Byl nejstarší z pěti dětí a od útlého věku byl veden ke hře na klavír, varhany a ke zpěvu. Studoval na gymnáziích v Rychnově, Litomyšli a Hradci Králové, kde na něho měl velký vliv V.K. Klicpera. Poté studoval na biskupském semináři a na kněze byl vysvěcen v roce 1835. Styky s Klicperou v něm vzbudily nadšení pro venkovská představení českých divadelních her.

Jako kaplan byl krátce v Nové Pace a v Radimi, jeho dalším působištěm se stala Pecka, kde pobyl téměř deset let. Spolu s učitelem Fr. Hejtmanem se zde zasloužil o vytlačení němčiny jako vyučovacího jazyka ze školy, založil knihovnu pořízenou z vlastních úspor a z pořádání divadelních představení hraných ochotnickým spolkem, ustaveným rovněž jeho přičiněním v roce 1842.

Ještě širší pole působnosti mu poskytl Jičín, kam byl jako kaplan povolán 15.2.1847. Věnoval se hudbě a výtěžky z pořádání hudebních akademií věnoval ve prospěch chudých studentů jičínského gymnázia. Na děkanství za ním přicházeli hudbymilovní lidé. Spolu s prof. Antonínem Malochem vydal v r. 1856 sbírku "České zpěvy" s kryptogramem J.T. a A.V.M. nákladem tiskaře F.J. Kastránka. Tobiášek složil šest písní a přes sto písní opatřil nápěvy. Určitou zajímavostí je, že ze šesti zmíněných jsou tři pochody, dvě písně vojenské a pouze jedna lyrická. Nápěvy k nim byly vydány o rok později rovněž nákladem Kastránkovým. Byl to významný počin tiskárny, spojený se jmény dvou českých vlastenců.

Sotva J. Tobiášek přesídlil na radimskou faru v r. 1856, začal zřizovat knihovny, aby se lid mohl vzdělávat. Z vydaných divadelních her pořídil občanskou knihovnu, z vlastních úspor knihovnu školní. Založil rovněž ochotnický spolek a jím připravená a řízená představení byla na svou dobu tak dokonalá, že hosté přijížděli i z Jičína. Ochotníky se stali zejména studenti z okolí a radimská fara se jim stávala druhým domovem. Mezi nimi byl i Jan Gebauer, s jehož životními osudy jsme vás seznámili v č. 15 Nových Novin. Radimská fara hostila vždy mnoho přátel podobných názorů. Z Jičína přijížděl prof. A.V. Maloch, Riss, Baudyš. Námětem jejich rozhovorů byla nejčastěji česká řeč a literatura.

Tobiášek nikdy nezapomínal na chudé a býval k nim nanejvýš štědrý. Co měl, to dal a často se stávalo, že sám zůstal bez krejcaru. Ve společnosti býval velmi oblíbeným pro svoji mírumilovnou a vlídnou povahu a smyslem pro spravedlnost. Velkou úctu si získal u radimských obyvatel za války r. 1866, když nabádal z kazatelny, aby každý zůstal doma a před nepřítelem neprchal. Kdo uposlechl jeho rad, byl mu zachován majetek, ti, kteří ze strachu opustili domy a chalupy, nalezli je vydrancované.

J. Tobiášek začal churavět v r. 1860. U Tužína si vystavěl malé lázně a koupával se v ledové vodě. Ale ani tyto koupele ho nezbavily bolestí, jimiž trpěl zejména v noci.

Zemřel 5. prosince 1868 na farské zahradě. Jeho přátelé, studenti i ochotníci mu postavili na radimském hřbitově kříž, který uhradili z divadelních představení a ze sbírek. Měl nápis "J. Tobiášek, farář radimský, nar. v Sopotnici 19/1 1811, zemřel v Radimi 5/12 1868. Náhrobek mu postavila láska, úcta a vděčnost četných přátel jeho". Od smrti J. Tobiáška nás dělí 131 let. Dnes je jeho hrob umístěn v areálu radimského kostela sv. Jiří po pravé straně před jeho průčelím.

H. Trojanová

Porovnejme architektonickou soutěž dnes a v roce 1865

Podobnou architektonickou soutěž vypsalo naše město v minulém století. Hádáte na kterou budovu? Na první velkou městskou stavbu budovy obecních škol na dnešním Komenského náměstí, která se postupně stala budovou reálky a dnes dosluhuje jako strojní odd. Střední průmyslové školy. Dne 27.1.1865 vypsalo na tuto budovu veřejnou anonymní architektonickou soutěž městské zastupitelstvo za starosty Rutteho. Dotovalo ji cenami 1. 400 zl., 2. 200 zl. a 3. 100 zl. Nebyly to ceny malé, uvážíme-li, že maximální plat učitele vyšší dívčí školy byl 500 zl. a nižší reálky 600 zl. ročně, že ředitel kůru dostával ročně 300 zl., první lékař městské nemocnice 200 zl. (k tomu měl soukromou praxi), ředitel nemocnice 250 zl., vrchní policejní dozorce (tj. velitel městské policie) 250 zl. ročně atd. První cena tedy i dnes odpovídala téměř ročnímu průměrnému platu.

Porota byla tenkrát kvalitnější než v našem případě. Byla tříčlenná a jen odborná, bez zastoupení členů městské rady. V jejím čele stál jediný tehdejší profesor architektury na pražské vysoké škole technické Josef Niklas (projektoval sám radnici v Ml.Boleslavi a hlavně vyšehradské proboštství). Druhého z navržených, arch. I.V. Ullmanna (pozdější tvůrce Prozatímního divadla, Vyšší dívčí školy ve Vodičkově ulici atd.) se nakonec získat nepodařilo a zastoupil jej jakýsi František Havlina. Třetím byl stavitelský ředitel v Klášteře (zřejmě u Mnichova Hradiště) Antonín Wender.

Na rozdíl od loňských 41 soutěžních návrhů došly v roce 1865 jen návrhy tři. První cena nebyla udělena. Východiskem k dnešní stavbě se stal druhý nejlepší návrh "Cidlina", který dostal třetí cenu a byl přepracován podle připomínek profesora Niklase autorem nejvýše oceněného, ale příliš honosného návrhu (dostal druhou cenu). Byl jím ministerský úředník ing. Trojan. Ten zpracoval projekt dnešní budovy, jak ji známe. Má podobu průměrné stavby tehdy převládajícího novorenesančního slohu. Měla tedy dnes již loňská soutěž významnější výsledky než podobná soutěž před více než 130 lety?

(Ú)

Nové tituly U Pašků

Kronika opery. Kronika vás slovem i obrazem provede světem opery. Fortuna Print Kč 1890,-

Rady a tipy pro zahrádkáře. Více než 2000 řešení běžných problémů na zahrádce. Ikar Kč 550,-

Tipy a triky pro Váš dům. Kniha plná užitečných nápadů. Ikar Kč 129,-

Encyklopedie hub. Fotografie hub, většinou v jejich přirozeném prostředí. Rebo Kč 345,-

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.: 0433/222 67)

Čas pro nadaci se naplnil

Aby totiž mohla kterákoliv nadace nadále existovat, musí vykázat základní jmění v hodnotě nejméně 500 tisíc Kč. "Tolik peněz k dispozici nemáme, mohli bychom se sice přetransformovat na nadační fond nebo občanské sdružení, správní rada však rozhodla, že nadace už svůj úkol splnila, a tak datem 22. prosince vstoupila do likvidace," oznámila členka správní rady Alena Pospíšilová, donedávna také vedoucí Střediska městské kultury v Sobotce.

Nadace vznikla 11. června 1991 za účelem navrácení básníkova rodného domu zpět do majetku města. Začátkem devadesátých let se totiž ukázalo, že dům nepatří městu, ale že právo na jeho vlastnictví má čtveřice restituentů. Ti nakonec souhlasili s tím, že se objektu za 1,5 miliónu korun vzdají, tato částka však byla nad finanční možnosti města. Přesto se převod v roce 1993 podařilo uskutečnit. Lví podíl na tom měla právě nadace, která vše nastartovala, a zároveň uspořádala i veřejnou sbírku, v níž se tehdy od občanů a organizací podařilo v relativně krátkém čase vybrat 206 tisíc Kč. Významná byla finanční pomoc Okresního úřadu Jičín, bez níž by byla tato iniciativa odsouzena k nezdaru.

"Tím ale činnost nadace neskončila, snažili jsme se aktivně podílet na kulturním životě v Sobotce," dodává Alena Pospíšilová. Pod záštitou nadace se zde uskutečnila řada koncertů, divadelních představení a dalších kulturních pořadů, na něž se obvykle nedostává finančních prostředků. Má zásluhu i na publikační činnosti, v uplynulých letech vyšlo v edici Knihovničky Českého ráje dvanáct svazků s literárními či faktografickými díly vesměs regionálních autorů. Novým cílem nadace bylo především společenské využití půdních prostor básníkova rodného domu. V této souvislosti se hovořilo o zřízení výtahu, který by obě poschodí zpřístupnil i našim handicapovaným spoluobčanům. Díky dotaci, poskytnuté z konta Bariéra, se před dvěma lety podařilo vybudovat bezbariérové toalety a přístup do knihovny umístěné v přízemí.

K novému zákonu Alena Pospíšilová podotýká: "Pravdou je, že mnoho nadací vznikalo chaoticky, a ne vždy to bylo úplně poctivé, přesto se díky těmto aktivitám podařilo mnoho věcí zachránit. Všude ve světě je zcela běžné, že se řízením nadací zabývají profesionálové. S kolegy jsme se této práci věnovali ve volném čase, hned od počátku sehrálo hlavní roli především naše nadšení. Ne, zklamaná určitě nejsem. Myslím, že všechno má svůj čas, a ten se nyní naplnil."

Členy správní rady byli dále Lenka Dědečková, MVDr. Marie Košelková, Pavel Hučík a František Staška.

(jn)

Místo nadace nadační fond

Jak prohlásil PhDr. Čestmír Jung, člen správní rady, nadace si nemůže dovolit, aby měla na některém účtu umrtveno půl miliónu korun, což nový zákon nařizuje.

"U krajského soudu jsme v minulých dnech zažádali o transformaci," potvrdil NN dosavadní předseda správní rady Nadace - Jičín město pohádky JUDr. Jaroslav Veselý. Ale jak vzápětí poznamenal, na pořádání nadregionálního pohádkového festivalu a dalších kulturních aktivit, na nichž se JMP podílí, tato administrativní změna nebude mít žádný vliv.

Přece jen se však případná obměna chystá, a to v personálním složení správní rady vznikajícího nadačního fondu. V návaznosti na transformaci budou totiž uspořádány volby, není proto vyloučeno, že se v tomto správním orgánu objeví některé nové tváře. Hlavním úkolem širšího kolektivu několika desítek organizátorů, bude i letos, stejně jako v předcházejících letech, příprava na v pořadí už devátý ročník pohádkového festivalu.

(jn)

Přednáška E. Koháka

(jn)

Vánoční cena Jičína ve sportovním tanci

Již pohled do prezentační listiny napovídal, že na parketě to nebude pro nikoho jednoduché. Ve všech kategoriích bylo totiž vždy několik párů, pravidelně se umisťujících ve finále soutěží, a to v počtu přesahujícím maximální možnou účast ve finále VC Jičína. K tomu přijely i páry, které mohly překvapit. Bylo se na co dívat, a tak místní i přespolní diváci ocenili výkony tanečníků opravdu skvělou atmosférou. Pro příznivce jičínského sportovního tancování bylo potěšitelné, že se mezi silnou konkurencí neztratily ani páry domácího Tanečního klubu KD Jičín, které tak důstojně ukončily úspěšnou taneční sezónu roku 1998.

Ve třídě D - standard byli z domácích nejúspěšnější Jaromír Chlad s Barborou Štolcovou z TK KD Jičín, kteří se protančili až do semifinále. V této skupině zvítězil Petr Zelenka s Lucií Dyňkovou z Taneční asociace. V atraktivní části latinskoamerických tanců tř. D, měl TK KD Jičín "želízko v ohni" ve Štěpánu Trmatovi a Tereze Kobrlové, kteří se ve finále umístili na krásném 5. místě. Václav Šourek s Marcelou Kittlerovou z TK KD Jičín dotančili až do semifinále. Zvítězil Michal Briar s Jitkou Patschovou z KST Šumperk.

Ve třídě C, měl TK KD Jičín v semifinále dokonce dva páry, a to Tomáše Novohradského s Martinou Chládkovou a Václava Šourka s Marcelou Kittlerovou. Na finále to však nestačilo. Vítězem této třídy se stali Karel Hübner a Gabriela Charvátová z TŠ Krok Hradec Králové.

To ale již "žhavilo formu" 24 párů třídy C - latina. Domácí barvy hájili Petr Kunc s Petrou Prokešovou, kteří se probojovali do finále, kde obsadili šesté místo, což bylo v dané konkurenci velkým úspěchem. Neztratili se ani Jiří Bičík s Evou Kratochvílovou z Taneční školy Martínek (Jičín), kteří obsadili 15. místo. Vítězi se stali Dušan Rak s Barborou Kumstovou z STK Praha.

Soutěž třídy B vrcholila tradičně v rámci "Štěpánské prodloužené" a sešla se zde opravdu silná konkurence. Vždyť 12 párů ve standardních a dokonce 14 v latinskoamerických tancích mělo před VC Jičína zapsáno několik umístění ve finále předchozích soutěží. Tradiční invaze jičínských "standarďáků" se tentokrát nekonala, i když 10. místo Petra Kunce s Petrou Prokešovou a 12.-13. místo Jiřího Bičíka s Evou Kratochvílovou nelze považovat za neúspěch. Zcela přesvědčivě zvítězili Daniel Erychleb s Jolanou Hrdinovou z TK Astra Praha.

Vyvrcholením celého dne byla soutěž třídy B v latině, ve které měl TK KD Jičín dva zástupce: Honzu Martínka, který se téměř po dvouleté přestávce představil s novou partnerkou Luckou Naušovou (hned napoprvé skončili v semifinále) a Jindru Čapka s Lenkou Neuschlovou, kteří nepřerušili své podzimní "finálové" tažení a na domácí půdě obsadili třetí místo. Zvítězil Jan Dvořák s Gabrielou Stéblovou z STK Praha.

Po této inspiraci pak tančili se stejnou chutí všichni účastníci oblíbené "Štěpánské prodloužené". Skvěle, stejně jako soutěžícím ve finále, hrála skupina Allegro. Na celém náročném dnu bylo nejkrásnější to, že se nakonec nikomu nechtělo domů.

(kdm)