Nové Noviny č. 11/0116. března 2001str. 5

Tříštit síly by nebylo rozumné, míní ředitel VOS Václav Matula

Nový ředitel VOS Václav Matula.

FOTO: jn

Jičín - Novým ředitelem Vodohospodářské a obchodní společnosti Jičín se začátkem letošního roku stal Václav Matula, který ve funkci vystřídal Jindřicha Koutného. Do jičínských vodáren přestoupil ze společnosti Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod, kde posledních devět let zastával pozici ředitele. U téže firmy byl Matula zaměstnán celkem osmnáct let. V oboru tedy působí s výjimkou několika málo let prakticky nepřetržitě od chvíle, kdy ukončil vysokoškolské studium.

S odvětvím, které se zabývá nakládáním s vodami, máte letitou zkušenost. Jak by jste charakterizoval vývoj v tomto oboru? Co považujete za rozhodující v posledních deseti letech, došlo k nějaké zásadní změně?

Zásadní změny spočívají jednak v privatizaci, což je záležitost především správního charakteru, a samozřejmě také v rychlém tempu vývoje různých technologií. A to jak v oblasti pitné vody, tak i ve sféře odpadních vod. Vše směřuje k tomu, aby zákazník dostával stále lepší produkt, a aby se lépe dařilo chránit životní prostředí. V tomto směru došlo v posledních letech k poměrně velkému skoku kupředu.

V případě ochrany životního prostředí Evropská unie požaduje po České republice, aby každá obec s dvěma a více tisíci obyvatel měla čistírnu odpadních vod.

Tento požadavek se nemění. Není jím ale doslova řečeno, že musí mít obec čistírnu odpadních vod. V této klauzuli se hovoří o tom, že musí mít zajištěno vypouštění odpadních vod v souladu se zákonem. Čili pokud je někde nějaké malé znečištění, které se vypouští do velkého toku, kde se zředí a dojde tak k samovyčištění, tak tam není potřeba čistit. Ale zásada je taková, že se nesmí do vod vypouštět škodlivé látky. K tomu jsou stanoveny přesné limity na obsah organických, anorganických či specifických látek. Každý takový ukazatel je potřeba dodržet, a příslušné vodoprávní řízení stanoví jakým způsobem.

Na okrese Jičín je tento problém vyřešen, nebo tady existují místa a lokality, kde se ještě čeká na větší investici?

Vyřešeno to není, a není to jen otázka jičínského okresu. Doposavad se stavěly čistírny u velkých měst. Teď se jde do menších obcí. Na Jičínsku je to konkrétně Sobotka, která se tím bude muset zabývat. A v některých městech, kde už čistírny stojí, se musí dořešit napojení na kanalizační sběrač, což je třeba případ Lázní Bělohradu.

Má vodohospodářská společnost schválen plán investic na letošní rok?

Stoprocentně ještě potvrzen není. Zatím bylo rozhodnuto o zahájení stavby kanalizačního sběrače v průmyslové zóně v Jičíně. Jsou připraveny i další akce, a jejich plán bude projednávat představenstvo společnosti.

Hodně se diskutuje o novém vodním zákoně. Kdy bude tato legislativa přijata?

Projednávání vodního zákona, a také zákona o vodovodech a kanalizacích, což je zcela nová právní norma, je v Parlamentu, a podle informací, které mám, prošlo prvním čtením. Prostřednictvím našich profesních organizací, ať je to SOVaK nebo Svaz vodního hospodářství, jsme se snažili dosáhnout určitých úprav těchto zákonů tak, aby vyhovovaly z provozního hlediska. Jak to dopadne, teprve uvidíme.

Je toto podnikání v něčem specifické? Mezi veřejností je například často kritizováno postavení vodařských společností, které mají v daném regionu určitý monopol. Je tady monopol, a nadále tomu tak bude, protože jinak to v podstatě ani zařídit nelze. Pokud bychom chtěli odstranit monopol, museli bychom vybudovat minimálně dvojí sítě, aby vedle sebe mohli existovat dva nebo i více provozovatelů, mezi kterými by si mohl zákazník vybrat. Vzhledem k tomu, že tu panuje tento specifický stav, je tato činnost podobně jako v mnoha jiných zemích státem regulována. V současné době regulace spočívá v regulaci cen vodného a stočného, u kterých je výměrem ministerstva financí a příslušným kalkulačním vzorcem stanoveno, jak které náklady mohou nebo nesmí být do cen uplatněny. V posledních několika letech došlo k určitým změnám, protože v předchozím kalkulačním vzorci byla dána možnost míru zisku přepočítávat mezi domácnostmi a ostatními odběrateli, čímž byla pro domácnost voda relativně levnější. Všechny společnosti, které se ke změně nepřipojily v době dřívější, musí v letošním roce ceny pro všechny odběratele sjednotit. Tady k tomu už došlo.

Jakým směrem se bude cenový vývoj ubírat?

Domníváme se, že srovnáním cen pro domácnosti a podnikatelské subjekty vývoj nekončí. Tak jako u jiných energií a komodit se pravděpodobně projeví trend, že naopak velkoodběratelé by měli být určitým způsobem zvýhodněni, protože na dodávku vody k nim a odkanalizování vychází menší podíl fixních nákladů. Zatímco když spočítáme naše fixní náklady spojené s měřením, ověřováním měřidel a údržbou sítí u drobných odběratelů, tak ve valné většině vycházejí čísla mnohem vyšší. Při malém objemu prodané a odkanalizované vody je hospodaření víceméně prodělečné. Samozřejmě z pohledu toho, že je zde monopol, tak si není možné vybírat jen lukrativní zákazníky. Musíme zajistit všem odběratelům stejné podmínky a stejnou kvalitu.

A mohou být vaši klienti spokojeni s kvalitou vody? V minulosti bylo také několikrát řečeno, že VOS Jičín má na rozdíl od jiných firem nepoměrně menší počet odběrných míst na kilometr sítí. Promítá se to do kvality a nákladů?

Do nákladů se to promítá jednoznačně, protože největší položkou jsou odpisy hmotného investičního majetku. V současné době vypadá situace tak, že veškerou techniku a materiály nakupujeme ve světových cenách. U energií dosud platí jakási anomálie v tom, že jejich cena je vyšší než ve světě, což souvisí s propojením jednotlivých soustav a chystanou privatizací celého energetického trhu. Po připojení k Evropské unii by mělo dojít ke snížení cen energií.

Počet odběratelů nemá na kvalitu vody nijak zásadní vliv. Sítě jsou dimenzovány takovým způsobem, aby zdržení vody v potrubí nepřekročilo dvaasedmdesát hodin. I když především u starých sítí, které jsou vyrobeny z materiálů bez povrchové ochrany, dochází k jistému znehodnocení vody tím, že se do ní absorbuje železo. Snažíme se to řešit různými úpravami, například stvrzováním vody, fosfátováním a v některých úsecích i výměnou potrubí. Kvalita je dána především kvalitou samotného zdroje. Zdravotní zabezpečení vody je řešeno chlorováním. Jsou známy také jiné technologie, kterými je možné zlikvidovat jakékoliv bakteriální oživení, například pomocí UV zářičů. Ale tam, kde může dojít k následné kontaminaci druhotné, to lze řešit jedině tím, že se voda chloruje. Bohužel lidé byli možná zvyklí, že se chlorovalo méně, a u některých spotřebitelů tak mohlo dojít k určitým pochybnostem. Lidé se pak ozývají, že voda není v pořádku. Ona ale v pořádku je, včetně zdravotního zabezpečení.

Na okrese jsou lokality, kde se hospodaří s vodou individuálně. Domníváte se, že pod křídla společnosti budou časem začleněny i další obce, které dnes stojí mimo VOS, nebo to bude opačný trend?

Jsou různé trendy, každá obec na tuto problematiku může mít jiný náhled. Jsou zde obce, které by se chtěly dostat pod křídla společnosti a na druhou stranu jsou také obce, které mají naopak snahu z této společnosti odejít. V tom druhém případě je to bohužel politika velice krátkozraká, která poškozuje úplně všechny. Celkový trend, ať se podíváte kdekoliv ve světě, jednoznačně směřuje k centralizaci, k postupnému spojování do větších celků. Takový trend nyní probíhá i v naší republice, kam přišly silné vodohospodářské společnosti ze zahraniční. Velké společnosti dokáží hospodařit lépe a především efektivněji. Ve větším celku se mohou lidské i strojní kapacity mnohem lépe využít. A když některé věci pomineme a řekneme si, že se bude na něčem šetřit, tak je to na úkor vztahů k zákazníkovi, protože pak mu není možné zajistit natolik kvalitní služby, na které má právo. Menší provozovatel je schopen zajistit dodávku produktu před závažnými haváriemi, ale zpravidla se pomíjí budoucí vývoj, například monitorování infrastruktury v rámci celého systému. U nás se to zatím plně neprojevuje, protože lidská práce je relativně levná, ale pokud se dostaneme do EU, dopracujeme se k jiným relacím a lidská práce začne být zákonitě podstatně dražší. A právě subjektům, které budou mít většinu činností technicky zajištěnu, to bude přinášet obrovský efekt. Vodohospodářská společnost si i z těchto důvodů nemůže dovolit na rozdíl od zástupců obcí uvažovat v krátkodobém horizontu několika let jednoho volebního období, ale s výhledem na pětadvacet až padesát let.

Je tady dostatek vody, nebo hrozí, že se některé zdroje vyčerpají?

Co se týče České republiky, tak ta je na tom velice dobře. I když od nás vody na všechny strany odcházejí, neboť jsme vlastně takovou střechou Evropy, ještě stále máme dostatek kvalitní pitné vody. Bohužel není rozmístěna rovnoměrně v prostoru, a proto už dnes dochází k tomu, že je v některých lokalitách vůbec problém získat jakoukoliv vodu, byť bychom ji chtěli s vysokými náklady upravovat.

(jn)


Nové Noviny