FOTO: jn

Do komunální politiky jste na rozdíl od některých svých kolegů z jiných radnic vstoupil až na konci devadesátých let. Co vás na postu starosty překvapilo?

Zkušenosti jsou jak pozitivní, tak negativní. Mám radost ze zájmu občanů o dění ve městě. Naopak nepříjemně překvapen jsem byl například složitostí při zajišťování státních dotací, bez kterých se obec při realizaci větších investic neobejde. Nelíbí se mi, že ministerští úředníci rozhodují od stolu, aniž by si přímo na místo přijeli zjišťovat podmínky a o problém se blíž zajímali. Předchází tomu také vyplňování velkého množství různých formulářů, což je zvlášť pro neuvolněné starosty často téměř nemožné. Domníval jsem se, že se změnila i praxe z minulosti, kdy se státní prostředky přidělovaly až na konci roku. To bohužel přetrvává do dnešní doby. Peníze přijdou v polovině prosince s podmínkou, že se musí do konce roku vyčerpat, a nesmí to být formou zálohových faktur na dodavatele. Tento systém nutí obce k tomu, aby zkreslovaly termín použití prostředků, anebo je to od čerpání dotací odradí. O některé státní příspěvky se mohou ucházet i podnikatelé, ale kvůli složitému byrokratickému postupu se pro ně dotace stává víceméně nedostupná.

Mohou některé zaběhnuté stereotypy změnit nové kraje? Co si od těchto nových samosprávných celků slibujete?

Co se týče nových krajů, původně jsem byl vůči nim dost pesimistický. Obával jsem se, že se některé rozhodující kompetence od obcí ještě více vzdálí, ale z prvních kroků krajské rady cítím, že k obecním úřadům a jejich problémům budou mít poměrně blízko. Výhoda je, že v čele kraje stanuli lidé se zkušenostmi z komunální sféry, v radě sedí pět starostů. Potěšilo mě, že okamžitě reagovali na problém, který nyní starosty pálí nejvíc, a to je správní reforma a vytváření obcí třetího stupně. Tento záměr označili za nevhodný a na ministerstvo vnitra odeslali nesouhlasné prohlášení.

A váš názor na reformu? Jak by měla probíhat, aby splnila očekávání, která se do ní vkládají?

Jsem přesvědčen, že by měla vypadat tak, jak to specifikovaly ve své petici radnice v Chlumci a v Třebechovicích. To znamená nevytvářet pověřené úřady třetího stupně, takzvané miniokresy, protože na ně není skoro žádné město připraveno, nejsou vhodné prostory ani dostatek odborníků. Mělo by se jít cestou posílení pravomocí dnešních druhostupňových obcí a v sídlech okresů vytvořit detašovaná pracoviště kraje. Mrzí mě, že debata se neustále točí jen kolem sporů, pod který úřad bude ta či ona obec patřit, místo toho, aby se řešilo to zásadní, jak bude systém fungovat.

Často je kritizováno propojení státní správy a samosprávy pod jednou střechou, tzv. sloučený model. Existují nebezpečí z této provázanosti?

Patrně ano. Obec se může například snažit prosazovat své zájmy ve věcech, které spadají do pravomoci dotyčného úředníka, který je ale zároveň zaměstnancem nějaké radnice a případné ovlivnění nelze vyloučit. Úředník by měl být na vedení jakékoliv samosprávy nezávislý. Ideálním řešením by bylo, kdyby od sebe byly státní správa a samospráva zcela odděleny. To by ale znamenalo budovat nové kancelářské objekty. Osobně se ale domnívám, že sloučený model bude fungovat a případné problémy budou spíš výjimkami. Důležité pro nás je, aby přesuny agend na obce byly provázeny také přísunem peněz na jejich výkon.

Má i samotný Bělohrad nějakou vizi? O co by mělo město usilovat a za čím chce jít?

V době, kdy jsem nastoupil do úřadu, se mluvilo o tom, že by tady měla být průmyslová zóna, která by se postupně rozšiřovala. Já mám úplně opačný názor. Myslím si totiž, že nám v této věci udělalo obrovskou službu město Jičín, které úspěšnou průmyslovou zónu vybudovalo. Řada lidí našla zaměstnání právě v Jičíně a dojíždět nějakých patnáct kilometrů za prací dnes pro většinu z nich není problém. My bychom měli jít jinou cestou. Vytvořit z Bělohradu malebné lázeňské městečko, kde bude příjemné bydlení a kde bude fungovat turistický ruch a služby s tím spojené. Měli bychom například více spolupracovat s Anenskými lázněmi na zlepšení vzhledu města a vytvářet prostor pro drobné podnikání. Nepreferuji tedy názor, aby se v našem městě rozšiřoval průmysl, ale spíš by se měl hledat způsob, jak využít objekty, které tu už jsou a nemají uplatnění. Volná je například jedna výrobní hala v areálu firmy Deprag a nevyužité zůstávají i některé další prostory. Uvítal jsem, že se podařilo udržet textilní průmysl v bývalé Tibě a městu prospěla i nová továrna Alucon.

Co by mohlo turistický ruch v tomto regionu oživit?

Rozhodně by se mohly zlepšit ubytovací možnosti, v tom vidím jednu z rezerv. Chybí tady ale i další služby, které s turistickým ruchem souvisí. Naše oblast Podzvičinsko je zcela ideální pro cykloturistiku. Je tu bohatá síť turistických cest pro pěší, ale stezky pro cyklisty tady zatím nejsou, i když to by se mělo v dohledné době díky sdružení obcí Podzvičinsko změnit. Mnozí si možná myslí, že turistický ruch spočívá pouze v tom, abychom sem přilákali zahraniční návštěvníky. Proč by tu ale nemohli strávit víkend nebo dovolenou lidé z Prahy, Hradce a z dalších míst republiky? Vždyť za první republiky byl Bělohrad vyhledávaným letoviskem, zajížděla sem i řada osobnosti tehdejšího veřejného a kulturního života. Bylo by dobré, kdyby se něco takového podařilo obnovit.

Bělohrad také nyní stojí před zásadním rozhodnutím, které se týká Vodohospodářské a obchodní společnosti Jičín. Když se loni město rozhodlo z VOS Jičín vystoupit, rozčeřilo to do té doby stojaté vody kolem této firmy.

Jednak si myslím, že se už v minulosti neměl předávat majetek do vznikající vodárenské společnosti, i když tenkrát si to zřejmě radní a zastupitelé neuvědomovali. Podle mého názoru to byla pro Bělohrad velká chyba, město kvůli tomu přichází o peníze, které se mohly věnovat na jeho rozvoj. Na začátku devadesátých let byla šance, aby město kromě vodovodních a kanalizačních řadů zároveň získalo i zdroje vody. Nyní je situace z hlediska dělení majetku složitější, přesto jsem přesvědčen, že vystoupení Bělohradu z vodohospodářské společnosti bude pro město přínosem. Vzorem pro nás může být Skuteč, kterou jsme s radními nedávno navštívili. Skuteč v létě loňského roku vystoupila z VAKu Chrudim a vedení města si tento krok pochvaluje, včetně těch, kteří se takového kroku obávali a radnici kritizovali. Za relativně krátkou dobu samostatného provozu si tam už mohli dovolit nemalé investice. Tržby na vodném a stočném dnes v Bělohradě dosahují ročně zhruba pěti milionů korun, a zpět se vrací jen nepatrná část. Za šest let sem VOS vložila v investicích 1,3 milionu korun. Podle našeho odhadu nám tak uteklo řádově deset až dvacet milionů korun, které jsme mohli investovat do vodohospodářské infrastruktury a například dokončit kanalizační sběrač.

Ve vedení společnosti panuje obava, že snahy Bělohradu o osamostatnění mohou být prvním impulzem k možnému rozpadu vodáren. Domníváte se, že takové nebezpečí hrozí?

Pro některé obce je to složitější, protože nemají podmínky k tomu, aby si vodovod provozovali samostatně. I na Skutečsku zůstalo sdružení několika obcí, které založily novou společnost. Jako člen představenstva VOS s překvapením zjišťuji věci, které mě utvrzují v tom, že není vše v pořádku. Představenstvo například odhalilo, že valné hromadě byl předkládán návrh na rozdělení zisku, který neodpovídal stanovám. Navíc některé podklady o hospodaření společnosti se dost obtížně získávají. To vše mě vede k přesvědčení, že se s penězi plýtvalo.

Dalším aktuálním tématem je restituce majetku bývalého panství rodiny Merveldtových. Svůj nárok vznesla hraběnka Bernadeta Kinská. V jakém stadiu je restituce a do jaké míry se dotkne města?

Celá záležitost je zatím u soudu. Překvapuje mě, že taková věc není do dneška rozhodnuta, spor se vleče už devět let. Město to brzdí v dalším rozvoji, protože v restituci se jedná o zámek, zámecký park, část Bažantnice a další pozemky a nemovitosti. Například loni jsme v rozpočtu schválili, že budeme investovat do rekonstrukce Památníku K. V. Raise, kde plánujeme vybudovat šatny, depozitář a další zázemí. Ale vzhledem k tomu, že není dořešena restituce, tak do objektu nechceme zatím vkládat prostředky. Nicméně podle informací, které od právníků máme, by objekty v centru města vydány být neměly. Jediný problém by mohl nastat v případě pozemku, na němž stojí hala Aluconu, což by ale jistě byla otázka dalšího jednání s restituentkou.

Před časem se hovořilo o přemístění městského úřadu do jiného objektu, uskuteční se tento záměr?

V souvislosti s reformou veřejné správy, pokud dojde k posílení kompetencí dnešních pověřených úřadů, bude současná budova kapacitně na hranici únosnosti. Nabízí se možnost přesunout radnici do objektu v čele náměstí, který patří městu a už řadu let neutěšeně chátrá. Jakmile se nám podaří získat finanční prostředky, tak bychom jej zrekonstruovali a upravili už pro potřeby městského úřadu. Důvodem není jen to, aby měli úředníci lepší pracovní podmínky, ale hlavně aby naši občané měli důstojnější prostředí při jednání s námi. Dnes jsou v některých kancelářích i tři úředníci, z nichž každý vykonává jinou agendu. Často se stává, že se v jedné místnosti řeší současně problémy více lidí. A když se pak jedná o důvěrné záležitosti jednoho z přítomných, tak to nebývá zrovna příjemné.

(jn)