"Svého času jsme byli na špičce, ale to je již minulostí. V tomto směru jsme zkrátka za poslední dekádu zaspali," konstatuje Šafařík. Vláda se sice snaží dotacemi podporovat rozvoj šetrného způsobu vytápění nebo výrobu elektrické energie pomocí moderních technologií využívajících obnovitelných zdrojů energií, tedy takových, jejichž energetický potenciál se obnovuje přírodními procesy. Loni tyto subvence dosáhly 250 milionů korun. Praxe však ukazuje, že dosavadní politika státu spíš nahrává producentům a distributorům energií z fosilních paliv a z "jádra". Podle odborníků je jisté, že v blízké budoucnosti tyto klasické zdroje nemohou být plně nahrazeny čistou energií získávanou ze slunečního záření, biomasy, vody, větru, horninového prostředí a ovzduší, ale její podíl se má během příštích let alespoň částečně zvýšit.

Nejen podle nevládních ekologických organizací je ale nereálné, aby se tento podíl v ČR do tří let zvedl ze současných asi 1,5 až na 6 procent, jak žádá úmluva s Evropskou unií. Nemožnost dosažení tohoto cíle s ohledem na dosavadní trend připouštějí i lidé z ministerstva životního prostředí.

Proč nevyužít přirozeného a nevyčerpatelného energetického potenciálu, který plyne z toho, že slunce svítí, voda teče a vítr vane? "Ne každý ekologický systém je v našich podmínkách ideální. Různé typy zařízení zhodnocující obnovitelné zdroje je potřeba volit s ohledem na přírodní podmínky v daných lokalitách, někdy se vyplatí i kombinace více druhů najednou," míní Šafařík.

Největší perspektivu má prý v našich geografických podmínkách energetika postavená na spalování biomasy, například dřevních štěpků nebo slámy. Tuto alternativu například vyzdvihuje Hnutí Duha. "Vše nasvědčuje tomu, že by u nás měla dobré pokrytí. Zejména v oblastech s větší rozlohou lesů nebo zemědělsky nevyužívaných ploch, kde je možné pěstovat rychle rostoucí energetické dřeviny, se nabízí výstavba obecních výtopen na biomasu," tvrdí mluvčí Hnutí Duha Kateřina Šůvová. "Problém je však v tom, že mechanismus schvalování dotací na takovéto projekty je například u Státního fondu životního prostředí dost složitý. Zpracovat kvalitní žádost se všemi podklady je náročné pro města s vlastním týmem odborníků, natož pak pro menší obce, kde je pouze neuvolněný starosta," dodává Šůvová. Miliardy, které stát v uplynulých letech investoval do jaderné elektrárny v Temelíně, měly být podle ní použity právě na tyto aktivity.

Biomasu, jako nejvhodnější způsob získávání ekologické energie, preferuje i ministerstvo životního prostředí. "Pro obce by to měla být prioritní záležitost. Vedle příznivého dopadu na životní prostředí má nezanedbatelný i ekonomický efekt, protože ceny ostatních energetických surovin prošly v minulých letech několikanásobným zdražením," upozorňuje Miroslav Šafařík. Výtopny mohou fungovat například na dřevní štěpky, slámu či bioplyn a v zemi už několik takových rozvodů tepla existuje. V řadě měst se v běžných výtopnách na plyn prosazují také kogenerační jednotky, vyrábějící zároveň teplo i elektřinu, na okrese do nich investovaly Jičín, Hořice a Nová Paka.

Podle Drahomíra Šelonga z České energetické agentury je u nás potenciál i pro malé vodní elektrárny. "Za první republiky jich bylo kolem 15 tisíc. Dnes se jejich počet na území ČR odhaduje kolem tří tisíc, vesměs se ale jedná o doplňkové zdroje. S jejich obnovou se začalo už v druhé polovině osmdesátých let, kdy tehdejší vláda poprvé podpořila rekonstrukce původních turbín," uvedl Šelong s tím, že zatímco v minulosti byli majitelé malých hydroelektráren osvobozeni od daně na 20 let, dnes je to pouze na 5 let. "Další překážkou jsou i výkupní ceny elektřiny, které už dlouho stagnují. Letos by snad mělo dojít k jejich částečnému zvýšení," doplnil Šelong. I na Jičísku kdysi býval větší počet turbín, které poháněly například mlýny nebo pily. "Jen potok Oleška svého času táhl několik strojních zařízení v Roškopově, Karlově a v Ústí, kde byly za tímto účelem zbudovány náhony, aby by byl spád vody dostatečný," vzpomíná místostarosta Staré Paky Eduard Hradecký.

Další vhodný doplňkový zdroj představují sluneční kolektory k ohřevu vody. Solární energii je možné získávat i jinou formou než přímo ze Slunce - ze země, vody a vzduchu, což umožňují tepelná čerpadla, jež fungují na opačném principu klasických chladniček. Větrné elektrárny se příliš nevyužívají a navíc jsou pro hlučnost velkých třílistých vrtulí limitovány. Jen okrajově se zatím aplikují fotovoltaické články, přeměňující sluneční záření v elektrickou energii. Zatímco v ČR se takto ročně "vyrobí proud" v řádu desítek kW, v sousedním Německu je to kolem 100 MW.

V poslední době se u nás začínají prosazovat takzvané nízkoenergetické domy. Vstupní investice je sice vyšší než u obyčejných staveb, ale částky na složenkách za elektřinu a plyn jsou pak podstatně nižší. Některé objekty mohou být dokonce na vnějších dodavatelích zcela nezávislé, protože veškerou energii čerpají přímo ze Slunce, země, větru, vody a vzduchu.

(jn)

Kogenerační jednotka šetří finance

je především značná energetická úspora.

"Pojem kogenerace znamená kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla," říká ředitel MěBP v Jičíně Pavel Bílek. Podle jeho slov funguje v České republice v současné době asi šest set podobných zařízení, jejichž předností je společná výroba obou energií přímo v místě spotřeby. To s sebou přináší výrazné úspory finančních prostředků investovaných do nákladů a ztrát v případě jejich dálkového rozvodu.

"Všechny čtyři kogenerační jednotky jsou v provozu šestnáct hodin denně. Vyráběnou elektřinu využíváme pro vlastní spotřebu, část jí dodáváme do sportovního areálu a přebytky na základě smlouvy i do veřejné sítě VČE. Vzniklým teplem ohříváme užitkovou vodu pro domácnosti a nedaleké Aquacentrum. Výroba energií v kogeneračních jednotkách by měla proti dosavadním způsobům přinést čtyřicetiprocentní úsporu paliva. Ekonomická návratnost vynaložené investice se pohybuje v závislosti na způsobu využití nového zařízení v rozmezí od tří do pěti let," vysvětluje Bílek hlavní důvody modernizace kotelny.

(mar)

Podíl energie získané z alternativních a obnovitelných zdrojů je stále mizivý

Výroba ekologického proudu a tepla ze solárních, vodních a větrných elektráren a z biomasy by tak musela do tří let vzrůst hned několikanásobně. Už dnes je ale podle mnohých odborníků jasné, že tak rychlý rozvoj využívání jiných než tradičních fosilních paliv a jaderné energetiky u nás v nejbližších letech nenastane. Mluvčí Hnutí Duha Karolína Šůvová je přesvědčena, že Česká republika nebude schopna dostát svým závazkům v této oblasti. "V roce 1998 schválila vláda program na poskytování dotací, který je financován ze státního rozpočtu. Bohužel zůstalo jen u slov, na rozvoj obnovitelných zdrojů se totiž dává rok od roku méně peněz," upozorňuje mluvčí této ekologické organizace.

Kritici se shodují, že vláda nedostatečně podporuje takto zaměřené projekty, a už vůbec pro jejich rozvoj nevytváří motivační prostředí. "Vedle toho, že se o alternativní energii příliš nemluví, stát nedává ani dostatek peněz na výzkum. Dalším nedostatkem je, že se většinou jedná o prototypová zařízení, v poslední době zejména tepelná čerpadla a kotle na spalování biomasy, jejichž pořizovací náklady jsou pro běžného spotřebitele neúnosně vysoké. To pochopitelně většinu lidí odradí," hodnotí nedůslednou politiku úsporných opatření a podpory obnovitelných zdrojů vedoucí turnovské správy CHKO Český ráj Lenka Šoltysová. Podobný názor, že čistá energie u nás nemá zelenou, má naprostá většina ekologů.

Jaká panuje situace na Jičínsku, je těžké určit. Ucelený přehled o investicích, jejichž cílem je úspora energií a využívání obnovitelných zdrojů na okrese k dispozici není, mimo jiné i proto, že řada akcí se financuje výhradně individuálně ze soukromých prostředků. Podle pracovníků referátu životního prostředí okresního úřadu nevybočuje jičínský region z republikového průměru, spíš za ním zaostává. Pravděpodobně až na několik kogeneračních jednotek v městských výtopnách, tepelných čerpadel v soukromých domech, pár slunečních kolektorů a snad tří nebo čtyř malých vodních elektráren, se zde žádný větší projekt v posledních letech neuskutečnil.

"V případě vodních nebo větrných elektráren je situace do jisté míry ovlivněna přírodními podmínkami. Pokud vím, tak na okrese nefunguje žádná větrná elektrárna a začátkem devadesátých let bylo obnoveno asi pět malých hydroelektráren, zpravidla na historických místech jako jsou staré mlýny, kde už v minulosti turbína existovala. Ale jestli jsou stále funkční, to opravdu nevím," komentuje situaci vodohospodář Ivan Vokatý. Zároveň zdůraznil, že ani jeden z těchto zdrojů nedosahuje větších výkonů. Důvodem jsou nízké průtokového hodnoty na zdejších tocích. "Stavba jakékoliv, třeba i sluneční elektrárny, se dnes lidem ani nevyplatí, protože výkupní ceny energií při dodávkách do sítě jsou velmi nízké. Ti, kteří se něčemu takovému věnují, to mají spíš jako zálibu a energii si vyrábí pro vlastí spotřebu. Když si spočítají náklady a návratnost, od realizace řada zájemců upustí," dodává Vokatý.

Od roku 1998 přitom běží státní program na podporu úspor a využití obnovitelných zdrojů energie. Do něj se mohou přihlásit právnické i fyzické osoby, které mají možnost touto cestou získat dotace, jež poskytuje Česká energetická agentura (ČEA) a Státní fond životního prostředí (SFŽP) zpravidla do výše padesáti procent pořizovacích nákladů. Podle zástupců obou zmíněných institucí představuje hlavní problém nedostatek financí.

Drahomír Šelong z ČEA potvrdil, že pro letošní rok jsou dotační prostředky už vyčerpány. "Poptávka rozhodně převyšuje nabídku. V roce 1998 měla naše agentura na všechny vyhlášené podprogramy k dispozici 350 milionů korun, letos jen 100 milionů. Z toho na alternativní energie bylo před čtyřmi lety vyčleněno 58 milionů a pro tento rok odhaduji celkovou výši dotací na osm milionů," konstatuje Šelong.

Zatímco ČAE je financována ze státní kasy, fond životního prostředí hospodaří s vlastními příjmy, z nichž většinu získává z úplat od znečišťovatelů vod a ovzduší. Jeho mluvčí Věra Dřevíkovská uvedla, že zde se žádosti schází průběžně po celý rok. Předloni poskytl fond dotace na 42 akcí v hodnotě necelých 240 milionů korun a tzv. ekologický efekt u tuhých látek představoval snížení emisí o 165 tun za rok a u plynných látek 242 tun. Loni podpořil "čistou energii" ve 134 investicích za 322 milionů korun a emise se podařilo snížit o 426 tun, respektive o 1300 tun.

Na okrese Jičín SFŽP podle aktuálních údajů na svých internetových stránkách schválil v předešlých dvou letech a prvního čtvrtletí letošního roku celkem osm projektů, které podpořil 350 tisíci Kč. Ve čtyřech případech šlo o instalaci tepelných čerpadel v rodinných domech, jednu výměnu kotle z hnědého uhlí na biomasu a tři demonstrativní fotovoltaická zařízení (malé sluneční kolektory) pro základní školy v Nové Pace a Jičíně. Srovnatelná situace je i v okolních okresech, například na Královéhradecku jsou za stejné období evidovány tři projekty a na Trutnovsku jedenenáct. "Rada, která žádosti schvaluje, se schází čtyřikrát do roka. Zájemci, na které se letos nedostane, budou uspokojeni příští rok," sdělila Iva Šedivá z hradeckého pracoviště SFŽP.

(jn)

Roční produkce je zhruba:

1800 peta joule

podíl využití obnovitelných zdrojů:

26,53 peta joule (1,43%)

z toho např.

biomasa 21,324 PJ

malé vodní elektrárny 2,449 PJ

solární energie 0,358 PJ

geotermální energie 0,105 PJ

větrné elektrárny 0,018 PJ

fotovoltaika 0,00011 PJ

(velké vodní elektrárny 5,664 PJ)

zdroj: MŽP ČR

(jn)

Zemědělci hledají řešení problémů ve vlastní obchodní činnosti

"V pololetí loňského roku jsme expedovali osmnáct tisíc kachen týdně. Po zkrachování porážky v Nymburce se naším jediným velkoodběratelem staly jatky v Mirovicích, které v monopolním postavení zpřísňují normy kvality dodávaného masa, jehož ceny za kilogram pravidelně snižují. Zároveň musíme plnit požadavek nevýhodného nákupu krmných směsí od dodavatele, kterého nám vedení jatek určilo," vysvětluje důvody nerentabilní výroby kachního masa ředitel společnosti Oldřich Haken.

"V zájmu zkvalitnění výroby jsme se v loňském roce rozhodli poměrně nákladnou formou rekonstruovat několik objektů, které nakonec z výše uvedených důvodů zůstaly nevyužity. Pouze omezenou výrobu budeme nadále zajišťovat ve střediscích v Čejkovicích a na Bačálkách, kde počítáme s umístěním čtyřiadvaceti až třiceti tisíc kachen. Celkový týdenní prodej tím klesne na šest tisíc, tedy o dvě třetiny," objasňuje ředitel důvod propouštění.

Snížení výroby samozřejmě negativně ovlivní i roční ekonomické výsledky zemědělců, kterým jejich původní padesátimilionový odhad tržeb za prodané kachny klesne na pětadvacet milionů korun.

"Již v tuto chvíli lze tedy říci, že letošní plán tržeb v živočišné výrobě nesplníme. Tento schodek se snažíme nahradit vlastní obchodní činností. Proto jsme se také stali třetinovým spolumajitelem zavedené porážky ve Vlčicích u Trutnova, kde máme v úmyslu naši výrobu zpracovávat. Nechceme se však nadále vázat ani na zavedené prodejce, a tak vytváříme vlastní distribuční síť deseti až patnácti středních odběratelů, kteří by od nás měli postupně odebírat měsíční produkci až za dva miliony korun," přibližuje scénář dalšího vývoje Haken.

(mar)

Město bojuje s neplatiči

Jako ve všech čtyřiadvaceti dosud takto radikálně řešených případech i tomuto předcházelo podání žaloby o přivolení k výpovědi z bytu. Tu okresnímu soudu podává správce městského bytového fondu, kterým je Městský bytový podnik v Jičíně.

Do kategorie soudně stěhovaných rodin, ale i jednotlivců se řadí především ti nájemníci, kteří po dobu delší tří měsíců neplatí řádně nájemné, anebo jiným hrubým způsobem porušují pravidla stanovená nájemní smlouvou.

"Vlastnímu podání žaloby se snažíme předcházet urovnáním problému vzájemnou dohodou. Kde nepomůže domluva, podáváme soudu návrh na vydání platebního rozkazu. Ten je po nabytí právní moci chápán jako jako rozsudek, který lze vykonat například srážkami ze mzdy, prodejem movitých věcí dlužníka a podobně. Takto postupujeme ročně asi v padesáti případech. Pokud dlužné částky nelze vymoci ani jedním z uvedených způsobů, podáváme žalobu o přivolení k výpovědi z nájemního bytu. Některé případy pak končí jako pondělní, tedy výkonem soudního rozhodnutí vystěhováním z městského bytu," objasňuje problém neplatičů nájemného právnička MěBP v Jičíně Hana Cimbálová.

Termín soudního vyklizení městského bytu je v Jičíně znám od roku 1996, kdy byli do pěti nově zprovozněných holobytů v Soudné přestěhováni první neplatiči nájemného. Dnes je k podobným účelům využíváno i šestadvacet lůžek azylové ubytovny poblíž čistírny odpadních vod v Čejkovicích. Obě zařízení však umožňují ubytování pouze dočasné. Poskytnutím tohoto přístřešku tedy dlužníkům problémy s bydlením nekončí. Městský bytový podnik registruje přibližně 120 neplatičů nájemného, kteří městu Jičínu dluží dohromady kolem 650 tisíc korun.

(mar)