V Evropě proto vzniká hnutí na podporu osvobození Tibetu, které pořádá protestní a petiční akce i kulturní programy ve prospěch zveřejnění problematiky krutého útlaku a vyhlazování Tibeťanů. Připojují se i sdružení pro ochranu lidských práv u nás. V jičínské knihovně se 4. března 1999 v rámci "Dnů Tibetu" (1. až 10.3.1999) uskutečnila beseda s ing. Lubošem Sklenkou.

Město Jičín se k těmto celonárodním akcím připojilo formálně, vyvěšením tibetské vlajky na budově Městského úřadu Jičín. Vzhledem k tomu, že asi málokdo z nás měl možnost vidět tibetskou národní vlajku na vlastní oči, pojďme si krátce vysvětlit její symboliku.

Ve středu vlajky je bílá zasněžená hora symbolizující Tibet. Přes tmavě modré nebe se táhne šest červených pásů, které zastupují šest původních kmenů (rodů, národů), které žily na území dnešního Tibetu a jsou považovány za předky Tibeťanů. Jsou to kmeny Se, Mu, Dong, Tong, Du a Ra. Kombinace šesti červených pásů kmenů a šesti tmavě modrých pásů nebe symbolizuje nepřetržitou ochranu duchovních nauk a světského života černými a červenými buddhistickými ochránci. Na vrcholku hory je slunce se zářivými paprsky svítícími do všech směrů, které symbolizuje radost ze svobody, duchovní a materiální štěstí a blahobyt všech bytostí žijících v Tibetu.

Vpředu na svahu hory stojí pár sněžných lvů s plápolající hřívou, kteří představují sjednocení duchovního a světského života. Zářící drahokam, který drží sněžní lvi, představuje tři buddhistické klenoty Buddhu, Dharmu a Sanghu. Červenomodrý drahokam ležící u nohou lvů představuje správné etické chování, které je založeno na deseti buddhistických ctnostech a šestnácti způsobech lidského chování. Žlutý lem na obvodu vlajky představuje čisté zlato jako symbol Buddhova učení zářící do všech světových stran a všech dob.

Pakliže tibetská vlajka v těchto dnech již zdobí jičínskou radnici, postůjte, pohleďte a vzpomeňte Tibeťanů, jejichž současný osud se tak velmi podobá našemu pětačtyřicetiletému.

(red)

Udílení Jivínského Štefana: vážně či nevážně, toť otázka

V jakém duchu se má pořádat každoroční setkání lidí všech věkových kategorií z celého okresu? Má to být oficiální událost se vším, co k ní patří, anebo něco na způsob recese bez pravidel? Ani v pořadí třetí ročník, pořádaný ve varně novopackého pivovaru, nepřinesl jednoznačnou odpověď, snad jen organizátorům přidělal vrásku navíc.

Letošní ceremoniál se poprvé konal mimo okresní město, a to v Nové Pace. Dřevěnou sošku Jivínského Štefana z dílny manželů Lhotákových, jejíž netradiční název připomíná jičínského rodáka Josefa Štefana Kubína, si tentokrát odnesli turnovský fotograf Pavel Charousek za projekt Češi Českého ráje, členové divadelního souboru J. K. Tyl z Hořic za provedení muzikálu Nejkrásnější válka a v kategorii za dlouholetou činnost Vladimír Úlehla z Jičína, který vyvíjí úsilí o záchranu Valdštejnské lodžie a v minulosti vydal řadu hodnotných publikací. "To, že jsem byl vybrán, mě samozřejmě velmi těší, i když si myslím, že tu jsou jiní, kteří si toto ocenění zaslouží mnohem víc. Vnímám to jako pobídku do další práce," svěřil se svými pocity krátce po vyhlášení Charousek.

"Dosud nebylo tolik nominací jako letos, nakonec se jich sešla více než stovka," oznámil přítomným Bohumír Procházka, jeden z těch, kteří stáli u zrodu těchto pravidelných setkání. Do užšího výběru postoupilo třicet navržených osobností, laureátem se však mohli stát jen tři z nich. "Komise to má hodně těžké, Štefana si totiž ve skutečnosti zaslouží všichni, kdo se kulturnímu dění na Jičínsku věnují," reprodukuje Procházka názor i ostatních pořadatelů (Štefanská komise, Nadační fond Jičín - město pohádky a Občanské sdružení Ráj srdce). Připustil, že na formě a způsobu udílení těchto výročních cen se členové komise ještě neshodli. "Osobně jsem přesvědčen, že to takhle dál nepůjde. Někteří to berou vážně, naopak jiní by jejich udílení raději odlehčili. Pokaždé zveme i mladou generaci, aby nás, zkostnatělé a ješitné starce, konečně vystřídala," říká Procházka. Diskuse se ostatně nevyhnula ani samotným nominacím, o nichž se někteří z přítomných vyjádřili, že jsou vzájemně přinejmenším neporovnatelné.

(jn)

Technické služby je udržují ale...

Tak by možná mohla znít upřímná rada všech odpovědných, kdyby jim náhodou povolily nervy a přestalo je bavit překračovat klacky házené jim některými z nás úmyslně pod nohy.

Hovoříme samozřejmě o veřejných záchodcích. V případě, že nepočítáme letní mobilní "buňky se srdíčkem" (například ve dvoře Jezuitské koleje), jsou v Jičíně svého času stálé zděné záchodky troje. Všechny jsou v majetku města a ku prospěchu osobní hygieny nás všech je provozují Technické služby města Jičína. Zatímco dvoje, samoobslužné, jsou devastovány úmyslně a systematicky, třetí u městského úřadu se i přes provedené rekonstrukce rozpadávají zcela samovolně.

V současné době jsou terčem nejčastějších nájezdů zlodějů a "milovníků" ničení všeho prospěšného, samoobslužné záchodky v zámeckém parku, které byly před několika měsíci rekonstruovány celkovým nákladem 950 000 korun. Dnes jsou záměrně devastovány. Technické služby je po každé "návštěvě" opravují a nadále je provozují i přes finanční náklady zdaleka se nerovnající ziskům z pravidelně vykrádaných mincovních automatů.

Před několika lety instalované záchodky na autobusovém nádraží nám bezesporu záviděli všichni "potřebující" návštěvníci Jičína. Bohužel však jen chvíli. Pro některé naše spoluobčany byly jejich interiéry příliš luxusní, a tak si je po dvou měsících provozu upravili k obrazu svému, čímž se roztočilo kolo věčných oprav a devastací. Pracovníkům Technických služeb samozřejmě po nějakém čase došla trpělivost. Důsledkem toho bylo odstranění všeho nadstandardního, a tak se veřejné záchodky opět podobají, tak jak jsme zřejmě stále ještě více zvyklí, tradičním sociálním zařízením států ležících směrem od východní hranice naší republiky.

Snad jediným pozitivním momentem jičínského "záchodového" problému minulých dní je odhalení skupiny mladistvých puberťáků, kteří se svým dílem na devastaci našeho společného majetku podíleli. Každý z party vandalů si na záchodku "zařádil" za osm tisíc korun, které si dnes postupně v Technických službách odpracovávají. Nám normálním lidem nezbývá než pracovníkům Technických služeb fandit a držet palce, aby jim jejich elán vydržel. V opačném případě se totiž budeme zřejmě častěji vídat "za kostelem".

(mar)

REAKCE: Dětská hřiště pod Čeřovkou

Zapomněl však uvést, že bikrosaři při budování tohoto sportoviště v roce 1988 zlikvidovali nepovolenou a velice nepěknou skládku odpadu, doslova smetiště.

Je pravda, že se tam už nejezdí závody, neboť trať nemá potřebné parametry, ale stále se na ní trénuje, i když v současné době už to je jenom 5 až 6 jezdců, které oddíl DS BMX Jičín dnes má. Zato však tito chlapci stále obsazují přední postavení mezi českými bikrosaři a pravidelně se už mnoho let účastní jak Mistrovství Evropy, tak i Mistrovství světa. Jen v roce 1998 dosáhli dvou titulů Mistra České republiky, jedno druhé a jedno třetí místo v ČR. Ondřej Bydžovský jel také Mistrovství světa a Oceánsko-pacifické mistrovství v Austrálii, kde skončil na pěkném 7. místě.

Je jisté, že trať není tolik používaná, jako když bylo v Jičíně kolem 40 jezdců a tito všichni na ní trénovali a každý rok se na ní jely dva závody s účastí kolem 120 až 170 závodníků.

S nástupem jara se na trati začne opět trénovat a je jisté, že se bude muset náležitě upravit, s čímž členové DS BMX Jičín počítají a potřebný úklid a úpravy provedou.

Za DS BMX Jičín Jiří Mošna

Boj stavařů postrádá jasná pravidla

"Chceme upozornit investory, hlavně města a obce, které si dodavatele málokdy prověřují, aby byly při výběrových řízeních opatrnější. Stává se totiž, že někdy upřednostní zdánlivě lákavou nabídku neseriózního subjektu na úkor solidní firmy. Tím bohužel podporují podnikatele, kteří by se jinak na trhu neuplatnili," stěžuje si Miroslav Jakubec. Jako ředitel jedné z místních stavebních firem ví, o čem mluví, protože s různými nešvary se setkává takřka dnes a denně. "K nekalým praktikám některých firem patří i úmyslné podcenění nabídky ve výběrovém řízení. Neznalý investor jim vzhledem k nejnižší ceně zakázku předá, později je však vydírán a většinou zaplatí víc, než činily nabídky ostatních zájemců. Privátní investoři, kteří staví ze svého anebo na úvěr, jsou obezřetnější a firmy si důkladně prověřují. Zejména u akcí financovaných z veřejných rozpočtů by měla být tato opatrnost na místě, bohužel tomu tak vždy není," míní Jakubec.

Pokud firma poruší smlouvu, mohou se města bránit jedině soudní cestou. Tuto zkušenost mají například v Nové Pace. "Nic podobného by se už nemělo opakovat, protože v každé smlouvě o dílo je cena uvedena jako maximálně možná a neměnná. V průběhu stavby nezohledňujeme ani inflační vlivy, ty musí být zakalkulovány už v nabídce," tvrdí novopacký starosta Petr Kuřík.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví požaduje i legislativní změny. "Především novelizaci zákona o výběrových řízeních. Měly by se provádět na základě kvalitní projektové dokumentace a výkazu výměr. U akcí se spoluúčastí státu, kdy obce nemají do poslední chvíle jistotu, zda peníze skutečně dostanou, připravují projekt pod časovým tlakem a při výběrovém řízení je k dispozici většinou jen zadání (studie), což nahrává nekalým firmám. Nabídková řízení by se měla konat na základě prováděcího projektu, protože všichni pak oceňují stejnou věc. Podrobné zadávací podmínky zmenší manévrovací prostor. Vyloučí se riziko, že vítězná firma v průběhu stavby zvedne cenu s odvoláním na špatný projekt, tak jako se to stalo například na Pecce," upozorňuje Jakubec na úskalí dnešní praxe.

Peckovská starostka Hana Štěrbová potvrdila, že se vinou projektu skutečně dostavba jednoho bytového domu v minulém volebním období zkomplikovala. "Chceme tomu předcházet, pravdou však je, že na vypracování kvalitní projektové dokumentace je potřeba dostatek času. Do poslední chvíle se čeká na schválení státního, okresních a obecních rozpočtů, a všechno je pak uspěchané. Nyní máme zažádáno o státní dotaci na půdní vestavby. Nemůžeme si dovolit rok dopředu zadat vypracování kvalitního projektu, který stojí spoustu peněz, když ještě nevíme, zda dotaci skutečně získáme," přiznává starostka.

Podle jičínského starosty Jiřího Lišky by se musela změnit rozpočtová pravidla. "Ideální stav by byl, kdybychom letos rozhodli o výstavbě školy v roce 2001 a měli bychom tedy dva roky na přípravu. Dnes nám ovšem nikdo nezaručí, že projekt za jeden až dva milióny nezůstane ležet v šuplíku, to si město nemůže dovolit," uvedl Liška. Shoduje se tak s názorem ostatních starostů, že čím méně času na přípravu, tím je větší riziko případných chyb.

(jn)

Sněhová kalamita na Jičínsku

Zdeněk Peroutka