Cyril Bouda, jeden ze zakladatelů sdružení českých umělců grafiků Hollar, je s Novou Pakou spjat rodovými kořeny se Suchardy. Během svého života silné citové pouto k podkrkonošskému městečku neopomněl nikdy zdůraznit a častokrát se sem vracel.

V roce jeho jubilejního výročí připravilo zdejší muzeum ucelenou výstavu, která přibližuje část z rozsáhlého díla tohoto všestranného umělce, jehož práce byla nejednou oceněna doma i v zahraničí. Pro svůj osobitý styl, který se vyznačoval dokonalým zvládnutím výtvarných technik, si získal uznání nejen kritiky, ale i nejširších vrstev příznivců umění.

Mezi veřejností jsou nejznámější jeho grafické listy a ilustrace. Vedle kresby se věnoval také mědirytině, malbě, ex libris, tapisérii a plakátu. "Cyril Bouda byl úžasně pracovitý člověk, za svého života ilustroval asi osm set knih, včetně obálek, vytvořil asi tisíc dvě stě volných listů, řadu návrhů pro gobelíny a mnoho dalších věcí. Jako málokdo se mohl pochlubit vynikající kresebnou zručností, dokonale zvládl řemeslo," říká ředitel muzea Miroslav Bařina.

Výstava, která bude dnes v 16 hodin zahájena vernisáží, byla sestavena ze sbírek packého muzea, které vlastní asi největší a nejucelenější Boudovu kolekci, kterou před lety obohatilo například i o pozůstalost malířova přítele, architekta Františka Kozáka, pocházejícího z nedalekých Lužan. Rozsáhlý fond novopackého muzea obsahuje na 1400 grafik, zhruba 200 knih a kolem 30 obrazů a kreseb. "Na tuto výstavu jsme museli velice obezřetně vybírat," poznamenal Bařina.

Odhaduje, že jen z vlastních zdrojů by bylo muzeum schopno připravit až deset samostatných expozic. Současná v pořadí pátá Boudova výstava v Nové Pace je zaměřena především na grafiku a ilustraci.

(jn)

Umělecká tradice rodu překonala i staletí

Nová Paka - Od prvního Suchardy, jehož jméno je spojováno se světem výtvarného umění, uplynulo přes dvě stě let. Umělecká tradice rodu však dodnes pokračuje. Mezi dnešními výtvarníky nalezneme akademickou malířku Radanu Hamsíkovou, vnučku Vojty Suchardy a dceru Anny Podzemné, rozené Suchardové. Z prvního manželství měl Cyril Bouda akademického malíře Jiřího Boudu a z druhého dokumentaristu Marka Boudu.

Není bez zajímavosti, že v roce 100. výročí narození Cyrila Boudy, se známý Suchardův dům v Nové Pace, postavený před 105 lety v novorenesančním slohu, rekonstruuje. "Když jej rodina na konci devatenáctého století po návštěvě Itálie postavila, místní říkali: Podívejte, Sucharda se zbláznil, on staví dům kamenný a ještě k tomu malovaný. A on jim na to odpověděl nápisem na jednom průčelí: Komu se nelíbí stavení za peníze mé, ať si postaví jiné, za peníze své," říká s úsměvem ředitel novopackého muzea Miroslav Bařina.

(jn)

Bouda se hrdě hlásil...

Že byl Cyril Bouda nesmírně pracovitý a tvořivý člověk, dokládá ředitel muzea svými zážitky. Kdykoliv si prý Mistr někde na chvíli sedl a byl po ruce i kousek papíru, okamžitě začal kreslit. "Miloval také Karla Hynka Máchu, to nás rovněž spojovalo. Ještě v roce 1981 toužil po tom, abychom se vypravili po stopách Máchy. Čekala ho ovšem operace a v roce 1984 bohužel zemřel," doplnil Bařina.

V roce 1972 po dokončení nové Klenotnice v budově dnešní Komerční banky se konala velká Boudova výstava. Na její otevření přišlo podle Bařiny kolem pěti set lidí a vernisáž zahajoval umělcův přítel, Adolf Branald. V témže roce byl uznávaný malíř a grafik jmenován čestným občanem Nové Paky. "Od té doby tady měl ještě čtyři výstavy, na které vždy přijíždělo mnoho známých osobností, vedle Branalda například Miroslav Ivanov, František Dvořák či Jaromír Zemina." Ten také před deseti lety zahajoval poslední výstavu, na které byly představeny neznámé Boudovy obrazy.

(jn)

VÝROČÍ: Eduard Štorch

Autorem knih s pravěkou tematikou je ostroměřský rodák Eduard Štorch, který se narodil 10.dubna 1878. Jeho učitelské povolání a láska k archeologii, to jsou dva základní pilíře k pozdějším známým románům určeným nejen dětem a mládeži. Štorch se v nich snažil vyjádřit i svůj názor na jinou formu výuky dějepisu, nejen biflování dat a faktů.

Jeho profesní život učitele jej zavál na Mostecko a později do Prahy. V letech 1919 až 1921 pracoval v Bratislavě jako školní inspektor a později se opět vrátil do Prahy. Hodně času věnoval i dětem a na Libeňském ostrově založil obdobu školy v přírodě, tzv. Dětskou farmu. Málo platné, ale Lovci mamutů jsou zřejmě nejznámějším dílem jeho plodného života, který se uzavřel před čtyřiceti pěti lety 25. června 1956 v Praze.

Pokud se chcete o Štorchově životě dozvědět víc, navštivte ostroměřské muzeum, které je věnováno dvěma nejvýznamnějším rodákům - Eduardu Štorchovi a Karlu Zemanovi, českému filmovému režisérovi, scénáristovi a výtvarníkovi. Možná, že je to dobrý tip na prázdninový výlet.

Václav Franc

Přednáška profesora Dušana Uhlíře

Profesor Dušan Uhlíř přednáší novodobé obecné a české dějiny na filozofické fakultě Slezské univerzity v Opavě.

Od roku 1989 se Uhlíř účastní na mezinárodních kongresech a seminářích po celé Evropě. Zároveň se podílí na mnoha zahraničních projektech a je členem řady mezinárodních komisí (člen Redakční rady a týmu "Aufklärung - Revolution - Vormärz" - pro dějiny osvícenství a revolucí 1750-1850, se sídlem při univerzitě v Insbrucku, člen ve vědecké radě francouzských a českých historiků pro studium Francouzské revoluce a Císařství se sídlem v Muzeu francouzské armády v Paříži, členství v International Napoleonic Society se sídlem v Montrealu, člen poradního výboru pro česko - italské kulturní styky při velvyslanectví Italské republiky v Praze). Vedle toho vystupuje v domácích odborných komisích a redakčních radách, je spoluautorem řady monografií a přispívá do českých sborníků a časopisů. Je i autorem a spoluautorem televizních scénářů (Slavkovské slunce, Příběh starého stolu, Příběh Švédovy hlavy, Brněnské morytáry a dalších) a rozhlasových pořadů (Moravský pitaval, Moravské křižovatky aj.).

Profesor Uhlíř je autorem monografií Anály ze Spálené ulice, Brněnský pitaval, Bitva tří císařů, Slunce nad Slavkovem. Jeho dílo je velmi často citováno i zahraničními autory.

(red)

Program vzpomínkových akcí na bitvu u Jičína

FOTO: archiv OMaG Jičín

11.00 - pochod historických jednotek městem

14.00 - přehlídka jednotek na Valdštejnově náměstí

15.00 - bitevní scéna na Valdštejnově náměstí

Pátek 29. června

16.00 - pieta u saského pomníku na kótě 317 u Dílců (zpěv - sbor Smetana, recitace - Hana Kofránková, stručný historický výklad o průběhu bitvy, ekumenická polní pobožnost)

19.30 - Filharmonie Hradec Králové - Missa Solemnis za řízení autora Miloše Boka (jičínský kostel sv. Jakuba)

Středa 4. července

16.30 - prusko rakouský konflikt roku 1866 ve světle evropské politiky (přednáška prof. Dušana Uhlíře ve Valdštejnském zámku)

Pátek 6. července

Po celý den - rekonstrukce bitvy pod hradem Kostí (ukázky bojové techniky, střelba z dobových zbraní, odborný výklad).

Prokešovy fotografie ve Starých Hradech

FOTO: jn

Výstava několika desítek jeho zvětšenin z diapozitivu formátu 50 krát 70 cm je zároveň prodejní. Všechny snímky jsou z Českého ráje, zachycují například Trosky, skalní města nebo lipovou alej v Jičíně a lodžii. "Některé obrázky jsou součástí projektu ředitele jičínského muzea, pana Jaromíra Gottlieba, který se zabývá kompozicí staveb Valdštejna v krajině," říká autor.

Prokeš podle svých slov začal fotografovat už ve třinácti letech. První fotoaparát, s kterým začínal, byla Čajka, druhý přístroj byl rovněž sovětské výroby - Kyjev. "V obou případech se jedná o okopírovanou Leicu," poznamenal Prokeš s tím, že tento legendární fotoaparát nikdy nevlastnil. "S Leicou fotografuje můj velký vzor a spolurodák z Ostravy Viktor Kolář. Pan Kolář, který působí na FAMU fotí samozřejmě lépe než já a v Čechách má větší úspěch, protože fotí černobíle. Kdybych měl vzít do svých rukou Leicu, považoval bych to za znesvěcení," poznamenal s úsměvem Prokeš. Ve své výbavě má dnes dvě zrcadlovky, Canon EOS 1 a Canon EOS RT. Pro jeho potřeby mu stačí dva objektivy - základní zoom 28-80mm a 600mm.

(jn)

Bělohradské kulturní léto

Kulturní léto, které začíná v těchto dnech a potrvá až do září, má na programu například už tradiční pravidelné nedělní promenádní koncerty v Bažantnici. "Vedle dechovek si přijdou na své i příznivci dalších hudební žánrů. Do Bělohradu například zavítá i rocková skupina Arakain, v rámci kulturního léta se koná i několik výstav," upozorňuje vedoucí městského kulturního střediska Ladislav Stuchlík. Letní festival společně připravuje město a Anenské slatinné lázně.

"V zámeckém parku chceme letos pořádat víc akcí než vloni. S novým programem se zde představí skupina Arakain a na konci července se uskuteční také druhý ročník Country festivalu s necelou desítkou folkových kapel, například Nezmaři, Modrotisk a Pavel Dobeš. Druhý rok po sobě se budou konat i Pivní slavnosti a nově zkusíme v zámeckém parku divadlo. S představením Kulhavý mezek zde vystoupí Volné herecké sdružení z Jičína. Na září je pozvána i dvojice populárních bavičů, pánové Náhlovský a Mladý, s kterými přijedou Staropražští heligonkáři," rekapituluje jen část z bohaté nabídky Stuchlík. Upozornil, že premiéru v Bělohradě bude mít první prezentační den regionu Podzvičinsko, kde se mohou propagovat jednotlivé obce a města.

Do kulturního léta jsou zahrnuty i výstavy v Raisově památníku a ve Fričově muzeu. Jazzová hudba, kytarové recitály, besedy a další akce připravují ve svém areálu také lázně. "Dramaturgii kulturního léta ovlivňuje absence divadelního sálu. Ten, který je v budově ČSAD na náměstí, svými parametry nevyhovuje. Pro divadelní představení je malé jeviště a ani do hlediště se mnoho lidí nevejde," doplňuje Stuchlík. Právě z těchto důvodů se řada pořadů odehrává v zámeckém parku, kde je zbudováno mobilní kryté pódium.

(jn)