FOTO: jn

Od přípravy inscenace Nepodařený den...a svatba až po její středeční premiéru v jičínském kulturním domě uplynuly dva roky. Na sehranosti souboru bylo déletrvající období zkoušek znát. Ovace publika po stažení závěrečné opony byly proto zasloužené.

Závěsné divadlo po předchozí hře Mistr Petr Pleticha z 15. století přišlo znovu s něčím, s čím se obvykle v repertoáru ať už amatérských či profesionálních divadelních scén setkáváme málokdy. Výběr Zoščenkových povídek byl tak trochu dílem náhody, režisérovi Jiřímu Wildovi se do rukou dostala kniha tohoto posléze režimem zapovězeného autora. Text jej zaujal natolik, že se rozhodl pátrat v divadelním archivu, zda se jeho dílo v minulosti nedočkalo přepisu do jevištní podoby. A ony dvě zdramatizované povídky z třicátých let v překladu Stanislava Minaříka se tam kupodivu našly.

První z nich těží z marginální zápletky, schyluje se k svatební hostině v rodině nevěsty, jenže ženich vůbec netuší, která z přítomných je jeho nastávající. Jak by také ne, když svou milou zahalenou do zimního oděvu poprvé oslovil jen pár dní před tím. Během ženichova pátrání, který na radu svého přítele volí metodu pokus - omyl, dochází k sérii komických situací. Že se při tom vypije nějaký ten decilitr tradiční ruské lihoviny je jaksi samozřejmostí. Ani druhé grotesce nechybí temporytmus, děj je opět založen na vtipné konverzačce. Pointa příběhu by se dala shrnout do motta: Kdo chce moc, nemá nic. Malý zlodějíček se rozhodne vykrást jakýsi sovětský Konzum, na který sám dohlíží. Jeho "morální zábrany" mu nedovolí odnést si ze své noční výpravy víc než malý raneček. Takovou soudnost ovšem postrádá osazenstvo obchodu, které krádež nahlásí, ale ještě před příchodem milicionářky samo regály řádně "vymete". Krom toho se soudruzi stačí okrást navzájem. Inu, když je příležitost...

"V žádném případě jsme nechtěli snižovat ruský národ, v obou příbězích jsme se snažili ukázat na lidské vlastnosti obecně. Řada věcí je jistě aktuálních i v naší současné společnosti," říká jeden z členů souboru, Theodor Petryšín. V krátké době se možná Zoščenka dočkáme do třetice, Závěsné divadlo se ve Wildově úpravě chystá nastudovat komorní hru Fotografie. "Předchozí dvě povídky jsme zkoušeli poměrně dlouho, měli jsme totiž určité problémy s tím, kde zkoušet. Ze začátku jsme se scházeli po různých restauracích v okolí Jičína, protože jsme to ale nemohli finančně utáhnout, rozhodli jsme se, že půjdem pod křídla kulturního domu. Tady jsme pak museli začít úplně znovu s ohledem na velké jeviště," vysvětluje Petryšín.

Původně pětičlenný kolektiv se rozrostl o další herce, i do budoucna chtějí ochotníci dělat inscenace ve větším rozsahu. "V Jičíně existuje také Divadlo J. K. Tyl jako původní ochotnický spolek. Předpokládám, že se na podzim rozjede. Něco připravuje Radek Sál a něco jsem měl připravené i já, ale naráží to na nedostatek mladých herců. Už teď chybí mladá děvčata a například Lucie Stillerová, která s námi nyní vystupuje, odejde zřejmě po prázdninách na vysokou školu do Prahy," upozornil Petryšín. Ve městě sice působí Studentské divadlo při K-klubu, soubor však podle jeho slov nechce nikomu lézt do zelí a zatím "loví v jiných vodách". Mladých zájemců o divadlo je prý ale žalostný nedostatek.

(jn)

Výstava fotografií

(red)

Kresby Petra Nikla

(ur)

Vyhnání z ráje

(max)

Krajina pohledem Záveského

FOTO: jn

Ve svých obrazech Záveský zvěčňuje krajinu Podzvičinska a dalších podkrkonošských zákoutí. "Už jako chlapec jsem na Českomoravské Vysočině chodil se svým strýčkem do přírody, obdivoval scenérie hornaté krajiny a maloval v plenéru," vzpomíná na začátky bělohradský výtvarník. Posléze vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově obor broušení a rytí kamenů. "Už pětadvacet let se věnuji rytinám a malování mám jen jako doplněk a potěšení, při kterém se mohu odreagovat od sedavé práce v dílně," dodává. Vojtěch Záveský vystavoval v několika galeriích u nás i v zahraničí, jeho rytiny mohli obdivovat například také ve Vídni a v Paříži.

(jn)

Zajímavé knihy U Pašků

Zíma Úsměvné vyprávění o životních peripetiích obou umělců.

Eminent Kč 169,-

Turistický lexikon A-Z - Čechy, Morava, Slezsko

Lexikon obsahuje 1500 hesel, v nichž jsou zachyceny jednotlivé lokality významné z kulturněhistorického, přírodovědeckého a technického hlediska.

Olympia Kč 690,-

Překvapivý svět zvířat

Zajímavé postřehy o všech skupinách živočichů.

Slovart Kč 199,-

NABÍZÍME:

Video - Balada o Alosaurovi * Video - Samotáři

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/532 267).

Z počátků jičínského lycea, jediné střední školy, o kterou tehdejší zastupitelé nestáli

Město Jičín se v 2. polovině 19. století pyšnilo řadou škol poskytujících vyšší než základní vzdělání. Přispívaly k obrazu Jičína jako kulturního centra českého severovýchodu a zvyšovaly jeho prestiž. Současně přinášely městu i ekonomický prospěch. Nejen rodiny slušně situovaných profesorů, ale také 600-700 přespolních studentů, kteří ve školním roce v Jičíně bydleli, zvyšovali tržby obchodníků. Studentíci pak byli přímo dobrodiním pro své bytné, zvláště neprovdané a ovdovělé ženy, kterým zajišťovali existenci.

Co jen měšťané neudělali, v čele s váženým kupcem p. Kneisem, aby bylo v Jičíně v roce 1807 obnoveno klasické gymnázium zrušené v josefínské době! Jak se jen městská rada a zastupitelstvo snažily, aby výstavbou nových budov gymnázia (1883) a pak učitelského ústavu (1886) si existenci těchto dvou škol ve městě natrvalo zabezpečily! V případě samostatné reálky, nejprve od roku 1870 nižší čtyřtřídní, si město, s nevelkou státní dotací, samo na sebe vzalo náklady na zřízení a provoz této školy. A pak se léta snažilo, aby reálku převzal stát (stalo se tak v roce 1884), a nakonec dosáhlo i rozšíření reálky na vyšší sedmitřídní s maturitou (1894). Co se jen pan starosta, nejčastěji s panem děkanem a JUDr. Františkem Lohařem, najezdili do Vídně: na ministerstva i k císaři!

V roce 1906 se však k snaze zřídit v Jičíně šestitřídní dívčí lyceum, poskytující i dívkám vyšší všeobecné vzdělání, postavily městské orgány chladně, ba odmítavě. Myšlenka vznikla v kruhu jičínských realistů, přívrženců prof. Tomáše Masaryka. Hlavní slovo měl zpočátku prof. dr. J.Všetečka, sám Masarykův spolužák a spolubydlící na vysoké škole ve Vídni, a JUDr. Jar. Lohař se svou paní, kteří připravili stanovy Lycejního spolku a organizační statut dívčího lycea jako soukromého ústavu a začali pro myšlenku vyšší dívčí školy v Jičíně získávat veřejnost a pak i městské zastupitelstvo. Šlo o to, aby město poskytlo nové škole počáteční dotaci 3000 K ročně, po otevření vyšších tříd pak až 7000 K. Rada, ve které zasedal i dr. Lohař, městskou podporu lycea doporučila, ale zastupitelstvo návrh rady zamítlo.

Proto se zřízení lycea na podzim 1906 musí odložit, ačkoliv se už sešlo 19 přihlášek do 4. třídy, určené pro dívky, které ukončily tříroční měšťanku. Dr. Všetečka pozve do Jičína univerzitního profesora filozofie dr. Frant. Drtinu, hlavního propagátora a teoretika vyššího vzdělání žen u nás. Přednáška blízkého Masarykova spolupracovníka sice 3. března 1907 přilákala na čtyři sta návštěvníků a měla příznivý ohlas, ale zamítavý postoj zastupitelstva k lyceu, ačkoliv šlo už o nový sbor, zvolený v březnu 1907, nezměnila.

A tak Lycejní spolek stojí v červnu 1907 před otázkou: otevřít lyceum bez podpory a do jisté míry proti vůli zastupitelstva, anebo se záměru vzdát? Dne 2. července rozhodl spolek na návrh dr. Lohaře odvážit se otevření nové dívčí školy i bez podpory města. Zakladatelé a "příznivci vzdělání dívek" sahají do svých kapes a místnost pro jediný otevřený ročník poskytne zdarma dr. Lohař ve svém domě. Dne 29. září 1907 je v čp. 103 na Husově třídě, v křídle vybíhajícím do krásné zahrady slavnostně otevřen 4.ročník lycea pro 26 absolventek měšťanky. Ředitelem nové školy se stává prof. dr. Jakub Všetečka, kterému se otevírala vyhlídka postupně odejít z gymnázia, kde si s konzervativními kolegy příliš nerozuměl. Ale panu řediteli lycea se hned na počátku prosince stane nepříjemný "malér". Dr. Všetečka je také předsedou svobodomyslného Vzdělávacího klubu a ten v Jičíně 1.prosince pořádá přednášku dr. Th. Bartuška O volné škole, tj. škole zbavené diktátu katolické ideologie i státu. Na Zemskou školní radu dojde z Jičína udání na dr. Všetečku a hlavně na to, že se přednášky zúčastnilo několik žákyň lycea. Je zle! Ministerstvo kultury a vyučování zamítne 28. prosince 1907 dodatečnou žádost o povolení soukromého lycea v Jičíně a nařídí uzavření jeho jediné třídy. Aby dr. Všetečka školu zachránil, hned se vzdá řízení školy a navrhne za sebe jako ředitele profesora reálky Gottharda Storcha, což se později ukáže jako šťastné řešení. Ministerstvo po delším jednání dovolí podat novou žádost o zřízení školy a nakonec otevření lycea 11. června 1908 dodatečně povolí.

Vladimír Úlehla

Květnová povodeň z roku 1936 v Úlibicích

František Roudný píše, že v úterý 26. května 1936 po čtvrté hodině odpolední došlo v obci k povodni, která byla důsledkem průtrže mračen a krupobití, jež postihly obce u Nové Paky a způsobily škody nejen v Nové Pace, ale i v Úbislavicích a na Stavě.

Volně cituji: " V Úlibicích voda rozbořila most na silnici k Bělohradu a k pile, kde stará hráz nevydržela nápor a protrhla se, takže se voda hnala Pasekami do vsi. Zatopen byl střed vesnice, kde voda u některých usedlostí sahala až do výšky dvou metrů. Nejvíce byl zatopen dům č. 39 u Bohuslava Fejfara, kde lidi museli utéct na půdu a nikdo se k nim nemohl dostat. Syn Josef Fejfar se zachránil tím, že se zachytil na jabloni. U Poláků v č.27 se vytrhl asi osmimetrákový býk a voda ho strhla pod most, ale naštěstí vyplaval u č.24 na panskou zahradu. Naštěstí si povodeň v obci nevyžádala žádné oběti na životech ani na dobytku. Pouze se utopila drobná drůbež. K večeru voda opadala, ale na lukách k Řehči a Lhotě Kacákově bylo všude červené bahno a roznošené věci. Na následky povodně se jezdili dívat lidi z okolí. Postiženým byla poskytnuta částečná pomoc od živelného fondu a ze sbírky Červeného kříže (šatstvo, prádlo, obuv)."

Tolik tedy povodeň v Úlibicích očima Františka Roudného.

Václav Franc