Nové Noviny č. 38/9924. září 1999str. 6

Společná výstava dvou výtvarníků

Staré Hrady - V gotických prostorách starohradského zámku bude zítra, tedy v sobotu 25. září 1999 ve 14.00 hodin slavnostní vernisáží a kulturním doprovodným programem zahájena společná výstava výtvarníků Petra Hebera a Karla Janouška.

Zatímco Petr Heber, známý svým charakteristickým přístupem doslova ke všemu, "z čeho se dá cosi vytvořit", zde vystaví mnohdy původem "smetištní" exponáty, kterým až jeho ruka a smysl pro humor vdechly zcela odlišnou podobu jejich současného využití, Karel Janoušek zde prezentuje průřez svým grafickým dílem. Dá se tedy předpokládat, že tato forma nenásilné konfrontace obou uměleckých směrů bude pro návštěvníka velmi zajímavým a rozhodně netradičním kulturním zážitkem.

V odpoledním programu v rámci vernisáže vystoupí Hana Kofránková. V krbovém sále zámku přednese monodrama autora Vidosava Stevanoviče "Jovana z metra" a zároveň při této slavnostní příležitosti převezme diplom "Čestné občanky Starých Hradů". Výstava, pořádaná členy Osvětové besedy Staré Hrady, potrvá do 31. října 1999 a je přístupna denně od 9.00 do 17.00 hodin.

(red)


Výsledky literární soutěže

Jičín - V pátek 17.9.1999 odpoledne byla v loutkovém divadle Srdíčko slavnostně vyhodnocena "Literární soutěž festivalu Jičín - město pohádky 1999".

Ceny časopisu "Moje pastelka" převzali: Tereza Kissová (Skřítek Dubáček), Karolína Auersvaldová (O ukradeném plamínku) a Petr Vavřina (O pyšných schodech).

Ceny pohádkového oříšku převzali: V kategorii A (1. až 5. tříd) - Václav Eis (Cesta na záhadný ostrov), Petr Merta (Příhoda čerta Bublíka a vodníka Arnošta), Jan Chocholáč (O kouzelných bonbónech a plyšovém beránkovi). Čestné uznání získala: Jana Mejsnarová (Malý cestovatel).

V kategorii B (6. až 9. tříd) - Eva Zahradníková (Malý netvor), Karolína Auersvaldová (O ukradeném plamínku), Martina Tomášková (O zlém skřetovi a závistivé rodině).

V kategorii C (studenti) - Lucie Pírková (Kouzelná zahrada).

(red)


I každá replika zbraně musí mít duši, říká zkušený mečíř

Mezi vášnivé sběratele chladných zbraní patří i správce kulturních památek a zástupce rodiny Kinských Jiří Brandýský. Na snímku s replikou historické zbraně, jejímž autorem je Zdeněk Krejza z Hradce Králové.

Byť jako mečíř a nožíř, udržuje Zdeněk Krejza z Hradce Králové rodinnou kovářskou tradici, předávanou z pokolení na pokolení, už několikátou generaci v řadě. Na rozdíl od svých předků se však nevěnuje klasické kovařině, ale z jeho dílny vycházejí repliky chladných zbraní, pro laika k nerozeznání od originálu.

"Do kovařiny dělal můj táta, ale hlavně děda z matčiny strany. Kovářským mistrem byl už jeho otec, ten zase převzal štafetu od svého otce a tak dál, snad pět nebo šest generací nazpět," prozradil rodovou spřízněnost tomuto řemeslu Zdeněk Krejza. Na něj se stále častěji obracejí nejen zasvěcení sběratelé, ale i správci hradů a zámků. Na Jičínsku například přispěl svými výrobky do expozice peckovského hradu. "Užitnou kovařinu, jako mříže a podobně nedělám, i když občas vykovu třeba nějakou zvonici, která se někomu líbí na zámku, ale životním koníčkem se mi staly chladné zbraně," doznal.

Kovářům koukal pod ruku už od útlého dětství. První čepel si vlastnoručně vykoval a inkrustoval mědí ve svých třinácti letech, a tak o jeho budoucí dráze mečíře a nožíře, jakých dnes v zemích koruny České mnoho není, bylo rozhodnuto. "V následujících letech jsem se vyučil strojním zámečníkem, ale tato profese mi nic neříkala, ke strojnímu zpracování jsem žádný vztah neměl. Ke kovadlině jsem se znovu vrátil doma v dílně. Tam začalo moje samostudium. Ve studovnách a muzeích jsem si sehnal odbornou literaturu, díky tomu jsem získal přehled o nejrůznějších technikách starých mečířů," vypráví Krejza. Jak ale sám říká, na řadu technologických postupů přišel sám vlastní cestou. "Objevoval jsem tak vlastně už dávno objevené".

Podle Krejzy je nutné znát nejen slohy - gotiku, renezanci nebo baroko, ale i samotné způsoby boje. Snad proto není překvapující, že se šermu věnoval závodně u kadetů v Praze, a zároveň je patrně i neoficiálním nestorem historického šermu u nás. Dokonce přišel s vlastní technikou boje, blízkou německým lancknechtům. "Okopírovat zbraň není zase až tak velký problém, umění je, aby byla proporcionálně přesná a vyvážená. Pokud tomu tak není, například když je velký koš nebo nepoměrně dlouhá čepel, tak je to paskvil, který nemá duši, i kdyby byl sebepracnější".

Hradecký mečíř nemá vyhraněné historické období, vyrábí repliky snad všech chladných zbraní bez ohledu na původ a dobu vzniku, vyjma japonských, které ho prý nikdy neoslovily. Nebrání se ale zhotovení doplňků k japonské čepeli (tsubu, habaki, kašiu nebo menuki). Tradované báje o zázračné ostrosti japonských mečů přechází s úsměvem. "Ne všechny byly kvalitní, a zkazky o tom, že přeřezávaly plovoucí list, jsou nesmysl. To nedokáže ani žiletka, a nic ostřejšího už není. Japonské meče se normálně tupily, lámaly. A těch pár nejkvalitnějších, které se do dnešních dnů na světě zachovaly, pochází ze třináctého století. Je jich několik v Japonsku a ve Spojených státech, když si je Američané odvezli jako trofeje. To jsou však naprosto obyčejné meče, není na nich nic zvláštního, pouze kvalita, a ta na první pohled vidět není," říká Krejza.

Srovnávat západní a orientální zbraně co do kvality je podle něj zbytečné, protože jejich vývoj se ubíral odlišnou cestou. "Koneckonců, když už se něco posuzuje, tak jedině kus od kusu. Ani damascénské ocele nebyly něčím výjimečné, i když je šlo například hůř přerazit, což bylo dáno skladbou kovu a jeho proplétáním," připouští Krejza. Dodal, že Mekkou mečířů od 15. do 17. století bylo španělské Toledo.

(jn)


Suchardův dům: Jana Kloučka dnes vystřídá Otakar Zemina

Nová Paka - Akademický malíř a čestný občan Nové Paky Otakar Zemina by právě letos oslavil sto let. K jeho nedožitému jubileu uspořádalo městské muzeum v Suchardově domě výstavu z bohaté celoživotní tvorby. Expozice bude otevřena dnes v 16 hodin a potrvá do konce října.

Zeminovy výtvarné práce tak v galerii Suchardova domu vystřídaly výstavu dalšího z novopackých rodáků a čestných občanů města Jana Kloučka. Jak uvedl ředitel muzea Miroslav Bařina v krátkém medailónku, otištěném v měsíčníku Achát, Zemina se narodil 18. prosince 1899 v Nové Pace v rodině místního hrnčíře, který měl dílnu v dnešní Krkonošské ulici. Poté, co absolvoval zdejší reálné gymnázium, strávil poslední dva roky první světové války na frontách v ruském Polsku, v severní Itálii, kde padl do zajetí a posléze vstoupil do legií. Po válce studoval na pražské AVU u Jakuba Obrovského a Vojtěcha Hynaise. Následovaly studijní cesty po Evropě. V letech 1928 až 1952 působil postupně jako středoškolský profesor na několika moravských školách. Zemina, který byl členem řady sdružení výtvarných umělců, se věnoval malbě, kresbě a ilustraci. Tvorbu výtvarnou doplnil i prací literární.

Novopačtí mu udělili čestné občanství v roce 1984. Jeho vitráže například zdobí zdejší kostel Československé církve husitské.

(jn)


Poděkování všem dárcům

Na počátku září jsme v muzeu otevřeli pokladničku s klanějícím se poustevníčkem - a vida! Napočítali jsme 3 207 korun, dosud nejvíce. Děkujeme, děti a rodiče! Nedlouho předtím mi pan Václav Kovář na ulici předal 100 Kč a dnes přišla stokoruna poštou z Prahy 6 od neznámého pana Svobody.

Z těchto drobných dárců (připomeňme paní učitelku Vejvodovou, p. Zelenku, paní Holanovou a pana Šoltyse, který ve Studeňanech sebral 1 550 korun!) máme velkou radost. Naplňují totiž naši původní představu: opravit poustevnu z občanských peněz, občanských darů.

Větší dary (paní Chramostové, p. Píši, p. Tišera a paní Ireny R. po 500 korunách, paní Vackové a Zámecké vinárny, Obecního úřadu Radim po 1 000 korunách, valdických Stavebnin 1 500 Kč anebo dr. Bédy Plecháče se sestrou 1 200 Kč, o opakovaném velkém daru paní Fišerové - Mazánkové nemluvě) přirozeně přibližují dokončení rekonstrukce poustevny rychleji.

Všem dárcům děkujeme a sdělujeme: Nezbytné stavební opravy (zpevnění čelního oblouku a zazdění otvoru k silnici), které jsme rozšířili o opravu zdi mezi vstupním obloukem a severním oknem, jsou hotovy a budou stát zhruba právě to, co máme na účtu občanského sdružení Lodžie. Pan Martin Lhoták chystá návrh čelní mříže a po jejím osazení na jaře příštího roku obnovíme kulisu poustevny s poustevníkem (pomoc přislíbil i Petr Hebr). Do června roku 2000 bude tedy poustevna rekonstruována. A nezapomeňte, dobří lidé, že ještě nějakou tu korunku, zvláště na mříž, budeme potřebovat.

Vladimír Úlehla


Kryštof Hanzlík se nevyhýbá ani pohádkám

Jičín - Režisér Kryštof Hanzlík, který filmové publikum zaujal dvěma celovečerními snímky postkatastrofické sci-fi Poslední přesun a Do nebíčka, letos natočil svou první a podle vlastních slov určitě ne poslední pohádku.

Téměř hodinový příběh s názvem Zimní víla měli možnost minulý festivalový týden shlédnout v předpremiéře žáci jičínských škol v Biografu Český ráj. Ostatní jej uvidí na svých obrazovkách až o Vánocích. "Pohádku uvedeme v prosinci, ve svátečním čase," prozradila Šárka Baborovská, dramaturgyně Česká televize, která projekt realizovala. Do Jičína přijela spolu s režisérem a trojicí hlavních protagonistů.

"Myslím si, že pohádek není nikdy dost, to byl také hlavní důvod, proč jsem nabídku České televize přijal," prohlásil Hanzlík v reakci na otázku NN. "Pohádku jsme natočili za pouhých osm dní, neměli jsme mnoho času, její rozpočet i stopáž totiž odpovídá práci ve studiu. Přestože se Zimní víla objeví pouze na televizních obrazovkách, práce na jejím vzniku připomínala spíš klasickou celovečerní tvorbu. Točilo se na filmový materiál a v exteriéru, především na hradě Křivoklát a v jeho okolí. Filmaři tam však strávili víc než osm dní. "Téměř tři týdny jsme čekali, než napadne sníh. Už jsme v to skoro ani nedoufali," vzpomíná na nenadálou komplikaci Baborovská, kterou při hledání vhodné předlohy zaujal méně známý pohádkový příběh Boženy Němcové Zlá matka. Pod úpravou klasického díla jsou podepsáni scénáristé Jiří Reichel a Janoš Vaculík. "Narozdíl od psaného textu jsme ve filmovém ztvárnění upustili od některých drsných scén, naopak jsme se snažili podtrhnout strohost a přímočarost děje," upřesnila.

Do hlavní role knížete Jana obsadil Hanzlík Marka Taclíka z divadla CD 94. Ten se jičínským divákům svěřil, že se pod ním při natáčení splašil kůň, kterého zastavili až dva kilometry za Křivoklátem. Hlavní hrdinka Kateřina, kterou si zahrála Nikol Votočková, zase vzpomíná na mráz, panující v hradním sklepení, kde štáb strávil řadu hodin. Vedle méně známých tváří se v roli komořího představí Jiří Menzel.

Diváci České televize se v budoucnu dočkají více "exteriérových" pohádek. "Dostáváme řadu dopisů, které mají jedno společné: děti si přejí víc pohádek, jako byly třeba Tři oříšky pro Popelku. A pak je tu také komerční hledisko, pohádky natáčené v televizním studiu jsou v zahraniční prakticky neprodejné," vysvětluje Baborovská nový trend České televize. Připouští, že budoucí projekty budou výpravnější, ale i finančně náročnější. Jejich počet se tak sníží.

(jn)


Bylo zvykem pálit cihly ze základové hlíny

Jičín - V těchto dnech se opravuje omítka domu čp. 35 na Holínském předměstí, tedy rohový dům v Jarošovské ulici, obrácený jeho jednou stranou do Komenského náměstí.

Spáleniště po kovárně v těchto místech koupil v roce 1881 inženýr František Menčík a v roce 1883-84 tu vystavěl ve své době obdivovaný dům.

Velký dvoupatrový dům s novorenezanční fasádou, která průčelní stěny bohatě člení. Zajímavé je, že tento dům je postaven z týchž cihel jako dnešní gymnázium. Inž. František Menčík spolu se svým plzeňským bratrem Eduardem totiž v roce 1881 vyhráli nabídkové řízení na stavbu nové budovy gymnázia. Když se ukázalo, že hlína z výkopu základů pro gymnaziální budovu je dobrá cihlářská hlína, začali cihly pro stavbu sami na místě pálit.

A protože jim hlína přebývala, vypálili tu i cihly pro výstavný dům čp. 35. Do 90. let, než v Jičíně vznikly dvě velké parní kruhové cihelny pana Sasky a B. Marečka, bylo zvykem stavebníka a stavitele pálit cihly (pokud to jen šlo) na místě z hlíny, kterou získali výkopem základů.

(Ú)


Psalo se před sto lety

JIČÍNSKÉ UNIKUM (Jičínský obzor 21.10.1899) Od počátku léta zřizuje se kanalisace v Husově třídě, od počátku léta jest ulice rozvrtaná a při blátivém počasí cesta po té straně bez vážného nebezpečí nemožná. Hlavní stoka dávno již jest hotova a přípojky z jednotlivých domů mohly nejdéle v několika nedělích býti provedeny všecky. Na rychlý postup a na vkus ovšem náš Jičín není zvyklý a tak pp. majitelé domů staví po směsici za sebou. Sotva poslední bláto ze starého vrtání se roznese a vyškrábe a týden chodí se po čistém chodníku, začne se vrtat u vedlejšího domu a tak pěkně polehoučku to jde dál. Zlomyslní říkají, že se tak děje schválně, aby nejen jedni, ale všichni cizinci, kteří během roku sem zavítají na vlastní své oči a svým vlastním tělem přesvědčili se, že Jičín kanalisuje. Je-li tak pravdou, můžeme nadíti se, že ode dneška za rok kanalisace Husovy třídy upravena již bude.

(vybrala Há)


Zajímavé knihy U Pašků

Durdík Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Kniha představuje první český soupis středověkých hradů. Libri Kč 650,-

Krajinou Českého ráje - Sobotecko. Obrazová publikace. Klub přátel města Kč 420,-

Brooks Star Wars - epizoda I. Skrytá hrozba. Převyprávěný scénář Hvězdných válek. Baronet Kč 189,-

Nepil Makový mužíček. Příběhy makového panáčka. Albatros Kč 175,-

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).


Nové Noviny