Bílá sobota

V domácnostech měly hospodyně plno práce, protože se především v tento den na Jičínsku i v Podkrkonoší zadělávalo na mazance, v některých obcích na Sobotecku i na koláče, pekli se beránci. Hospodyně s rukama ušpiněnýma od těsta šla do sadu a poplácala jimi ovocné stromy, které začaly prosychat, aby znovu kvetly. Na Bílou sobotu se na Jičínsku také dříve pálil "Jidáš" (směs svěcených kočiček neboli jívy s lipovým dřevem a svěcenými oleji). Oharky z tohoto ohně měly magickou moc, a tak si je lidé dávali v podobě křížků za krovy v domě, aby bylo chráněno stavení proti ohni, nosili je na pole, kde je zapichovali, aby byla dobrá úroda, která má teprve přijít, ochráněna od všech škůdců, dávali je také do chléva proti uhranutí dobytka čarodějnicemi a aby byl dobytek celý rok zdravý. Toto bylo významné pro hospodářství především v Podkrkonoší, kde byly v průběhu roku horší klimatické podmínky.

Na Hořicku již v noci z pátku na sobotu lidé v zahradách ovazovali stromy "povříslem", aby ochránili květy a stromy daly bohatou úrodu. Když se začalo opět zvonit, vzali klíče a zvonili s nimi v zahradě. Toto zvonění mělo opět účel zajistit si prosperitu v zemědělské oblasti. Opětovným zvoněním v kostele (zvony se vrátily z Říma) ustávaly obchůzky venkovské mládeže s řehtačkami a klapačkami. V Pojizeří a Podkrkonoší se při zvonění "gloria" lidé opět omývali ledovou vodou, někdy také ještě sněhem, a věřili, že takto "ošetřeni budou po celý rok stále čilí a nemoce se jim budou vyhýbat. Na Jičínsku se lidé v tento den po "gloria" omývali dešťovou vodou a hospodář s hospodyní omývali také všechen dobytek, aby nebyl stižen "prašivinou". Na Bílou sobotou se směly veškeré práce vykonávat pouze do slavnosti Vzkříšení.

I předpovědi počasí na jednotlivé měsíce bylo možné v tento den získat: Při vyzvánění "gloria" se připravilo dvanáct stroužků z cibule a do každého se dalo trochu soli. Po Vzkříšení pak znaleckým okem hospodář posoudil, jaký bude ten či onen měsíc - v kterém stroužku sůl zvlhla, ten měsíc bude vlhký, kde zůstala sůl suchá, ten bude suchý. Kde se sůl úplně rozpustila, bude velmi deštivý měsíc.

Pranostiky v tento den věštily, že prší-li, bude špatné seno, probere-li se čas alespoň odpoledne, bude dobrá tráva (Železnice), prší-li na Boží hod, bude v roce následujícím sucho (Nemyčeves). O Hodu božím velikonočním slunéčko se raduje (Hořicko).

Symboliku zdraví, štěstí a rodícího se života pak zastupují v této lidové obřadnosti zelené ratolesti, kynuté těsto a především červená a pak celá řada veselých barev.

Za vyšlehání dostávali a dostávají stále chlapci s pomlázkami od děvčat kraslice - dříve většinou za toto podarování se revanšovali o jarní pouti zakoupením perníkového srdce. Ke konci minulého století se na Jičínsku používalo ke koledování také "líto", což byl stromeček s narašenými zelenými lístečky . Většinou to byla bříza, na jejíž větvičkách byly nasazeny vejdumky a vše pak bylo svázané barevnými pentličkami do tvaru vajíčka. Koledníci přitom říkali: "Nesem vám nové léto a dobrou novinu, radujte se, křesťané, vzkříšení Kristovu, barvou se odívejte, stromové kvítejte, tráva, koření svou ourodu dejte".

Na Jičínsku se kraslice zdobily především mladými lístečky a ponořením do barvy (mladé osení - zelená, cibulové slupky - žlutá, okrová až hnědočervená, cigorka - červená), nebo oblepováním trávou tzv. jezerní sítinou (kolem Vysokého Veselí), či voskovou batikou. Pro Podkrkonoší je typické vyškrabávání různých ornamentů geometrických, ale také přímo osobních věnování a rostlinných motivků na barevnou plochu. Na doplnění je třeba dodat, že dnešní čokoládové kraslice, které tak hojně dostávají koledníci, měly své předchůdce v kraslicích zhotovených u cukrářů (z cukru s různými náplněmi i tištěnými obrázky). Většinou jimi tehdy své chlapce obdarovávaly bohatší dívky.

Velikonoční nápověda

Velikonoce jsou svátky kolem Velké noci. U Židů jsou to sedmidenní svátky na památku odchodu Židů z Egypta. Nazývají se pesach. Do náboženského kontextu svátku byla rabíny následně vnesena idea Mesiáše, spasitele židovského národa. Od roku 325 po Kristovi slaví křesťané Velikonoce vždy na první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku měsíce. Jde o svátky pohyblivé. Je to největší svátek křesťanů, oslavující zmrtvýchvstání Ježíše Krista umučeného na kříži.

Beránek symbolizuje obětování Krista.

Bílá sobota se jmenuje podle barvy prostěradla, ve kterém byl Kristus pochován. Mše začíná ten den až po západu slunce vigilií.

Červené svátky znamenají v západních Čechách totéž co Velikonoce.

Dynovačka nebo binovačka. Slovo vzniklo z německého dingen. To znamená smluvně jednat o tom, co dostane námezdně pracující za práci. Tyto smlouvy se obnovovaly nebo uzavíraly o Velikonočním pondělí. V době Velikonoc začínal zemědělský rok.

Golgota je vrch v Jeruzalémě, kde byl Kristus veřejně ukřižován spolu se dvěma zločinci.

Jidáš je jeden z Kristových učedníků, který udal při poslední večeři Krista za 30 stříbrných židovské veleradě. Později se oběsil. Je symbolem zrádcovství.

Karabáč nebo korbáč je svazek spletených prutů na Moravě. Slovo vzniklo z tureckého kyrbáč - bič, důtky.

Kraslice jsou malovaná či jinak zdobená vajíčka, většinou vyfouklé vejdumky - skořápky. Symbol zárodku nového života.

Mrskut neboli šlohačka je krajový název pro pomlázku.

Pašije (od řeckého pascha neboli utrpení) byly původně židovské svátky na počest jara. Konaly se od 15. do 22. dubna. Pesach znamenalo překročení Rudého moře. V předvečer se konala oběť (jehně nebo kůzle). Současná doba chápe pašije jako zpívanou část evangelia, týkající se umučení Krista.

Oblévačka znamenala prvek čistoty. Provádí se poléváním vodou.

Pomlázka byla zvykem o pomlázním pondělí. Slovo je odvozeno od slovesa pomladiti neboli způsobit, aby děvčata byla svěží a čiperná. K omlazení sloužil prut nebo více spletených prutů.

Popeleční středa je prvním dnem půstu po masopustě.

Půst trvá 40 dnů a velký půst od Popeleční středy do velikonoční neděle či Velké noci.

Triddum jsou tři velikonoční dny od Zeleného čtvrtku (poslední večeře Páně) přes Velký pátek (umučení a uložení do hrobu) po Bílou sobotu zakončenou vigíliemi na památku zmrtvýchvstání Krista.

Velikonoční cyklus začíná celonoční pobožností zvanou velikonoční vigílie, která se koná před velikonoční nedělí neboli Božím hodem. Týden poté je Bílá neděle a čtyřicátého dne Nanebevstoupení Páně. Šedesátý den se slaví seslání Ducha svatého neboli letnice.

Vigílie je pobožnost před svátky. Původně to znamenalo noční hlídku v délce čtvrtiny noci. Po vzniku křesťanství šlo o večer před svátky neboli svatvečer.

Zelený čtvrtek je den, kdy Kristus ve večeřadle naposled pobýval s učedníky.

Převažuje občanské chápání Velikonoc jako svátků jara. Křesťanské chápání Velikonoc zdůrazňuje především duchovní obsah nejen víry.

(kr)

"Pomlázka teče okolo pece. Dejte páni vejce. Nedáte-li červený, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Na peci v koutku na zeleným proutku, proutek se ohýbá, slepička kokrhá, dejte jí píti, dejte jí jísti, dejte jí semene, snese vám za den tři vejce."

"Pomlázka se čepejří, dědek bábě nevěří, poženem se do dveří, a ze dveří do kuchyně, tam je dobrá hospodyně. (přitom vyhánějí blechy a říkají - Šuk blechy, do střechy).

KOLEDY ZE ŽELEZNICE

"Proto vám zpíváme pomlázku, abyste vzpomněli na lásku, kterou k nám měl Pán Ježíš, když on ten přetěžkej nesl kříž. Dejte pomlázky z té vaší lásky, aby se těšilo srdéčko mé, vajíčko červeně malované. Vajíčka červená znamenají krev Kristovu, která byla za naše spasení vylita".

"Já jsem přišel k vám, abych řekl vám, že je dnes koleda, kdo mi z vás tu něco dá? Kdo mi nedá nic, ten je z Nemánic, na toho se zamračím, jako medvěd zabručím, a potom pudu pryč."

KOLEDY Z NOVOPACKA

"Já jdu na pomlázku, nohy bosy mám, posaďte mě na lavici, ať je zvohřejvám, pomlázky mi dejte, nic se mi nesmějte, ať jdu zase jinam!"

"Vejce, vajíčka, snáší slepička, hledá je sbírá je hospodyně. Dejte pomlázky, to z vaší lásky budu se těšívat častějkrác.".

"Zajíc běží do pole, koroptvičky s pole. Panímámy, babičky, dejte nám ty krasličky".

Co se jedlo na Jičínsku ve velikonočním týdnu

Na Velký pátek: Přísný půst pro katolíky, bylo dovoleno jíst pouze jednou za den a nesměl to být masitý pokrm, hodně rozšířeným jídlem bylo kyselo, brambory s tvarohem, nebo hrachová polévka či bramboračka.

Na Bílou sobotu: Chlebová polévka nebo bílá polévka ("hladká Ančka"), pekly se mazance a beránky, k večeři po Vzkříšení "litá sekaná" (Tuř), což je namočená žemle v mléce, na kousky nakrájené uzené maso, kopřivy, zalité vajíčkem, rozkvedlaným a zapečeným v troubě. Nebo navečer jehňata nebo kůzlata.

Na velikonoční neděli (Hod Boží): K snídani bílá káva s mazancem, po příchodu z kostela beránek a čaj, k obědu vepřová pečeně, knedlík, zelí a pivo. Nebo upečené jehně nebo kůzle.

Velikonoční recepty

1/2 kg vařeného uzeného masa, případně kousek pečeného drůbežího masa (nemusí být), 6 vajec, 6 žemlí, 3 dkg másla, vývar z masa (nejlépe uzeného), pepř, 2 lžíce pažitky nebo mladých sekaných kopřiv (opanec, petržalka, libeček), sůl, tuk na vymaštění pekáče.

Maso nakrájíme na drobno, žemle na kostičky, zvlhčíme vývarem z masa rozšlehaným se žloutky a necháme krátce prosáknout. Smícháme dohromady, přidáme sůl, pepř, usekanou "zeleninu", lehce vmícháme sníh z bílků. Pečeme v dobře vymaštěném pekáči v mírně vyhřáté troubě asi 40 minut.

Velikonoční bochánek (mazanec) a vrkoče

500 g polohrubé mouky, 150 g tuku, 100 g cukru, 25 g droždí, 1/4 l mléka, 3 žloutky, trochu vanilky, na špičku nože muškátového oříšku.

Ze všech přísad vypracujeme těsto a necháme vykynout. Děláme-li bochánek, do těsta ještě přidáme rozinky a nasekané mandle. Vytvořený bochánek potřeme vajíčkem a ve středu uděláme malý křížek, pak dáme péci.

Velikonoční beránek(z kynutého těsta)

500 g polohrubé mouky, 120 g másla a 120 g cukru, sůl, 30 g droždí, 1/3 l mléka, 4 žloutky, vanilka, citronová kůra, hrozinky.

Máslo a cukr utřeme se žloutky a pak přidáme sůl, mléko, mouku...(tak aby bylo těsto vláčné jako na buchty). Z droždí a mléka uděláme kvásek. Formu vymažeme a vysypeme strouhanou houskou a naplníme těstem. Necháme vykynout, formu uzavřeme a pečeme ve středně vyhřáté troubě. Mezi pečením formu obrátíme.

Velikonoční beránek (z piškotového těsta)

7 vajec, 240 g cukru, 300 g hrubé mouky, vanilka, citrón, máslo na formu + strouhanka.

Žloutky + 1/2 cukru utřeme, přidáme vanilku, citrónovou kůru a tři lžíce citrónové šťávy. Z bílků a druhé poloviny ušleháme tuhý sníh. Vše smícháme a opatrně přidáme mouku. Pečeme ve vymaštěné a vysypané formě ve středně vyhřáté troubě 30 až 40 minut. Hotového beránka potřeme bílkovou polevou nebo pocukrujeme.

Bohoslužby o svátcích

2.4. Velký pátek - umučení Páně

(15.00) Křížová cesta v kostele sv. Jakuba
(18.00) Obřady Velkého pátku v kostele sv. Jakuba

3.4. Vigilie zmrtvýchvstání Páně

(19.00) Kostel sv. Jakuba

4.4. Hod Boží velikonoční

Mše svatá:
(8.00) kostel sv. Jakuba v Jičíně (8.30) kostel sv. Václava ve Veliši
(10.00) kostel sv. Václava v Samšině
(10.00) kostel Povýšení sv. Kříže v Ostružně
(15.00) kostel sv. Maří Magdaleny v Lužanech
(18.00) kostel sv. Ignáce v Jičíně

5.4. Pondělí v oktávu velikonočním

Mše svatá:
(8.00) kostel sv. Jakuba v Jičíně
(8.30) kostel sv. Václava ve Veliši
(10.00) kostel sv. Václava v Samšině
(10.00) kostel Povýšení sv. Kříže v Ostružně
(18.00) kostel sv. Ignáce v Jičíně

Církev Československá husitská

Bohoslužby o Velikonocích v Husově sboru v Jičíně

2.4. (17.00) na Velký pátek se budou číst Pašije
3.4. (17.00) na Bílou sobotu (předvečer Vzkříšení)
4.4. (8.30) na Hod Boží velikonoční (oslava vzkříšení Ježíše Krista)
4.4. (10.00) bohoslužby v Lužanech
4.4. (14.00) bohoslužby v Husově sboru ve Vysokém Veselí
4.4. (14.00) bohoslužby ve Třtěnici

Českobratrská církev evangelická

4.4. (10.15) velikonoční bohoslužby s večeří Páně v kapli kostela Evangelického sboru.

Bohoslužby vykoná br. farář Blahoslav Matějka z Lipštátu. Bohoslužby jsou pořádány pravidelně každou neděli ve stejnou hodinu t.j. v 10.15 ve sborovém domě v Jičíně.