Dnes vám přinášíme čtrnáctou část seriálu příběhů lidí, které možná dobře znáte - nebo si to alespoň myslíte. Projekt s názvem "Češi Českého ráje" vzniká za podpory Školského úřadu v Jičíně, jičínského Lepařova gymnázia, OÚ v Semilech, Okresního muzea Českého ráje v Turnově a Okresního muzea a galerie v Jičíně.
Jeho autorem je turnovský novinář a fotograf Pavel Charousek, s jehož svolením v Nových Novinách uveřejňujeme část určenou zajímavým lidem Jičínska.
Lenka Šoltysová je známá jičínská ekologická aktivistka, která se pouští do věcí, od kterých jiní raději "utečou". Vše dělá s vírou, že musí splnit předem daný úkol, aby se mohla ve sledu zrození dostat na vyšší duchovní úroveň...
Chcete-li s vážným úmyslem studovat východní filozofie a věnovat se východním náboženstvím, měli byste mít svého duchovního učitele. Tomu musíte věřit, protože jen díky němu se můžete dobrat cíle a nesejít z cesty, na které čeká spousta nástrah a slepých uliček. Když duchovního učitele, chcete-li gurua, máte, je to snadnější.
Nic není náhoda, praví buddhisté a náhodou není určitě ani tento text. Za vším je třeba hledat příčinu, za kterou přichází následek. Myslet si ale, že pro Lenku Šoltysovou (* 1963) bylo zveřejnění její duchovní orientace lehkou záležitostí, by bylo mylné. Dala však na doporučení svého duchovního učitele a nakonec souhlasila. Prý ji ona nastoupená cesta pomáhá ve vlastním soukromém životě, kde se stala svobodnějším a více chápajícím člověkem. A tak třeba tohle povídání pomůže dalším lidem, kteří se teprve na cestu za osvícením hodlají vypravit a neví, kde začít...
Lenka prožila dětství ve Chvaleticích u Pardubic. Díky profesoru biologie se rozhodla po absolvování přeloučského gymnázia zaměřit se v dalším studiu na ekologii.
"Kdo chtěl mít jedničku z biologie, musel znát všechny názvy rostlin a živočichů v latině. Já jsem jedničku měla," říká. S vědomím, že na vysokou školu jejího zájmu se lze dostat pouze díky protekci, nebo přijímací komisi přesvědčit o mimořádných znalostech, se rozhodla pro druhou variantu. Ke studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor ochrana přírodního prostředí, byla přijata na první pokus.
"Olomouc byla v té době opravdu mysteriózním místem. Kromě chrámu, kde byl zavražděn Václav III., tu byli hlavně skvělí profesoři, kteří v ústraní Prahy a Brna měli více klidu na svá bádání, a také výborná studentská parta. Pamatuji se, jak jednou spolužačka donesla samizdatový, těžko čitelný strojopis o esoterice (termínu esoterika se užívá k označení studia všeho, co je považováno za nezbytné k pokračování morálního a kulturního růstu lidstva - pozn.aut.) a psychotronice, který obsahoval přednášky a praktické návody. Jezdili jsme na akce Brontosaurus, což byla organizovaná pomoc studentů přírodě, pracovali jsme v lesích, kosili louky. Celý den se vždy tvrdě pracovalo a večer jsme povídali a i praktikovali esoterická cvičení. Dnes bych to, co jsme dělali, nazvala hlubinnou ekologií. Ve dne jsme pracovali pro dobro člověka manuálně, večer si tříbili názory v diskuzích a praktikovali různé léčitelské, medicínské a filozofické postupy."
Olomouckou fakultu Lenka absolvovala v roce 1986. Po měsíci v Krajském muzeu v Českých Budějovicích nastoupila do muzea v Jičíně. Jak říká, následovala hlas svého srdce. Se svým budoucím manželem, tehdy ještě studentem "veteriny", se seznámila právě na brontosauřích akcích, začala s ním lézt po skalách a samozřejmě i častěji navštěvovat jeho rodiště - Jičín. A tak mladá ekoložka ve městě pod Zebínem zakotvila. V okresním muzeu je botaničkou a stará se o ochranu přírody v celém okrese.
"Když jsem do Jičína přišla, nebylo tu kromě společenského tance téměř nic. Přála jsem si dostat sem také jinou kulturu. Stýskalo se mi po folkových písničkářích, přednáškách o alternativním přístupu k životu. Naštěstí má Jičín fantastické okolí. Někdy jsem si říkala, že snad lidé, kteří žijí na tak pěkném místě, asi po jiných uspokojeních netouží. Pracovat jsem začala jako konzervátorka ochrany přírody okresního národního výboru. Vzpomínám si na první porady, kterých jsem se účastnila, na onu poklidnou atmosféru, kterou jsem narušovala svými návrhy. Není zase tak docela pravda, že se v době minulé nesměla říkat pravda. Vypracovávala jsem posudky na rekultivace, stavby silničních obchvatů, mohla jsem si do zprávy svobodně napsat, co jsem chtěla. Horší už bylo, že ne vždy brali odpovědní pracovníci mé návrhy vážně. Mohli změnit prakticky cokoli. A v tom byla schizofrenie oné doby."
Situace se radikálně změnila po listopadu 1989. Lenka byla u založení jičínského Občanského fóra a místní organizace Strany zelených. Tehdy měli ekologové opravdu velký prostor k vyjádření svých pocitů a lidé byli přesvědčeni, že právě ekologie je z éry socialismu jednou z nejzanedbanějších věcí, které je třeba co nejrychleji napravit. Brali varování ekologů vážně. Jenomže...
Stranu zelených infiltrovali "estébáci", a tak do ní skuteční ekologové nikdy nevstoupili. Náhle a dodnes neobjasněně zemřel Pepa Velek, velký organizátor "zelených" hnutí z redakce Mladého světa. Z nově vzniklého ministerstva životního prostředí musel odejít uznávaný odborník Bedřich Moldan a pomalu začínal vítězit názor, že trh a pragmatismus vyřeší i ekologii.
"Dodnes mám pocit, že se přes všechno pozitivní nepodařilo skutečně změnit myšlení lidí v oblasti ochrany životního prostředí," říká k tomu Lenka Šoltysová. "Nejvíc pro věc udělal tragicky zesnulý ministr Vavroušek. Snažil se, aby náš stát přijal takzvanou teorii trvale udržitelného rozvoje, což není nic jiného, než že musíme změnit styl a způsob života a že ekonomiku je třeba vést tak, aby nefungovala na úkor neobnovitelných zdrojů energie. Narazil však na velmi silného odpůrce - Václava Klause, pro kterého je ekologie jen jakousi pavědou. Od té doby spoléhám spíš na nevládní organizace, jako je Hnutí Duha, Greenpeace nebo Český svaz ochránců přírody, jehož členkou jsem od vzniku v roce 1982."
Když se Lenka na podzim 1993 vrátila z mateřské dovolené, byla ředitelkou muzea Broňa Danielová. Protože měly k sobě věkově a názorově velmi blízko, začaly realizovat Lenčinu dávnou myšlenku, se kterou do Jičína před lety přišla - alternativní nabídku kulturních akcí. Záhy v muzeu vznikla přednášková místnost. Ta si za krátkou dobu existence získala slušné renomé. Dodnes tu jsou koncerty, cestopisné přednášky, školení, znovuobnovená obec Unitářů ji používá ke svým duchovním a meditačním setkáním.
"Ještě než jsem odešla na mateřskou, cítila jsem, že hlas lidí, kteří se zabývají ochranou přírody, slábne, a že někteří pragmatici proti nim měli a mají vysloveně averzi. To je cítit na celostátní i okresní úrovni," pokračuje ve vyprávění Lenka Šoltysová. "Měla jsem vážnou obavu, že by mé místo v muzeu mohli zrušit a s ním by zmizely i motorové pily a sekačky na úpravu zanedbaných ploch v chráněných územích. Proto jsme založili už v roce 1992 ČSOP Křižánky, samostatný subjekt, který se zabývá managementem chráněných území na Jičínsku. K názvu nás inspirovala kauza Křižánky. Málokdo ví, že se jedná o zaniklou ves v polesí Křižánky u Libáně. Na místě slatinné louky se státním lesům bohužel podařilo chemickým postřikem zničit podstatnou část zde rostoucích chráněných rostlin. Jen zvýšenou péčí a stovkami hodin práce, se podařilo napáchané škody alespoň částečně napravit. Dnes už je naštěstí spolupráce s Lesy České republiky na velmi dobré úrovni."
"Od roku 1993 putují na naše občanské sdružení dotace od ministerstva životního prostředí, oslovujeme naše a zahraniční nadace, peníze dostáváme i od okresního úřadu. V současné době máme devět členů. Staráme se o chráněná území a památné stromy v okrese, o ekologii krajiny a současně poskytujeme informační servis jejím obyvatelům. Vyjadřujeme se ke stavebním řízením, sami si hlídáme velké stavební akce, jako jsou silniční obchvaty a například rozšíření těžby písku ve Střelči pod Troskami." A ještě s jednou kauzou je Lenka Šoltysová - a spolu s ní ČSOP Křižánky - úzce svázána: S využitím bývalé valdštejnské lodžie v Libosadu. Vše začalo někdy v roce 1990. To se mluvilo o výstavbě velkých golfových hřišť, která by zahrnovala území od lodžie až po Robousy. A protože golf je především mužská záležitost, měl být vybudován i zábavní a odpočinkový park pro jejich manželky a ratolesti. Tehdy ze záměru sešlo.
Znovu se celá záležitost vynořila v roce 1995. To už konkrétní německá firma nabízela vybudování areálu typu Disneylandu (včetně lanovky na Zebín) pro 800 tisíc návštěvníků ročně.
"Překvapilo mě, že zastupitelstvo města tento návrh schválilo," říká jičínská ekoložka. "Vstávaly mně z té megalomanie vlasy hrůzou na hlavě. Velmi rychle vznikla skupina lidí se zdravým rozumem, která se postavila rázně proti tomuto záměru. Oslovili jsme české výtvarníky se žádostí o alternativní projekt na využití prostoru lodžie. Ozvali se manželé Lhotákovi, kteří mají chalupu v Hubojedech u Mladějova, a díky kampani v médiích se nám podařilo původní rozhodnutí zastupitelstva revokovat. Přišli jsme s tím, že ČSOP Křižánky předloží vlastní variantu využití areálu. Vše vyvrcholilo v březnu tohoto roku, kdy jsme v Jičíně uspořádali za účasti našich předních historiků, ekologů a politiků a s podporou dvou amerických nadací, Státního ústavu památkové péče a dalších institucí, konferenci o komponované krajině v okolí Jičína. Myslím, že se nám místní lidi podařilo přesvědčit, že lze najít odpovídající využití historické lodžie i bez megalomanských a nerealistických plánů. Nabízí se využití pro výstavy, částečné obnovení původních interiérů, vytvoření relaxačního centra pro rodiny s dětmi, které by zahrnovalo občerstvení, tvůrčí dílny, divadlo a poskytovalo cílené pobyty pro děti, jak ho představuje návrh manželů Lhotákových. Když všechno dobře půjde, mohla by být první část rekonstrukce hotova do pěti let. Chce to ale partu lidí, která se tomuto záměru bude intenzivně věnovat. Doufejme, že tou partou jsou právě lidé, kteří nedávno založili občanské sdružení Lodžie.
Víte, mám ještě hodně dalších cílů a plánů, ale všechny mají jednu věc společnou - duchovní dimenzi. Přála bych si, aby lidé začali přemýšlet o tom, že není jenom hmotná stránka života, že je ještě něco mnohem důležitějšího. Tím, jak žijeme dnes, vytváříme si předpoklady pro příští životy. Vím. Někomu je myšlenka na nekonečný sled zrození, ve kterých je nám dáno plnit předem stanovené úkoly, cizí. Nikomu tenhle náhled nevnucuji. Snad jen tolik - před lety jsem, pod dohledem zkušené terapeutky, podstoupila regresi do minulých životů. Zažila jsem zkázu Atlantidy a vím, že v této době je na zemi velké množství lidí, kteří zažili totéž. Proč? Že tehdy nesplnili to, co splnit měli? Že nezachránili Zemi od zkázy, která by se nyní mohla opakovat? Bezprostředně po zážitku z regrese jsem pochopila, proč jsem se vždycky tak vyděsila, když jsem viděla v televizi nebo na fotografiích hořící prales, proč jsem se léta před tím rozhodla stát se ekologem, ochráncem a snad také, omezenými silami, zachráncem přírody. Někdo se po přečtení těchto slov bude možná usmívat. Já si ale myslím, že moc důvodů ke smíchu není. Přesto jsem přesvědčena, že ještě máme šanci. Musíme se ale změnit..."
Jičín - Jak bylo již dříve řečeno, Albrecht z Valdštejna pozval do Jičína jezuity. Ty vybral hlavně proto, že byli dobří učitelé i misionáři a kraj byl převážně nekatolický. Výsledkem vzdělávání a výchovy měla být nová generace, oddaná a vděčná, schopná v oblasti úřední a duchovní.
První jezuité přišli do města před Vánocemi roku 1622, byli ubytováni provizorně v zámku a připravovali zahájení vyučování. Ještě před založením koleje začalo od 3. listopadu vyučování v nejnižších třídách. O studium byl nebývalý zájem. Zakládací listina Valdštejnova je ze 16. října 1624 pro kolej a gymnázium. Rektorem koleje byl P. Coronius. Gymnázium mělo mít 5 až 6 tříd, předcházela (ABC - třída), hlavní byly 3 gramatikální třídy (principia, media, tercia) a v letech 1627-8 připojené třídy poetika a rétorika.
V prvním roce se přihlásilo přibližně 160 žáků. Vyučovalo se latinsky, tím nebyly překážkou jazykové rozdíly, takže zde studovali chlapci nejen z Jičínska, ale i Frýdlantska a Mecklenburska. Definitivní nadační list vydal vévoda 26. prosince 1627, v něm zakládá i seminář - ubytovací zařízení pro studenty. Byl určen pro 100 chlapců z vévodství (bylo jich ale až 130), 10 z nich se mělo dobrovolně věnovat kněžství, právo vybírat je měl rektor. Prvním prefektem semináře byl pater M. Burnatius (Burnatý), známý misionář i v jiných českých krajích, jemuž se misijní činnost stala osudnou, neboť byl vzbouřenými sedláky na Trutnovsku vyhnán a v Libuni ubit se svým žákem Rokytou. Ve Valdštejnově listině byl určen i oděv studentů.
Než byly postaveny budovy, našla kolej útulek v upravené staré faře a studenti bydleli v domech v Jičíně i okolí. Základní kámen nové budovy gymnázia byl položen 6. dubna 1627 a už na podzim 1628 se vyučovalo. Složitější bylo budování semináře. Původní plány jsou dílem architekta Pieroniho, ale ke stavbě nedošlo hned, jednak kvůli zhoršeným vztahům mezi Valdštejnem a jezuity, jednak z důvodů válečných. Valdštejn ve svých velkolepých plánech v Jičíně počítal snad i s povýšením celého ústavu na univerzitu, proto byla v roce 1631 přičleněna i studia logiky (tj. 1. třída filozofických studií, pokračovala 2. třída fyziky a 3. metafyziky).
Ale v roce 1631 došlo k vpádu Sasů do Čech a z jičínského ústavu se rozešli studenti i učitelé, ti do bezpečnější Olomouce. Nakonec i v tomto případě zapůsobily narušené vztahy Valdštejna s jezuity, Valdštejn snad dokonce jednal s piaristy, aby nastoupili do Jičína místo jezuitů. Počty studentů i členů koleje kolísaly podle situace. V koleji počítal Valdštejn se 40 členy, v roce 1633 jich bylo 33, ale ve válečných letech po smrti Valdštejna pouze 13. Podobně i počet studentů se pohyboval od 140 po rok 1648, do 261 v roce 1745.
SITUAČNÍ PLÁN západní části města okolo chrámu sv. Ignáce. Stav do roku 1627, před bořením (nakreslil Jaroslav Mencl).
Od a) až po g) - měšťanské domy: a) dům Psíka, b) Jiřího Červenky, c) Jana Nepolického, d) domeček sirotků po Mik. Kvíčalovi, h) městská škola u hradeb, k níž vede ulice, ch) domek zvoníkův, i) měšťanský dům, j) stará jičínská fara, k) až o) - domy měšťanské, 4) farní kostel sv. Jakuba s hlavním vchodem od západu, 15) hřbitovní kaple sv. Michala, 16) vchod na hřbitov, 13) Velišská brána, 14) městské hradby, 18) bašta Kyselka, 17) Hrnčířská fortna, 10) solnice městská, 11) stará radnice, 8) a 9) - měšťanské domy