Zkoumání vývoje kriminality a jejího postihu v 16.-18. století je poměrně problematické, musí vycházet ze znalosti sociálně ekonomické situace regionu a jeho specifických podmínek pro rozvoj trestné činnosti. Trestněprávní prameny, které se dochovaly i v jičínském okresním archivu, jsou převážně torzovité, záznamy o jednotlivých procesech bývají mnohdy neúplné. Z toho vyplývá, že na jejich základě můžeme zobrazit kriminalitu našich předků jen v hrubých obrysech. Pročítáme-li tyto prameny, je již na první pohled zřejmé, že čtvrtinu až třetinu trestných činů tvořily v období raného novověku mravnostní delikty.

Infanticidium, jinými slovy "zahubení svého neřádně nabytého plodu", patří mezi delikty proti životu a zdraví. Poněvadž mu předcházelo smilstvo nebo cizoložství, je jasná úzká souvislost s mravnostními trestnými činy. Infanticidiem se rozuměl jak potrat, tak i vražda novorozeněte, musel se však bezpečně prokázat úmysl připravit dítě o život. Problematikou potratu se v 16.-18. století zabývala jak teologická, tak i lékařská literatura. Církev neustále opakovala, že jde o hřích. Lékaři se shodli na horní hranici "oduševnění plodu" mezi 35.-45. dnem, maximálně v 60. dni od početí. Pokud selhala přerušovaná soulož, nastoupily mechanické způsoby vypouzení plodu, zvedání těžkých břemen, napařování v horké vodě, tlačení na břicho, skákání z výšky apod. Poté přicházely na řadu bylinářky, které doporučovaly nejčastěji ožanku větší, chvojku klášterskou, ale i jalovcovou vodu a saturejku. Ve spisech lékařů o nich čteme jen ojediněle, neboť nechtěli a ani nemohli zveřejňovat recepty na vyvolání potratu.

Ženy dovedně skrývaly nechtěné těhotenství a rodily většinou v ústraní bez svědků. Této skutečnosti se pak snažily využít při výsleších tvrzením, že přivedly na svět již mrtvé děti. Jejich tělíčka schovávaly, leckdy dost naivně, ve staveních a stodolách, zahrabávaly je v lesích, na zahradách i v hnoji, házely je do studní, rybníků, ale i prasatům v naději, že zametou stopy. V případě, že se podařilo takové dítě nalézt, byly při jeho ohledávání zjišťovány stopy násilného usmrcení. Některé ženy, vyšetřované pro smilstvo, cizoložství a podezření z infanticidia, se chovaly v mučírnách statečně, vždyť doslova bojovaly o život. Jestliže nebyly po ruce přímé důkazy, k vraždě dítěte se nepřiznaly a nařčení kategoricky odmítly, pak byly ztrestány jen pro mravnostní delikt. Obviněným z infanticidia hrozil po léta neměnný trest stětím, vložením do hrobu a probitím srdce kůlem.

Postih tohoto deliktu můžeme sledovat v Sobotce od roku 1676, kdy se dostala před městský soud Kateřina Venterová a později i vdova Eva Nováková (1683). Po dvou letech byla popravena Dorota Kuchařová v Miletíně. O štěstí mohla jistě mluvit Dorota Kracíková z Borovnice, stíhaná v Pecce. Přes úsilí soudu byla propuštěna z vězení za cenu vypovězení, protože "... takový skutek nemohl se žádným způsobem na ni vynajíti".

Složitější proces známe z Jičína. Roku 1686 se Dorota Kozáková, těhotná s Jakubem Čížkem, pokusila o potrat pomocí nápoje, který jí připravila Lidmila Pumrová z koření, jež přinesla Čížkova sestra Anna. Toto koření však patřilo její matce,. Dorotě Čížkové. Dorota Kozáková nakonec porodila živé dítě, to ale bez zaopatření zemřelo. Z toho důvodu jí soud vyměřil obvyklý trest. Jakub Čížek si vysloužil čtvrtletní nucené práce, Dorota a Anna Čížkovy jen několikatýdenní vězení. Lidmilu Pumrovou postavili konšelé o trhu k pranýři na dvě hodiny s mečem v ruce, poté byla vymrskána a vypovězena. V témže roce skončila s probitým srdcem Kateřina Čapková v Jičíně, roku 1687 Anna Víčková v Podhradí a roku 1696 Anna Kolářová v Libáni.

V březnu 1696 se dostala do soboteckého vězení osmadvacetiletá Judita Jägrová z Kosmonos, která dříve sloužila v Březně. Tvrdošíjně opakovala, že porodila mrtvé dítě, i když porodní báby při ohledávání mrtvolky svorně prohlásily, že její dítě "... na těle nemělo žádné rány, než krk mělo podřezaný, celý křtán byl přeřezaný". Navíc uváděla, že otcem dítěte je březenský kněz. Teprve v únoru 1697 se přiznala: "... je pravda, že jsem ho zaškrtila a ještě když dýchalo, krk tím nožem podřezala a potom do sviňského chlívku sviním hodila". Apelační tribunál odsoudil tuto delikventku k trestu smrti. Exekuce se konala koncem února 1698. Až na popravišti se vyznala, že otcem dítěte je Václav Dlask z Židněvsi, který pracoval jako mlynářský tovaryš v Březně. Několik let trvaly i další sobotecké procesy s Magdalenou Novotnou (1697-1699) a Magdalenou Pokornou (1698-1701).

V Jičíně stíhali roku 1704 Kateřinu Jindrovou, které apelační soud vyměřil trest smrti. Je zajímavé, že její žádost o milost byla vyslyšena, takže dosáhla změny původního rozsudku ve dvouleté nucené práce. Po několika letech se to podařilo i Alžbětě Kinclové (1713-1715), jež byla odsouzena na desetileté nucené práce. Na popravišti v Libáni však skončila roku 1719 Magdalena Špičková.

V Pecce se dodnes připomíná příběh třiatřicetileté Doroty Brunšvegrové z Ostroměře. Již při prvním výslechu se v červnu 1720 přiznala k utopení svého dítěte. Její snaha je vytáhnout z vody byla opožděná. Svůj čin pak sama oznámila členu místní samosprávy. Vzápětí prohlédli mrtvé děcko rychtáři a dva sloužící. Tito lidé pak dosvědčili, že "... dospělé bylo, u rukou a noh nehtíčky, též na hlavě vlásky prořídlý kratičké mělo". Dále ale uvedli, že "... pupíček zavázanej nebyl, nýbrž koneček od něj na prst dlouhej visel, kterej přetrženej byl a z něho krev tekla". Dítě nebylo nijak poraněné, mělo pouze zmodralý krček od hmatu ruky. Apelační tribunál odsoudil Dorotu k trestu smrti v lednu 1721. Publikování rozsudku se však poněkud zdrželo pro nemoc delikventky. Když se s ním seznámila, požádala o milost. Tato žádost byla zamítnuta, a tak se konala v prosinci 1721 exekuce. Poněvadž Dorota Brunšvegrová seděla ve vězení jedenapůl roku, utratilo se za ni přes 53 zlatých. Vzhledem k tomu, že se městečko Pecka zadlužilo stavbou kaple, ujala se úhrady nákladů vrchnost.

V roce 1721 byla popravena Alžběta Samková v Miletíně, Kateřina Hartmanová a Matěj Černý v Hořicích, po roce pak Kateřina Macková v Libáni. Trest smrti vyměřil apelační soud Dorotě Hlaváčkové v Podhradí za utopení vnoučete (1725), Alžbětě Kubíčkové a Kateřině Doliskové v Kopidlně (1726), Anně Blažíčkové v Podhradí, Kateřině Tiché (1734), Marii Sochůrkové (1741) a Johaně Šafránkové (1765) v Hořicích.

Více štěstí měly ženy, kterým se podařilo odvrátit podezření z vraždy novorozeněte. Tak třeba v Jičíně byla roku 1743 odsouzena pro infanticidium k trestu smrti Dorota Beranová z Lužan. Svou žádostí o milost prodloužila trestní řízení, v němž uvedla nové skutečnosti, a tak ji stíhali jen pro smilstvo. Po řadě týdnů strávených ve vězení ji Jičínští propustili s tím, aby opustila město a usadila se jinde na kumburském panství. Rovněž Kateřina Samková, původně uvězněná pro infanticidium (1746), byla nakonec odsouzena jen pro smilstvo jen ke krátkodobému vězení.

J. Francek

(S, FOTO: sbírka Karla Čermáka)

Houslová soutěž Mistra Josefa Muziky

Soutěžící budou rozděleni do šesti věkových kategorií. V prvních dvou bude zapotřebí prezentovat se pětiminutovým vystoupením, druhé dvě mladší kategorie (od 10 do 13 let) budou hrát 10 minut. Čtyři nejmladší kategorie budou letos poprvé soutěžit v aule novopackého gymnázia, která je k tomuto účelu celkově vhodnější než daleko menší sál v ZUŠ, kde v předcházejících ročnících soutěže nejmladších houslistů probíhaly.

Letos akceptovali pořadatelé i návrh na změnu u dvou nejstarších kategorií, které již tradičně mají svůj stánek ve velkém sále MKS. Tato soutěž, na rozdíl od minulých ročníků a mladších kategorií, bude dvoukolová a tedy i dvoudenní. Mimo libovolné skladby musí letos před porotou soutěžící přednést i povinnou skladbu. Jako povinná skladba byla vybrána Colombina tančí od Bohuslava Martinů, upravená pouze pro housle prof. Antonínem Moravcem, který bude, podobně i jako v minulých ročnících, předsedou poroty posledních dvou kategorií. Tyto dvě kategorie (od 14 do 15 let a od 17 do 18 let) mají svá vystoupení patnáctiminutová a samozřejmě hraná díla musí mladí housloví talenti přednést zpaměti.

Na doporučení prof. Moravce navázalo letos Městské kulturní středisko kontakty s prof. Mário Karlíkem z bratislavské konzervatoře s požadavkem o uvolnění porotce pro packou houslovou soutěž. Při této příležitosti byly zaslány na bratislavskou konzervatoř a rovněž na některé slovenské základní umělecké školy propozice letošní houslové soutěže Mistra Josefa Muziky.

Přípravný výbor soutěže v současné době řeší problematiku Koncertu vítězů, který bývá uspořádán po vyhlášení výsledků na závěr celého programu. Vzhledem k letošním dvěma soutěžním dnům je stále ještě zvažován termín uspořádání tohoto koncertu. Na jedné straně houslisté mladších kategorií již v neděli nesoutěží, naopak v sobotu ještě nebudou známí vítězové nedělního houslového soutěžení ze čtyřech nejstarších kategorií. Pořadatelé chtějí také letos poprvé na tento závěrečný koncert pozvat některého houslového virtuosa jako hosta.

Novopacké houslové soutěže se zúčastňuje každoročně značné množství mladých houslistů z celé republiky, letos možná přibudou i mladí Slováci. Bohužel mladí houslisté z našeho regionu, jakoby se této soutěže báli. Mimo prvých ročníků, kdy soutěžili mladí hudebníci z Jičína, a v posledních ročnících houslisté z Hořic, neobjevují se jména mladých houslových talentů našeho regionu v seznamu soutěžících. Škoda, možná, že by tito "místní" účastníci přilákali i diváky, kterých bývá i přes vždy téměř naplněný sál, z Nové Paky a okolí, poskrovnu.

(ur)