Valdštejn a jezuité je také název nedávno otevřené výstavy v okresním muzeu a galerii. Její návštěvníci mají možnost spatřit pohromadě i cyklus obrazů šesti jezuitských světců, který byl déle než dvě století rozdělen. Opětovnému spojení souboru šesti rozměrných pláten po 224 letech předcházelo téměř detektivní pátrání.

Po loňském zpřístupnění oratoře uskutečnilo muzeum další krok, jehož cílem je, jak jinak, připomenout osobnost pro Jičín tak významnou - Albrechta z Valdštejna. Prohlídkový okruh v zámku v minulých dnech obohatila nová dlouhodobá expozice, která přibližuje vévodův stavitelský program, jímž chtěl z Jičína vytvořit duchovní a vzdělávací centrum, a tím mu zaručit jeho finanční a hospodářský rozkvět a následně i stabilitu. Dokladem toho je například Valdštejnova snaha zřídit ve městě biskupství a k tomu vystavět odpovídající monumentální katedrálu. Tento plán už realizovat nestihl, dnešní podoba kostela sv. Jakuba je proto podstatně skromnější, než sám Valdštejn původně zamýšlel.

Doprovodnou textovou část k výstavě zpracoval PhDr. Jaroslav Wagner. Ten se poměrně podrobně zmiňuje o historii nejvýznamnějších staveb, které nechal Valdštejn vystavět. Jejich společným rysem byla podpora školství. I z toho je zřejmé, že právě v rozvoji vzdělanosti viděl jednu z priorit. Sem patří především jezuitské gymnázium (1627-28), jezuitská kolej (1628-32) a jezuitský seminář sv. Rosalie (1686-92), pro který chtěl vévoda v budoucnu získat statut univerzity. Součástí tohoto komplexu se stal i původně farní kostel sv. Jakuba Většího, od roku 1627 sv. Ignáce z Loyoly. Vagner se na stránkách drobné publikace zmiňuje o všem, co stavitelský boom provázelo, detailně rozebírá i samotné provedení jednotlivých staveb, jejichž původní architektonické pojetí se v mnoha případech do dnešních dnů už nezachovalo. K uskutečňování svých plánů povolal Valdštejn do Jičína řadu uznávaných architektů a stavitelů. K osobnostem ústřední stavební kanceláře patřili zejména Nicolo Sebregondi, Giovanni Marini, Andrea Spezza, Giovanni Pieroni, Giacomo Mazzeta a další.

Jistou perličkou výstavy je také cyklus šesti pozdně barokních obrazů od Ignáce Viktorina Raaba (1711-1787). Poté, co byl jezuitský řád zrušen, začal se mobiliář rozsáhlého areálu koleje v roce 1775 rozprodávat. Tehdy byl rozdělen i donedávna neznámý soubor obrazů šesti světců. Čtyři byly přeneseny do hřbitovního kostela P. Marie de Salle v Jičíně. Osud dvou zbývajících není vyjasněn, jisté je, že se koncem 19. století staly majetkem Muzejního spolku v Jičíně a posléze byly převedeny do fondu okresního muzea a galerie. V odborné literatuře se uváděly jen čtyři plátna jako obrazy ze života sv. Ignáce, teprve před dvěma roky upozornila na existenci kompletního cyklu PhDr. Paukrtová ze Státního ústavu památkové péče Pardubice. Jejich námětovou shodu definitivně určil PhDr. Tomáš Hladík z Národní galerie v Praze. Cyklus zobrazující nejvyšší představitele jezuitského řádu, tvoří: Sv. František Borgia nad mrtvým tělem královny Isabely, Mystické vidění sv. Ignáce v La Storta, Smrt sv. Františka Xaverského, Sv. Alois Gonzaga ve vytržení s anděly, Sv. Stanislav Kostka s andělem a Sv. František Régis vyučující městskou i venkovskou mládež. Soubor byl poprvé letos po 224 letech znovu spojen a představen veřejnosti především díky zápůjčce vikáře P. Josefa Němce.

(jn)

Architekt Josef Oppolzer - část III.

Stavby na jižní straně nevykazují přímou účast Oppolzerovu, snad proto, že tato část nebyla výrazně poškozena požárem v roce 1840. Na západní straně náměstí byl po roce 1840 za účasti J. Oppolzera upravován dům čp. 36. Tehdy byla původní stavba z roku 1630 zvýšena o druhé patro, vloženo sloupové schodiště s toskánskými sloupy a fasáda byla pročleněna vysokým pilastrovým řádem s toskánskými hlavicemi. Mezi nimi byla umístěna obdélná okna, v I. patře s rovnými nadokenními římsami.

Sousední dům čp. 37 původně z roku 1632 byl po roce 1840 upraven J. Oppolzerem obdobně jako předchozí. Z klasicizující úpravy se dochovalo pouze průčelí a klenba podloubí. Adaptace přízemí pro obchodní dům v roce 1911 odstranila raně barokní dispozici přízemí i úpravy Oppolzerovy. Severní strana náměstí byla zmíněným požárem poškozena nejvíce. Vyhořely zadní trakty domů a výrazně byly poškozeny i přední trakty. Josef Oppolzer vypracoval roku 1840 projekt jednotné fasády pro domy čp. 59 a čp. 60. Dům čp. 59 z doby po roce 1633 byl podle uvedeného projektu ještě v roce 1840 opraven. Z této úpravy jsou plackové klenby podloubí a pilastry na pilířích podloubí, ostatní části stavby byly zakryty přestavbami v letech 1860 až 1894.

Sousední dům čp. 60 je zcela porušen radikální novorenesanční přestavbou v roce 1895. Palác Hanibala z Valdštejna čp. 73, postavený roku 1698 jako jednopatrová budova s nárožní věží, byl J. Oppolzerem v roce 1842 zvýšen o druhé patro a překryt pozdně empirovou fasádou, v přízemí s výraznou bosáží, v patrech bylo průčelí členěno probíhajícími toskánskými pilastry a obdélnými okny, v prvním patře s rovnými nadokenními římsami. Dnešní průčelí patří úpravě z konce 19. století. Východní strana náměstí je pohledově nejzajímavější spětím s dominantami děkanského kostela a Valdické brány. Dům čp. 88 je jednopatrovou stavbou z roku 1631, která byla J. Oppolzerem opravována roku 1841. Jeho úprava zachovala v průčelí arkády podloubí a v patře tři sdružená okna, k nimž připojila segmentové nadokenní římsy a štuková okenní ostění. Ve střední ose byl otevřen průchod sklenutý plackovými klenbami. Pozdně empirové průčelí tohoto domu je zčásti narušeno změněním sdružených oken v trojdílná (1940).

Krátce po roce 1840 překomponoval Oppolzer průčelí domu čp. 90 tím, že jeho patro o čtyřech okenních osách pročlenil vysokými okny s rovnými nadokenními římsami a pěti toskánskými pilastry.

Sousední dům čp. 91 měl průčelí podobné předchozímu domu. Dům byl stavitelem J. Pluhařem roku 1874 zvýšen o druhé patro a přefasádován do dnešní podoby, avšak z úpravy Oppolzerovy po roce 1840 se dochoval zadní trakt, sklenutý pruskými plackami, a krásné sloupové vřetenové schodiště, bohužel s novodobým zábradlím. Původně renesanční dům čp. 93 z konce 16. století byl mezi léty 1844 až 1845 J. Oppolzerem téměř zcela přestavěn. Tehdy byl dům zvýšen o druhé patro a dostal pozdně empirovou fasádu, členěnou toskánskými pilastry, probíhajícími oběma patry, a sdruženými okny s rovnými nadokenními římsami. Dále bylo v domě vybudováno velké sloupové schodiště, v prvém patře zřízena pavlač a interiér přízemí obdržel plackové a segmentové klenby. Průčelí bylo do dnešní podoby upraveno roku 1919. Jednopatrový dům čp. 94 pochází z konce 16. století. Kolem roku 1830 byl k renesanční stavbě přistavěn pozdně empirový trakt, sahající až k Valdické bráně. Dům byl upravován před rokem 1840 Josefem Oppolzerem, kdy byl přefasádován do dnešní podoby, ve dvoře vznikla krásná sloupová loggie a byl upraven přístavek u brány.

Ve čtvrté a poslední části našeho putování po stavbách Josefa Oppolzera se příště podíváme do Fortny, Židovské ulice a na stavby realizované mimo Jičín.

Jaroslav Wagner

Než vejdeme do ordinace zubního lékaře

"Nastřelovací zuby" - je snad nejčastější laický název pro zubní implantáty. Přitom ani nevystihuje mechanizmus zavádění implantátů do čelistních kostí, spíše by se měly jmenovat natloukací či šroubovací umělé zuby.

Obecně se o implantátech hovoří, když se nějakou cizí hmotou či výrobkem nahrazuje tkáň nebo orgán lidského těla. V našem případě jde o zuby. Vývoj těchto implantátů trvá již desítky let, tedy myslím vědecký vývoj. Již ve starém Egyptě si totiž lidé vkládali do dásní, kde chyběly zuby, různé předměty, vyrobené například ze slonové kosti. V začátcích byla úspěšnost takových konání velice malá. V posledních letech však šla věda tak daleko, že kvalitní materiál a operační technika dosahuje úspěchů implantace přes 90%.

V praxi to tedy znamená, že na místa chybějících zubů se do čelistní kosti zapustí umělý zubní kořen a po zhojení, což je přibližně 3 až 6 měsíců, se zhotovují korunky, eventuálně můstky. Věc samotná však není tak jednoduchá, jak vypadá na první pohled. Zde bych chtěl zdůraznit, že ne každý případ chybějících zubů a ne pro každého pacienta je situace pro implantaci vhodná. Lékař nebo tým pracovníků, kteří se těmito postupy zabývají, provedou řadu pečlivých vyšetření a teprve na závěr se rozhodnou, zda je případ konkrétního pacienta vhodný pro výkon. Například některé celkové nemoci jsou nevhodné pro implantaci, protože je velice ohroženo vhojení umělého kořene.

Důkladné rentgenologické vyšetření zjistí, zda je vhodný tvar a kvalita kosti, zda se nemůže poškodit v tom místě nějaký důležitý orgán, jako například nerv nebo céva. Jistě znáte rozdíl, když zavrtáte vrut do zdravého tvrdého dřeva, nebo do řídkého měkkého dřeva. A to je pouze jedno kriterium úspěchu.

Já sám jsem přesvědčen, že zubní implantáty jsou na místě hlavně u těch pacientů, kteří přišli o zuby při těžkých úrazech, po nutných operacích nádorů čelistí nebo při vrozených anomáliích, kdy nejsou zuby založeny. Samozřejmě, že se zhotovují i po ztrátě zubů při následcích zubního kazu či při paradentóze. Ale velice pevně věřím, že postupnou dokonalou stomatologickou prevencí, tak jak je to ve vyspělých zemích, bude právě těchto případů stále méně, protože cílem moderní společnosti je chrup zachovat po celý život. A proto si myslím, že by ze strany pacientů bylo silně pochybné, kdyby zanedbávali péči o svůj vlastní chrup s myšlenkou, že si tedy našetřím a nechám si zuby "nastřelit".

Zubní implantace je výkon nadstandardní oproti klasickým standardním metodám ošetření, a proto není možné, aby kromě některých speciálních případů, tyto výkony platily zdravotní pojišťovny. Neděje se tak nikde ve světě. Jsou tedy pro pacienta cenově náročné, záleží na nákladech příslušného oddělení a na typech implantátů. V naší zemi jsou jak české, tak vyrobené v licenci, ale i vyloženě zahraniční. Je třeba si uvědomit, že pacient si musí platit i všechna pomocná vyšetření či pomocné výkony, které s přípravou implantace souvisí. Také nároky na ústní hygienu jsou u implantátů daleko vyšší než u přirozeného chrupu.

Přesto jako vybraná metoda ošetření chrupu skýtají zubní implantáty možnosti pro lidi v aktivním věku, kteří se nesmíří s klasickým ošetřením defektů chrupu a mnohdy jim přispějí i k úspěchu v povolání. Dnes už každý praktický zubní lékař ví o odděleních, kde se takovéto výkony provádějí, a má možnost tam svého pacienta odeslat.

MUDr. Ivan Hejduk, soukromý zubní lékař, Čechova 273 Jičín, tel.fax.: 0433/24261

Studeňany patří malířům

V loňském roce byla výstava poprvé rozšířena i o dětskou kresbu, která nebude chybět ani tentokrát. Letos se však nově počítá s rozšířením výstavy o lidovou stavbu ve fotografii. I proto se počet výstavních míst zvýší, obrazy si návštěvníci budou mít možnost prohlédnout nejen ve stodole a na zápraží u Šoltysů, ale i u Flórů, Satrapů, Hálů a v obecním domku.

Instalace děl se uskuteční v sobotu odpoledne, někteří z výtvarníků se sem sjedou už v pátek, aby využili možnost malovat v plenéru - v obci a jejím okolí. V domě u Hálů bude připomenuta také naše přední osobnost v oboru historie a archivářství - dr. Josef Nožička. Na nedělní dopoledne je pro návštěvníky připravena i tombola, vystoupení žáků Základní umělecké školy v Jičíně a loutkového divadla Srdíčko. Na "Výtvarné Studeňany" přijalo v loňském roce pozvání čtyřiadvacet výtvarníků z celého Podkrkonoší, podobná účast se očekává i v roce letošním.

(red)

SOUTĚŽ: Nehoda není náhoda

Jičín - Ve spolupráci s Agenturou Vegricht pro BESIP, dopravním inspektorátem OŘ PČR Jičín, komisí pro BESIP při referátu OkÚ Jičín, Školským úřadem Jičín a hlavním sponzorem - místní renomovanou firmou Cykloservis Souček dnes přinášíme otázky od 21. do 30. dopravně bezpečnostní soutěže "Nehoda není náhoda".

Správné odpovědi označte v soutěžním kupónu, který jste si vystřihli 4. června 1999 ve 22 čísle Nových Novin, opět křížkem nebo kroužkem. Pozor! Kupón odešlete najednou až po vyplnění všech čtyřiceti otázek! Za týden v pátek 25. června 1999 zveřejníme poslední okruh otázek od 31 do 40 a ještě jednou náhradní soutěžní kupón. Zároveň vás seznámíme s uzávěrkou soutěže, ukončením přijímání soutěžních kupónů, losováním a termínem předáním cen vítězům soutěže.

(red)

Soutěžní otázky č. 21 - 30

a) musí k jízdě používat chodník

b) může jezdit po chodníku libovolnou rychlostí

c) smí jet po chodníku, ale nesmí překročit rychlost chůze

22. Jízdní kolo, které cyklista používá v silničním provozu, musí být mimo jiné povinně vybaveno

a) hustilkou a soupravou na opravu duše

b) nezbytným nářadím k jednoduchým opravám

c) blatníky na předním a zadním kole

23. Otvírat dveře vozidla, nastupovat nebo vystupovat z osobního automobilu se smí

a) jenom za slabého provozu vozidel

b) jen tehdy, není-li tím ohrožena bezpečnost nastupujících a vystupujících osob ani jiných účastníků silničního provozu

c) jen na pokyn řidiče

24. "Neomezit jiného účastníka silničního provozu" znamená povinnost počínat si tak, aby

a) nemusel náhle zabrzdit

b) mu nějak nepřekážel

c) mu nevzniklo žádné nebezpečí

25. Cyklista smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit

a) vždy okamžitě na místě

b) vždy na vzdálenost 10 metrů

c) na vzdálenost, na kterou má rozhled

26. Na příkaz signálu se žlutým světlem "Pozor!" je cyklista povinen

a) připravit se k jízdě

b) bezpodmínečně zastavit před křižovatkou

c) zastavit před příčnou čárou souvislou, a kde není, před semaforem; je-li však při rozsvícení signálu tak blízko, že by

nemohl bezpečně zastavit, smí pokračovat v jízdě

27. Nemohou-li se protijedoucí řidiči bezpečně vyhnout

a) má přednost v jízdě ten, na jehož straně je překážka nebo zúžená vozovka

b) musí dát přednost v jízdě ten, na jehož straně jízdy je překážka nebo zúžená vozovka

c) musí dát přednost v jízdě ten, na jehož straně není překážka nebo zúžená vozovka

28. Je-li cyklista předjížděn

a) musí vždy zpomalit

b) musí uvolnit cestu tím, že vjede na krajnici

c) nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění

29. Přijíždí-li vozidlo s právem přednosti jízdy, musí mu cyklista

a) uvolnit cestu tím, že zajede do první odbočující ulice nebo silnice

b) umožnit průjezd tím, že vždy zastaví

c) umožnit bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže je to nutné, musí zastavit na takovém místě, aby nepřekážel

30. Cyklista nesmí předjíždět

a) nemá-li jistotu, že řidič, kterého hodlá předjet, ví o jeho úmyslu

b) nemá-li jistotu, že se bude moci bezpečně zařadit před vozidlo, které hodlá předjet

c) nedá-li svůj úmysl najevo řidičům jedoucím vpředu zvonkem