FOTO: jn

FOTO: jn

Definitivní vystěhování rodiny Šamkových nařídil exekutor okresního soudu na čtvrtek 12. července. Romové se měli přestěhovat do domu v Předlicích u Ústí nad Labem, který pro ně za necelých 400 tisíc korun zakoupila novopacká radnice. Po zakoupení nemovitosti ještě vše vypadalo tak, že se skutečně do Ústí přestěhují. "Rodina Šamkových byla tehdy šťastná. Pan Šamko mi přišel dokonce poděkovat s flaškou vodky, kterou jsem mu zase vrátil, aby připil na naše zdraví v novém bydlišti. Odjeli, ale večer jsem zjistil, že jsou všichni do jednoho zase zpátky," vzpomíná na situaci před rokem starosta Petr Kuřík. "Na základě rozhodnutí soudu jsme jim měli zajistit náhradní bydlení, což jsme učinili. Dům v Předlicích, který jsme koupili na radu jičínského romského poradce Čakurdy, byl navíc v dobrém stavu, měl pět místností. Nechápu, že se jim nelíbil," doplňuje místostarosta Pitra. Záměr stěhovat Šamkovy právě do Ústí však vyvolal v minulém roce nelibost u radních v Ústí nad Labem, ale i několika romských aktivistů. Novopacká radnice byla dokonce nařčena z rasových čistek a z toho, že si své problémy řeší na úkor jiných obcí.

Přestože rozhodnutí okresního soudu o exekuci bylo jasné, den před vykonáním soudního rozhodnutí se situace mění. Jedeme se zeptat na podrobnosti zítřejší exekuce přímo na Městský úřad v Nové Pace. Tam se dozvídáme, že okresní soud vyhověl žádosti Milana Šamka, který za celou rodinu požádal o další odklad exekuce. Nad tím však vedení novopacké radnice ještě ve středu 11. července nechápavě kroutí hlavou. "Jsem zklamán průtahy ve zcela jasném případu. Podobná situace musí Šamkovým vyhovovat, protože tímto rozhodnutím nabývají dojmu, že mohou vše," říká zdrceně starosta. "Naopak musí podráždit slušné občany. Legislativa znemožňuje výkon rozhodnutí a umožňuje celé rodině naprosto beztrestně využívat nemovitost, kterou neoprávněno užívají a kde dávno nemají co dělat," stupňuje své rozhořčení Kuřík.

Vedení úřadu se rozhoduje na nic nečekat a podniknout razantnější kroky co nejdříve. Starosta dokonce nevylučuje ani zahájení předčasné demolice ještě s nastěhovanou rodinou Šamkových. "Na nic nemůžeme čekat. Málo razantní jsme byli již dříve. Protože v objektu hrozí nebezpečí úrazu, za který bychom byli odpovědni my, rozhodli jsme se odpojit ještě dnes elektriku. Uvidíme, zda nezačneme, samozřejmě s ohledem na velký počet dětí, demolovat ještě v těchto dnech celý objekt. Snad je to donutí konečně nemovitost opustit," říká rozhodně starosta.

Protože exekuce měla proběhnout hned ráno, do Paky se sjíždějí už před osmou hodinou novináři. Před domem Šamkových to vypadá jako na tiskové konferenci. K ničemu však nedochází, pouze z domu vycházejí někteří členové rodiny. "Nikam nejedeme a nikam se nestěhujeme. Soud nám vyšel vstříc. Starosta je rasista, do Ústí se stěhovat nechceme. Dům v Ústí je zničený a je na nás malý," opakují všem novinářům Šamkovi. Po několika podobných prohlášeních se většina sdělovacích prostředků rozhoduje místo opustit, někteří jdou pro další informace na úřad za starostou. I tam se dozvídají již známá prohlášení, tedy nic nového.

Kolem desáté hodiny však nastává zcela zásadní zlom. Šamkovi začali stěhovat svůj nábytek před dům. Ihned se rozhodujeme znovu vyrazit na místo. Po Pace běží fáma. "Šamkovi se přeci jenom stěhují do Ústí nad Labem".

Přijíždíme na místo. U domu se schází prvních několik zvědavců. Před ním je již vystěhován všechen nábytek, spíše však jeho torzo. Čekáme, co se bude dít. Přicházíme k domu a ptáme se na důvod změny rozhodnutí. "Tak se přeci jenom stěhujete?," zní naše otázka. Šamkovi ihned na dotaz reagují. "Starosta Kuřík se nás nezbaví. Zůstaneme v Pace. Tady nás lidi nemají rádi, v Ústí taky ne. Všichni jsme se narodili na východě Čech, tak tady i zůstaneme. V tomto domě jsme již patnáct roků," rozhovoří se Milan Šamko. Znovu opakujeme náš dotaz, proč vystěhovali nábytek a kam se tedy chystají. "Odpojili nám elektriku. Vždyť jsme se večer nemohli dívat ani na televizi a uvařit dětem jídlo. V takovém domě se přece nedá žít," křičí jedna z žen. Šamkovi stupňují svá prohlášení. "Starosta s námi zachází, jako kdybychom byli zvířata. Jsme díky celýmu městskýmu úřadu postrachem Nové Paky. Nikdo z nás nemůže sehnat ani práci, pracuje pouze jeden. Táhne to s nimi i romský poradce Čakurda. Za to, že nás odsud vyhnali, dostal stotisícový úplatek," obviňuje za své neštěstí další osobu hlava rodiny Vasil Šamko. Důkazy o úplatku však prý zatím nemá. "Až je budu mít, tak uvidí. Čakurdu uškrtím," říká. Čakurda vznesené obvinění odmítá. "Kam půjdeme, ještě nevíme. Já si koupím flašku vodky, vezmu si kanape a lehnu si před národní výbor. Ať se vo mě postarají," pochechtává se muž s delšími vlasy opírající se o kus vystěhované válendy. "Taky, že jo. Ať se o nás postarají. Vždyť to jsou rasisti," podporuje názor muže zřejmě jeho partnerka.

Vše snímá i kamera jedné z televizí. Mladá reportérka žádá Šamkovy, zda by si mohla natočit několik záběrů z domu. Vyzařuje z ní jednoznačný soucit. "Natočíme to tak, aby to nebylo ve váš neprospěch. Jenom nás pusťte dovnitř. Ať můžeme ukázat lidem, jak jste museli žít," prosí slabým a nerozhodným hlasem. "Ne, to nejde, nikam vás nepustíme. Dříve to byl pěkný rodinný dům. Nyní tam nemáme nijak uklizeno. Na natáčení to není," jednoznačně odmítají vstup. Reportérka ještě jednou prosí, její snaha je opět zcela zbytečná. Se slovy Šamkových se však pouze stěží dá souhlasit. Všude, kam oko dohlédne, je neskutečný a málo představitelný nepořádek. Ani příznačný čistý podhorský vzduch zde necítíme. Jenom pes uvázaný na kusu nábytku všechno smutně sleduje.

Na místo přijíždí i městská policie v čele s jejím velitelem Bohumilem Šmikou. Spolu s ním přijíždí traktor s přívěsem. Vedení městského úřadu na nic nečeká. Jen co se dozvědělo, že Šamkovi stěhují nábytek, nabídlo i možnost jeho uskladnění v městských prostorách. "Stačí, když ho naložíte, my ho sepíšeme a uskladníme v městské garáži," říká právnička městského úřadu. Romové souhlasí a nábytek se začíná nakládat.

Odcházíme z místa a míříme za starostou položit mu ještě několik otázek. Když nastupujeme do auta, přistoupí k nám místní starousedlice, tak něco mezi sedmdesáti a osmdesáti lety. "Hoši, já mám strach. Nevíte, kam se stěhujou?" ptá se zvědavě. "Jen aby se sem zase nevrátili. Už se jednou stěhovali, jó to bylo slávy. Naprostá senzace. Šli někam do Ústí, ale večer už zas byli zpátky. Měli alespoň zajímavý výlet," říká babička. Mně teda nikdy nic neudělali. Sice se občas napijou a hulákaj, jinak jsou docela dobrý. Tak, jako se měli tady, se už nikde mít nebudou. Ovoce si v okolí posbírali, nic jim nechybělo," doplňuje. Najednou zpozorní. "Ježišmarjá, hochu. Snad to nikam nepíšete? Vždyť se jich zastával i pan prezident!" dodává s obavou v hlase.

Přijíždíme k městskému úřadu. Na cestě potkáváme jednoho z rodiny, Milana Šamka. "Jdete ke starostovi?," zjišťuje situaci. Souhlasně přikyvujeme. "Tak ho pozdravujte, rasistu. A vyřiďte mu, že se za chvíli stavím s účtem. Že nám všechno zaplatí. Nejdřív si však ještě skočím do spořitelny. Vyřiďte mu to!" opakuje se Šamko.

Vstupujeme do starostenské kanceláře. Vládne poměrně dobrá nálada, zároveň však lehké napětí. "Konečně se nám snad podaří vyřešit několikaletý problém. Jen co se odstěhují, barák musíme okamžitě zbořit. Mohli by se tam opět vrátit," popisuje další plánované kroky radnice starosta Kuřík. Z místa mu stále zvoní mobilní telefon, dostává aktuální popis situace. Když mu zvoní asi popáté, slyšíme: "Dobrý den, pane Šamko, co potřebujete?" ptá se Kuřík. Z druhé strany telefonu se očividně ozývá pouze pan Šamko a telefon pokládá. "Zrovna mně děkoval za to, jak jsme se o ně postarali. Samozřejmě ironicky. Podle toho, co říkal, právě odhodil někam na zem i klíč od ústeckého domu," popisuje hovor Kuřík. Do kanceláře starosty vstupuje i velitel městské policie Bohumil Šmika. "Jak to tam prosím tě vypadá? Můžu do ulic? Nemám raději s dětmi jet alespoň přes víkend na chalupu?" zjišťuje situaci s obavou starosta.

"Je to dobrý. Jenom potřebuju před tím, než se to zbourá, zavolat na státní policii pro psovoda. Kdyby tam někdo byl někde třeba zavřenej, tak ať z toho není zbytečnej průšvih," říká Šmika.

Rozhodnutí Romů vystěhovat se každopádně radní překvapilo. "Nevíme, kam nakonec jdou. Pro nás je nejdůležitější splnění naší povinnosti, což byla nabídka náhradního bydlení. Jinak bychom je vystěhovat nemohli. To, jestli se usadí někde jinde než v Ústí, už není náš problém. Dům byl opravdu v dezolátním stavu. Šamkovým jsme dříve dokonce nabízeli i jeho rekonstrukci, dohoda však s nimi nebyla možná. Chtěli jsme totiž, aby se na opravách podíleli také vlastními silami," konstatuje Kuřík.

Je po poledni a opouštíme radnici. Dům se začíná bourat asi za dvě hodiny, a to za velkého zájmu packých obyvatel. Během několika hodin je místo, kde stál, k nepoznání. Do budoucna by zde měly vzniknout nové stavební parcely, otázkou však je, zda se problém s rodinou Šamkových pouze nepřesune do jiné lokality Nové Paky nebo jiného města.

(max)

Oběti nacistického režimu mohou své žádosti zasílat až do srpna

Méně známou skutečností je, že o odškodnění mohou žádat nejen oběti nacistického režimu v období druhé světové války, ale rovněž i postižení nacistickou perzekucí v předchozím období.

"Podle Německého nadačního zákona náleží kompenzace v první řadě občanům, kteří se nemohli podílet na předchozích německých vládních kompenzacích či restitučních programech. Žádost o přiznání platby z prostředků německé nadace a podrobnější informace získají případní zájemci na Okresním úřadě v Jičíně," vysvětluje vedoucí referátu sociálních věcí Iva Kordová.

Vzhledem k tomu, že fondy určené ke kompenzačním účelům majetkových újem jsou limitované, je možné, že platby budou přednostně dostupné osobám žijícím v současnosti v obtížných životních podmínkách.

Proto je výhodnější s podáním žádosti o odškodnění příliš neváhat. Tiskopisy žádostí a potřebné informace obdržíte na referátu sociálních věcí Okresního úřadu v Jičíně u vedoucí oddělení sociálních služeb Jaroslavy Voborníkové (tel.: 0433/580 211).

(mar)

Výjezdů hasičů přibývá

Likvidovali celkem sedmapadesát požárů, přičemž se jim podařilo uchránit majetek za více než jedenáct milionů korun.

Odborně asistovali při odstraňování následků sto jedenácti dopravních nehod a dvaadvaceti olejových havárií. Další téměř stovku výjezdů zapsali do kolonky technických zásahů, kde figuruje například vyproštění lidí z výtahu, otevření uzamčeného bytu, odchyt rojů včel a podobně. Ve statistice jičínských hasičů však stále ještě nacházíme neodpovědnou veřejností páchanou trestnou činnost v podobě vyvolání devětadvaceti planých poplachů.

Při požárech prvního pololetí letošního roku uhořeli na Jičínsku dva lidé, jedna civilní osoba a jeden zasahující hasič byli zraněni.

(mar)