Logo NN

Nové Noviny č. 38/9924. září 1999str. 1

Šťastná ruka pořadatelů festivalu

Hořice - Premiérový filmový festival v Hořicích, který se konal uplynulý víkend v Biografu Na Špici pod názvem Hořickej vorel, přilákal do města kamenné krásy desítky fanoušků filmového kumštu.

Pořadatelé ze sdružení Arché při výběru deseti snímků, vesměs klubového charakteru, měli - zdá se - šťastnou ruku. Hned první promítaný film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec kontroverzního britského režiséra Petera Greenawaye přítomné publikum jistě dostatečně naladil. Tento dvouhodinový snímek plný dekadentních scén, kterými je Greenaway pověstný, patří mezi filmy, které se v běžné distribuci příliš neobjevují. Stejně jako následující umělecký dokument "Koyaanisquatsi" Američana Geofreye Reggia z roku 1983. Neobvyklý název pro tento dokumentární opus si režisér převzal z jazyka indiánského kmene Hopi, žijícího na území dnešní Arizony. "Nejvíce, (194) návštěvníků přišlo na Lynchův zatím poslední film Lost Highway. Nejmenší účast zaznamenala Guvernantka, tohoto promítání se zúčastnilo 107 lidí. Nepřičítal bych to úrovni filmu, ale spíš tomu, že byl poslední v pořadí, protože v neděli už řada lidí odjížděla domů," hodnotí spokojeně třídenní akci vedoucí hořického biografu Jan Marel.

Dodal, že věkový průměr účastníků filmového festivalu se pohyboval kolem dvaceti let. V průběhu "Hořickýho vorla", který bude mít příští rok pokračování, zahájil po dvouleté pauze činnost také zdejší filmový klub. První klubový snímek - Jarmuschův Tajuplný vlak bude uveden ve středu 22. září.

(jn)


Třetí swingová kavárna

Jičín - Po prázdninové přestávce mají milovníci dobré hudby možnost navštívit v pořadí již třetí Swingovou kavárnu. Členové skupiny Hot Dog Jazz Band pro své příznivce a všechny, kteří si rádi poslechnou dobrou muziku, připravili jako vždy příjemné posezení a dobré občerstvení. Překvapením a novinkou bude návštěva zajímavého hosta.

Na páteční večer 1. října si nic důležitého neplánujte a přijďte si od 20.00 hod do K-klubu na Valdštejnově náměstí odpočinout při poslechu kvalitního swingu.

(red)


TRADIČNÍ POLNÍ MANÉVRY U příležitosti 400. výročí udělení městského znaku Železnici uspořádala tamní vojensko-historická jednotka c. k. 73. pěší pluk Württemberg tradiční polní manévry. Několik desítek členů řady tradičních historických jednotek v dobových uniformách předvedlo ukázku bojů z dob I. světové války.

FOTO: jn


Útoky proti Bruslařskému klubu berou členům chuť do další práce

Nová Paka - Diskuse o způsobu financování zimního stadiónu v Nové Pace, který spravuje zdejší TJ Bruslařský klub, spíš než cokoliv jiného odhaluje, jaká rivalita panuje mezi sportovci ve městě.

Chuť do další činnosti berou lidem, starajícím se o ledovou plochu, útoky vedené proti nim. S nepochopením zejména ze strany zástupců sportovních oddílů se klub podle jeho předsedy MUDr. Miroslava Formana potýká už od svého vzniku v roce 1993. Dodal, že po loňských komunálních volbách, které vynesly do zastupitelstva skupinu lidí, delegovaných právě za některé oddíly, se situace zhoršila.

"To, co se tu děje, nás skutečně mrzí. Dnes už nepochybuji o tom, že jsou někteří lidé vůči nám záměrně zaujatí. Neustálé obhajování naší žádosti o dotaci a vyvracení účelově zkreslených informací je opravdu unavující a trapné. Bere nám to i čas, místo toho, abychom si v areálu sami něco opravili nebo vylepšili, musíme kvůli každé maličkosti obíhat městský úřad," říká vedoucí zimního stadiónu Bohumil Šmika.

Bruslařský klub se netají obavou o další budoucnost "zimáku", a to i přesto, že dotace, kterou letos z městského rozpočtu získal, je nejvyšší, jaká mu kdy byla přiznána. "V tomto směru si letos opravdu stěžovat nemůžeme. Nedivil bych se ale, kdyby byla situace příští rok opačná. Z rozpočtu nám bylo tentokrát přislíbeno 630 tisíc na provoz a 670 tisíc korun na opravy technologického zařízení. V prvním případě jsme sice už půl miliónu dostali, ale na opravy nám zatím přišlo jen osmdesát tisíc. Sezóna nám však začíná už za necelý měsíc," reaguje Šmika. Připustil, že za jednáním některých osob vidí především snahu ztížit fungování novopackého hokeje. Ten má přitom své zastoupení v nejvyšší východočeské lize. "Zástupcům ostatních sportovních oddílů se zřejmě nelíbí, že nás firmy narozdíl od nich podporují," domnívá se Šmika.

Jádrem sporu zůstávají pravidla poskytování dotací. "Tok peněz do zimního stadiónu je vzhledem k sezóně a náročnosti provozu specifický. Proto je potřeba peníze zkonkretizovat. Obávám se však, zda byl tento problém všemi dostatečně pochopen. Domnívám se, že někteří možná směšují peníze, které město poskytuje formou dotací na stadión, s finančními prostředky, které získává klub na vlastní sportovní činnost. Občas mi je vyčítáno, že hokejistům nadržuji. Taková nařčení odmítám, naopak si myslím, že k podpoře zdejší tělovýchovy přistupuji objektivně a spravedlivě," komentuje situaci starosta Petr Kuřík.

Šmika ujišťuje, že dotace z rozpočtu nejdou na hokejovou činnost, ale na provoz, údržbu a opravy. "Pokud se nestane nic mimořádného, tak částka, kterou od města dostaneme, nám pokryje nejnutnější výdaje s tím spojené. Měla by existovat pevná pravidla, protože bez dotací sportoviště tohoto typu fungovat nemůže," tvrdí správce stadiónu.

(jn)


Pomohou paměťní listy zaplatit ohňostroj?

Lázně Bělohrad - Bělohradská radnice věří, že chybějící peníze na silvestrovský ohňostroj získá částečně i z prodeje paměťních listů, které bude nabízet zájemcům jako památku na oslavy jubilea, strávené v lázeňském městě.

"Přiznávám, že jsem se nechal inspirovat svým kolegou ze Špindlerova Mlýna," prozradil původ této myšlenky bělohradský starosta Pavel Šubr.

"Ve Špindlu nabízeli tyto paměťní certifikáty po devadesáti korunách za kus a celkem vybrali téměř 200 tisíc korun," dodal. Starosta věří, že o tyto paměťní listy bude zájem nejen mezi občany, ale i ze strany některých firem.

Silvestrovský ohňostroj v Bělohradě by měl stát zhruba 150 tisíc korun, padesát tisíc podle Šubra uhradí město, stejnou částkou přispějí Anenské slatinné lázně a zbývající třetina by se měla vybrat od zdejších lidí i hostů, kteří se rozhodnou strávit noc z 31. prosince 1999 na 1. ledna 2000 v Bělohradě.

(jn)


O pohádce a hvězdách očima vejbora

Jičín - Festival "Jičín - město pohádky " skončil. Událost velmi úspěšná a podařená. Poměřeno kriteriem vnějším - festival byl velký, napočítali ke 200 programových bodů různého rozsahu. Festival se objevil, díky ekumenickému setkání, ve vatikánských mediích a jméno Jičín, Jičínská výzva četli či slyšeli na řádném kousku světa.

Skončilo i období hájení, ve kterém je dán klid pro práci. Můžeme se teď, v zájmu věci, podívat na vše kriticky. Právě tak jako nelze vyjmenovat všechny jevy pozitivní - je jich mnoho, převažují, nepostačím pojednat o všech, které se mi nelíbí. Jen několik postřehů: Zlatým hřebem sobotního programu bylo pěvecké vystoupení Báry Basikové. Vystoupení, které, netajme se tím, mělo přilákat diváky, a tím přispět k získání prostředků nutných pro organizaci festivalu. Taky ale k vykompenzování jejího, prý padesátitisícového honoráře. Pominu otázku, jak souvisí její repertoár s filozofií a cílem festivalu. Za tuto částku přijela hvězda bez kapely, aby do mikrofonu otvíraje ústa napodobovala své zpívání, které znělo z disku ve zvukové aparatuře. Playback dokonalý a úplný. Z přítomných diváků vidělo hvězdu jen velmi málo lidí, a to i přes marné pokusy s praktikábly, aby byla výše. Iluze za padesát!

Nejde mi o to zkoumat, jak efektivně byly peníze vynaloženy. Nejde mi ani o samotnou zpěvačku toho jména. Událost ta je určitou metaforou, příměrem našeho nazírání, našeho přístupu ke světu vezdejšímu a bohužel i festivalového konání. O naplnění filozofie festivalu, ve které dovedeme hezky mluvit o ekologii duše dítěte. Hra na iluze. Umělý svět, kde krása lidského hlasu je k jakési "dokonalosti" dovedena technickými prostředky, a tím odlidštěna.

Na festivalu mne zamrazilo ještě jednou. To, když byly přepočítávány náklady na vystoupení faráře a písníčkáře Karáska (3 700) na počet lidí, kteří se vejdou na Valdickou bránu. Ukazatel - posluchačokoruna. Brrr. Zdalipak ví autor této myšlenky, co je ten úžasný pocit, když mezi zpěvákem a divákem, posluchačem zcela zmizí přepážka okraje jeviště a vjem a souznění je dokonalé. Zdalipak měl čas přemýšlet o ukazatelích nepeněžních, které by přece v takovém festivalu měly být rozhodující.

"Ale Basiková je přece hvězda první velikosti a v šoubyznisu se to běžně dělá," pravil mi pán v kravatě a saku. V tomhle druhu muziky jistě. Ale JMP je snad o něčem jiném, ne? Pro mne však byly hvězdy první velikosti ti studenti, kteří od rána do večera provozovali v zámku knihtiskařskou dílnu Gutenberg, aby se ukrutně špinavé děti mohly přesvědčit, jaká je to úžasná slast udělat si svůj kousek knížky a vytisknout na něj to, co si sami vymyslí.

Pro příští rok navrhuji udělat model nějaké jiné další populární "Báry", instalovat na jeviště, z desky pustit její zpívání. Za takových dvacet by to mohla Bára dovolit, když by do Jičína ani nemusela. Diváci by to ani nepoznali. Za ušetřených třicet by se zastřešilo pódium, aby se zvukař pan Resl nemusel bát, že když zaprší, tak někoho na jevišti poraní elektřina z ozvučení.

(prochor)


SMÍRČÍ KŘÍŽ NA VELIŠI Účastníci nedávného ekumenického setkání v Jičíně odhalili na hřbetu Veliše, v místě zvaném U spravedlnosti, kamenný monument na paměť dvou martyrů - jezuity Matěje Burnatia, který byl zabit v roce 1629 v Libuni a češovského myslivce Tomáše Svobody, popraveného v roce 1728 v Kopidlně. Na snímku jeden z účastníků slavnosti farář Aleš Jaluška z Lomnice nad Popelkou.

FOTO: J. ALBRECHT


Nové Noviny