl chléb, šily uniformy a boty, vyráběly zbraně. Celé území bylo jedním velkým bezvadně pracujícím strojem, který zásoboval až stotisícovou armádu. Sem válečné útrapy nezasahovaly, tady se na válce bohatlo.
Krátce řečeno - oněch ukradených devadesát šest tisíc se stalo základem obrovského bohatství a zdrojem báječných příjmů. Bez mimořádných ať kladných, či záporných Valdštejnových vlastností a schopností by to ovšem nešlo. A dnes po téměř 370 letech je úplně jedno, jak toho všeho Valdštejn dosáhl, ale co po něm zůstalo. Kdyby žil a podnikal dnes, pravděpodobně by ho spousta z nás nazývala zbohatlíkem a tunelářem. Tehdy tento termín neznali, ale buďte ubezpečeni, že když se jeho současníci o něm vyjadřovali jako o bestii, nebylo to to nejhorší slovo, které použili.
(to)
Výročí novopackého kronikáře
Stejně jako člověk má svůj životopis, tak i jednotlivá města své curriculum vitae. Nejinak je tomu i v případě Nové Paky. Málokdy se ale dochovala jména těch, kteří pro generace příští zapsali historii města a i když se nám v dnešní technické době zdá samozřejmostí, že existovali kronikáři a historici, nebylo tomu vždycky tak. O to více si musíme připomínat jména těch, kteří zachytili dávno zaváté události naší historie.
Vůbec prvním známým historikem města a kronikářem byl František Goll, který se v Nové Pace narodil před 255 lety (1744) a zemřel zde 26. dubna 1819. Psaní kroniky byl vlastně jen Gollův koníček, neboť se živil jako punčochář. Významné je, že kroniku psal česky a půvabným slohem. Pozoruhodné je, že opsal z neznámých pramenů významné místní události, a to již od roku 1563, kdy Novou Paku zachvátil požár.
Na Gollovu práci navázali další kronikáři, především J. Havel (1823 - 1907), který jeho zápisy přepsal a doplnil. Dalším kronikářem se stal místní kaplan Jan Nešpor. Ten psal kroniku až do odchodu do Levínské Olešnice v roce 1837.
Práce Františka Golla si zaslouží připomenutí, neboť bez jeho zapisování historie by naše znalosti o životě města v předcházejících stoletích byly pouze útržkovité.
Václav Franc
Tři sestry ve Valdicích
Valdice - V pátek 10. prosince se v prostorách Kulturního domu ve Valdicích uskutečnil jedinečný koncert skupiny Tři sestry. Ač se pořadatelé snažili sebevíc, byla dokonce zařízena doprava z vlakového nádraží v Jičíně, povedlo se KD naplnit jen přibližně do poloviny. Ti, kdo přijeli, ale zcela určitě nelitovali. Předkapela Tří sester, Lety Mimo, přitáhla před pódium pár "nadšenců" a skvěle tak připravila půdu pro hity jako Na Kovárně či Průša. Během těchto šlágrů se kromě hlavního sálu všechny prostory KD vylidnily a u baru, kde se jinak nedalo ani dýchat, bylo najednou pusto a prázdno. Fanoušci nechtěli "sestry" pustit z pódia a Fanánek, ústřední postava skupiny, byl nakonec donucen přidat ještě pár skladeb navíc. Posluchači jistě odcházeli z koncertu spokojeni a byla to pro ně ta nejlepší pozvánka na příští akci, kterou budou tradiční Rockové vánoce, a to již 23. prosince.
(zapi)
Co nedokáže ani čaroděj
Jičín - Ve středu 8. prosince 1999 se hodinu po poledni proměnilo dětské oddělení jičínské knihovny na příjemnou půlhodinu v komorní divadélko.
Před mladé diváky, sestávající především z dětí ze školních družin a přítomných čtenářů, předstoupili již potřetí žáci literárně-dramatického oddělení Základní umělecké školy z Jičína. Pod vedením svého učitele Josefa Horáčka si připravili krátké dramatické scénky na téma kniha.
Jako inspirace posloužila šikovným hercům nově vydaná knížka "Kolotoč s labutěmi". Její autor, spisovatel Zbyněk Malinský, byl poslednímu představení osobně přítomen. S výkony herců byl nejen on, ale i pozorní diváci moc spokojeni. Představení bylo obohaceno zdařilými literárními pokusy nejstarších dívek Pavly, Katky a Aničky.
Závěrečná společná písnička připomněla cenu přátelství. Protože mezi naše přátele nejvěrnější patří i knihy, dostalo se tak ocenění i jim. Děkujeme vnímavým účinkujícím i divákům za hezké společné zážitky.
Chcete-li znát odpověď na otázku v záhlaví článku, doporučujeme vám začíst se do drobných příběhů v útlé knížce Zbyňka Malinského. Dozvíte se tak například i odpověď na otázku, kde končí svět. "Kolotoč s labutěmi" je nejen moudré čtení, ale i cenově dostupný dáreček k nadcházejícím Vánocům. Získat lze v obou jičínských knihkupectvích nebo přímo v městské knihovně. Těšíme se na vaši návštěvu.
(mapos)
Pojďme si spolu zazpívat koledy
Jičín - Smíšený pěvecký sbor Smetana v čele s jeho vedoucí Jaroslavou Komárkovou zve co nejsrdečněji širokou veřejnost ke společnému vánočnímu zpívání.
S populárním hudebním tělesem Základní umělecké školy v Jičíně si můžete přijít zazpívat vánoční koledy 17. prosince 1999 v 16.00 hodin pod vánoční strom na Valdštejnovo náměstí.
(red)
Psalo se před sto lety
ZŘIĎTE HŘÍŠTĚ PRO MALÉ DĚTI! (Krakonoš 16.5.1899) V městě našem chybí rejdiště dětské, ač nic nestojí v cestě zřízení jeho, místa všude nazbyt. Je sice jakés takés rejdiště u hasičské cvičírny, ale to nevyhovuje nikterak, ba slouží spíše za místo schůzek našich služebních duchů se svými amanty.
Snad by mohla obec poskytnouti nějaký kus pozemku s rovným terainem, který by se vysypal pískem a několik stromků kol do kola a lavic k tomu navyžadovalo by také velkého vydání. Drobotině naší by se tím ale velice posloužilo. Nastávající letní doba vynořuje otázku tu opět na povrch a neváháme žádost našich matek tímto tlumočiti starostlivým otcům našeho města, z nichž tak mnohý má zajisté potěšení býti otcem takového drobečka a nemá-li kus zahrádky u svého bytu, ví, co to je za svízel s dětmi!
(vybrala Há)
Štědrovečerní menu šéfkuchaře Zdeňka
PŘEDKRM
Rožmberský salát
Poměr - 40 dkg vařeného nebo pečeného kapra, 10 dkg květáku, 10 dkg mrkve, 10 dkg celeru - vše uvařené. 20 dkg sladkokyselých okurek, trochu soli, pepře, worcestrové omáčky, citrónové šťávy a 35 dkg okořeněné majonézy.
Postup přípravy - Mrkev, celer a okurky nakrájíme na kostičky a vložíme do mísy. K tomu přidáme květák rozebraný na malé růžičky, dále kostí zbaveného a na menší kousky nakrájeného kapra. Osolíme, opepříme, pokapeme worcestrovou omáčkou a citrónovou šťávou. Vše opatrně promícháme a nakonec lehce vmícháme majonézu. Hotový salát upravíme na skleněné misky a zdobíme hlávkovým nebo lolo rosyo salátem, citronem a natvrdo vařenými vejci. Za přílohu volíme nejlépe slaný rohlík.
Bujabéza
6 porcí. 2 kg různých druhů mořských ryb s pevným masem, 2 dcl oleje, 2 cibule, 6 rajčat, 3 stroužky česneku, svazek bylinek (bobkový list, petrželka, tymián), sůl, pepř, šafrán, 6 brambor, topinky a česnek na jejich potření.
Vykuchané ryby omyjeme a nakrájíme na kousky. Ve větší nádobě rozehřejeme olej, přidáme nasekanou cibuli, 3 stroužky utřeného česneku, oloupaná rozdrcená rajčata a bylinky. Oloupané brambory nakrájíme na silnější plátky a přidáme rovněž do nádoby. Navrch klademe kusy ryb, vše přelijeme 2 litry vroucí vody a společně vaříme na prudším ohni. Po 10 minutách tepelné úpravy ryby vyjmeme, vykostíme a dáme do jiné nádoby, ve které je přelité vývarem uchováme v teple. Brambory s ostatními přísadami vaříme dále až do měkka. Potom brambory přidáme k rybám. Zbylý vývar procedíme a přilijeme k rybám. Bujabézu podáváme hodně horkou s topinkami potřenými česnekem.
HLAVNÍ JÍDLO
Kapr trochu jinak
Poměr - 6 porcí kapra zbaveného kostí, sůl, 6 dkg hrubé mouky, 2 vejce, 15 dkg strouhanky, 20 dkg sádla nebo oleje na smažení a 8 dkg nastrouhaného ementálu.
Postup přípravy - Porce kapra opláchneme, osušíme, osolíme, obalíme v mouce, rozšlehaných vejcích a strouhance. Potom je smažíme na rozpáleném tuku po obou stranách do červena. Usmažené porce kapra narovnáme vedle sebe do pekáče, posypeme strouhaným sýrem, vložíme do hodně horké trouby, a to na tak dlouho, až se sýr roztaví. Takto připraveného kapra upravíme na mísu a ozdobíme hlávkovým salátem a na dílky rozkrájeným citrónem. Jako příloha na vánoční stůl se samozřejmě nejlépe hodí tradiční bramborový salát.
Bramborový salát
1 kg brambor, 1 cibule, 4 lžíce oleje, 2 lžíce octa, 2 lžičky bílého vína, sůl, pepř, hořčice, cukr, usekané natě (petrželka, pažitka, estragon).
Postup přípravy - Do hrnce dáme omyté brambory, zalijeme je osolenou vodou, uvedeme do varu a na mírném ohni vaříme do měkka. Mezitím si oloupeme cibuli a nakrájíme ji na jemná kolečka. Ještě teplé brambory oloupeme, nakrájíme je na kostky a spolu s kolečky cibule je vložíme do smaltované mísy. Doplníme octem, olejem, bílým vínem, osolíme, opepříme, přidáme trochu cukru, hořčice a nasekaných bylinek a vše pozorně zamícháme. Salát necháme 2 hodiny proležet.
Po slavnostní večeři nezbývá než uvařit kávu a zakrojit do vynikajícího moučníku.
MOUČNÍK
Jablkové hedvábí s karamelovým krémem
1 kg jablek, 25 g másla, 4 lžíce cukru, 2 citróny, 3 vejce, 50 g smetany.
Krém: 1 l mléka, 6 vajec, 100 g cukru.
Karamel: 125 g cukru, 2 lžíce vody, sklenka teplé vody.
Jablka oloupeme, zbavíme jadřinců, nakrájíme na kousky a na másle dusíme s cukrem, malým množství vody a nastrouhanou kůrou ze 2 citrónů do měkka. Potom je rozmělníme na kaši, kterou necháme vychladnout. Přidáme k nim ušlehaná vejce, smetanu a vše společně ještě dobře prošleháme. Směsí naplníme máslem vymaštěnou žáruvzdornou skleněnou nebo porcelánovou formu a pečeme v mírně teplé troubě ve vodní lázni 45 minut. Ve formě necháme vychladnout a potom vyklopíme.
Mezitím si připravíme krém: Mléko svaříme a v jiné nádobě ušleháme žloutky s cukrem do pěny. Vlejeme k nim horké mléko a za stálého míchání necháme na mírném ohni zhoustnout (směs nesmí přijít do varu). Směs stáhneme z ohně ihned, jakmile se krém chytá lžíce.
Příprava karamelu: Cukr rozpustíme ve vodě a vaříme, až dostane barvu karamelu. Pak přidáme teplou vodu, rozvaříme do hladka a karamelem ochutíme připravený horký krém, kterým na míse přelijeme vychladlý dezert.
Dobrou sváteční chuť
