Byl nejstarším ze sedmi dětí řezníka Josefa Emlera a jeho ženy Barbory. Josef vychodil první tři školní roky v Libáni, potom se rok učil na hlavní škole v Jičíně, pak následovalo jičínské gymnázium, kde studoval v letech 1849 až 1856.

Na radu profesora Antonína Vánkomila Malocha se Emler rozhodl studovat historii na vídeňské univerzitě. V posledním semestru studia vstoupil do nedlouho před tím založeného Institutu pro rakouský dějezpyt, jenž od začátku měl vynikající pověst pro výchovu archivářů, knihovníků a dalších vědeckých pracovníků. Emler byl jedním z pěti žáků, kteří byli přijati, a první Čech vůbec.

V roce 1862 se stal adjunktem nového zemského archivu a získal pro nový ústav množství opisů důležitých listin. Od roku 1864, po smrti Karla Jaromíra Erbena, se ujal archivářství města Prahy.

Byl prvním českým historikem, který se věnoval výhradně a soustavně pomocným vědám historickým. Byl oceněn členstvím v Královské české společnosti nauk, České akademii věd a umění a společností zahraničních.

Jako řádný člen Královské české společnosti nauk přednášel od roku 1872 o pomocných vědách historických. V roce 1879 byl jmenován mimořádným profesorem, po zřízení české univerzity přešel vyučovat na tento ústav a stal se jeho řádným profesorem.

Emlerova vědecká a literární činnost je důkladná a obsáhlá. Vedle velkých edicí "Pramenů dějin českých" a dokončení Erbenových "Regest" vydal Emler ještě "Pozůstatky desk zemských" v deseti svazcích, dále "Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými" a některé listáře a nekrologia klášterní.

Emlerova činnost spočívala ve vyhledávání, uspořádání a vydávání historických pramenů. Tato činnost se stala nepostradatelnou pro dějepísemnictví a Emlerovi přinesla zasloužené vědecké hodnocení. Výklady a zpracování historických témat se mohou měnit, ale dobře zpracované prameny nemohou nikdy zestárnout.

Emler miloval rodnou Libáň a nikdy na ni a její okolí nezapomínal. Lásku k rodišti vyjádřil slovy vůbec prvního telegramu, který došel do Libáně po zahájení provozu na právě zřízené telegrafní lince roku 1875: "Vždy, seč síly budou, o dobro a blaho rodiště a svých rodáků se přičiním".

Hana Trojanová

Vyhlášení literární soutěže Šrámkovy Sobotky 1999

Soutěž je rozdělena do kategorií podle žánru. I. kategorie: básně, básnické soubory (nejméně 80 veršů, nejvíce 200 veršů všech příspěvků dohromady). II. kategorie: prozaické práce (nejméně 5 stran, nejvíce 20 stran textu všech příspěvků dohromady). III. kategorie: studie z oboru literárních věd o autorech východočeského regionu, historické a vlastivědné práce o vývoji přírodních, sociálních a kulturních poměrů ve východních Čechách (rozsah neomezen).

Soutěže se může zúčastnit každý občan České republiky starší 15 let. Autoři, kteří byli oceněni 1., 2. nebo 3. cenou ve dvou posledních po sobě jdoucích ročnících literární soutěže Šrámkovy Sobotky v kategorii poezie nebo ve dvou po sobě jdoucích ročnících v kategorii prózy, se nemohou letošní soutěže v kategorii, v níž byli oceněni, zúčastnit. Soutěžní práce musí být původní, dosud nezveřejněná nebo zveřejněná v roce 1998-99. Uzávěrka literární soutěže je 15. dubna 1999. Práce, vyhotovené ve dvou exemplářích (psáno pouze po jedné straně listu formátu A4, 30 řádků po 60 úhozech, a to na stroji nebo počítači), opatřené jménem, adresou a datem narození autora, nutno odevzdat na adresu Okresního úřadu Jičín (Havlíčkova 56, 506 14 Jičín).

Vyhlášení výsledků a ocenění autorů nejúspěšnějších prací proběhnou v Sobotce 4. července 1999. Vyhlašovatelé si vymiňují právo ponechat v archivu literární soutěže Šrámkovy Sobotky za účelem dokumentace jeden exemplář oceněných prací.

(red)

Z Jičína do Národního divadla

Narodil se v našem městě 14. února 1929, studia na učitelském ústavu dokončil v roce 1948 a pak se věnoval svému pedagogickému poslání v Ústí nad Labem. Prezenční vojenskou povinnost odsloužil v Armádním uměleckém souboru.

Profesionální uměleckou dráhu nastoupil v Ústí nad Labem, kde současně studoval zpěv u Jitky Švábové. Byl členem opery Divadla F.X. Šaldy v Liberci (1957 až 1959), další dva roky zpíval v Olomouci a potom se mu po sedm let stalo domovskou scénou SD v Ostravě.

Sólistou opery Národního divadla se stal 1.8.1970. Ve zpěvu výrazně pokročil především za svého působení v Olomouci, kde spolupracoval s dirigentem Zdeňkem Košlerem. Zpíval zde například hlavní roli v české premiéře opery B. Bartóka "Hrad vévody Modrovouse", Leporella v Mozartově "Donu Giovannim" a Figara v Mozartově "Figarově svatbě".

V Ostravě se uplatnil ve více než třiceti rolích. Zpíval například Raracha ve Smetanově "Čertově stěně". Pohostinská vystoupení v ND v roce 1970 v rolích žalářníka ve Smetanově "Daliborovi" a Zachariáše ve Verdiho opeře "Nabucco" vedla k jeho angažování jako sólisty Národního divadla.

Od malých rolí v prvních angažmá se vypracoval k velkým rolím svého charakterního basového oboru. Jeho dobře posazený, zvučný a technicky jistý hlas, herecké podání a hudební citlivost mu umožňovaly uplatnit se jak v klasických, tak romantických i moderních dílech světoznámých operních autorů.

Přes velké množství rolí, jež lze jen s obtížemi vyjmenovat, uvádějí naše dostupné prameny jako poslední Hanušovu úlohu starého muže v "Řeckých pašijích" od Bohuslava Martinů v roce 1984. Touto rolí však patrně jeho umělecká činnost neskončila.

Tak jako mnohým jeho předchůdcům, i Karlu Hanušovi ve vztahu k hudbě a k jeho dalším úspěchům velmi výrazně pomohla studia na jičínském učitelském ústavu, kde byla hudbě věnována vždy velká pozornost.

Přejme Karlu Hanušovi ještě dlouhá léta života zpestřená milovanou hudbou.

(troj)

Příležitost pro autory pohádek

Soutěž je určena pro děti a mladé lidi do 18 let. Do soutěže je možné posílat příspěvky veselé, smutné, vážné i nevážné pohádky. Forma příspěvků - 4 exempláře, psané čitelně rukou nebo raději na psacím stroji nebo počítači. Rozsah maximálně dvě stránky A4, řádkování 1,5. Každá práce musí být opatřena jménem, adresou a rokem narození autora. Soutěžní práce zasílejte nejpozději do 25. května 1999 do Městské knihovny v Jičíně (Denisova ulice 400, 506 11 Jičín, k rukám J. Benešové). Výsledné hodnocení provede jednak porota složená ze studentů Lepařova gymnázia v Jičíně a jednak redakce časopisu Moje pastelka dle věkových kategorií autorů. Vyhlášení výsledků soutěže proběhne během festivalového týdne. Autoři vítězných prací budou informováni písemně. Nejlepší pohádky budou oceněny dekretem a pohádkovým oříškem nebo cenou časopisu Moje pastelka.

Autor dává účastí v soutěži souhlas k publikování své pohádky v Pohádkových novinách a v časopise Moje pastelka, k její dramatizaci a uvedení loutkovým divadélkem Srdíčko v den vyhlášení výsledků soutěže, popřípadě i k jejímu poskytnutí Českému rozhlasu v Praze.

(red)

Již zítra v hotelu Start ples kuželkářů

(fk)

Kulturu bude řídit žena

Desátého února 1999 proběhly osobní pohovory s uchazeči o post vedoucího odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ Jičín. Komise pak na základě vyhodnocení výsledků jednání určila pořadí kandidátů a městské radě ke schválení doporučila první v pořadí Evu Zatloukalovou. Vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ se tak stává žena, která již řadu let pracuje na referátu kultury a regionálního rozvoje Okresního úřadu Jičín. Dosavadní vedoucí odboru kultury MěÚ Radovan Sál po mnoha letech pečlivé práce pro zachování a další rozvoj kulturního života, a to nejen v okresním městě, odchází k 28.2.1999 z radnice a stává se šéfredaktorem Novin Jičínska.

Kdo obsadí místa vedoucích odborů školství, místního hospodářství a odboru výstavby Městského úřadu Jičín, se dozvíte v příštím vydání Nových Novin.

(mar)

Nové tituly U Pašků

Neumannová Byla jsem ženou slavného muže. Paměti druhé ženy S. K. Neumanna. Host Kč 269,-

Motejl,Horejš Učebnice pro řidiče a opraváře automobilů. Littera Kč 570,-

Slepičí polévka pro pracující duši. Příběhy o odvaze, pochopení a tvůrčí práci. Columbus Kč 189,-

Lexikon užitkových rostlin. Zeleninová, bylinná a ovocná zahrada s více než 250 barevnými portréty. Knižní klub Kč 229,-

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.: 0433/222 67)

Budeš stále s námi ve "Tvém" Srdíčku

Divadlo jste založil
a dobře s ním naložil.
Jako Matěj Kopecký,
zůstane tu navždycky.

Rozesmáté oči dětí
v sobotu svůj svátek světí.
Půjdou přece do Srdíčka,
s nimi táta i babička.
Emilkovo divadlo,

koho by to napadlo,
navštěvují malí, velcí,
kluci, holky, tlustí, tencí.

Drží palce Kašpárkovi
v boji proti vodníkovi
a s Honzou jsou do světa,
tam kde růže rozkvétá.

Vodník láká Haničku,
chtěl by její dušičku,
čerti dělaj hlouposti,
jsou dobráci od kosti.

A tak principále Koláři:
za ten úsměv v dětské tváři,
za oči, jež štěstím září,
v úctě na Tvůj dlouhý věk,
za to všechno měj náš vděk.

K výročí Ti blahopřejem,
radost, štěstí, zdraví přejem,
ať Tvá hvězda dlouho září,
sláva, nazdar - srdíčkáři.

Těmito verši Ivana Matějky jsme poblahopřáli Emilu Kolářovi k jeho devadesátinám. Myslím, že vystihují vše, na co bychom chtěli upozornit ty, kteří Emilka znali a kteří mu věnují nyní, kdy se dozvídají, že nás dne 3. února 1999 ve věku 93 let opustil, alespoň letmou vzpomínku.

Nejen loutkáři, divadelníci, ale i sportovci, turisté, zahrádkáři i politikové, ti všichni se s ním mnoho a mnoho let setkávali, když vždy perfektně a ochotně ozvučoval mnohé velké i malé akce v našem městě. Stal se "postavičkou" Jičína, na kterou se nazapomíná.

Patřím k těm několika, kteří byli poctěni již ve svém mladickém věku, že jim Emilek nabídl tykání. Velmi jsem si toho vážil, protože pan Emil Kolář byl i osobnost.

Proto mi dovolte za sebe, ale i za celé loutkové divadlo Srdíčko slíbit, že Emilek zůstane vždy s námi, jeho židle v divadelním klubu a osobní hrníček na kávu je připraven.

Vždyť on se svým šibalským úsměvem, jako pohádkový duch divadélka je stejně stále v "jeho" Srdíčku.

Petr Krupka