Jičín - Genius, podivín, bohém i šílenec - tyto a další přívlastky si Josef Váchal vysloužil už za svého života. Tvrdošíjně se vymykal všem zažitým společenským a uměleckým konvencím, nikdy se nestal součástí nějakého celku, za všech okolností zůstával svéráznou individualitou. Vytvořil si svůj vlastní (Kafkovsky bizarní) svět, v němž zůstal trvale uzavřen po celou dobu své tak trochu záhadné existence.
Josef Váchal, od jehož narození letos uplyne už 115 a od úmrtí 30 let, během svého pestrého života vytvořil neobyčejně mnohostranné dílo. Alespoň část z něj představuje minulý týden otevřená výstava v Okresním muzeu a galerii v Jičíně.
"Naše výstava si klade za cíl představit nejširšímu publiku bohatost fondů Váchalova díla ve sbírkách okresního muzea. Můžeme zde vidět především obsáhlý soubor nástisků a variant grafik z jeho pozdního studeňanského období. Vedle několika obrazů je možné nahlédnout i do jeho bohaté knihovny, jejíž podstatná část, nepočítaje sbírky Památníku národního písemnictví v Praze, je uložena právě v Jičíně. Některé z těchto knih jsou jeho vlastními díly, některé sám vázal do originálních vazeb. Většina jich však odkazuje k jeho duchovnímu světu právě z období takzvané Studeňanské klausury, jak Váchal sám svůj život zde chápal," shrnul podstatu výstavy její autor prof. dr. Miloš Šejn.
Josef Váchal - vyučený knihař, řezbář, malíř, spisovatel a rytec se do Studeňan přestěhoval před druhou světovou válkou na rodný statek Anny Mackové, v jejíž společnosti strávil posledních třicet let svého života. Pojmu Studeňanská klausura je podle Jana K. Čeliše, který vernisáž zahajoval, možné u Váchala rozumět jako vlastnímu vyřazení se ze společnosti, vyhnanství, vnitřní emigraci. Lidé, kteří se s ním osobně setkali, přirovnávají jeho pobyt ve Studeňanech, životu vejminkáře. "Když jsem za ním do Studeňan přijel, zastihl jsem ho zrovna ve chvíli, kdy seděl na zápraží před svým domkem a spokojeně pokuřoval z fajfky. Chtěl jsem od něj něco koupit a on mi tehdy nabízel Krvavý román za tři sta padesát korun. Nakonec si to ale rozmyslel, že prý musí počkat, až se domů vrátí Macková, protože o těchto věcech rozhoduje ona," vzpomíná na krátké setkání s Mistrem Vladimír Mikule z Lomnice, který se nedávné vernisáže zúčastnil. Přestože žil Váchal v ústraní na venkově, podle Karla Samšiňáka ze Sobotky, který se s ním rovněž setkal, patřilo k hrstce jeho věrných přátel i několik významných osobností z uměleckých, ale i vědeckých kruhů.
"Výstava v galerii mohla být bohatší o některé předměty z jeho pozůstalosti, bohužel, řada se jich v minulosti ztratila," posteskl si ředitel muzea Jaromír Gottlieb. Jan Čeliš se v sedmdesátých letech dokonce setkal i s tím, že Váchalovy vlastnoručně sázené knihy byly zařazeny do běžného výpůjčního fondu v jedné pražské knihovně. Kdo ví, možná, že Gottliebova humorná zmínka o chystané spirituální seanci (pro Váchala tak typické), na níž se přítomní pokusí vyvolat ducha Mistra, který snad prozradí, kdo se neoprávněně zmocnil jeho věcí, někoho z nenechavců alespoň vyleká.
Jičín - Dne 11. dubna 1999 se od 9.00 hodin v budově městské knihovny v Denisově ulici koná historicky první jičínský turnaj ve světově známých karetních hrách Magic: "The Gathering & Doomtrooper"!
Všichni fandové, hráči i obdivovatelé těchto her jsou srdečně zváni. Vstupné je 30 korun a prodej i výměna karet je na místě zaručena. Šanci zúčastnit se mohou využít i začátečníci. Bližší informace můžete získat na telefonu 0433/24358.
Vášáryová Diskrétní průvodce ...co možná nevíte o společenském chování. Pragma Kč 98,-
Koenigsmark Jiřina Jirásková .....o sobě. Formát Kč 185,-
Herbert Duna. Sága Duna patří do zlatého fondu světové science fiction. Baronet Kč 249,-
London Volání divočiny. Legendární příběh statečného psa Bucka. BBart Kč 119,-
Marienková Saláty a studené pokrmy. Z babiččina receptáře. Ikar Kč 169,-
Jičín - Ředitel Okresního muzea a galerie Jaromír Gottlieb přichází se zajímavou myšlenkou uspořádat v měsících květnu až srpnu v zámecké galerii výstavu originálů obrazů rodiny Šliků.
Expozice by měla obsahovat přibližně třicet velkoplošných portrétů hraběcí rodiny, které jsou v současnosti uloženy v běžně veřejnosti nepřístupném státním depozitáři na Sychrově.
V těchto dnech je již kladně vyřízena i žádost, ve které ředitel muzea požádal příslušné státní instituce o trvalou zápůjčku výstavy, i požadavek o uvolnění 44 tisíc korun z rozpočtu okresního města na provedení nutných restaurátorských prací na zapůjčených obrazech. Ty se po srpnové dernisáži výstavy v jičínské galerii stanou trvalou výzdobou dosud téměř holých stěn Porotního sálu Valdštejnského zámku.
Úlibice - V neděli 28. března 1999 se v úlibickém K-klubu, který doposud patřil spíše dětem, sešli zástupci starší generace z Úlibic a Řehče, aby v příjemném prostředí budovy bývalé školy shlédli zajímavý program. Organizátoři pod vedením Jana Koláře připravili pro důchodce program složený jednak z přednášek o obci a dále z části zábavné.
V úvodu vystoupila nejmladší generace, která představila svým babičkám a dědečkům písničky, básničky a dokonce i hudební ukázky vlastní dovednosti.
Část historickou uvedl místostarosta Obecního úřadu v Úlibicích Josef Plechatý. Seznámil přítomné s počátky hasičského sboru v obci, založeného na podzim roku 1897, s jeho vývojem až po současnost. Kronikář obce Josef Kocour zase přečetl zajímavé zápisy z obecní kroniky, které se týkaly původu obce Úlibice, ale i povodně z května 1936, či zatčení řídícího učitele Petra Kováře v říjnu 1941, který zahynul jako činovník sokolské organizace v Osvětimi v květnu 1942. V další části představil Dr. Václav Franc osobu generála partyzánů Josefa Suchardy, řehečského rodáka, účastníka protifašistického odboje za 2. světové války a úspěšného účastníka olympijských her v roce 1920 a 1924.
Po troše poučení dostala slovo harmonika, písničky z mládí dnešních seniorů, při kterých se nejen vzpomínalo, ale i zpívalo. Příjemný zážitek z nevšedně stráveného odpoledne inspiroval pořadatele, ale i starostu obce Josefa Papouška ke slibu, že podobné akce by se měly opakovat častěji.
O tom, že K-klub v Úlibicích neusnul na vavřínech, svědčí i velikonoční diskotéka pro děti, která se uskutečnila o týden později.
Akademický sochař Čestmír Mudruňka, rodák z Uherska u Pardubic (uprostřed), po zahájení vernisáže výstavy Bronzové sochy v hořické Galerii plastik. Mudruňkovu výstavu zahájil sochař Vojtěch Adamec.
Hořice - Čestmír Mudruňka (1935), absolvent místní kameno-sochařské školy a pražské AVU, sice nepatří k výrazným soudobým zjevům českého výtvarného umění, jeho tvorba se však řadí k tomu nejlepšímu, co české sochařství na konci dvacátého století nabízí.
Patří k nemnoha sochařům, kteří udržují tradici české figurální tvorby. S jeho bronzovými plastikami se nyní mohou seznámit návštěvníci hořické Galerie plastik, kde byla minulý týden první letošní vernisáží zahájena výstava, která je koncipována jako volný průřez dosavadní autorovou prací. Po ukončení studií na "šutrárně" působil pár let v dílně O. Velinského a jako kameník zanechal také svou trvalou stopu na klášteře sv. Anežky České na Františku a na kostele v Emauzích. V roce 1958 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde jeho talent dále rozvíjeli profesoři Lauda, Pokorný a Hladík.
Krátce poté jako jeden z prvních u nás začal odlévat do bronzu s pomocí voskového lití, znovuobjevil tak téměř zapomenutou techniku. Práci s tímto materiálem dovedl k vysoké dokonalosti, jak ostatně dokládá i jeho současná výstava v Hořicích. Některé plastiky nesou výrazné stopy modelování povrchu, jiné svou hladkostí umocňují kovový materiál. Vojtěch Adamec, autorův dlouholetý přítel a kolega, oceňuje Mudruňkovu tvorbu, která podle něj narozdíl od děl řady mladších tvůrců, jejichž snaha o co největší zkratkovitost výrazu a symboliku jde často mimo samotné řemeslo, snese historickou konfrontaci. Zdůraznil, že Mudruňkovo celoživotní dílo zůstává stále nedoceněno. V této souvislosti také ostře kritizoval českou kunsthistorii, která, jak sám řekl, je v hluboké krizi.
Čestmír Mudruňka se nevyhýbá ani realizacím v kameni a průběžně se věnuje také restaurování. Jeho práce jsou zastoupeny v řadě tuzemských i zahraničních galeriích a v soukromých sbírkách.
Ostroměř - Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu, scénárista, výtvarník a režisér Karel Zeman, pochází z nedaleké Ostroměře, kde se narodil 3. listopadu 1910.
Úspěchy, jichž ve svém uměleckém životě dosáhl, nebyly založeny na vysokoškolském odborném školení, ale na každodenní práci ve filmových ateliérech.
Absolvoval dvouletou obchodní školu a kurz reklamního kreslení a aranžování. Pracoval jako kreslíř a návrhář v reklamních ateliérech, dokonce měl možnost po šest let rozšiřovat znalosti ve svém oboru ve Francii, poté ve Zlíně u Bati.
Jeho zájem o loutky a loutkové divadlo ho přivedl v r. 1943 do zlínského trikového ateliéru.
Prvním Zemanovým filmem byl poetický snímek "Vánoční sen", na který generace dnešních šedesátníků dodnes vzpomíná. Film získal v r. 1946 na MFF v Cannes Cenu za nejlepší loutkový film. Přesněji řečeno byl "Vánoční sen" kombinovaným filmem, v němž animovaná hračka ožívá v reálném prostředí.
Velmi známým a populárním se stal Zemanův pan Prokouk. V krátkých anekdotických příbězích se obracel na diváky s aktuálními problémy (Pan Prokouk úřaduje, Pan Prokouk v pokušení, Pan Prokouk vynálezcem aj.).
Karla Zemana však láká svět fantazie, viděný tentokrát ve skleněných figurkách uměleckého skláře J. Brychty. Se skleněnými figurkami vytvořil taneční pantomimu "Inspirace" (1949).
Prvním rozsahem větším Zemanovým filmem byl "Král Lávra", s nímž získal Národní cenu v r. 1950.
Orientálním prostředím, zejména perským, byl Zeman inspirován k vytvoření prvního dlouhého filmu - pohádky "Poklad Ptačího ostrova", v němž se pokusil o spojení několika filmových technik.
Film "Cesta do pravěku" se stal jeho dalším kombinovaným snímkem, v němž populárně zpracoval vědecké téma o vývojových etapách Země. Předlohou loutek pravěkých zvířat se staly kresby vědců. Dobrodružný příběh čtyř chlapců a jejich výlet do historie zaujme diváky ještě dnes. Film byl oceněn jako nejlepší dětský film v Benátkách a na festivalu v Manheimu získal Cenu kritiky, doma byl odměněn státní cenou.
Zemanovo inklinování k fantazii se nutně muselo setkat s dílem Julese Verna.
Dlouhý hraný film "Vynález zkázy" (1958) vycházel z Vernova stejnojmenného románu a výtvarně z dobových ilustrací. Tento film se stal důležitým mezníkem v Zemanově tvorbě. Patří k nejúspěšnějším československým dílům na mezinárodním filmovém kolbišti. Získal Velkou cenu EXPO 1958. Po technické stránce byl "Vynález zkázy" v rovnováze hrané a trikové.
V dalším filmu "Baron Prášil" (1961) byla upřednostněna hraná složka, v níž se především uplatnily herecké výkony Miloše Kopeckého a Jana Wericha. Také tento film získal množství cen: II. hlavní cenu v Locarnu, Zlatou palmu v Bordigheře, I. cenu v soutěži o technickou cenu filmu v Moskvě, Velkou cenu na Mezinárodním setkání filmů pro děti a mládež v Cannes, Stříbrný pohár v Bostonu.
Následovaly další filmy a další ceny. "Bláznova kronika" (1964) vypráví příběh dvou mušketýrů z doby třicetileté války. Získal Cenu za nejlepší film na MFF v San Francisku a 1. cenu na MFF v Addis Abebě.
K J. Vernovi se Zeman vrátil ve filmu "Ukradená vzducholoď" (1966), v němž se inspiroval románem Dva roky prázdnin. V Teheránu film získal Zvláštní cenu íránského filmového institutu, o rok později 2. cenu na MFF v Addis Abebě a 1. cenu dětské poroty Neptun v Rimini. V r. 1969 získal ještě vyznamenání Stříbrnou sirénou v Sorrentu.
"Na kometě" (1969-1970) byl dalším z filmů inspirovaných autorsky perem J. Verna. Zeman v něm vyjádřil stálou touhu člověka po spravedlnosti. Výtvarnou složku tvořily dobové rytiny, triková a hraná složka zde byly opět v rovnováze. V hereckých rolích ve filmu vynikla slovenská herečka Magda Vašáryová. Snímek byl oceněn v r. 1970 v Benátkách (Mezinárodní cena CIDALC a Medaile Biennale), 1972 v Teheránu a 1973 v Paříži.
Ze sedmi krátkých animovaných filmů vytvořil Zeman celovečerní film "Pohádky tisíce a jedné noci" (1974) s příběhy námořníka Sindibáda. Následoval "Čarodějův učeň", v němž se Zeman vrátil ke klasické formě animovaného filmu. Film získal Zlatou sochu za nejlepší animovaný film na MF pro děti a mládež v Teheránu 1977 a čestné uznání na MF v Lausanne 1979.
Ze světa českých národních pohádek čerpal námět k filmu "Pohádka o Honzíkovi a Mařence" (1980).
Množství vyznamenání a cen, které Zemanovy filmy získaly ve světě, jsou důkazem uměleckého mistrovství, v němž jedinečným způsobem objevuje kouzelný svět fantazie. K. Zeman bývá v odborných kruzích považován za pokračovatele a nástupce francouzského filmového režiséra Georgese Méliese, průkopníka trikové kinematografie a tvůrce fantastických pohádkových příběhů.
Karel Zeman, osobitý tvůrce českého filmu, spolu s J. Trnkou a H. Týrlovou náleží k zakladatelům českého animovaného filmu.
Je tomu teprve deset let, co opustil práci ve filmových ateliérech, kterou miloval. Karel Zeman zemřel 5. dubna 1989 ve Zlíně, tehdy ještě v Gottwaldově.