Kosatík Jan Masaryk - pravdivý příběh. První ucelený a dosud zřejmě nejobjektivnější životopis. MF Kč 239,-
Kmenta, Valo, Želinský Pouštní horečka.Kniha přibližuje válku v Zálivu. Želinský 1492, Kč 199,-
Kvaček Obžalována je vláda. Tato práce se vydává do protektorátního období 1942 - 1945. Themis Kč 294,-
Hrbek Vítězství přichází z moře. Od vylodění u Anzia po kapitulaci v Tokijském zálivu. NV Kč 320,-
Ilustrovaná encyklopedie psích plemen. Průvodce je doplněný praktickými informacemi o plemenech, výcviku, povahách a chovu psů. Svojtka Kč 549,-
Česká filmová pohádka podle klasické předlohy úspěšně zahájila své tažení českými kinosály. Zejména v prvních týdnech po premiéře jsou její promítání ve vybraných městech České republiky doplněny řadou doprovodných akcí, Jičín není výjimkou. Biograf Český ráj uvede novou Troškovu pohádku ve dnech od 8. do 11. dubna. V pátek 9. dubna Jičín navštíví někteří z tvůrců a protagonistů, například Miroslav Šimůnek a Michaela Kuklová, případně zástupci filmového štábu. Hosté mají na programu také návštěvu dětské železnické léčebny a od 17 hodin pak autogramiádu v biografu (od 17 hodin). Pro všechny, kteří mají zájem o "volňáska", a to nejen na výše uvedenou pohádku, ale i dalších pět filmů podle vlastního výběru, a ještě převzít svoji cenu osobně od zúčastněných umělců, stačí správně odpovědět na soutěžní otázku: Pohádku Z pekla štěstí natočil režisér Zdeněk Troška. Hlavní představitelka Michaela Kuklová s tímto režisérem už jednu pohádku v minulosti natočila. Jak se tato pohádka jmenuje a kdo byl tehdy jejím filmovým nápadníkem. Odpovědi zasílejte na korespondenčním lístku do Biografu Český ráj (ulice 17. listopadu, 47).
Nad promítáním snímku Z pekla štěstí převzalo záštitu město Jičín. Žáci všech čtyř jičínských základních škol se rovněž zapojí, v těchto dnech malují obrázky na téma česká pohádka.
Zdá se, že to bylo včera, kdy odešel do "muzejního nebe" Václav Kozák ze Železnice (3.8.1898 - 19.3.1974). Od toho dne uplynulo však již 25 let, celá čtvrtina století.
K původnímu povolání učitele si na celý život přibral velkou a jedinou lásku - vlastivědu. Kdo dnes ví, která z lásek byla větší, zda škola, nebo muzeum.
Stal se zcela přirozeně správcem sbírek muzea v Železnici, které mělo vždy dost návštěvníků, dokonce z těch nejvyšších muzejnických výšin. Obvykle nedokázali skrýt nadšení, často byli doslova "u vytržení" a z jejich úst zaznělo, že muzeum v Železnici je vlastně jakýmsi muzeem muzeí. Dýchla na ně staletí instalovaná ještě starosvětským způsobem.
Pozdně klasicistní budova muzea s arkádovým nádvořím stojí v blízkosti kostela sv. Jiljí, na jednom z romantických míst Železnice. Patří k ní i krásná lidová chalupa s vyřezávanou lomenicí, zařízená a opravovaná pod vedením Václava Kozáka. "Svému" muzeu se věnoval od studentských let a celoživotním úsilím obohatil jeho sbírky o značné množství cenných předmětů. Náležel k typu starých vlasteneckých kantorů, uměl se obklopit mládeží, nadchnout ji pro historii místa i kraje a pro muzejní práci. Ve spolupráci s mladými lidmi označoval památné domy, opravoval lidovou chalupu nebo konzervoval sbírky. Dokázal v nich vykřesat jiskru obdivu a lásky k předmětům našich předků, aby si jich uměli vážit po celý život a naučili tomu i své děti.
Muzejní práce, ač se to nezasvěceným nezdá, koná-li se s láskou a zaujetím, je tvrdou řeholí. Má svoje kategorická pravidla pro vedení sbírek a jejich katalogizaci. V posledních letech působení Václava Kozáka v železnickém muzeu byl "shora" kladen důraz právě na tuto část muzejní práce. Mělo to své opodstatnění. V muzeích v té době docházelo ke vloupáním, vzkvétalo překupnictví a vyvážení cenných předmětů do západního zahraničí. Připustíme-li, že v železnickém muzeu šlo o pole zatím jen málo zorané a katalogizační práce zde teprve čekaly na dalšího muzejníka, musíme současně říci, že mnohá muzea sice mají dokonalou katalogizaci, ale jejich správci často nedokáží sbírkové předměty náležitě popsat, natož o nich poutavě vyprávět. Všechna moudrost pak zůstává ukryta pouze ve zkratce na katalogizační kartě. Samozřejmě, že nejde o obecně platné pravidlo.
Pravým opakem takového muzejníka byl Václav Kozák. Nejenom, že jeho znalosti o památkách načerpané v průběhu mnoha desetiletí byly obdivuhodné, ale také o nich dokázal zajímavě mluvit a psát. Zajímal se o mnohá témata, ať už to byl železnický kroj, či lidové zvyky na Železnicku. Vždy to byla vlastivěda, jejíž akční rádius je až neskutečně velký.
K výchově a vzdělávání mladých by podobných Václavů Kozáků bylo zapotřebí jako soli. Pravděpodobně by je mimo jiné naučil, že za práci pro obecné blaho se nemá natahovat dlaň, jak se nám dnešní doba snaží namluvit.
Na Václava Kozáka nezapomenou ani v Železnici, ani kulturní pracovníci a muzejníci ze široka daleka.
Hořice - Dne 6. března 1999 se v hořickém Batalionu sešikovala hrstka odhodlaných mladých básníků a jejich přátel, aby hájili pozice poezie v tomto světě.
"Poezie is not dead" (poezie není mrtvá) bylo heslo večera, ve kterém probíhal křest 6. čísla kulturního čtvrtletníku Trafalgar.
V prostředí nahuštěném vesměs mladými lidmi (až na drobné výjimky), nábytkem, kouřem a výbornou živou hudbou kapely Gentle Jazz Band, zněly básně a povídky mladých autorů. Neradostný pohled na neradostný svět, to byl asi nejvýraznější dojem večera z tvorby mladé generace, v níž mnohdy bohužel patrně platí, čím vulgárnější, tím upřímnější výpověď.
Bylo však i možné v rušné atmosféře slyšet lyričtější výpověď o životě, hlavně ze strany krásnější poloviny lidstva.
Na stolech hořely svíčky, pilo se a povídalo, za okny ve tmě zářila reklama řeznictví Alfa a hrstka věrných životu křtila navzdory pocitům marnosti své právě narozené dítě.
Robousy - V místním hostinci "U dvorecké louže" dne 20. března 1999 ve 20.00 hodin místního času vypukne "Rockový koncert".
Jeho hlavními protagonisty budou rockové kapely "Smažený řízek" a "Hračky" (před časem ještě smradlavé).
Ryčná hudební produkce provázená pozoruhodnými světelnými efekty potrvá rozhodně až do půlnoci a vstupné bude podle pořadatelů dělat asi čtyřicet korun.
Staré Hrady - Blížící se jaro polehounku otevírá probouzející se náruč přenádherné krajiny Českého ráje a jaksi významně poťukává na dveře hradů, zámků, muzeí a galerií.
Nejinak tomu je i ve Starých Hradech, kde kulturní sezonu roku 1999 zahájí místní Osvětová beseda svou první letošní výstavou s vševystihujícím názvem "Keramické bytosti Hany Antošové".
Vernisáž výstavy se uskuteční již tento víkend v neděli 21. března 1999 od 14.00 hodin ve výstavní síni v arkádách zámku a bude provázena hudebním vystoupením kvarteta zobcových fléten žáků Základní umělecké školy z Jičína.
Velmi zajímavá výstava ve starohradském zámku potrvá do 15. dubna 1999 a široké veřejnosti bude přístupna denně od 9.00 do 12.00 a od 13.00 do 17.00 hodin.
Nová Paka - Městské kulturní středisko v Nové Pace tímto sděluje všem příznivcům hudby, že přípravy na "Houslovou soutěž Josefa Muziky" jsou v plném proudu.
V současné době je k účasti na III. ročníku této soutěže, pořádané na počest profesora Josefa Muziky, čestného občana města Nové Paky, přihlášeno více než 50 žáků a studentů Základních uměleckých škol a konzervatoří prakticky z celé České republiky.
Rozhodně již nyní lze konstatovat, že odborná porota, skládající se z profesorů konzervatoří, bude mít plné ruce práce.
Soutěž bude probíhat v celé budově kulturního střediska, pouze pro nižší kategorie bude vytvořeno pracoviště na Základní umělecké škole v Nové Pace.
Pro letošní rok bylo vypsáno pět věkových kategorií, přičemž nejvyšší věková hranice u mladých houslistů je 18 let.
Případné dotazy ohledně soutěže, která se uskuteční v sobotu 1. května 1999 od 8.30 do 17.00 hodin, odpovíme na telefonním čísle 0434/621928. O dalším dění budeme informovat.
Jičín - V sobotu 13. března rozezněl struny své koncertní kytary v Porotním sále Valdštejnského zámku v Jičíně nejvýznamější žijící český kytarista Milan Zelenka jako sólový hudebník 4. koncertu z cyklu Jičínských divertiment.
V jeho podání zaujali zejména španělští kytarový skladatelé - Isaac Albeniz a Emilio Pujol a v závěru pak Španělský lidový tanec Anonyma. Z českých autorů zaznělo Andante Capriccioso Františka Maxmiliána Kníže a Sonata C-dur Václava Matějky (poč. 19. století). Na večeru hrál Milan Zelenka i skladbu vlastní, něžně jímavé Variace na krásné téma.
Milan Zelenka, profesor pražské konzervatoře a hudební fakulty AMU, patří k předním koncertním virtuosům, je absolventem vítězných kytarových soutěží (v Moskvě, ve Vídni), vystupoval na koncertních pódiích téměř celého světa, natočil desítky LP desek a kompaktních disků. Z mnoha ocenění mu patří Cena za umělecký přínos a vynikající interpretaci od Supraphonu a Čestná medaile od Svazu českých koncertních umělců za interpretaci soudobé české hudby.
Jeho vynikající interpretační umění mohlo tentokrát ocenit i jičínské hudbymilovné obecenstvo.
S Jičínem srostlý současný český historik, úspěšný autor literatury faktu, popularizátor politických dějin prof. Robert Kvaček a novinářský publicista Dušan Tomášek věnovali protektorátní minulosti našeho státu společnou a čtivým způsobem napsanou publikaci s názvem Obžalována je vláda. Komplexně přibližují dobu a události na domácí protektorátní politické scéně hlavně z let 1942 až 1945 po vzniku protektorátu Čechy a Morava dnem 15. března 1939, když Hitlerovo nacistické Německo agresivním způsobem obsadilo po osamostatnění Slovenska zbytek Čech a Moravy.
Vznikl atypický útvar protektorát Čechy a Morava v čele se státním prezidentem Dr. Emilem Háchou, který na přání říšských protektorů jmenoval a rekonstruoval v daném časovém období dvakrát vládu. Ta až na vzácné výjimky (JUDr. Kalfus) se zcela podřídila říšským protektorům a K.H.Frankovi. Vláda kolaborovala, aby nakonec každý ministr byl pouze nejvyšším správním úředníkem. Každý ministr byl řízen a kontrolován říšským zmocněncem.
Autoři na základě zdokumentovaných skutečností a dalších nových zjištění přibližují protektorátní údobí tak, aby o to přesvědčivěji připravili vnímavého čtenáře na budoucí proces s touto vládou. Objevné je vylíčení atmosféry po květnu 1945, kdy především komunisté měli snahu proces zpolitizovat a ovlivnit rozsudek Národního soudu. Ten byl veden korektně, ačkoliv komunisté a sovětské velvyslanectví žádali minimálně tři tresty smrti.
Jednotlivé ministry této vlády autoři představují zkratkovitě tak, aby jednání jednotlivých ministrů zdůraznilo jejich charakterové vady a nedostatky. Celé téma zpracovali formou téměř historické reportáže, když se nesnaží sled událostí analyzovat. Konstatují pouze fakta. Předkládají i některé nové skutečnosti, které pomohou upřesnit a oživit historickou paměť.
Autoři představují zpočátku zkrácený životopis jednotlivých členů vlády, která byla převážně sedmičlenná. U ministra zemědělství Adolfa Hrubého poprvé zveřejňují, že před zborovskou bitvou se dal zajmout, ale do legií nevstoupil. Naopak v bolševické Rudé armádě měl hodnost kapitána a byl vyškolen, aby v první ČSR pomohl uskutečnit i bolševickou revoluci. Místo toho převzal statek a dal se na politiku v agrární straně. Po vzniku protektorátu spolu s Em. Moravcem a s JUDr. Jar. Krejčím, předsedou Ústavního soudu ČSR, nejvíce kolaboroval. Navíc byl udavačem. Ministr vnitra Richard Bienert, jinak první policejní prezident v roce 1918 v Praze, byl náruživým myslivcem a jezdil lovit do revíru v Dětenicích. Znal se s Fer. Peroutkou. Bienertův syn, který byl v protektorátním odboji, oženil se v květnu 1945 s Peroutkovou dcerou. Jediný ministr financí Dr. Josef Kalfus, který zastával tuto funkci již v roce 1938 v Hodžově vládě a pak i v následujících, navenek se neangažoval. Finančně podporoval zahraniční i domácí odboj, přes zastřeleného ing. Eliáše a Bořka-Dohalského měl spojení s londýnským protinacistickým odbojem v čele s Dr.Ed.Benešem. Před německou okupací Kalfus převedl část státního majetku z Anglobanky, Škodovky a Zbrojovky na účty spořitelen, pojišťoven a družstev. Zřizoval další fondy a postiženým proplácel měsíční podpory. V březnu 1939 umožnil odjezd za hranice Ed. Outratovi, řediteli Čs. zbrojovky a pozdějšímu členu londýnské vlády.
Protektorátní vláda byla nečinná při dvojím vyhlášení stanného práva a proti rozsudkům nacistické justice se ani nezmohla na oficiální protesty.
Autoři této zajímavé publikace popisují průběh trestního řízení u Národního soudu a poprvé seznamují veřejnost především s odůvodněním rozsudku nad členy protektorátní vlády. Rozsudky zněly následovně: JUDr. Jar. Krejčí 25 roků, Adolf Hrubý na doživotí, Richard Bienert na 3 roky, Dr. Jindřich Kamenický na 5 roků. U Dr. Josefa Kalfuse Národní soud od potrestání upustil. Všichni byli souzení podle dekretu prezidenta republiky č. 16 Sb. ve znění č. 23/46 Sb. Rozsudek měl 405 hustě popsaných stránek a dne 31. července 1946 jej podepsal předseda JUDr. František Tomsa. Hlavně komunisté následně žádali revizi rozsudku, když chtěli popřít nezávislost Národního soudu na moci výkonné.
O tom všem vydaný titul vypovídá. Je to poučné čtení.