FOTO: Archiv Jindřich Rychtera

Prvním místem na přehlídce souborů severovýchodních Čech oslavil Hořeňák 45. výročí svého vzniku, uspořádal také velkou přehlídku krojů v Nosticově paláci v Praze, v Dolní Lomné a pod Stromem republiky v Praze. Opět se mění vedení hudby, primáškou se stává Ivana Malá, dnes Havelková.

Posléze dochází i k největší reformě souboru, jelikož soubor nemůže nikdo dotovat, stává se samostatným subjektem, pod jménem "Sdružení členů a přátel souboru Hořeňák". To také znamená, že co si nevyděláme, nebudeme mít. Přesto na vystoupení nemůžeme naříkat, hotel Horizont nám dává dělat nové plakáty a firma Hoška Tour nové pohledy. V roce 1997 pořádáme poprvé v sokolovně vesnický bál, který se opakuje každý rok.

Nelze dost dobře obsáhnout všechna vystoupení, která soubor měl, ani není možné uvést všechny diplomy a čestná uznání. Leckdy něco zaskřípalo, ale přes veškeré úsilí členů se zase vše dalo do pořádku. Pomalu bilancujeme práci uplynulých let. Dle zápisů z kronik má soubor na svém kontě již 1884 vystoupení, velmi pěknou spolupráci s Českou televizí a rozhlasem. Letos organizujeme v pořadí 25. ročník Mezinárodních slavností písní a tanců Pod Zvičinou. Do dnešních dnů jsme se zúčastnili mnoha přehlídek, devatenáctkrát jsme byli na festivalu U nás na Náchodsku. Hořeňák natočil svůj vlastní film a dostal řadu čestných uznání a diplomů, je držitelem státního vyznamenání "Za vynikající práci" a za "Zásluhy o výstavbu", vlastní diplom České mírové rady, cenu České hudební společnosti, Čestné uznání za reprezentaci na XIII. ročníku světového festivalu v Kadani od C.I.O.E.F.F. a I.O.F. Na svém kontě má bělohradský soubor také vydání dvou knih, CD, audiokazety, videokazetu, dva filmy, nahrávky v rozhlase, deset televizních pořadů...

Ze zahraničních zájezdů znají Hořeňák po celé Evropě, včetně Turecka, ale také v Kanadě a ve Spojených státech (Idaho a Utah). Za dobu své existence vycestoval Hořeňák do zahraniční celkem čtyřiapadesátkrát a vždy dobře reprezentoval svoji vlast.

Vedení souboru písní a tanců Hořeňák chce poděkovat všem bývalým i zakládajícím členům souboru za jejich dřívější činnost. Děkujeme také všem svým příznivcům i dnešním členům. Je to zásluha všech, že soubor letos oslaví 50. výročí a že dosáhl úspěchů nejen v republice, ale i za hranicemi naší vlasti.

Rozvíjet tradice podkrkonošského lidu, oslavovat krásu života tancem, písní, vyprávěnkou, dávat lidem radost a úsměv - to vše je hlavním posláním souboru Hořeňák.

(vedení souboru)

Koncert v arkádách

(MYŠ)

Zajímavé knihy U Pašků

Vše, co chcete vědět o sexu, a bojíte se na to zeptat

svých dětí.

Kohoutek Kč 109,-

Marvan nejen o sobě

Vychází k 25. výročí úmrtí J. Marvana

Unholy Kč 199,-

Mistři !!!

Cesta našich hokejistů za zlatem na MS 1999 v Norsku

Unholy Kč 189,-

Messner Yetti

Yetti, výplod fantazie nebo trik horolezců?

MF Kč 219,-

Nejkrásnější rostliny pro zahradu

Nejlepší a snadno pěstovatelné zahradní rostliny

Balios Kč 399,-

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67)

Loutkové divadlo Srdíčko hodnotilo

Z bilanční zprávy souboru vyplývá, že tento uskutečnil za sezonu celkem dvacet osm veřejných vystoupení. Pravidelně každou druhou sobotu hráli jičínští loutkáři pro své domácí diváky, a to vždy od 14.00 a 16.00 hodin. Smutné je, že zájem diváků o loutková představení celkově opadá, zvláště o druhé představení. Naopak v čase konání prvního představení je divadélko přeplněno a malí diváci těžko chápou, že je již nemůžeme na pohádku pustit. Bylo by vhodné, aby rodiče tuto situaci pochopili a využívali k návštěvě loutkového divadla i pozdější představení.

Mimo pravidelná vystoupení se Srdíčko představilo na přehlídce loutkářů v Libáni, podniklo zájezdové vystoupení v Krkonoších a konečně poprvé ve své historii bylo na zájezdu v "cizině", v italském městě Trentu, kde uvedlo celkem třikrát klasickou tradiční loutkářskou hru Dr. Faust.

V současné době se soubor věnuje pravidelnému úklidu a drobným úpravám divadla a především připravuje dramaturgický plán na novou divadelní sezonu. Je potěšitelné, že v poslední době byl soubor posílen o mnohé mladé tváře, především dívčí, a to díky zájmu a podpoře Vlasty Hylmarové, učitelky II. ZŠ. Doufáme, že se najdou i chlapci či muži, kteří by rozšířili především "vodičskou" část souboru. Srdíčko je však otevřeno pro každého, kdo by měl zájem o ochotnické loutkové divadlo. Zveme vás k návštěvě, a to každý pátek v 19.00 hodin.

Naši nejmenší diváci se pak mohou těšit na září, kdy loutkové divadlo vystoupí v rámci festivalu Jičín - město pohádky s novou inscenací známé pohádky Zlatá rybka.

(Pka)

Milý výlet do botanické zahrady

FOTO: ARCHIV KD Babylon

Bezbariérový autobus objednal Městský úřad Jičín přes liberecké sdružení tělesně postižených Czech Handicap, a proto se výletu mohli zúčastnit i vozíčkáři. Cestu hradil odbor sociálních věcí MěÚ a zúčastnil se jí i jeho vedoucí ing. Rostislav Vodák a paní Neuwirthová. V rámci zájezdu byla navázána spolupráce s výše uvedeným sdružením a jeho vedoucí byl pozván k návštěvě Jičína a k výměně zkušeností. Liberecké sdružení renovovalo v obci Ktová u Turnova nevyužitou budovu školy na bezbariérový dům k rekreaci svých členů a pozvalo tam i členy našeho klubu.

V Jičíně však není dopravní prostředek, který by tam byl (a nejen tam) schopen vozíčkáře dopravit a vzhledem k tomu, že rok 1999 byl vyhlášen "Rokem seniorů", byl by podobně technicky upravený autobus pěkným dárkem pro dříve narozené občany. Krajské město Liberec nekupovalo autobus nový, ale zvedací plošinou vybavilo autobus starší. Prodloužení lidského věku s sebou přineslo i větší počet lidí zdravotně postižených. Bezbariérové přizpůsobení prostor úřadů, lékařských ordinací, obchodů, společenských místností a dopravních prostředků bude tedy stále nutnější. Matkám s malými dětmi v kočárku by bezpečné nastupování a vystupování při cestování přišlo jistě také vhod.

Spolupráce, vzájemné rady a předávání zkušeností našeho města a Klubu důchodců se sdružením Czech Handicap z Liberce přinese prospěch jistě oběma stranám. V našem městě bylo v posledních letech upraveno pro postižené občany několik domů a nový se právě dostavuje. Doufejme, že se najdou i finanční prostředky na upravení dopravního prostředku pro postižené občany tolik důležitého. Svaz invalidů a další společenské organizace našeho města jistě tuto snahu pochopí a zároveň ji všemožně podpoří.

Naše město má překrásné okolí a umožnit starším, postiženým i nemocným lidem pobyt v přírodě přinese oběma stranám jistě prospěch a radost dvojnásobnou. I vy, mladí, budete jednou staří, a to, co děláte dnes pro starší generace, děláte do budoucna vlastně i pro sebe.

Marie Klimešová, kronikářka Klubu důchodců

Bohumír Bradáč, rolník ze Židovic

REPRO:NN

Pocházel ze starého selského rodu, který žil na Kopidlensku a Libáňsku. V rodokmenu zpracovaném Františkem Pourem, řídícím učitelem v.v. z Veliše, je jeho prvním písemně doloženým předkem Šimon Bradáč, rolník ve Pšech uvedený v roce 1617. Z rolnického stavu vybočil pravnuk Šimona Václav, který je zaznamenán v roce 1711 jako mlynář ve Pšech, a jeho synové. Čtyři byli mlynáři ve vesnicích v okolí Kopidlna, pátý byl sedlákem v Oudrnicích. Děd Bohumíra Bradáče už je zaznamenán jako chalupník v Židovicích. Na tomto gruntě hospodařil též jeho otec Josef (1841-1894), pokrokový hospodář, dlouholetý starosta obce Židovice a člen okresního zastupitelstva libáňského. Po otcově smrti na třináctiletého Bohumíra předčasně přešly starosti budoucího hospodáře, které sdílel spolu se svojí matkou. Jeho tři sourozence nechala matka studovat. Odborné zemědělské vzdělání získal na dvouleté hospodářské škole v Jičíně. Pak se nechal zapsat jako mimořádný posluchač práv na Karlově univerzitě. Po roce studií se musel vrátit na rodný statek,který mu v jeho dvaceti letech matka definitivně postoupila. Během svého života statek nově postavil a zvětšil na výměru 31 hektarů.

Už od mladých let se věnoval činnosti veřejné a politické. V prvních letech našeho století organizoval agrární dorost na Libáňsku a pod jeho vedením se tato organizace stala jednou z nejaktivnějších a nejpočetnějších v širokém okolí. V necelých čtyřiadvaceti letech byl zvolen starostou obce Židovice a krátce potom se stal členem samosprávy okresu libáňského. Byl členem

selského bandéria a později zakladatelem selské jízdy. V roce 1926 byl zvolen starostou reorganizovaného Ústředí selských jízd v Praze.

Ještě ne třicetiletý byl 24. května 1911 zvolen poslancem říšského parlamentu ve Vídni a v roce 1913 poslancem zemského sněmu Království českého na místo zemřelého poslance Vaňka ze Slatin. V době první světové války pracoval ve Vídni a zasahoval účinně do všech tajných příprav pro osamostatnění národa. Nikdy neprojevil obavu o svojí osobu a zasloužil se o záchranu tisíců životů českých lidí. V roce 1918 se stal členem Revolučního národního shromáždění a Národního výboru okresu jičínského.

V roce 1920 byl zvolen členem poslanecké sněmovny ČSR za Republikánskou stranu českého venkova. Velmi často byl pověřován jednáním s ostatními politickými stranami, u nichž požíval důvěry a vážnosti. Díky jeho osobním vlastnostem se mu dařilo usměrňovat protichůdné názory politických stran a složitá jednání dovést k dohodě. V roce 1929 byl jmenován ministrem zemědělství a v letech 1931-1935 zastával funkci ministra národní obrany. Po parlamentních volbách v červnu 1935 byl osmdesáti procenty přítomných poslanců zvolen předsedou parlamentu. Funkci však již prakticky nemohl vykonávat, neboť onemocněl a 20. října 1935 zemřel.

Stejně významná byla jeho činnost hospodářská a snaha o zlepšení životních podmínek venkovského obyvatelstva. Zemědělské podnikání chtěl povznést na základě demokratického družstevnictví. Při svých snahách se setkával i s nepochopením části zemědělské veřejnosti a musel vyvíjet velké úsilí k jejich získání pro družstevní myšlenky. V roce 1918 byly založeny Rolnické družstevní podniky v Jičíně s filiálkami v Kopidlně, Libáni a Rožďalovicích. Od svého počátku se věnovaly jak skladištní, tak výrobní činnosti. Jako příklad jejich činnosti uvedu stavbu nové moderní mlékárny v Jičíně, která se za několik let propracovala na třetí místo v Čechách. Bohumír Bradáč byl také spoluzakladatelem Rolnických akciových podniků v Rožďalovicích.

Bylo by možné se dále zmínit o Bradáčových zásluhách o povznesení školství, zvláště zemědělského, o rozvoj měst a obcí na Jičínsku, ale tady už jen připomenu stavby sokoloven v Kopidlně a Libáni.

Příslušníci starší generace, nejen na Kopidlensku, ještě dnes pamatují desítky drobných příběhů, které dokreslují i po šedesáti letech osobnost Bohumíra Bradáče. Jeden z nich mi vyprávěl Antonín Erben, předseda Selské jízdy Bradáčovy ze Židovic.V obci se stavěla, ministrovým přičiněním, dlážděná obecní silnice. Dělníci začali pokládat dlažbu na cestě k Bradáčově statku. Když se ministr nečekaně vrátil z úředního jednání, dal práce zastavit se slovy: "Nechci nic jiného, než mají ostatní".

(hol)