Jeho autorem je turnovský novinář a fotograf Pavel Charousek, s jehož svolením v Nových Novinách uveřejňujeme část určenou zajímavým lidem Jičínska.

(mar)

Každý jsme od někud a je dobře, když zůstaneme svému městu věrni a něco pozitivního se pro něj snažíme dělat.

Petr Krupka je z Jičína

Petr Krupka (* 1955) je právník a v současné době zastává funkci náměstka okresního státního zástupce v Jičíně.

"Jsem Jičíňák - a jako takový jsem na své město patřičně hrdý. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych mohl žít jinde, než kde jsem se narodil. Proto se snažím být u všeho, co se ve městě děje, a když nebylo nikoho, kdo by organizoval pohádkové průvody, rád jsem se toho ujal. Těší mě, že místní už vzali festival za svůj, že se s ním ztotožnili. Vždyť od revoluce nepamatuji, aby bylo plné náměstí lidí, jak tomu bývá o festivalu."

A jak s festivalem souvisí jeho vysoké profesní postavení? Docela dobře. Petr totiž dlouhá léta hraje ochotnické divadlo, jeho hlas je slyšet v místním spolku rodáků, miluje Prachovské skály a právničinu bere jako svou další službu městu a kraji.

"Vždy mě lákalo být arbitrem. Už na gymnáziu mě často posedl spravedlivý hon za spravedlností, když se řešily studentské přestupky. Proto jsem šel na právnickou fakultu a ještě během studií podepsal stipendium na jičínskou prokuraturu. To aby mi, propánajána, Jičín neutekl a já nemusel začínat praxi někde jinde. Nastoupil jsem v roce 1978 a od roku 1981 jsem byl řadovým prokurátorem. Dlouhou dobu jsem se věnoval výlučně trestnímu právu. Po revoluci jsem měl na starosti agendu rehabilitací, v současné době řeším hlavně dopravní záležitosti. Často se říká, že v posledních letech došlo k rapidnímu nárůstu trestné činnosti. Já to ze své pozice tak dramaticky nevidím. Trestná činnost je jen úměrná tomu, jakým způsobem došlo k rozvoji demokracie, a navíc - jičínský okres byl vždy spíš poklidné místo, kde se téměř nevyskytují žádné brutální násilné činy. Snad je to blízkostí Valdic, které mohou být pro mnohé tím správným varováním."

Když se jičínského právníka zeptáte na trest smrti, je jeho odpověď jednoznačná. "S absolutním trestem bych souhlasil. Když chytíte chlapa, jak rdousí a zároveň se ukájí na malé holčičce, nejsou mi jasná slova o justičním omylu. Samozřejmě, že by hrdelní trest musel být náležitě ošetřen zákony, ale jsem přesvědčen, že jeho hrozba by mohla v některých případech působit pozitivně."

Jestliže jsme na začátku hovořili o chlapíkovi, který se v organizování pohádkového festivalu cítí jako ryba ve vodě (a někdy sledovat ho je, jako byste byli svědky hereckého koncertu), zapomněli jsme uvést, že Petr Krupka má k této činnosti víc než dostatečnou kvalifikaci. Od 11 let je členem jičínského loutkohereckého souboru divadla Srdíčko.

"Jednou jsem šel s kamarádem na představení, a tak mě to uchvátilo, že jsem zůstal," říká. "Začínal jsem jako loutkovodič, postupem času začal číst a nakonec byl také režisérem. K nám, loutkářům, často chodili hrát bývalí ochotníci, a když se začalo mluvit o obnově ochotnického divadla, zkusil jsem hrát i tam. První představení bylo v roce 1980. Od roku 1986 jsem principálem ochotnického spolku. Nikdy jsme nepatřili do takzvané východočeské divadelní party, nejsme žádní velcí příznivci přehlídek. Spíš si hrajeme pro radost, a když Jičínští přijdou na premiéru v hojném počtu, je to radost dvojnásobná. Když se v roli Kamila Bouzina v 'Takové ženské na krku' na jevišti svlékám do podvlíkaček, cukají mi koutky úst. Dívám se do jeviště a říkám si, abych tak zítra někoho uviděl před soudem, aby mi ty podvlíkačky pořádně naservíroval.

Spolek občanů a přátel města Jičína vznikl v polovině roku 1990 jako reakce na městem předložený návrh řešení úpravy Husovy ulice," říká občan Krupka. "Bylo to otřesné. Z počátku jsme bojovali alespoň za mozaikové chodníky - a skončilo to pěší zónou. Dnes je to chlouba města a celého regionu. Od té doby spočívá úloha spolku v mravenčí práci. Říkají, že jsme okrašlovacím spolkem. Já se za to nestydím. Je lepší okrašlovat než sedět za bukem a čekat, že TO vyřeší někdo za nás..."

(Zaznamenáno v Jičíně v dubnu 1997)

Autorské čtení v novopacké knihovně

Tento almanach je v pořadí již třetím pokusem autorů z Jičínska představit čtenářům vlastní tvorbu. Devítka básníků nebo prozaiků, tvůrců nejrůznějších profesí, pro něž je literatura drogou v nejlepším slova smyslu, hovoří touto formou o svých problémech, o svém vidění světa. Nejedná se o jednolitý soubor, ale najdete zde práce zkušenějších i začínajících autorů, současnou prózu i vzpomínky s podkrkonošským nářečím, odbornou literárněvědnou studii, poezii s volným i vázaným veršem.

Cílem autorů bylo předat špetku potěšení, poučení, zábavy a zamyšlení všem čtenářům. O tom, jak se jim jejich záměr podařil, se přijďte přesvědčit 27. ledna 1999 v 18.00 hodin do novopacké knihovny.

Václav Franc

Sbor Smetana sobě a Jičínu

V obsažném "bookletu" z pera autora tohoto článku je možné se dozvědět kompletní obsazení pěveckého sboru, ale i mnohé o městě Jičíně a historii "pěstování zpěvu sborem", jak zní prastaré označení této společenské a kulturní činnosti. Vzhledem k tomu, že platí stará a stále málo vnímaná pravda o souvislostech všeho se vším, je součástí textu i jeho anglická a německá mutace. CD se tak stává hezkým dárkem nejen pro českého posluchače, ale i vítaným dárkem pro návštěvy z ciziny. V tom nejlepším světle se tak prezentuje Jičín jako město, které nežije jenom z odkazu minula, ale je i současným, moderním městem lidí kulturních a kultivovaných.

Dramaturgie pečlivě vážila co zařadit na první profilové album sboru a je jí ke cti, že se setkáváme se skladbami již osvědčenými (např. Lesní studánka J.B. Foerstera na Sládkova slova), ale i skladbami nově objevenými, například z díla J.J. Straky, jehož jubileum si připomínáme v těchto dnech. Komplet by mohl na první pohled vypadat jako pestrý soubor různorodých skladeb (jen rozptyl dat narození autorů je nesmírně široký - 1532 až 1953), ale teprve při poslechu zjišťujeme, že to není nikterak na závadu. I ta líbezná Trojanova melodie "Jednou budem v stejném šatě" tu zní zcela logicky a příjemně. Jičín po dlouhé době získal i svoji znělku z pera Květoslava Borovičky a ta celé CD uvozuje.

Nenapadá mne jiné slovo než to, že poslech právě vydaného snímku je příjemně pohodový. Asi takový, jako byla i atmosféra při nahrávání. Jen odborník dovede ocenit, že všechny snímky vznikly během tří frekvencí, a i takový profesionál, jakým je mistr zvuku Tomáš Zikmund, nešetřil komplimenty.

Kompaktní disk Smíšeného pěveckého sboru Smetana Jičín je k dostání v Městském informačním centru na Valdštejnově náměstí, v pokladně Okresního muzea a galerie nebo přímo u vydavatele, kterým je agentura AINA I., v.o.s., u Lídy Tmějové. Je s podivem, že se v tomto případě podařilo stanovit cenu na pouhých 200 korun.

Radovan Sál

140. výročí narození K.V. Raise

Narodil se 4. ledna 1859 v Lázních Bělohradě v rodině drobného rolníka a švece. Absolvoval jičínský učitelský ústav a v roce 1877 začal učit v Trhové Kamenici na Železných horách. Od mládí vykonával učitelské povolání, podílel se na místní osvětové činnosti, psal články do pedagogických časopisů. První fejetony vyšly v Poslu z Budče v roce 1878 a staly se odrazovým můstkem do světa literatury. Seznámil se s Nerudou, Arbesem, Třebízským, patřil mezi zakladatele a redaktory časopisu Zvon, kde poznal Jiráska, Wintera a další autory. Právě touha být co nejblíže kulturnímu centru jej přivedla přes Hlinsko do Prahy.

Rais patří mezi všestranné autory. Psal pro mládež, ale i poezii, především satirické epigramy a alegorie pod pseudonymem Prokop Bodlák, ale největšího věhlasu dosáhl svými povídkami a později romány ze "zapadlého" venkova.

Důvěrně známé prostředí jej přivedlo k napsání jednoho z nejznámějších románů "Zapadlí vlastenci". Neméně známý je i román "Kalibův zločin" či zfilmovaný "Pantáta Bezoušek".

Rais byl mistrem drobnokresby, zajímal jej prostý venkovský člověk, snad proto patřilo jeho dílo k velmi čteným ve své době. Zasloužil se totiž o umělecké povznesení lidového čtenáře a lidové četby vůbec.

Karel Václav Rais zemřel v Praze 8. července 1926 a zanechal nám řadu hodnotných literárních děl, pro které zůstane trvale v paměti čtenářů, a to nejen z jeho rodného Bělohradska.

Václav Franc

"Zůstali jsme doma..."

Výrazné stálice muzikantské oblohy se opět po čtyřech letech sešly ke společnému projektu. Začátkem 90. let, kdy tato nepravidelná spolupráce začala, byla série živých vystoupení završena úspěšným albem "Zůstali jsme doma". Po několikaleté odmlce přišlo další společné období v roce 1995, jehož výsledkem bylo vydání druhého, neméně úspěšného alba "Kde domov můj". A nyní tedy potřetí. V rámci Východočeského turné vystoupí s programem i v Jičíně.

Všichni tři protagonisté, známí svým působením i v jiných hudebních formacích (AG Flek, IIOP-TROP, Samson a jeho parta, Každý den jinak a další), reprezentovali naši písničkářskou tvorbu v listopadovém turné po některých městech USA, kde s úspěchem rozdávali neotřelý Janouškův humor, Samsonovu melodičnost i dravost a poetiku moravského barda Vlasty Redla.

Pokud přijmete pozvání na koncert a "nezůstanete doma", pak zcela určitě uslyšíte známé i nové písničky a možná i něco o Americe z úst muzikantů, kteří rozhodně žádnou legraci nezkazí. Na jevišti podpoří trojici ještě David Velčovský (bicí) a Karel Macálka (klávesy).

Na představení, které se koná dne 19. ledna 1999 v Kulturním domě Jičín na pěší zóně Husovy třídy od 19.30 hodin, srdečně zvou všechny příznivce dobré muziky mediální partneři Nové Noviny, Deníky Bohemia - Noviny Jičínska a Radio Metuje. Příjemný hudební zážitek vám přeje Produkční agentura KUFR Hradec Králové a pořadatel celého turné - Společnost přátel Smiřického hrnce.

(red)

Srdíčko zve na pohádku!

Je jen málo měst, kde mají loutkové divadlo a zvláště takové jako Srdíčko, které hraje s klasickými vyřezávanými loutkami především klasické české pohádky.

Věříme, že chystané premiéry nových pohádek budou již vyprodány. Hrajeme každou druhou sobotu od 14.00 a 16.00 hodin. Již 23. ledna 1999 a 6. února 1999 vás zveme na krásnou pohádku "Začarovaný les" v režii M. Khunové, kde princezna je začarovaná v labuť a Kašpárek v prasátko, ale nebojte se, vše dobře dopadne. Zlá čarodějka Ježihlava propadne peklu, do kterého si ji odnese sám čert, jemuž nakonec pomůže i vodník Brčálník.

Ostatně, přijďte se přesvědčit.

(PKa)

Po stopách Mayů

(jn)