FOTO: jn

Jak napsal Karel Čapek: "Rodný kraj je kraj dětství, kraj prvních lásek, a proto i nejsilnějších dojmů, objevů a poznatků. Člověk se tam nemusí vracet, protože tam vlastně nepřestal žít, ať se octne kdekoliv." Zvídavost mě přivedla ke snaze zachytit historii jedné z nejmenších vesniček Jičínska, neboť i v těch nejzastrčenějších koutech, kde "lišky dávají dobrou noc", žili, žijí a budou žít lidé. Věřte, že psát historii vesnice, kde neexistovala kronika a kde nebyla škola, je velmi těžké. Dá se namítnout, že s takovou historií musí být člověk hotov raz dva. Opak je však pravdou, protože s každou drobnou zmínkou o vesnici je třeba nakládat jako se zlatem.

Brožura Vesnice na konci tisíciletí - Řeheč (1355-2000) je prvním pokusem o zachycení historie obce, která má svoje jméno odvozeno od Řeheka nebo Řehka. První zmínka se pak datuje k roku 1355. Údaje v této části vycházejí ze záznamů okolních vesnic, neboť vývoj Řehče je spjat s vývojem Úlibic, Robous a okolních vesnic. Větší pozornost je pak věnována 20. století, neboť zde již existuje přece jenom víc pramenů a cenným zdrojem jsou i vzpomínky pamětníků. Kniha je pokusem o stručné zmapování vývoje domů i jejich majitelů, života řehečských rodáků (generál partyzánů Josef Sucharda a Alois Hoch, dlouholetý ředitel škol v Lázních Bělohradě, a sbormistr zpěváckého spolku Malát) a všedního života obyvatel. Faktografická část shrnuje chronologicky významná data, obecní samosprávu, svatby, narození a úmrtí místních občanů. V závěru je uvedena báseň Marie Vávrové Řeheč a pověst O Lakomém mlynáři, která v lidové podobě líčí záhadný požár tzv. spáleného mlýna na konci 19. století. Dílko doplňuje schematický plánek obce.

Vím, že tato první vlaštovka mapující historii Řehče má řadu nedostatků. Chtěl bych v práci pokračovat a u příležitosti 650. výročí první zmínky o obci v roce 2005 vydat přehlednější publikaci s rozšířeným množstvím údajů. Rád proto přivítám každý podnět, který by tuto práci mohl doplnit nebo upřesnit.

Václav Franc

Poznámka

eventuelně pro toho, kdy by ten paklík s těma knihama na poště ukradnul:

Občana! Vezměte na vědomí, že odesilatel je proletář, bez možnosti urvati tady někde něco a že Vás snažně prosí, abyste poslal aspoň jednu knihu anonymně adresátovi, kterému byl balík určen, jakmile ji přečtete, čtete-li vůbec. Je to kvůli tomu, aby adresát věřil, že jsem mu vůbec knihy poslal. S pozdravem sovětským: Dělme se fest! J.V.

(S)

Zajímavé knihy U Pašků

Kniha nás uvádí do světa mafie, prostituce a velkých peněz.

Dialog Kč 119,-

Z. Francková Sandra

Dívka se v patnácti letech dozví, že její rodiče nejsou vlastní a vydává se hledat pravou matku.

Petra Kč 149,-

Fieldingová Poprvé

Krizová situace v rodině sbližuje poprvé po šestnácti letech manžele a oba si uvědomí, co pro ně jejich láska znamená.

Ikar Kč 179,-

NABÍZÍME:

MC - Pavol Habera - Boli sme raz

MC - Nohavica - Moje smutné srdce

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/532 267).

V Hořicích chtějí zkusit klubové koncerty

Proto po vzoru osvědčeného divadelního předplatného zavede letos DK Koruna abonné i na cyklus komorních hudebních akcí, od něhož si slibuje, že bude důstojněji zaplněné hlediště.

"Kolikrát jsme tu měli špičkové hudební těleso, na které přišlo jen několik posluchačů. Například koncert Českého tria navštívilo čtrnáct lidí a z toho byli čtyři Korejci, kteří přijeli až z Prahy, jen aby o tento zážitek nepřišli," pokyvuje smutně hlavou Jan Sezima, ředitel Domu kultury Koruna. "Je to až s podivem, vždyť v Hořicích jsou dvě základní umělecké školy a řada hudebních spolků a souborů. Nechce se mi věřit, že by se v desetitisícovém městě nenašlo několik desítek stálých posluchačů tohoto typu pořadů," nedovede si vysvětlit nezájem veřejnosti.

Jeden ze způsobů, jak přitáhnout lidi na koncerty vážné hudby, vidí v zavedení předplatného na sezonu 2001-2002, které by běželo souběžně s divadelním. Zatím se ukazuje, že by se tato forma nemusela minout účinkem, už dnes totiž Koruna registruje více než tři desítky zájemců. "Předplatné tohoto druhu není ničím novým, stejný systém mají i v jiných městech. Něco podobného jsem se tady pokoušel zavést už před třemi lety, ale odezva byla tehdy mizivá," dodává Sezima.

Koncerty by měly mít do budoucna klubový charakter a jejich součástí mohou být například besedy s interprety. Pro držitele členské legitimace by platilo jednak cenové zvýhodnění vstupenek a také by měli možnost přizpůsobit dramaturgii pořadů svým představám. "Během května až června bych chtěl nabídku uzavřít, a když se přihlásí kolem čtyřiceti až padesáti abonentů, budu spokojen. Větší počet by vzhledem ke kapacitě sálu, kde se koncerty obvykle pořádají, nebyl ani únosný. Protože například obřadní síň na radnici pojme zhruba padesát lidí," poznamenal ředitel DK Koruna. Mimo to se koncerty konají i ve Štorchově síni muzea a v kostele. Kulturní dům se pokusí na zajištění komorních pořadů sehnat peníze od sponzorů. "Oslovíme místní podnikatele, a když s žádostí neuspějeme, budeme muset koncerty odfinancovat v rámci ostatní nabídky."

Ta je svým rozsahem na město velikosti Hořic nebývale bohatá, především díky Hořickým hudebním slavnostem, loni rozšířeným o promenádní koncerty ve Smetanových sadech. Ve městě už devět let hostují vždy od května přední sólisté a profesionální soubory. Slavnosti však z poloviny tvoří vystoupení místních souborů. "Tradice hudebních, pěveckých a ochotnických spolků v Hořicích je velmi dlouhá a významná. Péčí jejich členů byly například založeny Smetanovy sady a postaveno několik budov. Festival jsme začali pořádat právě proto, abychom tuto tradici zachovali a spolky měly prostor k realizaci," vyzdvihuje Sezima.

(jn)

Vobořil uzavřel smlouvu s firmou Filmkunst

Před několika dny se Miroslavu Vobořilovi splnil jeden z jeho cílů, smlouvu s ním totiž uzavřela renomovaná německá firma Filmkunst, zastupující autory z celého světa, jejichž skladby nabízí filmovému průmyslu. "Filmkunst nasazuje hudbu do hraných a dokumentárních filmů. Spolupracuje se stovkami skladatelů z celého světa, z nichž někteří jsou držiteli Oskara nebo na toto ocenění byli americkou filmovou akademií nominováni. V databázi je zastoupena i řada autorů z České republiky. V prosinci loňského roku jsem na jejich adresu odeslal jedno CD. Už jenom to, že mi odpověděli, je pro mě osobně velký úspěch, který jsem nečekal," svěřil se Vobořil. Prvních osm skladeb z jím odeslané kolekce už německá agentura uplatnila a o další má prý zájem. Do budoucna by měla případná spolupráce s firmou probíhat tím způsobem, že mu pošle scénář konkrétního projektu, na který se pak skládá muzika.

(jn)

Vývoj od ostrostřelců k Národní gardě

FOTO: pe

Myslivecký sbor dobrovolníků se v Jičíně ustavil roku 1814, střežil město, po odchodu armády zajišťoval doprovod při transportu vojenských zásob, pečoval o zajatce a předával je do zajateckých táborů. Po skončení války vyzval krajský úřad jičínský magistrát, aby se všestranně podílel na vzniku střeleckého sboru. V krátké době došlo pak k jeho zřízení. Ve stanovách čteme, že účelem měšťanského výsadního sboru ostrostřeleckého je "... odbývati cvičení ve střelbě, k povznesení všech slavností se naskytujících vytažením co ozbrojený stejnokrojový sbor přispívati a za času války, jakož i za úplného odtažení posádky a) starati se o vnitřní bezpečnost a policii, tedy na vyzvání c.k. politického úřadu ve srozumění s c.k. místním vojenským velitelstvím nevyhnutelně potřebné vnitřní stráže a hlídky odbývati a b) kdyby třeba bylo, objednání povozů převzíti". Změny stanov, k nimž docházelo průběžně vlivem vnějších faktorů, nebyly podstatné.

Členy sboru se mohli stát jen zachovalí jičínští měšťané a jejich synové po dosažení osmnácti let. V čele sboru i dvou setnin stál velitel a setníci s nadporučíkem, poručíkem, nadmyslivcem, podmyslivcem a závodčím. Volba velitele a vyšších důstojníků se prováděla na valné hromadě.

Cvičení ve střelbě se uskutečňovalo na sborovém cvičišti pod Čeřovkou, které sbor získal roku 1834. Dodejme, že tuto střelnici vybudoval před lety 4. prapor polních myslivců. Každý ostrostřelec byl povinen během roku odstřílet do terče 20 ran, čímž si zajistil účast na výročních slavnostech obohacených čestnými i peněžitými cenami.

Při slavnostních příležitostech se ostrostřelci prezentovali v uniformě. Všichni měli zpočátku šedé, později modré kalhoty, mužstvo se zelenou, důstojníci se stříbrnou lemovkou, zelené pláště a kabáty s bílými knoflíky, klobouky byly zdobeny chocholem z kohoutího peří, nárameníky a portepé u mužstva byly bílé a červené, u důstojníků stříbrné a červené. Všichni ostrostřelci nosili bílé jelenicové rukavice.

Vystupování sboru na veřejnosti mělo okázalý ráz. Jeho smýšlení bylo monarchistické, při každé příležitosti ukazoval svou věrnost dynastii. Když se v roce 1836 ověřovala činnost ostrostřeleckých spolků a jejich řádné ustavení, potvrdil krajský úřad legální činnost sboru, a tak mohl existovat i v následujících letech.

V roce 1848 se ostrostřelci podíleli na založení Národní obrany, jež směřovala k ochraně pořádku a bezpečnosti obyvatelstva. Důstojníci Národní obrany a sboru ostrostřelců se dohodli na sloučení v jeden celek, společně organizovali cvičení ve střelbě a vystupovali při různých akcích. Po porážce revoluce se ostrostřelci znovu osamostatnili, nadále se projevovali konzervativně a prorakousky. Osvědčili se zejména za prusko-rakouské války roku 1866, kdy vykonávali strážní službu až do obsazení Jičína pruským vojskem.

Koncem 19. století se činnost sboru ostrostřelců projevovala hlavně při oficiálních slavnostech, vyvrcholením bývalo výroční střílení do terčů se slavnostními průvody městem se spolkovou hudbou. Dodejme, že některé malované terče ostrostřelců jsou uloženy v jičínském muzeu. Když vznikla Československá republika, ztratil sbor definitivně svůj význam.

Na valné hromadě konané v listopadu 1919 bylo usneseno, aby přijal nové jméno - Národní milice města Jičína. Ve stanovách se uvádí, že základním úkolem milice je "... po výzvě ministerstva národní obrany udržovati veřejný klid a pořádek, chránit bezpečnost osobní a majetkovou a střežit s vojskem v dobách těžkých i slavných naši vlast". Velitelem milice se stal Hugo Kmínek, který v této funkci setrval dlouhá léta. Velitelství tvořilo sedm vyšších důstojníků a dva rotmistři, mužstvo se skládalo ze dvou rot a zdravotního oddílu. Vnitrospolkové problémy řady národních milicí a jejich vztah k ústředí přiměl ministerstvo národní obrany k další reorganizaci vojenských spolků.

V říjnu 1926 se v Praze uskutečnila valná hromada národních milicí, jež rozhodla o jejich transformaci v ozbrojené jednoty. Ty měly podle svých stanov pěstovat a posilovat lásku k vlasti, spolupůsobit při její obraně proti každému nepříteli, vnějšímu i vnitřnímu, vykonávat pomocné služby při pohromách ohrožujících život a majetek, pečovat o mravní a vojenskou výchovu členů, podporovat chudé a staré členy, jakož i pozůstalé po nich. Ústředním orgánem se stal Svaz ozbrojených jednot se sídlem v Praze. Jičínské ozbrojené jednotě velel Hugo Kmínek s pobočníkem Petrem Čeňkem, důstojníci tvořili s mužstvem tři číslované (I-III) a jednu pomocnou setninu. Je přirozené, že k ozbrojené jednotě náleželi také vojenští gážisté. Na všech úrovních podléhaly ozbrojené jednoty dohledu vojenské správy, která výrazně ovlivnila kvalitu jejich výcviku. Jeho realizace umožnila jednotě veřejné vystupování při oslavách (28. říjen apod.), propagaci branné myšlenky a přípravu pro úkoly za mobilizace a války.

Politické klima třicátých let si vynutilo další reorganizaci, nastala éra národních gard. V červenci 1930 se konala valná hromada jičínské ozbrojené jednoty, která přijala nový název - Národní garda 4. krajského města Jičína. Základní účel spolku se ve stanovách podstatně nezměnil. Cílem reorganizace bylo vytvoření branné fronty národních gard, jež se jako polovojenské a nepolitické spolky cílevědomě připravovaly k obraně státu.

V prvním roce německé okupace byl rozpuštěn Svaz národních gard se všemi jeho organizacemi. Toto nařízení bylo po osvobození zrušeno dekretem prezidenta republiky. Jičínská národní garda obnovila svou činnost sice již 2. května 1945, avšak na základě usnesení své valné hromady z 22. září a mimořádné valné hromady Svazu ze 27. září splynula se Svazem brannosti.

Písemnosti, které dokumentují činnost sboru ostrostřelců v Jičíně a na něj navazujících spolků, jsou uloženy ve státním okresním archivu. Dodejme, že obsah některých nedochovaných dokumentů zachránil Hugo Kmínek přepisem v pamětních knihách.

J. Francek