Nové Noviny č. 5/012. února 2001str. 6

Ze století do století

Účastníci besedy, která se konala minulý čtvrtek v Městské knihovně v Jičíně, se mohli díky Albrechtu Šorejsovi (vlevo) a Vladimíru Úlehlovi seznámit s tím, jaký byl každodenní život v Jičíně na přelomu 19. a 20. století.

FOTO: jn

Jičín - Městská knihovna v Jičíně pozvala ve středu 24. ledna všechny zájemce o historii Jičína na nový epochální výlet po vzoru Svatopluka Čecha a jeho pana Broučka, tentokráte na přelom 19. a 20. století. Průvodci putování proti času byli Albrecht Šorejs a Vladimír Úlehla. Mluvené slovo podbarvoval a vhodně doplňoval dobovými ukázkami Štefan Hudec.

Již výzdoba sálku s portrétem Františka Josefa I. v čele a mapa Jičína z roku 1903, stejně jako výstřižky s dobovými fotografiemi, zavedla účastníky besedy do let c. k. monarchie. Oba aktéři zasvěceně hovořili o historii staré sto a více let se zaujetím a na jejich vystoupení bylo znát, jak velmi mají rádi svoje město a jak mnoho času věnují historii. Je potěšitelné, že zcela bezprostřední, všem srozumitelnou a poutavou formou dokáží svoje poznatky předávat dál.

Kdo by čekal statistické výčty, byl by zklamán. Beseda se týkala života prostých lidí, vybavení domácností, problémy rodin, vztahů mužů a žen a nevyhnula se ani takovému tématu, jako je prostituce. Bylo zajímavé slyšet, jak naši předci řešili otázku žebráků a kdo to byl "otec chudých", jak se žilo v rodině Dr.Volfa nebo u rodičů pozdějšího patologa prof. Fingerlanda. Další významnou částí bylo téma staveb v Jičíně, ulic, železničního spojení, ale třeba i elektrického osvětlení města. Zajímavá beseda byla doplněna dobovými písněmi a přiznám se, že píseň V lipové aleji, párky se scházejí, jsem slyšel poprvé. Během večera vystoupily i děti pod vedením Báry Filsakové, které zazpívaly píseň Ta jičínská silnice.

O zajímavém večeru by se dalo psát dlouze. Škoda jen, že bylo možno probrat jen některá témata, a tak by se možná podobná setkání po stopách jičínské historie mohla uskutečnit častěji. Myslím si, že oba pánové by nám posluchačům, mohli vyprávět stejně dlouho jako pověstná Šeherezáda.

Václav Franc


Postrádáme víru a národní hrdost

Jičín - Tvůrce filmové básně na balady K. J. Erbena už dnes chystá další projekt. "Opět jsme sáhli po klasice, chtěli bychom natočit Karafiátovy Broučky," říká František Antonín Brabec, který se před několika málo lety jako režisér uvedl originálním snímkem Král Ubu.

Sám připouští, že ho úspěšné přijetí Kytice diváky příjemně překvapilo. "Mám z toho opravdu velkou radost, česká kinematografie posledních deseti let je převážně o drogách, násilí a hrdinech hledajících sama sebe. To je dost deprimující výpověď o současném světě. Já chci dělat pozitivní věci. Snažil jsem se natočit něco jiného, zpracovat látku, která by v lidech probudila národní hrdost a sebevědomí," říká režisér a kameraman. Také proto si vybral Erbenovy balady. Při hledání toho správného námětu si ovšem vzal na chalupu asi patnáct knih, kterými se probíral.

"Moje žena mi s výběrem pomáhala. Zprvu mě upoutal Kainar, ale pak jsem se začetl do Kytice, a když jsem přečetl Vodníka, bylo rozhodnuto. Jakmile jsem se vrátil z hor, hned jsem šel za Milošem Macourkem, aby mi pomohl se scénářem. Ten mi to nejdřív rozmlouval, protože za sto let se nenašel jediný filmař, který by se pokusil zfilmovat básně," vzpomíná Brabec. Pro něj jako kameramana to však byla výzva. Příběh raději vypráví obrazem než slovem. Jak sám říká, nemá rád upovídané scénáře, které spíš připomínají televizní inscenace.

Stejný důvod vedl Brabce k tomu, že si pro svůj třetí celovečerní film vybral Broučky. I jimi chce připomenout kulturní dědictví českého národa a také upozornit na duchovno a víru, kterou naše současná, často egoistická společnost postrádá.

(jn)


VI. Netradiční dobročinný taneční večer

Jičín - Již dnes se v Kulturním domě uskuteční šestý Netradiční dobročinný večer, který pořádají společnosti TPC, Autokont a Algida. K tanci a poslechu bude hrát skupina Synchron a Prouklovi Kočkeni. Návštěvníkům se doporučuje vstup nejlépe v dobovém oblečení ve stylu hříšných lidí města pražského. Výtěžek z akce bude předán dětské léčebně pro slabozraké a nevidomé v Brně a dětské léčebně v Železnici.

(max)


Kejkle básníka Václava Teslíka

"Nadávat jenom, to je málo,...", tak začíná jedna z básní kozojedského básníka Václava Teslíka (nar. 1965), který se jako osamělý běžec pokouší, a musím říci velmi zdárně, vypořádat s dnešním světem formou básnickou.

A protože mu nestačí "jenom nadávat", píše básně a dokonce se mu podařilo v minulosti vydat v hradeckém nakladatelství Svítání sbírku Trosečníci na ostrově Amen (1999). Lyricky laděná sbírka je křehkým obrazem světa básníka žijícího daleko od velkoměst. Zčásti i intimní autorova výpověď se stala příslibem pro tvorbu v letech budoucích. Jenže s nástupem nového roku se ve své druhé sbírce nazvané Správnej kejkl představuje Václav Teslík ve zcela jiné poloze. Jeho satirický verš nenechává na pokoji nešvary dnešních dnů. Cenné je, že si dokáže "vystřelit" i sám ze sebe a ironicky trefně pojmenovává řadu problémů:

Sbírku Správnej kejkl vydalo opět nakladatelství Svítání v Hradci Králové a obsahuje básně z let před rokem 1989 až do dnešních dnů. Autor čtenáři přináší příjemný zážitek a s úspěchem by se dalo pochybovat o jeho čtyřverší z básně "Já jsem", neboť Václavu Teslíkovi leží na srdci naše současnost i budoucnost, i když ironicky píše:

Autorovi lze závěrem popřát jediné, aby "na latrině za kolnou" neztratil smysl pro humor a jeho tvorba se úspěšně rozvíjela.

Václav Franc


Vynálezce Vladimír Svatý

O vynálezci tryskového stavu ing. Vladimíru Svatém jsme již v našem listě psali. Při příležitosti patnáctého výročí jeho úmrtí se k jeho osobě ještě jednou vraťme. Díky laskavosti ředitele Podkrkonošského muzea v Nové Pace Miloslava Bařiny máme možnost vás seznámit jak s fotografií ing. Svatého, tak i se snímkem prvního vzduchového tryskového stavu. Obě vzácné fotografie se dnes nacházejí v archivu novopackého muzea. Na tomto převratném vynálezu začal Vladimír Svatý tajně pracovat už během 2. světové války v textilní továrničce v Roztokách u Jilemnice, kterou po smrti otce řídil společně se svou matkou. Vedle této textilky vlastnili ještě obchod s textiliemi v Nové Pace. Po únorovém převratu v roce 1948 se oba dva na několik dní dostali do vazby - u jejich firmy byly nalezeny utajené zásoby. O Vladimíru Svatém bylo známo, že v Roztokách pracuje na nějakém vynálezu. Toho využili místní komunističtí funkcionáři a ing. Svatý byl převezen do Nové Paky do národního podniku Nopaka, kde pokračoval na dokončení svého vynálezu. Zde pod dohledem spolu se Stanislavem Zahradníkem zkoušel v roce 1950 první tryskový stav, který je zachycen na fotografii. Později přešel do výzkumného ústavu v Liberci, kde se věnoval studiu, které ukončil kandidaturou v roce 1968. V Liberci také dokončil výzkum vzduchových a vodních tryskových stavů a později skřipcových stavů. Svatého vynálezy přinesly obrovské zvýšení produktivity práce v textilním průmyslu a všechny uvedené stavy byly sériově vyráběny. Jejich licence byly prodány do Japonska i USA. Ing. Vladimír Svatý zemřel 2. února 1986 v Liberci.

(to)


Fond zvukové knihovny

Jičín - Zvuková knihovna při hudebním oddělení Městské knihovny v Jičíně oznamuje všem svým uživatelům, že se jí podařilo získat výměnný soubor zvukových knih z Městské knihovny a tiskárny K.E.Macana v Praze. Obsahuje třicet titulů - především beletrii, cestopisy a populárně naučnou literaturu z oblasti historie. Tím se rozšířila nabídka pro nevidomé a těžce zrakově postižené občany. Soubor zůstane v Jičíně do poloviny května letošního roku. Knihovna proto vyzývá všechny zájemce, aby si přišli kazety co nejdříve vypůjčit a tuto mimořádnou možnost co nejlépe využili.

(Ben)


Nové Noviny