V Porotním sále Valdštejnského zámku se sešli žáci 4. ZŠ, aby zde nejen sobě navzájem ale i "dospělákům" prezentovali výsledky své práce, zaměřené tentokrát na ekologický projekt pražské "Terezy" - "Všeho s mírou".
Jičín - Tahle otázka zazněla ve středu 28. dubna 1999 v Porotním sále Valdštejnského zámku na konferenci, kterou připravila 4. ZŠ v Jičíně. Pan učitel František Kynčl, který konferenci se svými kolegy a hlavně žáky připravil, tak vystihl hlavní myšlenku projektu "Všeho s mírou", do kterého se škola zapojila a jehož výsledky konference předvedla.
Po dva měsíce žáci intenzivně pracovali, prováděli šetření, měření, počítali auta a jejich vytížení, uvažovali o efektu reklamních letáčků, ale i třeba o tom, kde se dá ušetřit energie, či jak by měly vypadat školní svačiny a pitný režim ve škole. Na programu bylo ještě mnoho dalších a dalších zajímavostí.
Poznatky pozoruhodné i pro většinu z nás dospělých nové a tuze poučné. Přesvědčily, že slůvko ekologie, ekologické cítění je pojem velmi široký a má mnoho významů a souvislostí, námi dosud netušených. Zdalipak víme, kupříkladu, že než se rohlík dostane na náš stůl, poslouží k tomu až 16 různých dopravních prostředků. Nebo že v distribuční síti rozvodu vody v Jičíně se jí ztratí, nebo vyplýtvá tolik, že hodnota představuje číslo vyšší než 5 milionů korun? Že mezi sedmou a osmou hodinou projede před 1. ZŠ v Jičíně více něž 600 aut a projde tu 965 chodců...?
V krátkém článku není možné připomenout všechno, o čem děti na konferenci přednášely. Přimlouvám se za malý sborníček, kde by byly výsledky shrnuty a k dispozici tak byly nejen úřadům, které často rozhodují bez dostatečných podkladů, ale i veřejnosti.
Zaujalo mne, že při dobrém pedegogickém vedení se dá "dělat věda" zábavnou a poutavou formou. S využitím přirozené hravosti a zálib dětí, které malují, vyrábějí si pomůcky z papíru a přirozených materiálů, aby názornost byla přesvědčivá. Dokonce skládají básně a píší povídky. Toť další z kladů konference, jak tu byly propojené odborné poznatky s hudbou a mluveným slovem.
Chci promluvit o hezkém dojmu, který konference vyvolala. Žáci sami přednášeli o výsledcích své práce. Řádně do mikrofonu, jako velcí, mnozí četli koktavě a měli trému. Není divu, většina prvně v životě ten pocit prožívala. Ale všichni byli úžasní tím, že cosi dobrého a užitečného udělali, že mají ze své práce radost. Zaslouženou.
Jičín - Po dva dny zněly Porotním sálem jičínského zámku tóny lidových písní a různých hudebních nástrojů jen a jen pro naše nejmenší z mateřských škol. Výchovný koncert uspořádali členové smíšeného pěveckého sboru Smetana ve spolupráci s učiteli a žáky jičínské Základní umělecké školy. Společně tak dětem pootevřeli pomyslná vrátka k hudbě, hudebnímu cítění a snad se jim v nich podařilo probudit i první estetické zájmy.
Děti poznaly celou řadu hudebních nástrojů, z nichž některé viděly poprvé v životě, poslechly si lidové písně v podání pěveckého sboru Smetana pod vedením ředitelky ZUŠ Jaroslavy Komárkové i dětského sboru ZUŠ, jehož vedoucí je Zdena Svobodová a společně si zazpívaly známé i méně známé písničky nejen z "repertoáru" zpěvníků mateřských škol.
Všechny účinkující zaujala bezprostřednost dětí a jejich perfektní spolupráce. Malí posluchači s nadšením reagovali na každou část programu, a když si na závěr "dali" společně se všemi účinkujícími stále populární "Pec nám spadla", odcházeli z jičínského zámku s rozesmátými tvářemi. I odezva učitelek mateřských škol byla velmi povzbuzující a slova díků za krásný zážitek potěšila. Zvlášť v našem případě, kdy se jednalo o první koncert pro předškolní děti, kterého se ve dvou dnech zúčastnilo více než osm set malých posluchačů.
Dobrá věc se tedy podařila. Přesto si uvědomujeme, že na děti se právě v oblasti hudby velmi často zapomíná. Musíme si uvědomit, že cílené výchovné působení na dětskou populaci by mělo vést především k rozvoji jejich přirozených citů, které s sebou nese každá lidská bytost již od narození.
Členové obou souborů i učitelé ZUŠ v Jičíně to dobře vědí. Mají hudbu rádi a chtějí ji dál kolem sebe rozsévat, a tak vytvářet radostnou atmosféru a pohodu. Slibují dětem, že první dva "výchovné koncerty" by něměly být letos posledními.
Jičín - Jeden můj dobrý známý, poctivý starý dělník, ještě občas jako důchodce pracuje v bývalém ZPA - plasty nebo v sousedním ARiSu. Dělnickým okem sleduje změny za nového německého majitele Lisovny plastických hmot pana Kerna a zdravým rozumem je posuzuje: jsou k lepšímu. Řádně se tu teď pracuje a výroba je opravdu produktivní.
Zredukoval se počet úředníků. Zavřel se bufet s prodejnou, kam si zaměstnanci chodívali na svačinu a na nákupy (závodní jídelna s dotovanými cenami však obědy vaří). Práci závodního energetika zastávají elektrikáři a z mistrů se stali současně seřizovači. Když je třeba nakládat zboží (plasty jsou lehké), přiběhnou pomoci i úředníci z kanceláří. Závod má jen dvě osobní auta, obyčejné škodovky, a jednu dodávku. Nedávno byla zrušena i vrátnice... Dobře to tu klape.
Ředitel závodu pan Reinberger mi to potvrdil. Ano, transformace se v LPM povedla a podnik prosperuje. Ovšem už české vedení státního podniku hodně udělalo. Od roku 1990, kdy měl závod 300 zaměstnanců, zredukoval se stav do 1.10.1997, kdy byl závod zprivatizován, na 160 (zavřela se neproduktivní výrobna ve Vysokém Veselí apod.). Za změnami za nynějšího německého vlastníka stojí ovšem i jeho kapitálové možnosti investovat. Redukci úředníků o 10 sil umožnila investice 1 500 000 korun do počítačového vybavení.
A podobně je tomu ve vlastní výrobě: přibyly tu opravdu moderní lisy. Je ovšem pravda, že za vším je i snaha po co nejjednodušší administrativě bez zbytečného papírování. Dnešních 131 zaměstnanců si domů odnáší i více peněz (průměrná mzda je v LPM 12 tisíc korun), dále se jim přispívá na obědy a na sportovní a kulturní činnost a také odbory na závodě pracují.
Krátká rozmluva s dalším spokojeným zaměstnancem LPM mi potvrdila to, co silně cítím. Zvyky, které v nás zapustily kořeny za 40 let socialismu, mají velkou sílu a setrvačnost. Zdá se bohužel, že cizí vlastník - vzpomeňme i na nedalekou mladoboleslavskou automobilku! - dovede naše zvyklosti lépe změnit a učinit tak výrobu efektivnější. Mívá k tomu ovšem i to druhé, co českému majiteli obyčejně chybí - finanční prostředky k investicím, k modernizaci.
Jičín - Pozvání přišlo na ručně vyrobeném papíře a zvalo na školní konferenci do Porotního sálu jičínského zámku. Propojení se 4. ZŠ v Jičíně s názvem "Všeho s mírou" dávalo tušit, že zaměření bude ekologické.
Už před desátou hodinou dopolední 28. dubna 1999 se sál zaplnil zástupci okresního a městského úřadu, novináři, učiteli, mladými ekology, školáky a také mikrofony, hudebními nástroji, dokonce i odpadem všeho druhu. K hostům nejočekávanějším patřily dvě ženy ze sdružení Tereza Praha, které přepečlivě sledovaly celé dění.
Čtvrtá základní škola totiž takto veřejně a slavnostně ověřovala jako jedna z dvaceti škol v České republice ekologický projekt Terezy "Všeho s mírou". Výsledky konkrétních úkolů vrchovatě naplnily program prvňáků až deváťáků a poodkryly, jak tu v Jičíně žijeme. Jak hospodaříme s energií, kde bereme vodu nebo jakým způsobem se žactvo nejčastěji přemisťuje do školy...
Vraťme se ale k oněm dvěma ženám, které si zapisovaly a fotografovaly, a vypadalo to, že se dobře baví. Mirka Tintěrová ze sdružení Tereza Praha vysvětlila: "Jsme autoři projektu °Všeho s mírou°. Během určité doby, dejme tomu v rozsahu asi tak 6 až 8, týdnů se děti zabývají problémy spojenými s udržitelnou spotřebou přírodních zdrojů. Dělají si různé průzkumy, zpracovávají Terezou připravené listy, které jsou zaměřené na šest okruhů - odpady, šetření vodou, energií, životní styl, doprava a ozeleňování. Každá třída pracuje na něčem jiném a na závěr je konference, kde si navzájem sdělí, co vypátraly. Pak už přijde na řadu čtvrtá část, a to je právě samostatná práce, kde se budou snažit realizovat některé svoje představy o tom, co by se mělo změnit."
A její kolegyně Jana Ledvinová k tomu dodala: "Celým tím projektem a udržitelnou spotřebou chceme všem naznačit to, že takzvané ekologické chování neznamená vrátit se zpátky na stromy, vyhodit všechno, co jsme kdy potřebovali, a žít znova v jeskyni, ale znamená to víru a jakési přesvědčení, že když budeme užívat všeho s mírou, tak zachráníme i tuto planetu a nebude se nám žít špatně!"
A František Kynčl, učitel, ekolog ze 4. ZŠ, který to s pomocí ostatních a hlavně žáků dokázal dotáhnout až k oné konferenci, přidal s úsměvem svoje krédo: "První záměr byl dost závažný. Při sociologických výzkumech se zjistilo, že současná mladá generace se chová úplně jinak, než se chovaly ty předcházející. Je hodně zaměřená na materiální hodnoty života, má velice slabé sociální cítění. Prostě chybí taková ta - kdysi pro mladou generaci typická věc, že chtěla spasit svět. Proto my jsme právě chtěli tyto děti podchytit, aby se v nich znovu ty duševní stránky života podařilo rozvinout."
Jičín - Snad ani pořadatelé nedovedou uspokojivě vysvětlit proč se lidé na čarodějnice u lodžie scházejí už od třetí hodiny, ale není to na závadu, Jičíňáci si zvykli a jim to vyhovuje, neboť přišli v dostatečném množství.
Mají tyhle čarodějnice mnoho odlišného od běžných: Děti si totiž krásné figury udělají, ozdobí a pak je průvodem pod Zebín jdou upálit. Což se moc nedaří, protože některé jsou tak pěkné, že je škoda je dát ohni, ostatně nic zlého neprovedly, možná proto, že zatím nestačily provést. A tak do ohně vhozeny jen některé, mezi nimi ta s nápisem "úča". Proč? Neupálené pobývají na mnohých balkonech a zahradách a tu straší, ale spíš krášlí náš televizní plastikový svět. Neboť čestnému dvoru za lodžií, kde se čarodějnice vyráběly a kde se točil kolotoč, je cizí všechno umělé, nepřirozené, hrané, neopravdové.
Parta lidí, kteří k lodžii děti pozvali, materiál na čarodějnice snesli a bezmotorový kolotoč, který se roztáčí člověčí silou, postavili, nekoná marně a bez rozmyslu. Tohle krásné místo by nemělo upadnout v zapomnění a chátrat. Na libosadu mnoho už uděláno. Lodžie zabezpečena alespoň zvenčí, další práce nachystány, umělá jeskyně bude opravena, snad za rok se sem dřevěný poustevník nastěhuje, však už v zámku čeká. Zbývá čestný dvůr. Italský pan architekt Nosari připravil záměr na jeho využití. Zbývá to poslední - peníze. Pravda, mnoho od přátel peněz vybráno, něco práce zdarma vykonáno, za to dík jičínským i přespolním. Zatím se sešla jen asi polovina peněz na jeskyni pro poustevníka. Chybějí miliony. Nebyly by marně vynaloženy. Až se záměr podaří, budou sem děti jezdit, aby se znovu učily kamarádit s větrem, sluníčkem, aby pochopily, co voda dovede, co všechno z dřeva, hlíny a jiných přírodních materiálů dovede člověk. V poslední době objevila se myšlenka tenhle záměr propojit s výchovou ekologickou...
Jaký je tedy vztah mezi lodžií a čarodějnicemi? Inu stačila by jedna, která by vyčarovala potřebný peníz, o ostatní se už lidi přičiní. Dokazují, že to umí. Nebo má někdo jiný nápad?
Různé formy vlastnictví k bytům obsahují určité právní skutečnosti, které jsou doprovodným jevem při bydlení ve vlastních či nájemních bytech. Jedná se o platby spojené s nájmem (užíváním) bytu:
Byt družstevní, který není v osobním vlastnictví: Nájemce platí splátky investičního úvěru včetně 1% úroku, případně splátky z jiných zvýhodněných úvěrů v rámci stanoveného nájemného, dříve úhrada za užívání bytu. Součásti platby je i podíl na tvorbě rezervy na opravy a údržbu společných částí bytového domu, dále daň z nemovitosti a pojištění, poplatek za správu, za užívání výtahu, osvětlení a úklid společných prostor, odvoz odpadků atp. Patří sem i zálohy na úhradu služeb (dodávka tepla a studené a teplé užitkové vody). Způsob výpočtu stanoví platné znění vyhl.č.85/97 Sb.
Byt v osobním vlastnictví. Vlastník se podílí na úhradě nákladů souvisejících s opravami, údržbou, provozem a správou společných prostor a zařízení v rozsahu odpovídajícím velikosti spoluvlastnického podílu. Služby platí stejně jako družstevník nájemce.
Byt nájemní. Nájemné se platí v souladu s platným zněním vyhl. MF ČR 176/93 Sb. Zálohy na služby se stanovují na základě prokazatelných nákladů předchozího období ve smyslu vydaných cenových výměrů a s přihlédnutím na změny věcně usměrňovaných cen při změně množství nebo kvality poskytovaných služeb.
Vlastnictví k bytům je rovněž předmětem daňového zatížení.
Daň z nemovitosti: Budova - byt v družstevním vlastnictví.
Byt družstevní: Podléhá dani ze staveb.
Daň dědická: Té podléhá hodnota členského resp. vypořádacího podílu. Stejně tak i daň darovací při bezplatném převodu členství. Sazby těchto daní stanoví právní předpis v závislosti na příbuzenském vztahu mezi dědicem a zůstavitelem, resp. obdarovaným a dárcem.
Daň z příjmu fyzických osob: Té podléhá při úplatném převodu členství příjem z převodu přesahujících členský podíl. Toto neplatí pro převod členských práv a povinností uskutečněných po 5 letech od jejich nabytí. Zde je příjem osvobozen od daně.
Byty v osobním vlastnictví: Obytné budovy s byty převedenými do vlastnictví členů družstva jsou od roku 2002 osvobozeny od daně ze staveb. Základem pro zdanění daní dědickou, darovací a daní z převodu nemovitosti při prodeji je cena zjištěná podle platných předpisů na základě znaleckého posudku. Plátcem daně je převodce. Sazby stanoví opět právní předpis. Od daně z příjmu fyzických osob je osvobozen příjem z úplatného převodu, pokud převodce byt vlastnil a současně v něm bydlel nejméně dva roky bezprostředně před prodejem.
Byty nájemní: Těchto bytů se daňové zatížení netýká.