Raisův státní učitelský ústav v Jičíně
Fotografie Josefa Picka z roku 1886.
FOTO: archiv OMaG Jičín
Učitelský ústav byl v Jičíně provizorně zřízen výnosem ministerstva kultu a vyučování ze dne 4. listopadu 1869. Vzdělávání nových učitelů však v Jičíně nebylo žádnou novinkou. Navazovalo na výuku hlavní školy (otevřena 1783), která ve své preparandii zkoušela a připravovala nové adepty učitelského povolání až do roku 1847. Následujícího roku byly kurzy při tzv. krajských školách zrušeny a zároveň byla v Praze zřízena první česká vzorná škola a otevřen dvouletý učitelský ústav. Preparanda, tedy přípravný kurs učitelů při hlavní škole, trvala do roku 1810 3 měsíce a později 6 měsíců. Byla prý otevřena roku 1809, kdy bylo atestováváno 11 preparandistů, ale Jaroslav Mencl se domnívá, že preparanda byla v Jičíně již na konci 18. století. Ve výroční zprávě ústavu z roku 1929 se uvádí, že v letech 1809-1847 bylo zapsáno celkem 916 preparandistů.
Provizorium učitelského ústavu, který začal vyučovat 6. prosince 1869, bylo prodlouženo na podzim 1870 a o rok později v listopadu 1871 byl jičínský ústav ustanoven definitivním sídlem výchovy a vyučování. Jmenován byl i první definitivní ředitel Josef Walter, který nastoupil po předchozím zatimním řediteli P.Josefu Erbenovi z Miletína. Výuka byla zprvu tříletá a vyučovalo se ve třech místnostech, které ústavu darovalo město v nově postavené budově reálných a obecných škol (dnes SPŠ na Komenského náměstí). V roce 1874 bylo vyučování prodlouženo na čtyři roky a začátkem školního roku 1874-75 byla otevřena přípravná třída, v ní zájemci o studium získávali potřebné vědomosti a závěrečná zkouška byla i přijímací zkouškou do prvního ročníku, a první třída cvičné školy. Cvičná škola sloužila k praktické výuce budoucích učitelů, kteří na hodinách nejprve hospitovali a později i výuku samostatně vedli, a vedle toho "aby chovanci poznali vyučování v odděleních, konaly se vycházky do ménětřídních škol obecných v okolí". V roce 1875 se ústav z větší části přestěhoval do sousedního domu čp.47 v tehdejší Poštovské ulici (dnes B.Němcové) a jen některé třídy zůstaly v budově reálky. Téhož roku odešel do výslužby první ředitel Josef Walter a na jeho místo nastoupil Ferdinand Macháček, který se významně zasloužil o výstavbu nové školní budovy na Husově ulici.
O stavbě, aby ústav nemusel nadále sídlit v pronajatých prostorách, se začalo uvažovat začátkem 80. let. Obec jičínská tehdy nabídla, že školu postaví a vynaložené náklady jí bude stát splácet ročními splátkami. Ten na to nepřistoupil a nařídil prodloužit nájemní smlouvu na stávající prostory. Také další Macháčkova snaha, aby obec vystavěla budovu bez náhrady, byla zamítnuta po výpočtu nákladů, jež dostoupily výše 120.000 zl. Brzy nato se zastupitelstvo usneslo postavit kasárna zemské obrany a naděje na stavbu školy se zdály být ztracené. Přesto se Ferdinand Macháček, který byl v roce 1883 zvolen do obecního zastupitelstva, nevzdával a počátkem roku 1884 předložil zastupitelstvu stavební skici a rozpočet stavby. Po bouřlivé debatě byl návrh Macháčkův 28. února 1884 přijat s tím, že "obec jičínská zavazuje se vystavěti podle přiložených nástinů novou budovu pro c.k. ústav učitelský, uvolí-li se vys. c.k. aerar obci jičínské po deset let platiti nájemné 1700 zl. a mimo to 250 zl. bytného za byt ředitelův. Po desíti letech přenechá obec jičínská školské místnosti v budově této vys. aeráru zdarma, pokud jich užíváno bude k účelům pedagogie s českou řečí vyučovací. Za byt ředitelův i po těch prvých 10 letech stále budiž placeno nájemné ročních 250 zlatých". Obec si ještě vymínila podmínku, že stavební náklady nesmí překročit 55.000 zl. Deputace složená ze starosty Dollanského, JUDr. Čapka a ředitele Macháčka předložila nákresy zamýšlené stavby v březnu téhož roku ve Vídni, kde jim poslanci Riegr a Jireček slíbili podporu. Vynesením ministerstva kultu a vyučování byla 15. června 1884 nabídka přijata, ale řešení výtek proti původnímu projektu a projednání všech stavebních podmínek se protáhlo až do dubna následujícího roku. Obecní zastupitelstvo schválilo pronájem stavby 20. května 1885 a již 26. května téhož roku začal stavitel František Menčík pod dozorem ing. Emanuela Prokopa stavět. Byl nejvyšší čas, neboť město mělo začít stavět kasárna. Sám Macháček uvádí: "Kdyby schválení stavebního nákresu pro ústav učitelský jen o osm dní se bylo zpozdilo, bylo by nadobro sešlo ze stavby." Ještě téhož roku byla stavba pod střechou a nová budova ústavu byla slavnostně vysvěcena děkanem Josefem Šturmou 16. září 1886. S ohledem na nedostatek finančních prostředků se co nejvíce šetřilo, a tak i sama slavnost byla skromná a jednoduchá. Drobné řemeslnické práce a úpravy byly dokončeny až v listopadu a 3.prosince 1886 proběhla kolaudace, která vše shledala v naprostém pořádku.
Čestný název Raisův státní koedukační ústav učitelský byl škole udělen ve školním roce 1928-29 a na paměť spisovatele K.V.Raise byla v květnu 1929 do nároží budovy zasazena pamětní deska s jeho bronzovým poprsím. Během obou světových válek prodělával ústav těžké chvíle a jeho učebny se změnily na lazaret. Jedna z nejstarších škol pro učitelský dorost v Čechách, v roce 1869 byly otevřeny definitivní ústavy v Praze, Hradci Králové, Kutné Hoře, Soběslavi a provizorní v Jičíně, zanikla školním rokem 1947-48. Dnes zde sídlí 2.základní škola.
(to)
RAISOVA PAMĚTNÍ DESKA Pamětní deska K. V. Raise vsazená do nároží učitelského ústavu byla slavnostně odhalena 19. května 1929. Výnosem ministerstva školství a národní osvěty byl 5. února téhož roku ústavu udělen čestný titul Raisův státní koedukační ústav učitelský. Bronzovou bustu na hadcové desce zhotovil akademický sochař Josef Bílek z Hořic podle návrhu arch. Čeňka Musila a náklady na její pořízení činily 5000 Kč. Rais studoval na učitelském ústavu v letech 1873 - 1877 a svá studia i Jičín té doby popsal ve svých Vzpomínkách. V nich přibližuje i změny, které s sebou přinesl ředitel Ferdinand Macháček: "Zásadou Macháčkovou bylo, že škola má být nejen zevně, ale též uvnitř čista a úpravna, že nemají to býti školní kasárny, ale místnosti jasné, vzdušné, ladné, ve kterých by se každému líbilo, a vše, co je v nich, že má býti vkusno. Tuto svou zásadu mohl ještě lépe prováděti o léta později, když se ústavu stavěla nová budova na Valdickém předměstí; vše se tam dělo pod jeho dozorem a podle jeho myšlenek."
to, FOTO:jn
Horní fotografie učitelského ústavu od Josefa Picka byla pořízena po roce 1894. Vedle novostavby již stojí dům postavený Antonínem Holečkem v roce 1889 a blok ukončuje dům vystavěný v roce 1894. Za ním už je vidět pouze dřevěná ohrada. Spodní pohlednice pochází z dvacátých let minulého století. Na rohu budovy ještě není umístěna Raisova pamětní deska (osazena 1929) a v pozadí vidíme třípatrový nárožní dům zahradníka Fr. Kloboučka. Ten roku 1919 pozemek koupil, původní přízemní domek zboural a vystavěl zde dům, který nedbalostí stavebních úřadů značně vystoupil do Husovy ulice a narušil tak její regulační čáru.
FOTO: archiv OMaG Jičín
FOTO: sbírka Karla Čermáka
(to)
