Stará Paka - Psal se 1. květen roku 1859, v Liberci ve čtyři hodiny ráno veřejnost vítala první vlak, který dorazil na tamní nádraží po právě dokončené trati z Pardubic. Možná, že právě tak nějak se začala psát historie železniční dopravy v severovýchodních Čechách.
Výročí 140 let trati Pardubice - Liberec si po oba víkendové dny připomínali pracovníci Železniční stanice ve Staré Pace, jednom z nejvýznamnějších železničních uzlů v oblasti.
"Celá trať se otvírala na čtyřikrát. První část z Pardubic do Jaroměře byla spuštěna do provozu 4. listopadu 1857, o rok později následovala Jaroměř - Horka u Staré Paky a dál do Turnova. Nakonec byl spuštěn úsek do Malých Svatoňovic," vysvětluje ing. Jiří Šimůnek, vedoucí technické skupiny. "Dnes na této trati výkony klesají, nevyplácí se, protože má velké převýšení, a tak se větší zátěž vozí přes Nymburk," konstatuje Šimůnek. Staropacká železniční stanice má v současnosti 180 zaměstnanců, spadají pod ní také sousední zastávky v Horkách, Košťálově, Semilech, Nové Pace, Roztokách a v Lomnici.
Staropačtí uspořádali také týdenní výstavu, expozice obsahuje řadu dobových dokumentů a archivních fotografií. V druhé místnosti si přišli na své hlavně sběratelé. Ti zde mohli obdivovat například staré uniformy z dob monarchie, dva funkční telegrafy a rovněž funkční zvedák na pět tun. Mezi exponáty byly také jízdenky z dob Rakouských státních drah a další předměty ze soukromých sbírek. "Když chcete takovou výstavu uspořádat, tak to chce prohledat drážní budovy od sklepa až po půdu a něco se určitě najde. Většina exponátů je však zapůjčených," říká Jiří Šimůnek. Oslav ve Staré Pace se zúčastnili také majitelé starých avšak funkčních drezín a v neděli pak přijela z Jaroměře vůbec nejstarší provozuschopná parní lokomotiva řady 310.006 v České republice. Účastníci oslav si zároveň připomněli 95. výročí stavby úseku trati ze Staré Paky do Lomnice a Libuně.
Právě ke Staré Pace se v rámci celé Pardubicko-liberecké dráhy, první v tomto regionu a páté nejstarší trati v republice, váže několik významných dat. Koleje ze zdejšího nádráží se například větví do pěti směrů, nejvyšší bod na trati je v blízké Borovnici, nejdelší tunel tehdejších Rakouských drah byl v nedalekém Sychrově a také mosty v okolí patří k vrcholům tehdejšího železničního stavebnictví.
Jičín - S tiskárnou Mondial - Tom, sídlící v přízemí pravého nádvoří jičínského zámku, neprodloužil Městský úřad Jičín nájemní smlouvu, proto zde bude muset ukončit svoji činnost a do třech měsíců prostory v zámku opustit. Město by do té doby mělo rozhodnout o dalším využití uvolněných historických prostor zámku.
Podle vyjádření starosty města Jiřího Lišky končí mnohaletý komplikovaný vztah přetrvávající z doby, kdy zde nájem lukrativních prostor získala původní majitelka tiskárny (ještě před Mondialem) za slib, že zde bude provozovat jakousi "uměleckou" tiskárnu. Ta tu však nikdy nebyla, vždy se jednalo pouze o klasickou komerční tiskárnu, která časem zkrachovala a její vybavení koupil pan Mikovec, majitel dnešní tiskárny Mondial. Ten však podle slov Jiřího Lišky nebyl nikdy zcela přesně informován o vzahu města a předchozího nájemce zámeckých prostor.
Mondial se tedy má ze zámku do třech měsíců vystěhovat a uvolněné prostory budou s největší pravděpodobností využity pro instalaci stálé rozšířené expozice Radka Pilaře, kterou má doplnit průřez celoživotní tvorbou Václava Čtvrtka.
V úterý 27. dubna 1999 se humanitární akce "Šance pro Kosovo" zúčastnili i Jičíňáci, kteří svými dary obětem válečného konfliktu v Jugoslávii až po strop zaplnili přistavenou AVII Technických služeb.
Jičín - "Šance pro Kosovo" začala z iniciativy Rádia Černá hora v šesti městech východních Čech v úterý 27. dubna 1999 na náměstích v Trutnově a v Jičíně.
Humanitární akci pro dva uprchlické tábory v Černé Hoře hodnotili zástupci ADRY Turnov při sbírce v Jičíně jako dobrou a z hlediska občanů vstřícnou. Nejdříve přišly k bílému stanu na Valdštejnově náměstí děti z mateřských škol z Osenic, Dětenic, Mladějova a Markvartic, aby přispěly svým malým vrstevníkům v černohorských táborech, kde ve špatných podmínkách žije na 40 000 běženců. Skautský oddíl Světlušky, školáci z 1. a 2. Základní školy v Jičíně předali alespoň drobné částky.
Jak řekla Marta Cihlářová z turnovské ADRY, každý pomohl podle svých možností potravinami, přikrývkami i hygienickými potřebami. Dárci přinesli také stany. Zástupci celosvětové humanitární organizace vítali každou pomoc, ale nejméně problémů prý mají s peněžními dary. Kvalitní kontakty jim totiž umožňují koupit nezbytné potřeby v co nejměnší vzdálenosti od hranic. Všem, kteří jakkoliv na jičínském náměstí přispěli, patří touto cestou poděkování.
Jičín - Hvězdné herecké obsazení, přesvědčivé reálie a poutavě vyprávěný příběh, to vše a jistě něco navíc láká diváky do kin na nejnavštěvovanější film posledních týdnů v Čechách. Ano, řeč je o Hřebejkově snímku Pelíšky. Retrokomedie o dětech a jejich rodičích na konci šedesátých let se odehrává mezi vánocemi 1967 a srpnovou okupací v roce následujícím.
Jak film vznikal, o tom si režisér Jan Hřebejk popovídal minulý týden i v jičínském Biografu Český ráj s účastníky jednoho podvečerního promítání.
"Název filmu vymyslel Ondra Trojan, nejdřív byl pouze pracovní, ale nakonec jsme si řekli, proč ho nepoužít oficiálně, ten titul je opravdu výstižný. Film jsme chtěli propagovat jako rodinnou záležitost. Pelíšky jsou synonymem domova a právě o tom ten příběh je. Neumím si představit, jak bychom ho prezentovali, kdybychom použili názvu knihy Petra Šabacha Hovno hoří, z níž jsme spolu se scénáristou Petrem Jarchovským námětově vycházeli," prozradil s trochou humoru režisér na úvod.
Ačkoliv se v jeho novém snímku objevila řada předních hereckých osobností, nebyl to podle něj záměr. "Nešlo nám o to, abychom přitáhli diváky na slavná jména. Film naopak hned od počátku vznikal tak nějak od spoda. Vždyť i s rozpočtem za devatenáct miliónů korun se Pelíšky v současné kinematografii pohybují v té nižší cenové kategorii, vlastně to byla taková nezávislá produkce, ne nepodobná divadlu Sklep," tvrdí Hřebejk. "Samozřejmě, že jsme se snažili o atraktivní herecké obsazení, ale důležité bylo, že se oslovení herci ztotožnili s předloženým scénářem," poznamenal. "Každý z herců je jiný typ, od filmového, přes divadelní, manéžní až po estrádní. Každý z nich má jinou zkušenost, všichni jsou však velice dobří a před kamerou se vzájemně doplňovali," poznamenal režisér, který při obsazování rolí narozdíl od svých kolegů vsadil hlavně na zkušenost.
Sám Hřebejk sice okupaci v osmašedesátém nezažil (v té době mu byl teprve rok), přesto na většinu starších diváků scény evokující tuto událost zapůsobily jako přesvědčivé. "Ptal jsem se herců i lidí ze štábu, jak tu dobu prožívali. Některé scény byly vlastně dotvořeny až po vzájemných konzultacích s Polívkou, Donutilem a paní Zázvorkovou nebo Holubovou. S Petrem Jarchovským jsme se nechali inspirovat rodinnými historkami, trapasy a příběhy z dětství, z nich jsme pak sestavili příběh o všech generacích. Myslím, že scénář byl velmi kvalitní. Hlavní zásluhu na něm mají i Ondra Trojan a Pavel Borovan z České televize," shrnul Hřebejk. Z okruhu lidí kolem štábu se také sháněly příslušné rekvizity.
Do Jičína přijel s Janem Hřebejkem také Jaroslav Dušek, divadelní pedagog a herec divadla Vizita, jehož představení jsou podle jeho vlastních slov založena na absolutní improvizaci. V Pelíšcích si zahrál kariéristického učitele Sašu Mašlaně. S režisérem si padli do oka. Právě Dušek totiž bude vedle Bolka Polívky a několika slovenských herců jedním z hlavních hrdinů dalšího celevečerního Hřebejkova filmu, který se začíná příští měsíc natáčet. "Film - bude to černá komedie se pracovně jmenuje Musíme si pomáhat. Vznikl na námět Petra Jarchovského a odehrává se za druhé světové války," prozradil Hřebejk, který si tak po snímcích Pějme píseň do hola, Pelíšky a Šakalí léta vybral další desetiletí 20. století, aby jej filmařsky zpracoval.
Jičín - Městský úřad v Jičíně v čele se starostou MVDr. Jiřím Liškou a Svaz bojovníků za svobodu společně co nesrdečněji zvou širokou veřejnost na malou slavnost, konanou při příležitosti "Dne osvobození od fašismu".
Setkání občanů, při kterém vystoupí dětský pěvecký sbor jičínské Základní umělecké školy, se uskuteční v pátek 7. května 1999 nejprve ve 14.00 hodin u Ruské mohyly na Čeřovce, odkud se pak účastníci přemístí k pomníku instalovanému u smuteční síně, kde bude vzpomínka na slavné májové dny roku 1945 pokračovat od 15.00 hodin.
Jičín - Velký zásilkový obchodní dům Quelle, který znají naši čtenáři nejen ze zahraničí, působí od roku 1993 i na území České republiky. Od tohoto roku existuje také v Jičíně jedna z prvních otevřených poboček.
Tato společnost nabízí svým zákazníkům objednávkový systém prodeje. Spotřebitel objednává zboží ze zásilkových katalogů vydávaných v termínech Jaro - Léto, Podzim - Zima. Z těchto katalogů můžeme vybírat přímo na prodejně anebo v klidném domácím prostředí. Po řádně vyplněné objednávce přichází zboží z centrálních velkoskladů zhruba do dvou až tří týdnů. Především u textilního zboží ocení zákazník možnost placení až po přezkoušení zboží v prodejně. Jestliže mu nevyhovuje velikost, případně barva, může zboží přeobjednat. U průmyslového zboží a elektrospotřebičů platí na každý výrobek jednoroční zákonná záruční lhůta.
I u společnosti Quelle byl zaveden dnes stále populárnější prodej na splátky. Zákazník si tak může vybrané zboží pořídit i bez potřebné hotovosti a rozdíl mezi skutečnou cenou a první zálohou pak hradí v pravidelných měsíčních splátkách.
Zájem o služby společnosti je do té míry značný, že nestačí u některých typů zboží pokrýt veškerou poptávku. Pro ty, které předcházející řádky zaujaly, dodáváme ještě kontaktní adresu. Společnost Quelle naleznete v Jičíně na Valdštejnově náměstí 57, můžete zkusit i telefonické spojení 0433/523 672.)