Nové Noviny č. 8/0123. února 2001str. 6

I letos ožijí Milkovice happeningem

Milkovice - Samota Milkovice u Libáně se loni opakovaně vždy na několik dnů stala dějištěm ojedinělých setkání, která nabídla řadu koncertů, divadel, výstav, autorských čtení a dalších pořadů. Také letos ožije neformální kulturou, a to od 1. do 8. srpna, kdy se koná slavnost Milkovice v roce 1.

"Program bude trvat osm dní, mimo jiné i proto, že po zkušenostech z loňska víme, že se lidem po prvních třech dnech nechce nikam odjíždět," říká hlavní organizátor Stanislav Penc ze Spolku přátel koz. Jak se už stalo zvykem, vstupné bude dobrovolné, ceny lidové a možnost ubytování ve stanech. Pro účastníky, kterých se loni na statku vystřídalo kolem čtyř tisíc, je opět připraven pestrý maraton především koncertů a divadel.

"Vystoupí zde asi stovka hudebních skupin a kolem tří desítek divadel včetně loutkových. Připravena bude i spousta dětských soutěží a her, představí se například žongléři a kouzelníci. Program je prostě takový, že by si měl každý bez ohledu na věk přijít na své. Ti, kteří nejsou příznivci rockové muziky, tak jim to určitě vadit nebude, protože pro ně bude připraveno něco jiného, a naopak. Smyslem této akce je setkání, setkání lidí různých zájmů, vyznání a pohledů na svět," vyzdvihuje Penc.

Současně zdůraznil, že spolek, který akci pořádá, je otevřen všem a žádným aktivitám se podle jeho slov meze nekladou. Jak řekl, kdo chce a má chuť se na festivalu spolupodílet, případně materiálně či finančně pomoci, je vítán (tel. 0605/701081, www.kozy.cz). "Lidé z okolí Jičína dostanou program přímo do schránek, tisk letáků nám zajistí firma RK Tisk," poznamenal Penc.

Loni v Milkovicích koncertovali mezi jinými například Pepa Nos, Folimanka Blues, Sváťa Karásek, své básně recitoval Ivan Martin Jirous a John Bok, promítal se celovečerní dokument Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) za osobní účasti jejího tvůrce Karla Vachka.

(jn)


KAMENICKÝ ZÁMEK Nejstarší zpráva o vsi Kamenici pochází z roku 1318, kdy zde žil Jan z Kamenice. V 15. století ji drželi Kameničtí z Vitiněvsi, poté Haugvicové z Biskupic. Za nich roku 1488 se poprvé připomíná tvrz. Jan Otík z Labouně prodal roku 1525 tvrz, dvůr a ves Kamenici Janu Bílskému z Kaříšova. Jeho potomci ji postoupili roku 1559 Janu mladšímu z Újezdce a Kunic, po něm ji držel od roku 1581 syn Bedřich z Újezdce a Kunic. V průběhu pobělohorských konfiskací získal Kamenici Albrecht z Valdštejna a připojil ji ke kumburskému panství. Tvrz se uvádí naposledy roku 1636, kdy toto panství získal Rudolf z Tiefenbachu. Za něho byl roku 1639 na místě tvrze postaven podle návrhu Niccola Sebregondiho renesanční zámek, který sloužil majitelům panství jako letní sídlo. Koncem 18. století byl zámek upraven do dnešní barokní podoby.

To, jak zámek vypadal téměř před sto lety, vidíme na pohlednici odeslané v roce 1904 (Pozdrav z Konecchlumí). Podobu kamenického zámku zhruba o třicet let později zachycuje pohlednice vpravo. Ta je zajímavá i svým sdělením. Byla odeslána 31. prosince jako přání k novému roku a adresátem byl komorník pana presidenta - zámek Lány. Obě pohlednice jsou zapůjčeny ze sbírky Karla Čermáka. Ke starým pohlednicím Konecchlumí se ještě v budoucnu vrátíme, protože místní byli ve vydavatelské činnosti velmi pilní.

(to)


Archeologie: význam antropologických nálezů

Od 24. ledna je ve výstavní síni Okresního muzea v Jičíně instalována pozoruhodná výstava Člověk proti nemocem aneb Hippokrates by se divil, která potrvá až do 4. března. Na antropologickém materiálu prezentuje nemoci a zranění našich předků. Dále jsou vystaveny nástroje, medikamenty a další látky, kterými se léčilo nebo s léčbou souvisely. Antropologické nálezy pocházejí naprosto převážně z archeologických výzkumů pohřebišť, kostnic a hromadných hrobů. V minulých desetiletích byl například proveden výzkum kosterních pozůstatků mnoha českých panovníků a slavných osobností. Z Jičína je třeba připomenout stanovení Valdštejnových onemocnění.

Nerituální pohřby

Kromě řádných pohřbů (byť v případě válečných událostí hromadného pohřbení mnoha jedinců v jedné šachtě) jsou při archeologických výzkumech nacházeny i tzv. nerituální pohřby. Ve velkém počtu se objevují zejména v mladší době bronzové v celé střední Evropě. Některé kostry jsou nacházeny v poloze po volném položení či pohození těla. Někdy jsou překryty kameny. Leží většinou naznak, ale s vyvrácenýma nohama nebo rukama. Jedna z nalezených koster měla původně ruce k tělu přitažené tak, jakoby se jimi opírala o zem. Totéž bylo s nohama, jakoby se jimi o něco opírala. Další měla jeden článek prstu zakousnutý čelistmi uvnitř úst. Jiný nerituálně pohřbený jedinec měl rozdrcenou lebku a končetiny a zdá se, že tento člověk byl ukamenován.Několik koster bylo nakupeno přes sebe - jedná se zřejmě o masový hrob ovšem nerituálně položených jedinců.

Dalším druhem antropologických nálezů jsou nahromaděné části lidských koster často spolu s kostmi zvířecími. Nepříliš častým je i hrob, kde jsou uloženy jen lidské lebky. U mnohých částí koster byly nalezeny bronzové jehlice, náramky, břitvy, prsteny, náušnice, zbraně, předměty z jantaru. Na Skalce u Velimi ležely některé kostry pod zřícenou hradbou z mladší doby bronzové. Toto výšinné opevněné sídliště bylo dobyto, lidé pobiti a těla překryta zřícenou částí hradby.

Celkem 64 jedinců bylo nalezeno na Cezavách u Blučiny pod zříceným kamením hradby v příkopu této pevnosti. Mezi takto zemřelými byla zastoupena obě pohlaví i všechny věkové skupiny včetně kojenců. Další pohozené kostry byly nalezeny na opevněné ploše, některé byly neúplné. Zde je nutno předpokládat zásah zvěře. Zcela nepochopitelná je absence stop po jakýchkoli zraněních na objevených kostrách. Vysvětlením tedy není násilné dobytí osady a likvidace osadníků. Snad byla příčinou epidemie v kvetoucí a zalidněné osadě. První mrtví byli narychlo uloženi do příkopu, další zemřelí už byli ponecháni na místě, kde zemřeli. Místo již nebylo nikdy osídleno.

Vampyrismus

Dalším v minulosti častým jevem souvisejícím s mrtvými je vampyrismus - tedy strach z mrtvých. Pozůstalí se různými zásahy na těle a při pohřbu mrtvého snažili zamezit jeho možnému vlivu zpět na svět živých. Na slavníkovském hradišti v Libici nad Cidlinou byl na pohřebišti u kostela z druhé poloviny 10. století odkryt hrob, který byl krátce po pohřbení zemřelého znovu otevřen. Nebožtíkovi byla ukroucena trepanovaná lebka tak, že krční obratle byly utrženy od hrudních a lebka byla položena na předloktí nebožtíka. Hrob byl znovu překryt dřevem a uzavřen zásypem. V dalším hrobě bylo zde pohřbenému odtrženo chodidlo nohy a to bylo vtlačeno do pánve. V pořadí třetí hrob "vampýra" byl uložen v hluboké a velmi pečlivě upravené jámě. Nebožtík byl pohřben s pouty na nohou. Zde je však možné, že šlo o otroka nebo spíše o provinilce nebezpečného už za živa.

Na dalším pohřebišti (11.- 12. století n.l.) v Radomyšli bylo objeveno celkem pět hrobů, které se vzhledem a uspořádáním lišily od ostatních. Byly umístěny v jižní části pohřebiště z 11. století. jedna z koster byla zatížena kameny, pokrčené nohy byly nejspíš svázány. Další skelet byl neúplný a jako neúplný byl také pohřben. Kostře v dalším hrobě chyběla pravá končetina - noha a dále lebka zemřelého byly uloženy pod pánví .Další nebožtík byl rovněž uložen naznak, dolní končetiny měl silně pokrčené a přeložené přes sebe. Do dalšího hrobu byl veden vkop - kopal zde buď zloděj anebo ten, kdo měl z mrtvého strach. Kostra posledního z atypických hrobů v Radomyšli byla zatížena kameny v oblasti lebky, žeber, pánve i dolních končetin. jedinec měl svázané nohy. V zásypu jeho hrobové jámy byly zjištěny kosti dalšího lidského jedince. Kromě jediné výjimky patřily všechny vampyrické hroby dospělým mužům.

Býčí skála

Zcela výjimečným pohřbem v celé střední Evropě je hrob s milodary zjištěný v jeskyni Býčí skála u Blanska. V jeskyni, kde byl kopán štěrk, se začaly objevovat lidské a zvířecí kosti, bronzové nádoby, ozdoby, spálené obilí. Záchrannou akci provedl místní lékař. Na dvou žárovištích nalezl železné nástroje, skleněné perly, zuhelnatělé proso, keramiku a především bronzovou sošku býčka, která dala místu jméno. Na další propálené ploše byly nalezeny kovové součástky vozů a opálené lidské kosti. Po obvodu obou ploch bylo množství spálené organické hmoty (tkaniny, obilí, pletivo) a bronzové i zlaté šperky.

Proti tomuto místu na opačné straně jeskyně bylo odkryto dláždění, na něm byly položeny lidské a zvířecí kosti, celá kostra muže a vepře. V blízkosti dlážděné plochy na kamenné desce ležely dvě lidské useknuté paže s bronzovými náramky a zlatými prsteny a polovina lidské lebky. U jižní stěny jeskyně byly postaveny bronzové nádoby, V jedné byla uložena lidská lebka, hliněný hrnek a další byly plné obilí (ječmene, žita, pšenice, vikve, prosa a hrudek pryskyřice). Na podlaze jeskyně bylo nalezeno více než čtyřicet koster lidí a dvě kostry koní s useknutými hlavami a končetinami. I lidské kostry neměly paže, nohy či hlavu. Mezi takto zabitými převažovaly mladé ženy ve věku do 15 let.

V zadní části jeskyně byly uskladněny nástroje a další potřeby kovářské a bronzotepecké dílny - surové železo, hřivny, kladiva, kleště, klíny, nože, srpy, kadluby, bronzový plech a drobné nástroje.

Základní otázkou přirozeně je, co se zde stalo a proč došlo k tak hrozivým událostem ? Jisté je, že to bylo v 5. století př. n. l.Na velkém žárovišti byly v troskách vozu zjištěny pozůstatky opálené kostry dospělého jedince. Rovněž vůz byl spálený jen zčásti. To se stalo v důsledku přidušení ohně zřícením stropu jeskyně. Mrtvému byla dána na cestu potrava do šesti bronzových a asi třiceti hliněných zásobnic. Usmrcování a rozsekávání zvířat i lidí se odehrávalo na kamenném stolci. Důvod těchto strašlivých a krutých událostí musel být stejně mimořádný jako postavení jedince pohřbeného na voze. Ten však neměl atributy náčelníka- takové pohřby jsou vybaveny mečem, kopím, válečnou sekerou a postrojem pro jezdeckého koně. Z lidských těl byly odstraněny ozdoby, byly nakupeny na jediné místo na okraj žároviště. Mrtvými byli muži i ženy, což zčásti vylučuje doprovázení muže do říše smrti jeho ženami. Bohatství soustředěné v jeskyni svědčí pro bohatství celé této komunity. Šperky i zbraně dokládají její kontakty s prostorem jižně, západně i východně od místa pohřbu. Některé předměty vyrobili Etruskové, bronzová helma pochází z Řecka. Soška býčka byla původně připevněna na žezle či na nádobě. Měl skleněné oči a jeho povrch byl zdoben vkládanými železnými destičkami. Soška pochází z Přední Asie.

Objasnění okolností pohřbu jistě výjimečného jedince s tak početnými lidskými oběťmi však komplikuje objev kovářské a kovotepecké dílny. Její činnost ustala náhle, byly zde nalezeny nedokončené výrobky a všechny nástroje. Je však možné, že dílna patřila právě zde pohřbené komunitě. Prostor kolem jeskyně opravdu nebyl vhodný pro zemědělství. Část keramiky pochází z prostoru Podunají a východních svahů Alp - skupina obyvatel, která uložila pohřeb v jeskyni Býčí skála, přišla nejspíš odtud s cílem podílet se na vyhledávání surovinových zdrojů, výrobě a obchodu s kovovými předměty. V 5. století došlo k výrazným pohybům obyvatelstva v celé Karpatské kotlině i mimo ni pod tlakem Skythů. Skythského původu mohou být i součásti koňského postroje z pohřbu v jeskyni.

Lze tedy uzavřít, že lidé pohřbení v jeskyni Býčí skála u Blanska, přišli z východu jako prospektoři, výrobci a obchodníci s kovovým zbožím. Nápor Skythů je vyhnal z jejich sídla a na cestě je postihla smrt významné osobnosti, snad vůdce. Pocit velkého ohrožení vyvolal snahu o záchranu komunity mimořádnými oběťmi - tedy i lidskými.

Eva Ulrychová, OMaG Jičín


Skupiny Vader a Krabathor přijedou do Jičína

Jičín - Jeden z mála koncertů "tvrdších" hudebních formací bude 8. března hostit Kulturní dům v Jičíně. Posluchačům se postupně představí čtveřice předních kapel včetně místního Crusheru.

Skupina, která je složena z muzikantů z jičínského regionu, je ve fázi těsně před natáčením svého třetího řadového alba. Na nadcházejícím březnovém minifestivalu uvede Crusher několik nových skladeb a v jeho sestavě se představí také nový basák.

Dalším účastníkem bude česká metalová legenda Krabathor, která se drží na špičce už řadu let a s úspěchem vystupuje na zahraničních pódiích. Jedním z nejvíce sledovaných seskupení na starém kontinentu je polská skupina Vader, která zahajuje turné u příležitosti nedávno vydané desky. "Pojmem na evropské scéně je především bubeník této formace, který je znám pod přezdívkou Docent," vyzdvihuje účast jednoho ze zahraničních interpretů v Jičíně pořadatel Richard L. Havle. Tím druhým je německá kapela Viu Drakh, objev loňského roku u našich západních sousedů.

Koncert se koná netradičně ve čtvrtek 8. března v jičínském Kulturním domě, na místě bude zajištěn i prodej CD a MC.

(jn)


VÝROČÍ: Ivan Suk

Bývalo dobrým zvykem každých zavedených novin, že v pravidelné příloze se objevovala soudnička. Existovali i spisovatelé, kteří se na soudničky specializovali. Duchovním otcem tohoto žánru byl spisovatel František Němec. Právě u jeho jména jsem našel v knize Čeští spisovatelé 20. století poznámku, že úspěch Němcových soudniček přivedl k psaní či ke knižním vydáním momentek ze soudní síně i další autory, například K.Poláčka, J.Trojana nebo I. Suka.

K čemu ten zdlouhavý úvod? Ivan Suk není nikdo jiný, než Josef Suchánek, novopacký rodák, který se narodil před sto lety 17. února 1901. Působil jako novinář v redakci Českého slova, ale byl také básníkem a spisovatelem. Zřejmě největší popularitu si ovšem získal jako soudničkář v již vzpomínaných novinách.

Pro zajímavost lze uvést, že jeho spolužákem na žižkovském gymnáziu byl František Němec, ale také pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert. Ivan Suk zemřel v Praze 23. listopadu 1958 ve věku 57 let.

Václav Franc


Literární soutěž Šrámkovy Sobotky

Jičín, Sobotka - Tradiční literární soutěže vyhlášené jičínským okresním úřadem a městem Sobotkou se může zúčastnit každý občan České republiky starší 15 let v následujících kategoriích: básně a básnické soubory. Dílo musí mít nejméně 80 a nejvíce 200 veršů všech příspěvků dohromady. Kategorie prozaické práce je limitována počtem od 5 do 20 stran textu všech příspěvků dohromady. Třetí soutěžní kategorií jsou studie z oboru literárních věd o autorech východočeského regionu, historické a vlastivědné práce o vývoji přírodních, sociálních a kulturních poměrů ve východních Čechách. Zde je rozsah neomezen.

Soutěžní práce musí být původní, dosud nezveřejněné nebo zveřejněné v loňském, případně letošním roce. Autoři, kteří byli oceněni 1.,2. nebo 3. cenou ve dvou posledních po sobě jdoucích ročnících této soutěže v kategoriích poezie a próza, se nemohou letošní soutěže v kategorii, v níž byli oceněni, zúčastnit.

Literární díla musí být vyhotovena ve dvou exemplářích, psaná strojem nebo počítačem na formátu A4 (pouze po jedné straně) v rozsahu 30 řádků po 60 úhozech a opatřená jménem, adresou a datem narození autora. Práce splňující předepsané náležitosti je třeba odeslat na adresu Okresního úřadu Jičín (Havlíčkova 56, 506 14 Jičín, tel.: 0433/580 240, e-mail: pospisilova@oku-jc.cz). Uzávěrka soutěže je 17. dubna.

Vyhlášení výsledků, ocenění nejúspěšnějších autorů a rozborové semináře proběhnou v rámci Šrámkovy Sobotky 1. července, kdy bude možné si soutěžní práce vyzvednout. Více informací o literární soutěži i o celém soboteckém festivalu naleznete na adrese www.sobotka.cz.

(red)


Drobná knížka o Bělohradsku

Citátem z díla bělohradského rodáka Karla Václava Raise začíná zajímavá knížečka, která ke mně v těchto dnech doputovala. Její autor Zdeněk Prchal na sebe vzal nelehký úkol představit na malém prostoru, bezmála pěti desítek stran, zájemcům o Lázně Bělohrad a okolí, historii regionu a Anenských slatinných lázní, významné rodáky a osobnosti spojené s tímto krajem a nabídnout k výletům pamětihodnosti v okolí. V závěrečném přesahu se potom autor vypravil i do nedalekých Hořic a Nové Paky.

Celá knížečka, i když zřejmě vyšla z potřeby jakéhosi turistického průvodce, tento rozměr přesáhla. Působí na mě kultivovaným dojmem, jak po stránce obsahové, tak grafickým zpracováním barevných fotografií a mapek. Práce je přehledná a srozumitelností přístupná široké veřejnosti. Myslím si, že právě s koncem století jsou potřeba podobné publikace zachycující naši dobu budoucím generacím. Tak trochu s obdivem listuji v monografiích Novopacka, které byly vydány ve 20. a 30. letech 20. století, a pokládám si otázku: Není na čase zmapovat historii Novopacka v průběhu celého minulého století?

Je dobře, že se najdou lidé, kteří ve vydávání místopisných prací pokračují, jako je to v případě Zdeňka Prchala. Myslím si, že v jeho knížce najdou mnoho poučení nejen návštěvníci lázní, ale i místní. V neposlední řadě je tato brožura výzvou všem k poznání krásných míst kraje pod Zvičinou a pro "lázeňáky" se může stát připomínkou míst, kde nacházeli ztracené zdraví.

Václav Franc


Zajímavé knihy U Pašků

Čechura Historie českých spiknutí

Kniha přináší téměř dvě desítky příběhů z českých dějin posledních sedmi století.

Akropolis Kč 245,-

Gebarowský Daňový poradce pro podnikatele

Znění právních předpisů včetně metodických pokynů MF ČR.

Linde Kč 580,-

NABÍZÍME:

CD - DJ Bobo Planet colors 01 * MC - Premier Hity 99

Nabídku nových knih pro vás připravuje Knihkupectví U Pašků, Valdštejnovo nám. 61, Jičín (tel.:0433/532 267).


Nové Noviny