115. výročí narození Dr. Edvarda Beneše
Jen objektivní zhodnocení historiků a politologů po prostudování a zhodnocení dokumentů a archivů - Benešův nevyjímaje - může současné generaci bez emocí a křivdy přiblížit neprávem a záměrně znevažovanou osobnost druhého prezidenta ČSR. V tomto směru snad přispěla pražská mezinárodní konference ve dnech 25. až 27. května 1994 na téma Dr. Edvard Beneš - československý a evropský politik. Toto fórum položilo historický základ k pochopení Benešových výher a osobních proher především v kontextu evropských dějin XX. století.
Přibližme si nejdůležitější etapy Benešova života. Narodil se 28. května 1884 v Kožlanech jako desáté dítě svých rodičů. Po studiích v roce 1908 se objevuje ve studentské organizaci České strany pokrokové a od roku 1914 spolupracuje s redakcí Času. Po vypuknutí druhé světové války se stává spolupracovníkem T.G. Masaryka a od roku 1915 spoluorganizuje odboj proti Rakousku - Uhersku. Představuje v té době velmi úspěšného politika. Prosazuje se pracovitostí, vírou ve vlastní poslání, spolehlivostí a houževnatostí. Politický život mu byl bojem. Svědčí o tom i jeho názorové střety s dr. Kramářem, s J. Stříbrným, A. Švehlou a Š. Osuským. Pařížská mírová konference potvrdila rovněž jeho zásluhu o první zahraniční odboj.
Beneš od roku 1918 až do svého zvolení prezidentem 18.12.1935 byl ministrem zahraničí ČSR. To bylo v té době něco neobvyklého. Stál u zrodu malodohodového bezpečnostního systému, uzavřel spojeneckou smlouvu s Francií (25. ledna 1924) a se Sovětským svazem (16. května 1935) a v lednu 1928 narovnal vztahy mezi Vatikánem a ČSR.
Ve Společnosti národů dosáhl nejvyšších ocenění. Byl několikrát zvolen místopředsedou shromáždění SN, později předsedou Rady SN, následně předsedou ozbrojovací komise, aby se nakonec v září 1935 stal předsedou SN. Již tehdy začal prosazovat v mezinárodním měřítku myšlenky, zásady a cíle, k nimž se těžce dopracovává nynější OSN. Beneš od nástupu nacismu v Německu správně odhadl nebezpečí, které hrozí nejen ČSR, ale i Evropě. Z jeho podnětu se v roce 1936 začaly budovat pohraniční pevnosti.
Mnichov se přesto stal kritickým bodem Benešova politického neúspěchu. Jeho západní zahraničněpolitická koncepce vzala za své. Na mnichovské tragedii nenesl vinu. Diktát velmocí a Hitlera a celé dějinné soukolí bylo silnější. Komplex Mnichova ho provázel a ovlivňoval až do smrti. Mnichov do jisté míry způsobil i jeho orientaci na SSSR. Událostem, které pak po roce 1945 následovaly, nedokázal zabránit. Proto názory, zda Beneš selhal anebo podlehl Gottwaldovu nátlaku a podepsal demisi demokratických ministrů v únoru 1948, jsou příliš zjednodušující a zavádějící. Pouze jedno je průkazné. Pozoroval, jak se hroutí demokracie v ČSR. Zklamán, opuštěn, nepochopen a vážně nemocen zemřel v Sezimově Ústí 3. září 1948. Jeho skonem skončila definitivně éra Masarykovy první republiky.
JUDr. Vlastimil Krejča
Pozn. redakce: 28. května pořádá okresní klub PTP Jičín pro své členy a pozvané mladé junáky z Nové Paky tématický zájezd k hrobu prezidenta Beneše do Sezimova Ústí, kde položí kytici červenobílých květů.
Den plný pohody a překvapení
Jičín - Pozvání do "Café museum" přijalo minulou sobotu několik desítek místních i přespolních obdivovatelů nejen historie, ale i věcí nevšedních, milých a příjemných. Když pak netradiční akci pracovníků Okresního muzea a galerie Jičín podpořilo překrásné počasí, strávili všichni přítomní na nádvořích Valdštejnského zámku hezký den plný pohody, překvapení a netradičních zážitků. Kromě vtipných programů pro nejmenší se zde pražila, mlela, vařila a samozřejmě konzumovala káva, podávaly se likéry mnoha značek i chutí, pekly se oplatky. Stařičký gramofon vyluzoval melodie našich předků a korzující přítomní měli v historii jičínského muzea první příležitost zhlédnout část expozice i na nádvořích, kam mezi ně u příležitosti Dne muzeí "sestoupila". Muzeum bylo po celou sobotu zpřístupněno zdarma, stejně tak i výstava "Dary a přírůstky za posledních 5 let", která byla ve své podstatě upřímným poděkováním všem těm, kteří v posledních letech obohatili sbírky muzea darovanými exponáty.
(mar)
Festival Muzika Paka počtvrté
Jedna z organizátorských duší festivalu Muzika Paka Ivo Chocholáč. Třídenní festivalový maratón s podtitulem Kultura okraje v kraji blouznivců začíná dnes odpoledne.
FOTO: jn
Nová Paka - Poslední víkend v květnu se již počtvrté uskuteční v Nové Pace kulturní festival Muzika Paka, tentokrát pod názvem Kultura okraje v kraji blouznivců. Účastníci předcházejících ročníků jistě vědí, že se jedná o třídenní setkání příznivců hudby, divadla, filmu, poezie a dalších forem uměleckého vyjádření se k současnosti.
Co nabídnout z bohatého festivalového programu? Tak například v pátek 28. května je jedním z hlavních lákadel vystoupení divadla Continuo (v pátek ve 22 hodin). Toto divadlo předvede pouze tři vystoupení v České republice a odjíždí na turné do Koreje. V programu nazvaném Křídla ryb předvede postavy v nadživotní velikosti, cirkusové a akrobatické techniky, živou hudbu a další prvky.
V sobotu 29. května proběhne v aule novopackého gymnázia vyhlášení výsledků literární soutěže o největší nesmysl Prášiliáda. V městském kině můžete vidět "Filmy, které jinde těžko uvidíte". Nabízí se divákům česká avantgarda 80. a 90. let ve filmu. Ve velkém sále Městského kulturního střediska v Nové Pace vystoupí herci divadla Na zábradlí v "dryáku" o třinácti obrazech Nahniličko. Představí se řada známých herců, jako Ivana Chýlková, Jan Kraus a Eva Holubová.
Pro zájemce poezie bude určitě přitažlivé vystoupení Jáchyma Topola, který bude číst svoje texty.
V neděli 30. května v dopoledních hodinách zazní v chrámu Nanebevzetí Panny Marie duchovní hudba z doby Kryštofa Haranta v podání souboru Duodena Cantitans a Capella Rudolphina Praha.
Tolik tedy krátká nabídka akcí v rámci festivalu. Ale ten, kdo přijede, bude moci navštívit řada dalších akcí - výstavy (např. kresby Vojtěcha Jiráska), koncerty a jiné pořady.
Zájemci mohou získat kompletní program v informačním a městském kulturním středisku. Tam je také k dostání vstupenka na všechny akce. Napsat vyčerpávající pozvání je nemožné. O výjimečnosti novopackého festivalu se přijďte přesvědčit na vlastní oči. Určitě nebudete litovat.
Václav Franc
Spisovatel z Jičínska - Václav Prokůpek
Václav Prokůpek.
FOTO: ARCHIV
Mezi prozaiky, kterým se hlavním námětem díla stal venkov, náleží i Václav Prokůpek, narozený 11. července 1902 v Dolním Lochově. Po studiích na jičínském gymnáziu přešel na techniku do Prahy. Záhy se však věnoval žurnalistice a pracoval jako redaktor agrárního deníku "Venkov". V letech 1941-1948 se stal ředitelem Družstva Moravského kola spisovatelů v Brně.
Jeho životní osud se v 50. letech velmi podobal osudům spisovatelů ruralistů, rovněž z Jičínska: J. Knapa, Fr. Křeliny a J. Knoba. Všichni tito generační souputníci vyznávali niterný vztah k rodné půdě, křesťanskou víru a touhu po svobodném rozhodování jednotlivce. Také Prokůpka, právě tak, jako jeho krajany, zasáhl komunistický totalitní systém, kterému "láska k rodné hroudě" nevyhovovala.
V roce 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen na 22 let vězení. V 60. letech, kdy totalitní ideologie byla sotva udržitelná, byl v roce 1964 propuštěn a v roce 1967 plně rehabilitován.
Prokůpek náležel ve 30. letech k našim předním představitelům ruralistické prózy. Od naturalistického vidění venkova dospěl k psychologickému prohloubení a odlehčení tragických příběhů a k zachycení povahy krajiny ovlivňující i životní osudy jejích obyvatel.
Po romantických prózách popisujících násilné typy surových obyvatel vesnice "Esa a bůh" (1926), vydal naturalistický román z rodného Jičínska "Přes věky" (1926), kde vylíčil bídu, krutost, chamtivost a sobectví lidí, u nichž tyto vlastnosti míří proti jiným lidem, ale netýkají se půdy a zvířat. Bezohledné selské sobectví představuje i cyklus pěti novel "Kamarádi" (1927). Osobitým Prokůpkovým námětem jsou koně, oddaná a vřelá láska ke zvířatům. Nejlepší Prokůpkovou prací jsou příběhy selského koně "Baba" (1928). Podařilo se mu věrně popsat křivolakou pouť kobyly z rodné stáje, její bloudění od jednoho majitele ke druhému, přes šťastné chvilky v panské stáji a přes dřinu povoznické kobyly i řeznické herky až k smrti, podivnou náhodou zase pod rodnou střechou. Prokůpek zde prokázal dokonalou znalost prostředí malého selského dvora pod Prachovskými skalami a také jemné procítění zvířecí duše od narození až k smrti.
Ruralistickými náměty pokračuje v románu "Marie" (1930), v románu "Ve stínu hor" (1931) je středem vyprávění chalupnická rodina. Skrze ní sleduje autor odvěký boj člověka s kamenitou přírodou a jejími živly.
Další povídka "Zakryto slzami" (1937) je podložena hluboce mravní ideou. Popisuje záchranu zdraví mladé ženy za cenu obětování téměř veškeré půdy jejího muže.
Jako novinář působil Václav Prokůpek ve Slezsku. Z tohoto kraje vzešel román "Ztracená země" (1938), v němž sledoval národnostní rozhraní a metafyzické fluidum krajiny, které ovlivňuje její obyvatele. Na Jičínsko se Prokůpek vrací dějem románu "Nebe nad námi" (1940), kde popisuje osudy malíře vracejícího se do rodného kraje, tlak hospodářské krize, jež vyhání obyvatele z vesnic.
Větší cyklus prací začíná knihou "Žitný dvojklas" (1943) s hrdinou sedláka z Českého ráje. Lásku ke koním vyjádřil autor v próze pro děti "Naše hříbátka" (1943), která se vlastně stala kronikou dětských vzpomínek.
S podlomeným zdravím zaviněným vězením, žil Václav Prokůpek v Brně, kde před 25 lety 22. května 1974 zemřel.
V Jičíně se zatím nedostalo tomuto výraznému českému spisovateli, který navíc prošel komunistickým žalářem, žádného ocenění, byť formálního, například pojmenováním ulice jeho jménem.
Hana Trojanová
Zajímavé knihy U Pašků
Ed McBain To veliké zlé město
Carella vyšetřuje případ mrtvé jeptišky.
BB Kč 169,-
Undsetová Kristina Vavřincová 1-3. díl
Historický román ze 14. století vypráví příběh
velké tragické lásky.
Chvojkovo nakl. Kč 570,-
Viewegh Povídky o manželství a sexu
Petrov Kč 172,-
Červený Nový Zéland
Krajina nevšedních zážitků očima českého
cyklisty.
Agape Kč 150,-
Kosatík Devět žen z Hradu
MF Kč 249,-
Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/222 67).
Jičín město pohádky: ve festivalovém dění dochází k jakémusi střetu
Jičín - Zdá se, že podobně jako ve společnosti širší současné naši české, dochází i ve festivalovém dění k jakémusi střetu, který velmi nepřesně možno charakterizovat jako generační. Přičemž generace není tu míněna věkově, ale názorově. Inu: spor jde o myšlenku základní, tedy, zda převahu budou mít věci byť líbivé, hojně navštěvované, efekt vyvolávající, či přednost dostanou akce méně nápadné, ale za srdce uchopující.
Soudím, že nezasvěceným nejlépe vysvětlím věc na příkladu. Jeden večer loňského pohádkového festivalu sešly se dva zcela odlišné pořady. Z Národního Labutí jezero přijelo a na rynku konala se Pocta panu Karafiátovi. Richard Koníř ve své čabrace řadu svíc rozsvítil (pasují úžasně k podloubí), přišly děti s lucerničkami a lilo jako z konve. I tak svůj svítící rej malí broučci předvedli a zpívali a nechtěli domů. Světla a lesku na tom větrném krásném jičínském náměstí bylo daleko méně, než na baletu, byla tam zima, žádné kytky, toalety dam by nebyly vidět, ani reprezentační úsměvy pořadatelů, žádný raut, ale tuze příjemno.
Nevzpomínám, kolik desítek tisíc tehdá balet z festivalového rozpočtu vytáhl, chci jen říci, že jakýsi svár komerce s pořady méně náročnými, ale pro dětskou duši potřebnějšími, kde rozhoduje vlastní tvořivost, fantazie vyčnívá z mnoha diskuzí i jednání. Někteří dokonce tvrdí, že festival je už úplně jinde, než byl při svém vzniku. Projevilo se to třeba v diskusi o závěrečném večeru, vzpomeňme na satirický článek Pohádkových novin o ohňostroji, kdy děti navrhovaly jen polovinu ceny rachejtlí rozmělnit na drobné a z věže házet, že Jičíňáci by si stejně přišli na své. Příznačná byla ostatně i reakce skutečná, kdy noviny uspořádaly v tu dobu autorské čtení ze svého listu.
Spor těchto tendencí veden jest na různých frontách, nejen ve festivalovém vejboru, kde otcové zakladatelé jsou při volbě prezidenta, či rozhodování o podstatných věcech používat metody kritizovatelné z hlediska principů demokratických. Je pravda, že závěrečné gala s nutným vstupným pomůže zaplnit festivalovou pokladnu a návštěvníci se stávají malými sponzory, protože náklady na vše jsou obrovské a festival není a nechce být výdělečný. Právě tak, jakož všichni vejboři, i ti, kdož se jakkoli podílejí, pracují zcela nezištně, dle Tyršova hesla o slávě a zisku. Druhá skutečnost je však taková, že mnoho desítek tisíc by se dalo vypuštěním některých nákladných akcí ušetřit. Nepřišlo by tolik lidí, nevybralo by se na vstupném, namítnou mnozí. Ano, ale byla by menší účast, kupříkladu na závěrečném odpoledni a večeru hodně škodlivá? Tak argumentují jiní. Kde je pravda nejpravdivější?
Soudím, že v rozumné váze obou složek. Přiznávám, že pro mne je sympatičtější kupříkladu dětská výroba knih, pouštění vlastnoručně vyrobených lodiček se vzkazem do Hamburku, či dětské psaní pohádek a jejich novinařina. Kéž by se onu váhu podařilo bez velkých emocí nalézt. Ostatně, proč by měli o všem rozhodovat jen vejboři, povězte i vy, Jičíňáci, jaký pohádkový festival byste chtěli? Příští ročník je věnován pohádkám odjinud. Diskutuje se, kam směrovat ročníky další, zda k J.Š. Kubínovi, nebo Rumcajsovi, či jeho autorům. Každý váš názor, nápad, pan prezident Jung, kterého najdete na Okresním úřadě, s potěšením zaznamená.
(prochor)
