Nové Noviny č. 22/011. června 2001str. 11

Z počátků lycea, jediné střední školy, o kterou tehdejší zastupitelé nestáli

Studentky lycea společně s Gotthardem Storchem na fotografii J. Picka.

FOTO: archiv OMaG Jičín

Dokončení z minulého čísla

Ani v roce 1908 se zastupitelstvo neoblomí a podporu lycea znovu odmítne. Proč? Především tu je převládající mínění, že žena žádné vyšší všeobecné vzdělání nepotřebuje. Že je pro její poslání matky a hospodyně zbytečné. Zásadními odpůrci ženského vzdělání byli v zastupitelstvu obchodník a "císařský rada" Eduard Hamzík, "tichý muž měkkých slov", ve městě nepříliš oblíbený, ale vlivný. A pak vedoucí jičínské pošty pan Lamač. Za druhé považovalo zastupitelstvo, v němž převládal střední stav, lyceum za záležitost společenské elity, za věc, která "není té důležitosti pro nižší vrstvy". Konečně vadí zastupitelstvu, které je svým složením zcela mladočeské, že lyceum je dítětem realistů, těch podezřelých pokrokářů v čele s bořitelem národních mýtů a přítelem židů (po hilsneriádě) profesorem Masarykem.

Ministerstvo kultu a vyučování povolilo Jičínskému lyceu pro školní rok 1908/9 zřízení třídy první (pro dívky, které ukončily obecnou školu), čtvrté a páté a Lycejní spolek obtížně shromažďuje finanční prostředky. Tři třídy je třeba někam umístit. JUDr. Lohař navrhuje koupit pro školu velký dům čp. 266 pana Nešněry na rohu Tyršovy a Čechovy ulice. Je už sepsána kupní smlouva, ale nakonec pan Nešněra pro odpor manželky od smlouvy odstoupí. Hledá se dále. Nakonec najde škola své sídlo v domě pana Marečka čp. 64 na Husově třídě vedle sokolovny (dnes lékárna). V přízemí se vybouráním příček zřídí tři učebny a kabinet. Roční nájem činí 900 K. Lycejní spolek chce při škole zřídit také dívčí internát, první internát střední školy v Jičíně. Ve školním roce 1908/9 je pro internát pronajat dům čp. 229 paní Bočanové v Lepařově ulici (dnes Revoluční), v rohovém domě naproti dnešní hospodě U Šuků. Ale objekt se ukázal jako nevyhovující a po roce, v létě 1909, se Lycejní spolek dohodne s panem Marečkem. Ten dává výpověď dvěma nájemníkům v prvním patře, zavede do domu plyn k osvětlení a vodu, aby záchody byly splachovací, a pronajme první patro i se svou zahradou lyceu pro dívčí internát.

Teprve v roce 1909 dosáhl Lycejní spolek skromné městské podpory 2000 K, k tomu přistoupila podpora 1000 K od okresního výboru a 500 K od Obecní spořitelny. A tak si Lycejní spolek poprvé dovolí osvobodit od školného 100 K ročně šest žákyň z nezámožných rodin plně, čtyři z poloviny. Bylo to však spíše gesto, které mělo zbavit lyceum výtky výlučnosti. Protože ve skutečnosti získaná podpora ani s dary jednotlivců nestačila na úhradu nákladů školy a zadlužení spolku dále rostlo.

Lyceum mělo ve školním roce 1909/10 už pět tříd. V I., II. a IV., V. a VI. třídě studovalo celkem 111 žákyň, z toho 55 z jičínských rodin, 15 z okresu Jičín a 41 z Čech. V VI. třídě 30. června až 2. července 1910 poprvé maturovalo 22 studentek. Obec ten rok pomohla lyceu, které nemohlo v Marečkově domě kromě internátu umístit více než tři třídy, nejen příspěvkem 2000 K, ale navíc propůjčením dvou učeben i s otopem a osvětlením - zdarma. Lyceum už mělo svou vlastní čítárnu s 19 časopisy (vystavovala se jen čísla nezávadná!) a také ten rok zřídilo i tenisové hřiště s dvěma kurty pro žákyně nejvyšších tříd. Výuka totiž zdůrazňovala "výchovy" - tělesnou, hudební a výtvarnou - a hudební večer žákyň lycea, dobré úrovně, a výstava žákovských výtvarných prací na konci školního roku se staly tradicí nové školy.

V roce 1910 zahajuje Lycejní spolek novou propagační ofenzivu a jičínský tisk ji podporuje. Cílem je zajistit škole další bezpečnou existenci. K tomu je potřeba každoročního příspěvku nejméně 6000 K od města. Město by také mělo převzít záruky za dosavadní půjčky, i když úroky z nich bude splácet spolek sám. Lycejní spolek argumentuje především ekonomickým přínosem pro město: co jen stovka žákyň a učitelský sbor zaplatí za bydlení a stravu! Dále se spolek obrací na městskou organizaci mladočechů. Lyceum není svým duchem politické, není "realistické". Aby lyceum otupilo hrot výtkám v tomto směru, volí na valné hromadě 31. května 1910 Lycejní spolek do svého čela místo dosavadní předsedkyně paní Mil. Lohařové paní Růženu Musilovou, choť vrchního rady zemského soudu, matku budoucího městského architekta Čeňka Musila, a za místopředsedu tolerantního mladočeského starostu města pana Vojtěcha Jírů.

A je tu nový argument ve prospěch lycea. Kdyby v Jičíně neexistovalo lyceum, smělo by podle současných rakouských předpisů v roce 1910 studovat na jičínských středních školách jen pět procent dívek, tedy čtyřicet. A na lyceu studuje plná stovka! Nadto by dívky na gymnáziu a na reálce mohly být jen hospitantkami. To znamená, že by musely do třídy na každou hodinu přicházet v doprovodu profesora a po hodině s ním zase třídu opustit a odejít do zvláštní vyhrazené místnosti pro hospitantky. Vyučování by se mohly zúčastnit jen pasivně: nebyly by vyvolávány a zkoušeny, domácí úkoly by psát sice mohly, ale nesměly by jim být opravovány. Tedy by hodinám vlastně jen přihlížely a zkouškám ze všech předmětů by se podrobovaly, za taxu 12 K, na konci každého pololetí. Kdežto v lyceu jsou plnohodnotnými, aktivními žačkami.

Všechno to úsilí vedlo nakonec k úspěchu. Lyceu byla na zasedání zastupitelstva 7. srpna 1910 odhlasována roční podpora 6000 K. Za dluh 25000 K se však město zaručit odmítlo. To musí udělat sám Lycejní spolek nebo jeho členové osobně. Městská podpora ročních 6000 K (i když v dalších letech, například roku 1912, došlo ještě k neúspěšným pokusům o redukci podpory na polovinu) a obětavá podpora přátel znamenala záchranu jičínského lycea. Zvláště když v roce 1911 získalo lyceum konečně i státní subvenci 4000 K, v roce 1912 zvýšenou na 6000 K ročně. Zápas skupiny pokrokových lidí, především realistů, proti předsudkům a zpátečnictví skončil vítězně. Jičínské dívčí lyceum se stalo jedním z jedenácti lyceí, která byla v českých zemích zřízena před první světovou válkou.

Vladimír Úlehla


Není klíště jako klíště

Klíště obecné (vlevo) může být po nasátí veliké až přes 1 cm. Velmi vzácné klíště netopýří (vpravo). Žije jen na netopýrech. Vyznačuje se neobyčejně dlouhýma nohama. Vyobrazený exemplář pochází z netopýra vrápence a byl nalezen u hradu Kosti. Jedná se o dosud jediný nález v Čechách.

FOTO: archiv autora

Klíšťata jsou dnes opravdu přísně sledována. Zasloužily se o to nebezpečné choroby, které rozšiřují. V úvahu přichází hlavně klíště obecné, se kterým přijdou lidé nejčastěji do styku. Vývojový cyklus klíštěte zahajují šestinohé larvy, které sají na nejdrobnějších savcích, často i na plazech. Další stádia, tj. nymfy a dospělci jsou osminohá. Pro člověka jsou nebezpeční až dospělci. Necelý půl centimetr dlouhá a zcela plochá samice dosáhne po nasátí až velikosti hrachu a klade až pět tisíc vajíček.

Křivka výskytu klíšťat má většinou dva vrcholy: jarní a podzimní, takže v době letních prázdnin se setkáme s klíštětem jen velmi zřídka. Přesto není bez významu očkování. Najdeme-li na těle přisáté klíště, nemusí to být příčinou paniky. Většina onemocnění proběhne jen jako lehká chřipka bez následku. Ale i při takových případech je velmi vhodné zajít k lékaři a upozornit ho na předchozí nález. Se samotným odstraněním klíštěte si nemusíme dělat starosti. Zakladatel naší parazitologie, světoznámý un.prof. O.Jírovec, prostě klíště utrhl aniž se staral o to, zda ve směru či proti směru hodinových ručiček. Pokud zůstal sosáček v kůži, nikdy nedošlo k nějakému zánětu. Zkoušeli jsme to s úspěchem po svém profesoru všichni.

Nejspolehlivějším prostředkem proti klíšťatům je pravidelné kosení. Před oknem mám velkou zelenou plochu. V době, kdy byla zarostlá divokými křovinami a buření nosila naše kočka domů spoustu klíšťat. Plocha byla zkultivována a od té doby nepřinesla jediné.

Do skupiny klíšťat patří i klíšťáci a pijáci, parazitující na různých živočiších v blízkosti člověka. Mohou být při přechodu na člověka velmi nepříjemní, ale možnost nákazy je tu velmi malá.

Karel Samšiňák


Průřez tvorbou Jaroslava Kláta

Hořice - Hořická Galerie plastik otvírá zítra výstavu obrazů akademického malíře Jaroslava Kláta (1962). Klát byl koncem sedmdesátých let soukromým žákem akademického malíře Miloše Maliny, poté absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Smetany a Pospíšila. Získal také stipendium ke studiu na Ecole Nationale des Beaux-Arts v Paříži a na Sorboně, obor dějiny moderního umění. Častým námětem Klátových děl je především příroda, její detaily a nejrůznější proměny. V Hořicích bude k vidění průřez autorovou tvorbou. Vernisáž začíná v 15 hodin.

(jn)


Zpěv opět připomene dobu Kryštofa Haranta

Pecka - Harantovské slavnosti historického zpěvu v Pecce se letos konají již popáté. Jubilejní ročník festivalu, který oživuje staré duchovní písně z kancionálů z období renesance a raného baroka, se koná ve dnech 15. až 17. června.

Slavnosti se jako bienále konají na počest slavného peckovského pána Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, který se proslavil nejen jako vzdělaný šlechtic své doby a vášnivý cestovatel, ale i jako skladatel. Tradice muzicírování na peckovském hradě má tedy kořeny sahající několik set let nazpět.

"Z vlastní tvorby Kryštofa Haranta se toho bohužel dochovalo jen velmi málo a historické prameny potvrzují, že i z toho mála byla už naprostá většina skladeb objevena," říká jedna z organizátorek festivalu Marie Doležalová, ředitelka zdejší základní školy. "Před lety jsme si řekli, že by tato pravidelná setkání pěveckých sborů k Pecce jistě patřila. Duchovním otcem slavností je Břetislav Vejvoda, peckovský rodák," připomněla.

Před deseti lety zahájená přehlídka je určena pro neprofesionální sbory od nás i ze zahraničí. V pořadí třetí ročník je pořádán jako mezinárodní, v předchozích letech zde vystupovaly sbory z Litvy, Estonska, Ukrajiny, Finska či Spojených států. Letos bude v Pecce hostovat například bulharský sbor Rilski zvuci z Dupnice. "S výběrem účinkujících nemáme problémy. Není totiž zase tolik příležitostí, kde by se mohli chrámovou hudbou a její interpretací prezentovat. Náš festival jim tuto možnost nabízí. Pokaždé se nám přihlásí patnáct i více souborů, a to přitom festivalu neděláme žádnou větší propagaci," připojuje Doležalová.

U příležitosti každého ročníku je vydáván i sborník vícehlasých skladeb, který z českých pramenů většinou 16. století sestavuje Martin Horyna, který také vede seminář, při kterém provede analýzu jedné ze skladeb obsažených ve sborníku a spolu se sboristy ji nacvičí. Zajímavostí je, že letos mezi vybranými skladbami figuruje responsorium In manus tuas, jež se dochovalo ve vícehlasém žaltáři v hořickém muzeu.

Přednášku z jiného než tradičně jen hudebního oboru bude mít tentokrát i historička Marie Koldinská na téma Kryštof Harant a jeho cesty.

(jn)


Zajímavé knihy U Pašků

Stýblová Most aeskulapů

Osudové příběhy, které formují osobnost lékaře na celý život.

Šulc Kč 127,-

Řivnáčův průvodce po království českém

Nejstarší souhrnný průvodce po Čechách 1882.

Baset Kč 288,-

Rowlingová Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Další pokračování příběhů kouzelníka Harryho.

Albatros Kč 176,-

NABÍZÍME:

CD - Čechomor - Proměny * MC - Superhity století 90 let

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/532 267).


1906: katastrofa na dráze severozápadní

"Osobní vlak č. 206, jenž vyjel dne 4. června o 3 hod. 50 minut z Turnova směrem ku Praze, záležel ze 12 osobních vozů obsazených 200 osobami. Sotva 4 km. za Starou Pakou, za tunelem prasklo péro uhláku a následkem toho deset vozů vymrštilo se z kolejí. Poštovní vůz pádem s náspu zcela se rozdrtil. Kola mrštěna až do lesa. Troskami vagonu usmrcen výpomocný sluha poštovský. Smrtelně raněn poštovní výpravčí J.Sommer; vrchnímu poštovnímu oficiálovi uříznuty obě nohy a t.d. Velký je počet osob těžce raněných. Strojvůdce trvá na tom, že jel rychlostí 60 kilometrů. Svah trati obnáší 15'2 promille." Tak popisuje železniční neštěstí, které se stalo 4. června 1906 mezi stanicemi Starou Pakou a Bělohradem ilustrovaný týdeník Český svět vydávaný v Praze Karlem Hipmanem. Vlastivědná monografie Novopacko díl III. popisuje v kapitole věnované železnicím celé neštěstí následovně: "Z neštěstí a nehod vzbudilo největší rozruch vyšinutí přeplněného osobního vlaku u Valdova 4. června 1906. Poštovní vůz byl úplně roztříštěn a na kolejích zůstala jen kola. Několik vozů zvrátilo se na násep a jen dva vozy zůstaly na kolejích. Zabit byl poštovní zřízenec, poraněni byli těžce tři poštovní úředníci a mnoho lidí bylo poraněno lehce." Fotografie, která dokumentuje tragickou nehodu, je reprodukována z Českého světa a je dílem Dr.M.Brabce ze Dvora Králové.

(to)


Nové Noviny